Radovan_R
komentáře u knih
Úniková hra
Megan Goldin
(SPOILER) Kniha je o něčem úplně jiném, než říká název a anotace - ve skutečnosti je o pomstě. Jak to celé dopadne, se dozvíme hned v prologu - i když v tu chvíli se neví, že je to konec, ale při četbě to postupně to vyplyne. V knize se skutečně píše u "únikové hře", jak psáno v anotaci, ale hlavní dějové linka je jinde. Popisuje, jak to chodí v bankovní firmě, jak jsou pracovníci doslova ždímaní a jaké nekalosti a hnusárny se tam ve skutečnosti dějí. A popisuje likvidaci dvou pracovnic - u jedné je to likvidace fyzická, u druhé pracovní. Obě dějové linky běží paralelně a na konci se protnou, přičemž ta o únikové hře je ve skutečnosti celkem stručná až nudná, ačkoliv tam nervy tečou plným proudem.
Jak píší i jiní, konec vypadá uspěchaně a podle mě i trochu nepravděpodobně, ale od knihy jsem se nemohl odtrhnout ani za cenu nevyspání.
Celkový dojem je trochu rozpačitý, mizerové jsou sice potrestáni, ačkoliv dostat je do vězení by bylo asi lepší (tady mě napadá vzpomínka na film s Belmondem, kde policista má možnost zlikvidovat vraha, ale rozhodne se ho dostat před soud - ať tvrdne 20 let v kriminále, bez ženské a bez možnosti podmíněného propuštění), ale hlavní hrdinka pak shrábne prachy a užívá si je v klidu kdesi na soukromém (asi) ostrově. Zajímavější by možná bylo pustit se do boje s onou bankovní společností a srazit ji na zem (i kdyby to měl být další díl). Čtivé to je, ale konec tomu dává na frak, takže na plný počet bodů to není.
Ale už dávno jsem se do knihy tak nezažral jako tady.
Dravé věci naší doby
Arkadij Strugackij
Docela náročné čtení. Něco od Strugackých jsem už četl, tohle bylo ale vcelku těžko stravitelné. Až někam za polovinu knihy není jasné, o co vlastně jde a ani to neodpovídá textu na obálce knihy. Teprv za polovinou se začínají věci vysvětlovat a začíná to do sebe zapadat. Vůbec bych se nedivil, kdyby méně trpělivý čtenář knihu odložil.
Zajímavý je doslov Vladimíra Borisova, který popisuje okolnosti vzniku románu a cenzurních zásahů do něj.
Ocelový alchymista 10
Hiromu Arakawa (p)
Konečně zase díl, kde se toho dost děje. Někteří spíš záporáci se ukážou ne tak záporní, velcí záporácí konečně dostanou řádně po hubě a zdánlivě mrtví naštěstí žijí. Doufejme, že spád vydrží do dalšího dílu.
Kanimůra ze Šardonu
Jiří Schmitzer
Znám a na CD mám spousty Schmitzerových písniček a moc se mi líbí, takže jsem si chtěl i počíst. Popravdě, lepší je slyšet to než číst, ale jak již jiní psali - texty jsou některé prosté, jiné sprosté, většinou ale i hlubokomyslné a stojí za to si je přečíst. Možná i popřemýšlet, dle chuti a nálady. Za mě moc dobrá knížka.
Jen mě překvapuje že některé písně v knize se jmenují jinak než na CD.
Po schodech nahoru, po čumáku dolů
Zuzana Součková
Příjemná kniha o životě, která ulehčí po těžkém i normálním dni. Místy je to k pousmání (Políbila mě), místy k zamyšlení (Ten den, Kdy začíná stáří?), místy nechutné (O hovnu, Pár slov o prdu, Nechutnosti) a někde i drsné (Maruška se houpá). A někde se autorka evidentně inspirovala u nás doma (Klíče, Muž, žena a nakupování).
Můj rok s inženýrem
Barbora Černohlávková Večeřová
Výborná kniha - už dlouho jsem se tak nepobavil. V některých situacích bych se inženýrovi i trochu poznal, ale doufám, že v reálu to se mnou není taková hrůza.
Nicméně působí to místy značně přitažené za vlasy, třeba to strašlivé vyhazování peněz (když inženýr mění lustr a kupuje ho natřikrát, když si Iva koupí příšerně drahé kolo, na kterém v podstatě ani nezamýšlí jezdit a nejezdí na něm, protože by jí ho hned ukradli). Naopak situace typu: nech mi to tu takhle rozdělané, já to zítra dodělám nebo nevyhazuj to, ještě se to použije - to snad museli opsat od nás!
