Je hlína k snědku?
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/466818/bmid_je-hlina-k-snedku-PdQ-466818.png
3
285
285
Mladá hrdinka Nina, bývalá malířka či studentka UMPRUM nás provází zážitky svého intenzivního života, zážitky především fyzickými, které ji naplňují, z nichž čerpá inspiraci a které přijímá a nechává se jimi unášet. Jejím mladým životem prošli výrazní muži, ale i žena - to je však už minulost drsně a bolestně uzavřená, nyní žije s uhlazeným, bohatým, pečlivým úředníkem magistrátu, jehož tělesno ji nijak nerozněcuje a od nějž nechce a nemůže přijmout dítě... Děj střídavě překračuje ze žhavé minulosti do trpce prožívané současnosti, hrdinka je obrazně i fyzicky zmítána rozporuplnými city a pocity a čtenáře nechává přihlížet všemu fyzickému, co prožívá (nejen ona, ale i její babička) do nejpodrobnějších detailů. Text se pohybuje na ostré hraně, kymáceje se od snahy o nekompromisní otevřenost velké literatury k pornografii.... celý text
Přidat komentář
Anotaci jsem nečetla a pustila se rovnou do knihy.
Začátek byl dobrej,ale pak už jsem se moc nechytala.
Nepochopila jsem a odložila po cca 50 stranách. Jsem ráda, že jsem jako první od Katalpy narazila na Zuzanin dech. Kdyby se mi do rukou dostala nejdříve tato kniha, na skvostnou Zuzanu by už nedošlo.
Jednu hvězdičku dávám za nadějný začátek.
Souhlasím, tohle určitě není odpad...
Já to spíše čtení pro pány, ženy tohle asi neocení a pánové z toho budou paf jako já... Víc napsat nemohu... Raději
Nee, tohle rozhodně nepatří do odpadu, jak tu někteří píšou. Už jen pro ten nádherně barvitý jazyk plný symboliky a metafor, kterým se autorka doslova mazlí s vaší duší, až ji nakonec celou prostoupí, si kniha zaslouží mnohem vyšší hodnocení. Celkový styl mi velmi připomínal knihy Eleny Ferrante. Ta živočišnost a syrovost byly naprosto famózní.
Ano, nejedná se o snadné čtení. Kniha vyžaduje váš čas, trpělivost a ochotu ponořit se do složitých a možná někomu nepříjemných situací, které však Katalpa zvládá popisovat s velkým citem a lidskostí. Je to příběh o ztrátách, osobním růstu, ale také o životních rozčarováních, ve kterém lze najít plno filozofických otázek o existenci, smyslu života a nevyhnutelném příchodu smrti. Stačí jen plně vnímat...
Dovedu pochopit, co na knize nekteri ocenuji. Ale pro mne to neni. Kdybych vedela, co presne se skryva za slovy surrealisticke a fsntaskni, pouzila bych je. Ale protoze to nevim, nalepky nepouziju a zustanu jen u toho, ze emoce se ji obcas probudit povedlo (treba prekvapeni, odpor, zvedavost), ale podruhe bych ji urcite necetla.
Tohle mi nešlo ani poprvé, ani po druhé. Text je nesmírně barvitý, nádherný jazyk a obraty, které mi uvízly v hlavě, živočišnost. Palec nahoru! I do Niny jsem se dokázala tak nějak vžít, ale celé mi to dohromady bohužel nefungovalo. Odloženo, ale vrátím se
Ke knize jsem se dostala díky četbě na pokračování na Čro VLTAVA. Nejdříve jsem čtení nějak nemohla pobrat, ale když jsem knihu pustila po dvou kapitolách znovu od začátku a ponořila se do poslechu, najednou jsem se vznášela na vlnách tohoto sugestivního, syrového, ale zároveň velmi intimního vyprávění, které hlavní hrdinku, hledající sebe sama, obnažuje až na kost. Velmi hutný, expresivní počin, napsaný, řekla bych, až básnivou prózou. Třešničkou na dortu je vynikající přednes Jany Štvrtecké.
Audio ČRo: Hodně explicitní, naivní a nekonkrétní dílo. Zaujalo mě, i když jsem moc netušil o co go.
Nádherný poetický jazyk a neotřelý sloh v kombinaci s naprosto šokujícím syrovým příběhem. Rozhodně zajímavý počin, který bych ale nenazvala hezkým nebo dokonce příjemným čtením. Až do scény se lžičkou to šlo, ale po ní už se mi ani nechtělo dál s knihou setrvávat, ale zvědavost mi nedala. Přes množství explicitních zážitků se jedná o zajímavé lyrické vyprávění, jehož hlubší smysl mi sice poněkud unikl, ale po stránce jazykových obratů to byla hotová symfonie.
