Obydlený ostrov
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22235/bmid_obydleny-ostrov-660539c25b765.jpg
4
85
85
Maxim Kammerer série
< 1. díl >
Na planetě Sarakš přistane průzkumné kosmické plavidlo ze Země. Jeho posádku tvoří jediný muž, mladík jménem Maxim Kammerer. Povoláním je progresor, tedy člověk, který zkoumá vývoj jednotlivých objevených civilizací a pokud je to možné, snaží se do tohoto vývoje citlivě zasáhnout tak, aby se ona civilizace vyhnula katastrofám, jakými museli ve svých dějinách projít Pozemšťané. Jeho loď je však okamžitě po přistání zničena a on se ocitá sám na světě, který je ovládán celoplanetárním šílenstvím. Bratři Strugačtí se také v Obydleném ostrově zabývají svou oblíbenou myšlenkou oprávněnosti vývozu revoluce či třeba jen intelektuální zkušenosti. A tak je Maxim na konci románu překvapen, že jeho počínání na Sarakši ani zdaleka nebylo tak správné a v pořádku, jak si po celou dobu sám představoval. Román vyšel i jako součást knihy Miliardu let před koncem světa. -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2009 , TritonOriginální název:
Обитаемый остров (Obitaemy Ostrov), 1969
více info...
Přidat komentář
Svět na křižovatce neznámých mezihvězdných tras ..."pokusil se všechny náhody a prapodivné střípky tohoto světa skloubit v něco logicky nekonfliktního" ... jenže "obraz, který z takových úvah vznikal nebyl reálný, ale pohádkový" ...
Alegorická "pohádka" o svérázné a ve své pra podstatě velmi lidské civilizaci začíná. Planeta totiž právě získala nového obyvatele, který velmi brzo zjistil, jak rozdílné můžou být představy o sociokulturním životě :-).
_jiná planeta _stejní "lidé" (i když tak spíš nevypadají, i když se tak na první pohled vůbec nechovají)
_jiné představy _stejný soubor pravidel (i když tuhle civilizaci definuje "To se musí!").
Příběh vás vrhne do stavu vesmíru, kdy mimoplanetární návštěvy jsou něco, nad čím se nikdo nepozastaví... zvlášť, když zjistíte, že světy ... se od sebe zas tak moc neliší, máte tak jedinečnou příležitost sledovat skoro dokonalou parodii... úřednické byrokracie, která, zdá se, nevládne jen naší planetě, ale i mnoha dalším možným stavům vesmíru...
Víte, co mi tento příběh svou dobře mířenou ironií a sarkasmem ze všeho nejvíc připomínal? Upozorňuji, že v dobrém slova smyslu ... u nás dobře známé výlety Ládínka Smolíka a jeho věrného Zora, za vesmírnými dobrodružstvími, a trochu taky malého prince navštěvujícího cizí planety, kde žijí naše ironické obrazy našich slabostí a neřestí :-).
A mně se to líbilo - sci-fi - co pevně sedí na Zemi, mezi našimi špatnými vlastnostmi, a "vyváží" je na jinou planetu :-) ... bylo by fajn, kdyby tam i zůstaly, ale to bysme všem těm objeveným mimozemským entitám snad ani nemohli udělat :-).
A tak sledujte pozorně, svět, který se podobá gigantickému hodinovému mechanismu, není v něm ale stejná ani jedna součástka...
... "a všechny se pohybují, otáčejí, scházejí a rozcházejí v pravidelně se opakujícím, ... věčném rytmu, jehož změna může znamenat jediné... jeho zástavu"!
Maximovi a Zemi (v podobě, jak ji zná on) jsem musela přijít na chuť, z počátku to tak úplně nevypadlo, ocitla jsem se totiž na horizontu událostí, zachytil mě jejích už nekontrolovatelný vír, který nebyli schopní kontrolovat ani právoplatní obyvatelé planety Sarakaš. Na stránkách téhle knížky vlastně není pod kontrolou vůbec nic, jako by navzdory tomu, že vše, co se děje, je svázáno pravidly a zákony, i když bizarními, absurdními, nesmyslnými až ulítlými, nebo možná právě proto, protože se díváte jen a jenom do zrcadla!