Také jsou zde nejasnosti typu, proč se o inženýrovi mluví jako o inženýrovi, když je to manžel autorky - působí to, jako by psala o cizím člověku, nebo proč s nimi bydlí Iva, ačkoliv se později ukáže že má vlastní děti (proč se nepíše i o jejím manželovi, je rozvedená)?
Tyhle drobnosti knihu poněkud srážejí, jinak bych jí dal všechny hvězdičky.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Zajímavá kniha o posledních věcech člověka. Nevím, co bych sám dělal, kdybych věděl, že za týden definitivně končím a tak není od věci si o tom přečíst. Ďábel mi přišel takový nijaký a nabídnutý obchod ne moc fér - když o věcech ke "smazání" rozhoduje on a ne budoucí mrtvý. Nejlepší část se mi zdá v místě, kde hrdina vzpomíná na svoji matku a pochopí její dopis na rozloučenou a chce jej naplnit. Konec je hodně ustřižený, ale není vždy na škodu skončit v nejlepším - možná to platí i zde.
Smazání telefonů a hodin se nezdá jako špatný nápad, to by bylo zajímavé vyzkoušet v reálu, aspoň na pár dní.
Gemer: Den první
Daniel Majling
Velmi zajímavá kniha - několik propletených dějových linií, v kterých se člověk chvílemi ztrácí a ne všechno dává úplně smysl. Je to takový zvláštní mix více nebo méně podivných událostí, ale není to ani nudné, ani přitažené za vlasy.
V postavách jsem se chvílemi ztrácel, ale na konci (škoda, že až tam) je soupis všech postav. Jen psychologové jsou tam poněkud divní - dva doktoři Slukové a jejich šéf, co si nic nepamatuje...... hm.
Graficky to nemá chybu - klasická černobílá, případně tříbarevná grafika kreslená jen v hrubých rysech, nepříliš detailně, to nemá chybu. Trochu to připomíná atmosféru Sin City. Škoda že další díly zatím nejsou, snad si někdy vzpomenu po nich zapátrat.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Na knihu jsem si vzpoměl, když jsem kdysi byl v Berlíně v zoo, ale konečně jsem si ji přečetl až teď. Dost depresivní čtení - nejenže do závislosti padají takoví mladoši, ale nikdo jim nemůže (nebo dokonce nechce?) pomoct. Nepochopitelné je, proč drogy vůbec zkoušejí, ale obrázek sídliště uprostřed knihy to celkem vysvětluje - hromada kostek, prostor mezi nima vybetovaný a na trávu zákaz vstupu, to by porazilo i dospělého.
Kolotoč odvykání a znovu padání do závislosti je vcelku očekávatelný - závisláci
stahují odvykače zpět do bahna. Christiane se jeví jako dost chytrá, přesto jí to není moc platné ale je dobré, že se její příběh podařilo zachytit, bez falešných příkras, podle jejího otevřeného a upřímného popisu.
Knihu je dobré si přečíst, dnes je situace asi dost jiná a po(u)žívají se jiné drogy, ale bacha na ně si musíme dávat pořád.
O princezně, která žrala mrtvoly: Německé hororové pohádky
neznámý - neuveden
Název knížky mě zaujal a vcelku nemůžu říct, že jsem byl zklamaný. Nesouhlasím s tím, že jsou pohádky hororové - noční můry nezpůsobí a to ani dětem.
K těm výživnějším patří: O pricencezně, které žrala mrtvoly, Kterak se smělý Hans stal loupežnickým kapitánem, O psovi a vrabci, Paní Truda, O myšce, ptáčkovi a klobásce a Veška a bleška. Tyto jsou buď drsnější, zabíjí se tam nebo umírá a zrazují kolegové.
Ostaní jsou víceméně standardní pohádky - O palečkovi, Patero otázek jsou naše Tři vlasy děda Vševěda a další. Akorát Karkulka je proti naší verzi ořezaná - po sežrání babičky a Karkulky nepřijde myslivec. Je taková divná - jakoby končila uprostřed, ale horor to není. Některé pohádky jsou ale nevýchovné - třeba Paleček na konci KOUPÍ svým bratrům dobrá úřednická místa, v Patero otázkách nejdřív syn odejde v domu, že bude žebrat, protože ho pást ovce nebaví - a nějaký kupec ho pak přijme za svého a pošle do škol. Jiné ale jsou přívětivé s pozitivním nábojem, třeba Čupr Ruprt s čupřinou nebo Král Bouřlivák a paní Slunečná nebo Sedmá princezna.
