Brouk v mraveništi
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13170/brouk-v-mravenisti-13170.jpg
4
146
146
Maxim Kammerer série
< 2. díl >
Maxim Krammerer je pověřen Admirálem, aby vypátral progresora, který se neohlásil při vstupu na Zemi. Jde o úkol nejvyšší priority a nejpřísnějšího utajení. Při pročítání rukou psaných dokumentů zjišťuje Maxim, že případ je mnohem složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Proč takové utajení? A co všechno Admirál neřekl? Přeložil Jaroslav Piskáček. ... celý text
Romány Sci-fi
Vydáno: 1982 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Жук в муравейнике (Žuk v muravejnike), 1980
více info...
Přidat komentář
U dveří stála,
zvířátka malá.
Stříleli do nich,
až bylo po nich.
Geniální.
Mám přečtené všechny díly s Maximem. Musím uznat, že je určitě budu číst znovu. A ať už čtete nové vydání spojené do jedné knihy nebo stará vydání tří knih. Je tento příběh velmi zajímavý a stojí za přečtení.
Brouk v mraveništi je taková sovětská verze Bladerunnera. - Takovej Bladerunner o kterým ti máma říká, že na tebe čeká doma a nemusíš si ho teda kupovat. Příběh ale není směřován na androidy ale na speciálně trénované agenty progresory. No a jeden z těchto agentů se vrátil na Zemi a následně se hned ztratí. Co tady vlastně chce dělat a proč? To se pokouší zjistit hlavní hrdina Maxim Kammerer ale má podivné příkazy a nemá s hledaným komunikovat. O co tady vlastně jde?
Je to moje třetí knížka od Strugackých a i když se mi líbila asi víc než Ničivá vlna na Piknik u cesty to určitě nemá. Je tady silné budovaná napěti a velmi zajímavé finále. Jenom trochu dlouho trvá než se tam dostaneme. Hlavně přepínání vnitřní psychiky Maxima mezi progresorem a novinářem je strašně únavné a rozbijí to rytmus. Jinak to docela dobrá kniha a jako bonus tam ani není žádná propaganda. Za mě pěkné tři hvězdy.
Pamatujete, jak jste si uvědomili, že už jste velký i díky tomu, že knížky, který čtete, nemají obrázky, a jak jste se cejtili hrozně kůl? Po všech těch létech, je to stejná blbost, jako spousta jinejch dospěláckejch věcí. Mám slovenské vydání z osmdesátýho šestýho s ilustracema, který jednak miluju proto, že vypadaj přesně na svojí dobu, a druhak proto, že tam prostě jsou. Hlasuju pro návrat ilustrací do knížek pro dospělé!!
A teď k chrobákovi. Jak už jsem párkrát zmiňovala, mám ráda knížky, které nejsou napínavé, a to se tady krásně podařilo. Pozvolné dobírání se pravdy, nepostradatelné sci-fi filozofování a zajímavý konec mi daly knížku si moc užít. Slovenčina a Ščekn tomu dali korunu.
Rozhovor mezi Lvem a Ščeknem o smrti:
- Myslíš, že tam niečo je?
- Musí byť. Veď sa musím kamsi podieť, keď prestanem existovať.
- Kam sa podeje elektrický prúd, keď ho vypnú?
... na přemejšlení, co?!
Není to má první přečtená kniha od Strugackých, ale tady mi to nějak vůbec nesedlo. Už jsem se těšil až to dočtu. Hned na prvních stránkách jsem hozen do děje, který se odehrává v budoucnosti, kdy lidé cestují běžně na jiné planety, znají jiné mimozemské rasy. Ale jinak to moc sci-fi není. Spíše takové detektivní pátrání a do toho neustále plno psychologie…
Když čtu ty nadšené komentáře jiných uživatelů, tak si říkám, že v tomto nejsem ta správná cílová skupina. Za mě to byla nuda a celkem předvídatelný závěr.
Ve finále po letech mi z této knihy asi zůstane v hlavě jen inteligentní rasa Hlaváků, kteří vypadají jako psi.