Na Maxima jsem si zvykla, takže je velmi pravděpodobné, že se za čas zase na nějakou výpravu s ním vydám :-). Maxim si totiž (no úplně podobné, jako Ládínek Smolík) umí za všech okolností poradit, navíc s humorem a mladistvým až dětsky naivním entuziasmem.
Našla jsem tak způsob, jak číst military sci-fi, kterou až tak příliš nemusím, v této podobě mi ovšem úplně vyhovuje :-).
jsem na 103 straně ze 330.takze mám za sebou 30% knihy a musím napsat. Nechápu to.
Absolutně...
Asi to nemam šanci dočíst....
Mám přečtené všechny díly s Maximem. Musím uznat, že je určitě budu číst znovu. A ať už čtete nové vydání spojené do jedné knihy nebo stará vydání tří knih. Je tento příběh velmi zajímavý a stojí za přečtení. I když pasáže tohoto prvního dílu jsou trochu zdlouhavé.
Ruské sci-fi v sobě mají něco z pohádek. Jednorozměrné postavy se ukvapeně rozhodují na základě povrchních dojmů, zvraty jsou vidět na dvě stránky dopředu a děj je často o boji dobra se zlem. Romány bratrů Strugackých se tomu schématu většinou vymykají, ale o tomhle to neplatí. Skrývá v sobě myšlenkovou hloubku a nemilosrdně ji ředí v přímočarém a ke konci trochu zmateném dobrodružném příběhu. Když se děj zastavil a poodhalil něco z reálií, cítil jsem v knize potenciál na skvostné filosofické sci-fi. Bohužel zůstalo jen u náznaků.
Slabší část příběhu ze světa Maxima Kammerera a Poutníků. V Obydleném ostrově jde spíše o militantní fantasy epizodu a nějak mě nekoresponduje s celkovým sci-fi vyzněním ságy. Děj je natahovaný na hranici snesitelnosti a občasné originální nápady nemají šanci udržet čtenářovu pozornost linkou celého příběhu. Tady by neškodilo zredukovat dílko na polovinu a zvýšit tak dynamičnost vyprávění. Ovšem patří to k celkovému příběhu M.Krammerera a v kontextu všech tří příběhů jsou zářnou ukázkou autorského zrání dvojice tvůrců.
Mak Sim sa zjavi na cudzej planete ako prieskumnik, ale vsetko je take bezne, vsade okolo len trosku inaksi ludkovia, hned im ako tak rozumie, oni sa tiez nejak zvlast necuduju co kto sa to zjavil na ich planete. Skusam hladat prirovnania, co mi to bratia chcu podat, variaciu na Planety smrti, daco ako pocitacove Dishonored? Nedari sa mi predstavit si realie. Zaspinena priroda, nejake tie primitivne stroje, vojaci co sa zadychaju uz pri spievani pesnicky. Co mi to predkladate? Akosi sa dalo vycitit ze to je alegoria na vtedajsi Chrushchowland, ale tak zamaskovane, ze to ani cenzorom velmi neudieralo do oci. 70 stran som sa prehryzal dost hutnym tuhym skoro bez dialogov, textom bez akejkolvek zaujimavej sceny, odstavca, vety. Potom som to odlozil. Dufam ze sa Mak Sim nakoniec z tej planety dostane domov ale uz ma nezaujima ako :) Fakt sa to nedalo. Chlapik je ako Alenko v risi divov, len bez divov a bez zaujimavych postav. Nemusim mat v scifi knihe spektakl akcnych scen, ale aspon chcem mat nit ktoru sledujem a orientujem sa dejom ktory niekam smeruje.
Na zaver ...aspon jedna myslienka mi skrsla v mozgu pri citani tejto knihy. (Nedocitanej) "Tak nejak cakam a verim ze vesmir je plny zivota, dokonca inteligentneho, chobotnice, svaby, ryby, alieni, predatori,inteligentna zelatina, huspenina, hmyzie civilizacie. Mna by najviac sokovalo, az by sme objavili planetu na ktorej by boli ludia ako my!! Tak to by bola zahada ako hrom." Nedam hviezdicky, kedze som nedocital, ale poznacte si ze davam daco medzi jednou az dvoma. Toto mi nesadlo.
Místy skoro všude dost depresivní, ale hodně dobře napsané. Strugačtí jsou miláčky mého raného mládí a teď si je ráda pročítám znovu.
