Je těžké být bohem
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56418/bmid_je-tezke-byt-bohem-IcD-56418.jpg
4
213
213
Výzkumníci ze Země se ocitnou na neznámé planetě, kde lidé žijí v podmínkách, jež z hlediska našeho historického vývoje odpovídají období feudalismu. Jak si budou počínat vyslanci vyspělé kultury ve světě intrik, násilí a masového vraždění? Představitel moderní společnosti se v zaostalém prostředí dostává do výjimečné pozice - zná totiž budoucnost. Jak si poradí s pocitem nadřazenosti? Zvítězí rozvaha a rozum? Není snadné být bohem, ale ještě obtížnější je zůstat za všech okolností člověkem. Román vyšel i jako součást knihy Les / Je těžké být bohem.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2002 , Triton , Laser-books (Laser)Originální název:
Трудно быть богом (Trudno byť bogom), 1964
více info...
Přidat komentář
Nevím, zda to bylo tím, že jsem u sebe měla na přečtení lépe čtivé knihy nebo mě ta knížka nebavila, ale trvalo mi hrozně dlouho, než jsem ji dočetla. Ne že by byla vyloženě nezáživná, některé části byly moc pěkné, ale celkově jsem musela vynaložit dost energie, abych ji dočetla.
Některými pasážemi mi trochu připomínala Zaklínače, snad i tím prostředím. Don Rumata (nebo spíš Anton) byl moc sympatický, hlavně jeho úvahy o tom, co je ještě lidské a co už ne...
Měla jsem pak na konci dojem, že to vyprávění mělo nějaký hlubší smysl, ale asi mi nějak unikl. Možná to bylo tím, že jsem si to nepřečetla celé v kuse, nebo jsem o tom jen málo přemýšlela... Ale celkově dávám 3*, protože ten dojem po přečtení byl vlastně fajn.
Velice svěží a příjemná jízda krvavým středověkem kdesi na vzdálené planetě a morální dilemata nadřazeného, technicky vyspělého tvora, který ztrácí, tváří tvář své ovládání a nakonec i lidskost. Navíc mám rád popisy špinavých krčem, smradlavé zlodějské chátry, opulentních žranic, ale i skromné mrvy špinavých vesnických balíků, k tomu trochu okořeněné láskou, bohužel bez exaktních popisů, které nahradilo to pěkné a milé ideologické vražděníčko, upalováníčko a napichováníčko na kůlečky, až jsem z toho dostal chuť konečně vytáhnout z knihovny Kladivo na čarodějnice.
Musim suhlasit s komentarmi alefa a eldara80. Nevyuzity potencial a styl pisania bratov Strugackych mi nesedi.
Tesim sa na film, dufam, ze tam bude vyuzity potencial naplno.
Příběh Vás přivítá v podivném středověkém světě, kde jsou na denním pořádku represe, cílené především na ty, kteří projevili sebemenší inteligenci, nadání či zájem o vědu nebo umění: "Jsi-li chytrý, vzdělaný, pochybuješ, říkáš věci, které nejsou obvyklé, nebo třeba jenom nechlastáš tolik, jak je zvykem — hrozí ti nebezpečí. ... Kdejaký kramář má právo uštvat tě až k smrti. ... Včera v ulici, kde bydlím, udupali starce, protože zjistili, že umí číst a psát."
Chvíli Vám bude trvat, než z příběhu pochopíte (pokud jste tedy nečetli anotaci :-)), že nejste na Zemi. A hodně dlouho Vám bude trvat, než pochopíte důvod návštěvy - protože ono vlastně nejde ani o pomoc zdejšímu lidstvu v době krutého středověku, ani o to podívat se do zrcadla na vlastní minulost, ale jde čistě a jen o sociologický experiment: „jak dlouho by našemu člověku na Arkanaru stačilo, aby se stal stejně krutý a agresivní jako místní“? Experiment, kterému jde čistě a jen o to, zkoumat reakce na konfrontaci s primitivním světem.
PS: Docela souhlasím s "Eldarem80" ... spíš než sci-fi mi tento příběh sedí taky na fantasy a souhlasím, že ne tak dokonalou, zvlášť pokud srovnáváme se Sapkowským.