Začala jsem poslouchat v Rozhlase, záhy přestala. Založením jsem asi jako jedna z postav - "sterilní profesor", a tak jsem to živočišno nemohla prostě vydržet. Kniha je ryzí ŽIVOČIŠNO, a pokud je tam i něco jiného, tak jsem nebyla schopna to ani vyslechnout, ani pochopit. Další knihy od autorky - Němci a Zuzanin dech - se mi líbily.
Nicméně: Po jazykové stránce se mi mnoho obratů líbilo a zaujaly mne. Přikláním se k názoru, že jde o kvalitní knihu, která jen neladí s mým vkusem a doporučuji odvážným čtenářkám a čtenářům k přečtení.
Opět jsem zkusil ženskou autorku a opět to jde mimo mne...Ale pro ženy snad...
Tohle je přesně ten typ knihy, kdy není dobré hned po přečtení vynášet jednoznačný soud. Odsoudit autorku, příběh nebo hlavní postavu je totiž velmi snadné a pak jít dál. Ale nechat své názory a myšlenky uzrát, už chce trošku úsílí a popřemýšlení. Možnost podívat se na knihu i z jiných úhlů. Nina nebyla úplně sympatická postava. Přišla mi dokonce jako prázdná nádoba, zvířátko, které se chová pouze pudově. Je to ale osoba hledající své místo v životě, na světě. Děláme to tak všichni dle svých možností a zkušeností. Tu cestu si ale zvolila sama. Každý je svého štěstí strujcem. Za svá rozhodnutí byla zodpovědná jen a pouze sama a mluvila o svých prožitcích velmi otevřeně. Ta otevřenost byla chvilkami až hodně na hraně. Některé podrobnosti mi přišly docela zbytečné. Ale dobře byla to její povaha. I takhle lidi žijí a smyšlejí. Některé věci budou stále tabuizovány. To neznamená, že je lidé nedělají.
Já nevím, já se v tom asi trochu ztratila.
"Jsou věci, které namalovat nejdou."
"Byla jsem napnutá jako hedvábné vlákno mezi dvěma stromy, pukala jsem láskou."
K téhle knížce jsem se dostala až po přečtení knihy Zuzanin dech. Střídaly se ve mě pocity, nejdříve jsem nevěděla, co si mám o knížce myslet, musela jsem začít číst dvakrát znova úplně od začátku, nechápala jsem to, ale jak jsem četla dál, dávalo to smysl. I když tady někdo píše, že to byl totální odpad a hnus, jak tohle mohla Katalpa napsat, prostě to byla tak trochu "jiná" sága rodu. Nakonec se mi knížka líbila i s tím, že byla napsaná tak opravdovsky, tak surově, odhaleně, naze. Stoprocentně jsou i tací, kteří tak žijí a nestydí se za to, jen to neventilují ven a tady jsme to měli naservírované v celé své nahosti.
Věděla jsem, že je kniha velice kontroverzní. Říkala jsem si, že po téměř 500 přečtených knihách bych umělecký potenciál a podtext mohla krásně procítit. Knihu jsem ale dočetla velmi s přemáháním. Byla přidrzlá, vulgární a hlavní postava mi připadala opravdu zlá a trochu psychicky nemocná. Nevím, nějak jsem nepochopila sdělení knihy či autorky.
Proč má ta kniha tak špatné hodnocení? Podle mě je skvělá na čtení mezi řádky, je nutné se v hlavě mazlit se slovy a smysl se pak dostaví.
Vůbec jsem tomu neporozumněla. Nechce se mi věřit, že je kniha od stejné autorky, jako Němci, Doupě, Zuzanin dech.
Pokud by se zde našel někdo, kdo by mi vysvětlil jak přišla hlavní hrdinka o všechny zuby a proč je Mišo mrtvý? Děkuji
Ani mi zásadně nevadilo to přehnané erotično a naturálno jako spíš plytkost vypravování, opakování podobných motivů a nesrozumitelnost příběhu
Za dlouho dobu, asi nejhorší knížka. Po přečtení Zuzanina dechu, který jsem přečetla velice rychle a byla jsem unešena, jsem sáhla po další knížce autorky, ale to jsem neměla dělat, do čtení jsem se hrozně nutila.
Vůbec jsem nechápala, co autorka chce knihou sdělit, Nina totálně nesympatická hlavní hrdinka, kapitoly chaotické, no za mě ztráta času a že ho na knížku padlo až až.
Štítky knihy
sex nevěra česká literatura psychologické romány lesby, lesbismus rozhlasové zpracování bisexualita milenci české novely
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Velmi zvláštní, trochu pobuřující, trochu zneklidňující, ale také barevná, místy poetická próza současné české autorky. Stojí za přečtení.