Obydlený ostrov přehled

18.03.2024

Zajímavě napsané a dobře čtivé

21.08.2023

Svět na křižovatce neznámých mezihvězdných tras ..."pokusil se všechny náhody a prapodivné střípky tohoto světa skloubit v něco logicky nekonfliktního" ... jenže "obraz, který z takových úvah vznikal nebyl reálný, ale pohádkový" ...

Alegorická "pohádka" o svérázné a ve své pra podstatě velmi lidské civilizaci začíná. Planeta totiž právě získala nového obyvatele, který velmi brzo zjistil, jak rozdílné můžou být představy o sociokulturním životě :-).
_jiná planeta _stejní "lidé" (i když tak spíš nevypadají, i když se tak na první pohled vůbec nechovají)
_jiné představy _stejný soubor pravidel (i když tuhle civilizaci definuje "To se musí!").

Příběh vás vrhne do stavu vesmíru, kdy mimoplanetární návštěvy jsou něco, nad čím se nikdo nepozastaví... zvlášť, když zjistíte, že světy ... se od sebe zas tak moc neliší, máte tak jedinečnou příležitost sledovat skoro dokonalou parodii... úřednické byrokracie, která, zdá se, nevládne jen naší planetě, ale i mnoha dalším možným stavům vesmíru...

Víte, co mi tento příběh svou dobře mířenou ironií a sarkasmem ze všeho nejvíc připomínal? Upozorňuji, že v dobrém slova smyslu ... u nás dobře známé výlety Ládínka Smolíka a jeho věrného Zora, za vesmírnými dobrodružstvími, a trochu taky malého prince navštěvujícího cizí planety, kde žijí naše ironické obrazy našich slabostí a neřestí :-).
A mně se to líbilo - sci-fi - co pevně sedí na Zemi, mezi našimi špatnými vlastnostmi, a "vyváží" je na jinou planetu :-) ... bylo by fajn, kdyby tam i zůstaly, ale to bysme všem těm objeveným mimozemským entitám snad ani nemohli udělat :-).
A tak sledujte pozorně, svět, který se podobá gigantickému hodinovému mechanismu, není v něm ale stejná ani jedna součástka...
... "a všechny se pohybují, otáčejí, scházejí a rozcházejí v pravidelně se opakujícím, ... věčném rytmu, jehož změna může znamenat jediné... jeho zástavu"!

Maximovi a Zemi (v podobě, jak ji zná on) jsem musela přijít na chuť, z počátku to tak úplně nevypadlo, ocitla jsem se totiž na horizontu událostí, zachytil mě jejích už nekontrolovatelný vír, který nebyli schopní kontrolovat ani právoplatní obyvatelé planety Sarakaš. Na stránkách téhle knížky vlastně není pod kontrolou vůbec nic, jako by navzdory tomu, že vše, co se děje, je svázáno pravidly a zákony, i když bizarními, absurdními, nesmyslnými až ulítlými, nebo možná právě proto, protože se díváte jen a jenom do zrcadla!

Na Maxima jsem si zvykla, takže je velmi pravděpodobné, že se za čas zase na nějakou výpravu s ním vydám :-). Maxim si totiž (no úplně podobné, jako Ládínek Smolík) umí za všech okolností poradit, navíc s humorem a mladistvým až dětsky naivním entuziasmem.
Našla jsem tak způsob, jak číst military sci-fi, kterou až tak příliš nemusím, v této podobě mi ovšem úplně vyhovuje :-).