(Četl jsem vydání z roku 1983, Svoboda.)
Dobrý a možná ve své době originální nápad úplně zabíjí forma a výsledné zpracování. Kniha tak připomíná béčkové fantasy, ikdyž se vlastně žánrově jedná o sci-fi. Poměrně zajímavý přesah však není vůbec využitý, jak by si nápad zasloužil. Bohužel atmosféra celé knihy připomíná podivnou karikaturu středověku - proto zmíněné neumělé fantasy podání - a působí tak značně nevěrohodně. Tam kde u zaklínače pracuje atmosféra středověku úplně přirozeně a bezvadně, tady naopak naprosto křečovitě. Fakt nevím, ale mě zkrátka dílo Strugackých nesedí. Prostě odmítám beletrii, kde je čtivost příběhu degradována snahou protlačit nějakou myšlenku ať už se jedná o Eca nebo bratry Strugacké. Jenže tady se málem myšlenka ani neprodere ke slovu a když už, když už čtenář očekává aspoň nějakou pointu, děj náhle končí. Nechápu proč si s příběhem více nepohráli a nepřidali jak na příběhové tak hlavně filozofické hloubce. Vždyť se to zde úplně vybízelo. Tak nevyužitý potenciál jako nabízí tato kniha se hned tak nevidí. 70%
Tohle je pro mne nejlepší kniha od bratrů Strugackých z těch, které jsem četl a bylo jich poměrně hodně. Je čtivá, vtipná, snadno pochopitelná a má dobrou pointu. Dobře jsem se u ní bavil a na některé hlody nikdy nezapomenu. Plný počet hvězd.
Kniha se dočkala dvou filmových zpracování. Prvního v roce 1989, které je vizuálně takové nic moc, ale děj se celkem věrně drží knihy. Druhého v roce 2013 režírované Alexejem Germanem. Jedná se o cca tří hodinové monstrum, které ocení milovníci artových filmů a lidi, jenž baví tři hodiny koukat na to, jak se někdo válí v blátě a výkalech. Pro obyčejného diváka nic moc.
Perfektní kniha, která nutí člověka k zamyšlení a ne jen se nechat unášet dějem, který se postupem času roztočí do obrátek. Zamyšlení však může někomu činit potíže, takže to asi není kniha pro každého :)
Byli pasivní,chamtiví a neuvěřitelně,fantasticky sobečtí.Psychologicky byli skoro všichni otroky - otroky víry,otroky sobě podobných,otroky drobných vášní,otroky ziskuchtivosti.A jestliže se z vule osudu některý z nich narodil nebo stal pánem,nevěděl,co si se svou svobodou počít.A v nejkratší možné době se znovu stával otrokem - otrokem bohatství,otrokem zvrácené nestřídmosti,otrokem zhýralých přátel,otrokem svých otroku.
Je těžké být bohem - A. a B. Strugačtí
Ty jejich uvody,člověk se octne někde a s někým a než si to dá dohromady kdo s kým a proti čemu už je skoro uprostřed. Poté se to začíná rozjíždět a dokonalé obrátky nabírá v poslední čtvrtině,na závěr už září,krystalizuje vše do klubíčka,které si kotě pomalu rozmotává,tak nějak si i s námi autoři hrají,na konci budete odměněni. Vše se,jak už je u nich zvykem nedozvíte,o to víc je to na vás a vašem zadumání.
Opovržení všemi totalitarismy,fašismy,komunismy i jinými (ismy) z textu přímo číší.
Muže se veškeré lidstvo mít někdy líp,dospěje v předsudkách i v jiných omezenostech ?
Je naděje rozmotat nitky klubka zažitých zamotaných kruhu ? Na to si čtenář muže přijít už sám.
PS: Dialog Rumaty s Budachem patří opravdu k předčasným vrcholum samotné knihy.
Jo jo, Boris a Arkadij.. Po Stalkerovi, který byl super, hustej, boží, nářez a který mne k bratrům dovedl, jsou ostatní knihy zklamáním.. A Je těžké být bohem bohužel není vyjímkou. Opět poměrně težko pochopitelný a špatně čtivý děj. Přitom posledních cca 70 stran je psáno naopak úplně srozumitelně, kdyby se kniha neslo v tomto tónu celou dobu, určitě by to bylo lepší.. Hm dám si od bratrů zase nějaký ten čas pauzu.