Asi je to dáno už jménem bratrů - jako scifi tomu něco málo chybí, jinotajů pomálu, detektivka s jasným koncem. Ale jména autorů zajišťují určitou kvalitu. Není to jejich nejlepší dílo, nicméně jako scifi detektivka zdařilé. Možná ta myšlenka Poutníků odvádějících někoho někam jinam je čímsi tajemným, společným prvkem jejich tvorby - má někdo právo rozhodovat o jiných i za cenu života a smrti. A čtenář neznalý ruštiny neocení ten vtip se Žukem ;-)
(SPOILER)
Kniha sa ku mne dostala pri zháňaní inej, ale tešila som sa na ňu, keďže "Pondelok sa začína v sobotu" bol pre mňa dych berúcim ohňostrojom. Pri čítaní (ani po ňom) Brouka v mraveništi sa až také nadšenie nedostavilo, ale napriek tomu štýl bratov Strugackých a ich schopnosť udržať napätie (a tiež malý počet strán knihy) udržal moju pozornosť až do konca tohto príbehu, ktorý mal, dovolím si povedať, podstatne väčší potenciál.
Avšak, otázka zodpovednosti za človečenstvo v protiklade so zvedavosťou jednotlivcov/vedcov (dovoliť vyvinúť sa bytostiam, o ktorých nevieme s určitosťou, či nezničia nás?), otázka vytrvalosti (admirál) či únavy vo veci riešenia tejto problematiky, otázka predsudkov a domnienok, ktoré môžu ovplyvniť (a často aj ovplyvnia) viac či menej zásadné rozhodnutia, ďalej pocit, že ako ľudia, ktorí sami seba pokladáme za vyspelých, môžeme určovať pravidlá iným, samozrejme, s naším vlastným strachom a predvídaním, že aj tí druhí majú podobné mínusy ako my... atď, atď., to sú veci, ktoré zaznejú medzi riadkami a ktoré sú (a budú) vždy aktuálne. Pre ne sa oplatí toto dielo prečítať, no vracať sa k nemu nepotrebujem.
Možná jsem nečetl příliš pozorně, ale onu hloubavou sci-fi, ani brilantní detektivku jsem v knize neviděl. Strugackým přiznám, že Brouk v mraveništi je ucelenější, svižnější a plastičtější než předchozí Obydlený ostrov. Občas nakousne zajímavá témata a ke konci nabere atmosféry. Ovšem z plodného námětu šlo vymáčknout mnohem víc než pár vzrušujících úvah. Kapitoly z operace Mrtvý svět bych uvítal rozepsané minimálně na povídku.
Dokonale vystavěná detektivní zápletka ve stylu I.Asimova a jeho Elijáše Baleyho. Páni autoři dokázali až do posledních stránek udržet napětí a pocit nejistoty z příběhu a jeho rozuzlení. Třešničkou na dortu je pak Hafan a jeho druh vůbec.
Více v komentáři u Maxim Kammerer - komplet vydání z roku 2019
Pro mě asi nejkrásnější a určitě nejhroznější příběh od Strugackých. Na konci mě pokaždé mrazí.
Hlaváč Štěkn se vyjádřil výstižně, že se lidi pořád snaží předělat jiné světy podle sebe... někdy je to dobře a někdy vůbec ne.
(SPOILER)
Začíná hon na člověka.Druhý díl série Maxim Kammerer je oproti akčnímu Obydlenému ostrovu mnohem více zahleděný do lidského nitra,klade spoustu znepokojivých otázek.Otázek na které nenachází odpovědi.Mají elity právo rozhodovat o životě člověka? O tom jaký bude jeho osud? A když se věci vymknou zpod kontroly,odstraní problém zároveň s člověkem?
Také u Strugackých oblíbené téma progresorství je zde postaveno zcela naopak než právě v Obydleném ostrově.Lidé ze Země berou jako samozřemost postupné a nenápadné ovlivńování a postrkování jiných civilizací v jejich vývoji.Když se objeví sarkofág a možnost že bytosti z něj narozené budou ovlivńovat jako trojské koně Poutníků život lidské rasy,zavládne zděšení.Také mne vždy potěší myšlenkové propojení s románem Blade Runner."Jen androidům je přece zakázáno žít na zemi".
Zářivá a optimistická budoucnost světa Strugackých v Brouku v mraveništi potemní a posmutní.A čtenář dostane jeden z klenotů sci fi literatury,stačí pozorně číst a přemýšlet.
Román odkazuje na "první díl", tedy Obydlený ostrov, jen několika náznaky v počátku. Ač se v něm čtenář na začátku těžko orientuje, je to spíš charakteristická vlastnost autorů, než že by bylo nutné znát Obydlený ostrov.
