Arkadij Strugackij

Přidat do oblíbených Koupit knihy

ruská, 1925 - 1991

Nová kniha

Útěky z pekla

Útěky z pekla - Arkadij Strugackij

Jedním z hlavních témat, kterým se bratrská dvojice ve své tvorbě věnovala, bylo tzv. progresorství – pomoc poskytnutá vyspělou civilizací civilizaci zaostalé. ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 27 knih
Piknik u cesty
Piknik u cesty
Pondělí začíná v sobotu
Pondělí začíná v sobotu
Les
Les
Les / Je těžké být bohem
Les / Je těžké být bohem

Nové komentáře u knih Arkadij Strugackij

Piknik u cesty Piknik u cesty

„toto jsme nikdy nečetli jako „náhodnou návštěvu mimozemské civilizace na Zemi“. mezi řádky jsme vnímali mizérii života v socialistickém ráji, kde nelze dělat nic jenom tak a každá akce způsobuje reakci - čili lidi si za své svízele můžou sami. stalker jako symbol odporu, který se nakonec zmůže jenom na průvodcování panoptikem smetiště. bez vysvětlení, bez budoucnosti. a dobrodruzi, kteří si myslí, že procházkou tím panoptikem na něco přijdou a objeví zázračnou formulku na věčný život? k smíchu - kdo by v tom marazmu chtěl žít věčně? a když ještě Tarkovskij natočil ten skvělý film, který jsme poprvé viděli v původním znění s maďarskými titulky byli jsme z toho nadranc. prostě kdo neprožil 70. a 80. léta na vlastní kůži nedovede si vůbec představit, co se tady dělo a jak „tábor míru“ pospíchal k vlastní záhubě. knížku jsem vždycky považoval za obžalobu nelidství zhůvěřilé ideologie a dodnes nevycházím z údivu, že prošla přes bdělé oko cenzora a autoři neskončili v jednom z neexistujících gulagů na Sibiři. kdo ví, kde skončilo to salátové vydání, které šlo z ruky do ruky...“... celý text
— freejazz

Špunt Špunt

„Prvýkrát som čítal v slovenčině, ako "Planétu pre Panťanov" (1976, Tatran), lebo Česi vydali Malyša až pred sametom, ako "Špunta" (1989, Albatros). Příjemná, komorní sci-fi o kontaktu s mimozemskou inteligencí na jejich planetě. Příběh je kraťoučký, ale zajímavý a v určitých pasážích i napínavý. Klasická jednohubka, která vás nasytí, ale nepřesytí. Poznámka : dle anotace výše je uveden rok vydání originálu 1984, což je zjevně špatně, když to Slováci přeložili už v roce 1976. Myslím, že správně má být rok 1971.“... celý text
— jerisno

Stalker Stalker

„Samotný sci-fi koncept nemá chybu a je naprosto nadčasový. Motiv mimozemské civilizace, která se na Zemi objeví a zanechá za sebou "zónu" plnou záhadných artefaktů a nebezpečných fenoménů, je fascinující a byl v době vzniku knihy zcela originální. Myšlenka, že jsme jen náhodní příjemci odpadu nebo zbytků něčeho, co nás naprosto přesahuje a co nemůžeme plně pochopit, představuje prostor pro úvahy nad lidskou (ne)významností, (ne)poznáním a limity vědy. Reálie života stalkerů byly podle mě neúmyslně vykresleny jako sovětské, protože autoři vlivem tehdejší informační izolace v SSSR s ničím jiným do styku nepřišli. Tvrdost, cynismus, nedůvěra, hulvátství a brutalita ve vztazích mezi lidmi se zde jeví jako něco, co je organicky spojeno s prostředím, ve kterém autoři žili a tvořili. Možná se v knize snažili kritizovat západní společnost, děj je totiž umístěn do blíže neurčené západní země mimo Evropu, ve skutečnosti ale poskytli unikátní pohled na tu sovětskou. Díky tomu vznikl velmi zajímavý mix, v podstatě dystopická alegorie o společnosti, způsobech moci, a příběh zároveň nutí zamýšlet se nad lidskou povahou. Jak sci-fi linka, tak vykreslené "reálie", mohou mít mnoho interpretací a poskytují velký prostor pro přemýšlení.“... celý text
— Hadroveš

Kulhavý osud Kulhavý osud

„Tak tady jsem asi četl naprosto jinou knihu než všichni, co to tady níže komentují. Bratry Strugacké mám opravdu rád, některé jejich knihy jsem četl opakovaně, a tohle byla jedna z posledních, která mi od nich chyběla. A byla to katastrofa. Musel jsem se přemáhat, abych ji dočetl. Kdyby tohle byla první kniha od Strugackých, už nikdy bych nesáhl po jejich další tvorbě. Sledujeme dva příběhy o dvou spisovatelích. První je o uznávaném spisovateli Felixovi Sorokinovi, který právě prožívá tvůrčí krizi a tráví své dny neustálým vysedáváním s přáteli a diskusemi o literatuře a společnosti. Samý sarkasmus, samá ironie. Druhý příběh je o Viktorovi Banevovi, také spisovateli, což je takové alter ego Sorokina – postava z jeho vrcholného románu, který zatím nevydal. Děj se odehrává kdesi v západní Evropě, v militaristickém státě, kde se objevují tzv. mokrošové, nový vývojový typ člověka. Samý alkohol, pitky, rvačky, dekadence, nuda. Příběh o Sorokinovi je psán v ich-formě a působí celkem realisticky. Druhý příběh je plný nekonečných dialogů a odehrává se ve městě, kde už několik let jen prší. K této knize se už nevrátím a jen z úcty k bratrům Strugackým dávám dvě hvězdy. Asi nejsem ten správný cílový čtenář.“... celý text
— Adapa

Piknik u cesty Piknik u cesty

„Přečteno bez dechu. Kdysi jsem četla ten okleštěný český překlad, i tak se mi to líbilo, ale tohle bylo neskutečné.“
— kolacky

Přejít na knížky autora