Jako teenagera mě kdysi uchvátil hrdinný hrdina – jako dospělý jsem zjistil, že ta kniha je ještě lepší, než jsem si tenkrát byl myslel, protože dilema nestranného pozorovatele, který má *sakra velký* problém zůstat nestranným tváří v tvář tomu, co má nestranně pozorovat, bych tedy řešit nechtěl...
Nevím proč, ale čekal jsem trochu víc. Těžko jsem se do té knihy začítal, ke konci už ale měla pěkný spád, jen jsem si myslel, že to bude lepší.
Úžasná kniha, krásný popis feudalismu, zvyklostí v této době a hlouposti lidí.
Knihu jsem pochopil jako hledání odpovědi na otázku, zda lze vytvořit doknalou společnost lidí. Vědci ze Země infiltrovaní na planetě zemského typu mají za úkol sledovat zdejší společnost ve feudální fázi jejího vývoje. Náš hrdina začne mít problémy s "politikou nevměšování se". Jenže lze vůbec nějak zásáhnout a zvrátit vývoj? Svrhnout vládnoucí diktátorskou elitu a nahradit ji jinou? Lze skutečně zařídit aby všichni ve společnosti byli spokojení? Vede cesta skrze komunistiskou nebo kapitalistickou ideologii ? Mají nakonec vůbec tato různá uspořádání na většinu obyvatelstva tak významný vliv?
První půlka knihy se mi nečetla moc dobře, trochu jsem se ztrácela v množství jmen a chvíli trvalo, než mi došlo, kde se děj odehrává a kdo je Rumata. naopak druhá polovina knihy už pro mě měla spád a byla hodně zajímavá. Ústřední myšlenka knihy je neotřelá a fascinující a přiměje člověka k přemýšlení - co bychom v takové situaci dělali? Pozorovali, zasahovali - a pokud ano, jak a poč tak a ne jinak, anebo nechali být? Vrcholným okamžikem díla je pro mě dialog Rumaty s Budachem, který pomyslného Boha nakonec prosí, aby je nechal jít jejich vlastní cestou...
Zajímavá myšlenka pro mě né úplně příjemně zpracovaná. Celým Dějem se omílá dokola to, jak se lidi na jiné planetě v období odpovídající našemu středověku mají špatně. Jak trpí pod vládou tyranů, jak jsou vykořistování a tak dále a tak dále... Okolo hlavního hrdiny, místního historika a pozorovatele zdejšího světa Rumaty ze Země, se sice v knize roztáčí jakýsi děj. Zaštipuje však stále více povídání o tom jak se tu mají lidé špatně a jaký je tenhle feudální svět žumpa. Když se konečně začíná dít něco zajímavého, tak je příběh utnut a je konec knihy. Pro mě po přečtení výborného Pikniku u cesty smutné zklamání.
Po přečtení Pikniku u cesty jsem byl namlsaný na další tvorbu bratří Strugackých, ale takhle knížka pro mě byla spíše zklamáním. Příběh se podle mě zbytečně dlouho (a poměrně nezáživně) rozjíždí a celkově jsem měl problém naladit se na tu správnou notu - možná to bylo i nepříliš kvalitním překladem (ale to nedokážu posoudit, nerad bych obviňoval překladatele - třeba to bylo psané tak podivně krkolomně již v originále). Naopak u závěrečných 50 stran jsem téměř nedýchal, a dvoustránka, na které postavy řeší úlohu Boha, by se dala rámovat.
Klasické ruské sci-fi bez laserů, bez ufonů, teleportů.
Čtivé, i když při zmínce o Arkanarské komunistické republice mě trochu zamrazilo :)
Zajímavé prostředí i námět, zpracovaný mými oblíbenými autory... A přesto jsem v knize nenašel jedinou uvěřitelnou a zajímavou postavu nebo úvahu, o které bych přemýšlel ještě dlouho po dočtení.