Hneď od pristátia Maxima na planéte Sarakš ma kniha zaujala svojími popismi prostredia, až mi bolo čudné, že toto napísali batia Strugackí. Maxim sa zhostí svojej úlohy s vervou a s nadšením jemu vlastným. Ako dej pokračuje, čitateľ postupne pochopí, v akom prostredí žijú ľudia na tejto planéte.
Maxim sa hneď púšťa do riešenia všetkého možného a ani a veľmi nezamýšľa, či je to dobré, alebo zlé. Ďalej nenapíšem, lebo by to bol spoiler :-) Dodám len, že popisy spoločnosti, techniky a spôsoby jej vedenia autori načerpali pravdepodobne vo svojej domovine.
Je veľká škoda, že mnoho dejových odbočiek v prvej knihe už nenašlo pokračovanie v ďalších knihách. Ale pokračovanie nebolo o osudoch planéty Sarakš, ale o Maximovi Kammererovi.
Nádherná nosná myšlenka, nádherná zamyšlení nad smyslem života z pohledu různých postav, hlavní hrdina prostě borec k sežrání a ten vygradovaný závěr... Režim horší než fašismus, jak je neustále zdůrazňováno, vykreslená společnost, jakou byste nechtěli zažít. Naštěstí na jiné planetě. Doporučuji všema deseti.
Pro ruskou sci-fi literaturu je příznačné, že základní myšlenka nepostrádá originalitu, avšak celkové zpracování je kostrbaté, naředěné všelijakými úvahami, monology, dialogy, putováním, hledáním, dalším rozjímáním, utápěním se v pocitech z dojmů z vlastních nápadů...
Nevyhnul se tomu ani Obydlený ostrov. I přes nápaditou pointu nepatří kniha k nejčtivějším. Chce čas. Nebo alespoň já jsem to, i přes veškerou zvědavost, jak to s mladým průzkumníkem dopadne, číst delší dobu v kuse prostě nedokázal.
Když jsem tu knihu před desítkami let četl za hlubokého totáče, byl jsem unešen. Netypická a úžasná sci-fi, jakou umí jenom Strugačtí. Ne každému tihle autoři sednou, bo se u jejich knih musí přemýšlet. Docela se i divím, že tehdy prošla. No a film Dark Planet, co byl podle ní v roce 2008 natočen, jí taky ostudu nedělá :-)
Styl psaní autorů mi vůbec nesedl. Pro mně téměř nečitelná záležitost. Podivný military příběh na podivné planetě s ještě podivnějšími postavami, se kterými se nedá ztotožnit.
skvelá myšlienka, trochu ťažkopádne ale vôbec nie zlé 1 diel Kammererovej trilogie
2. diel Brouk v mraveništi 3.diel Vlny ztišují vítr
Musím říct, že když jsem si půjčoval tuto knihu od bratrů Štrugackých, tak jsem čekal podobný zážitek, jako ze Stalkera. Les byla první půjčená kniha a ta na mě byla opravdu silné kafe a tak jsem si říkal, že Obydlený ostrov bude přeci jen přístupnější. A ono ejhle...vůbec tomu tak není. Poměrně jednoduchý, na první pohled chytlavý příběh, se hodně rychle přehouspne do takového divného military, které vůbec nic nevysvětluje a pouze jedná. Maxim je vhozen do takové prazvláštní reality osobité planety a i když příběh mě donutil knihu dočíst, vlastně se v něm vůbec nic nedělo. Škoda...opravdu jsem to čekal lepší.
těch 5 hvězd si to zaslouží tak jak to je a nesrovnával bych to s jinými knihami. ze začátku takový pomalý rozjezd a informací poskrovnu ale postupně to nabírá obrátky. přijde mi to spíš jako taková delší povídka. je to mnohovrstevné, dobře napsané, velice rozmanité a k zamyšlení. byl by z toho i dobrý film nebo počítačová hra.
První přečtená kniha od Strugackých - příjemné, jednoduché čtení šmrncnuté politikou a military. Hvězdičku ubírám jen za to, že bych se rád dozvěděl o něčem více, ale bohužel není více rozpitváno. A díky tomu mi tam některé části přišly trochu slabší a nic neříkající.
Zajímavě napsané a dobře čtivé