Příjemný příběh o odhalování jednoho tajemství. Ve chvíli, kdy je tajemství nakonec odhaleno, přišla pro mě zprvu chvíle zklamání - až takhle prosté to bylo? A pak přišlo to psychologické filozofování a vážné otázky a zklamání bylo zapomenuto. A pak už to šlo ráz na ráz, rychlý konec - a já se obávám, že jsem ten konec úplně nepochopila...
Moji úplně první Strugačtí. Brouk v mraveništi vyšel roku 1973 jako příloha nějakého dětského časopisu a třebaže jsem řadě věcí moc nerozuměl, bylo to jako číst knihu z jiné dimenze. Když jsem ten příběh nedávno četl znovu po čtyřiceti letech, byl jsem už trošku zmlsanější.
Opravdu krásná sci-fi! Na bratry navíc příjemně jednoduchá a čtivá, což nebývá zvykem. Kouzlo knihy spočívá především v tom, že to není akční jízda. Naopak úplně poklidné vyprávění příběhu, který hezky plyne. Po celou dobu čtení se pohybujete v tajemné atmosféře, ještě tajemnějším světě s ještě tajemnějšími postavami. Super!!! 80%
(nebudu to psát úplně, jsou tu dobré předchozí komentáře)
A mě se z toho líbily mimo jiné vložené úryvky z operace mrtvý svět, jestli si dobře pamatuju... Totiž jednu z věcí, co Strugačtí uměli, alespoň pozdější Strugačtí, bylo popsat svět v rozkladu. Jako že měli asi podle čeho. Když se otřepali z prokomunistického nadšení svého úvodního období (viz neuvěřitelný Tachmasib letí k Saturnu :-) ). Dobře, že se otřepali, skvělý příspevek do fondu sci-fi. na to konto, je tu patrná jistá distanc a únava z bezvýchodnosti, když společnost je organizovaná tak, že moudří v nejvyšších neměnných orgánech (ústřední výbor jmenován nebyl, zde to byly jiné orgány) mají tu zodpovědnost bez diskuse a kdo se to snad odváží zpochybnit, je přinejlepším označen za blázna. Možná to myslí dobře, tenhle buřič, ale je jasné, že nadělá víc škody, než užitku. Však ti moudří a pověření mu přeci řekli, že se o to postarají. Ale on ne ... on si nedá pokoj, hlupák... s tím kontrastuje ta únava v čích těch nejmoudřejších... a že to nějak k ničemu nevde.
(Čteno ve slovenštině - Chrobák v mravenisku (a psáno z hlavy): Pri vchode do sály zvieratká stály, do nich strielali, ony zomieraly - stejně jsem nikdy plně nepochopil, proč tam tato fatalistická říkanka byla věcně příběhově.. .. jen na navození atmosféry? tak to se tedy povedlo perfektně, byl -li to tento cíl)
Táto knižka mi čtivosťou pripomína sci fi Nonstop, číta sa výborne a hlavne nie je tak temná ako Stalker, čo mi momentálne absolutne vyhovuje.
Psychologická sci-fi bratrů Strugackých Brouk v mraveništi je strhující pochmurné čtení, které až tolik neohromí dějovým eskamotérstvím, jako vysoce strukturovanými a závažnými otázkami, které s sebou přináší. Celé dílko je přitom o jediném - o hledání skrývajícího se člověka. Není to štvanice plná dramatických honiček, není to rozkrývačka tajných skrýší ani dechberoucí odvážné akce speciálních jednotek. Nic takového v knize není, a přesto se autorům daří navodit mrazivou atmosféru tajemství a z něho vyplývajícího strachu před nevyhnutelností. Daří se jim to dokonce tak dobře, že člověk hltá stránku za stránkou a ježí se mu všechny chloupky po těle. Čím blíž je pak tragickému zakončení, tím více si uvědomuje hloubku poselství, které bratři Strugačtí vpletli do důmyslné osnovy svého románu. Tleskám ve stoje, protože tohle dílko si to zaslouží a sázím čtyři a půl hvězdy.
Začátek luxusní a celá knížka velmi příjemná. Bavilo mě i napětí, které dlouho vydrželo.
Lidé se snaží všechno předělávat ale někdy to nestojí zanic