Každý si tedy může vybrat podle chuti. Celkově slušná kniha, i když jsem čekal trochu větší nářez. Ale to prostě pro děti.
Murtagh
Christopher Paolini
Po letech další kniha z Alagaësie. Sám autor říká, že je to pátá kniha o Alagaësii. ale není to pátý díl Inheritance - ten má teprve přijít.
Obsah knihy by se dal popsat pár větami, proto je úžasné, jak z toho autor dokáže vytěžit šest stovek stran příběhu. Začátek je trochu nejasný - děj začíná jednou z povídek z Poutníka, čarodějnice a červa, nicméně to zřejmě není samotný počátek - nikde není vysvětleno, proč se Murtagh začal zajímat o podivné věci, kolem kterých se další děj točí. Nicméně to nijak zvlášť nevadí.
Děj pak pokračuje stylem jeden průšvih za druhým a člověk se může divit, jaktože je Murtagh tak nezničitelný - ale kdyby nebyl, byla by kniha dost krátká.
Hlavní část příběhu je až nervy drásající, když je hlavní hrdina i s drakem opět zotročen a čtenář si říká, že tohle už na další straně musí dopadnout špatně. Naštěstí se tak nestalo a můžeme se těšit na další příběhy. Za mě skvělé pokračování, kde nahlédneme hluboko do nitra jedné z hlavních postav celé série.
Při čtení se doporučuje mít po ruce kapesník pro otírání zpoceného čela.
Ruzká klazika
Daniel Majling
Ruskou klasiku neznám, nicméně ruský styl autor napodobuje úspěšně a skvěle. Kniha je vtipná, jediná chyba že je tak tenká.
Plutoshine
Lucy Kissick
Příliš nechápu srovnávání s Andy Weirem - jeho knihy jsou o něčem jiném, než co popisuje tato, takže srovnávat prostě není co. A proč by měla být určena pro Weirovy čtenáře, to je už úplný úlet. Podle mě je každá kniha určena tomu, kdo zatouží si ji přečíst....
Nicméně není špatná - uvádí nás do technologie "úprav" planet do stavu podobnému Zemi - nebo aspoň obyvatelného. Tedy pokud se to podaří a nic se nepodělá. Zhruba do půlky mě čtení bavilo, všechny ty technologie jak zvýšit teplotu, dostat do atmosféry plyny, které ohřev podpoří a všechno kolem. Pak to začalo být už komplikovanější a poněkud jsem se v tom ztratil. Konec pak byl poněkud nesrozumitelný a komplikovaný, také se do toho míchala psychologie hlavních postav a to už vůbec nemusím. Za horší pocit ze čtení si můžu i sám, protože jsem neměl dost času na přečtení v jednom kuse a pauzy sroumitelnost díla zhoršují (aspoň u mě), ale nemyslím, že při čtení v jednom zátahu by to bylo lepší.
Přesto je téma zajímavé a své příznivce si najde. Ale neříkejte, že jsem vás nevaroval.
Zkamenělá krev
Johan Theorin
Kniha se mi náhodou dostala do rukou a na krátkou dovolenou se celkem hodila. Nicméně nijak zvlášť mě neoslovila - je to takový propletenec několika paralelních příběhů, které spolu souvisí a zapadají do sebe. Tento styl nemám zrovna rád, ale tady to kupodivu moc nevadí, protože kapitoly nejsou dlouhé a tak se nestíhá zapomenout předchozí děj v každém příběhu. Detektivku to moc nepřipomíná, víl je tu trochu moc (a na konec se stejně ukáže, že to s nimi není tak horké), některé postavy jsou notně nesympatické.
Na zabití času dobré, na pobavení slabé.
Nahraný
Kevin Hearne
Jak již bylo řečeno, pořád se to čte dobře, ale jaksi to ztrácí šťávu, začíná to být na jedno brdo. A na závěr střih uprostřed věty - a pokračování příště. No nevím, asi si dám pauzu. Spíš delší.
Ocelový alchymista 8
Hiromu Arakawa (p)
Konečně se dozvídáme víc o tom, kdo je kdo, o čem to celé je a kdo stojí v pozadí. Taky dosavadní klaďas se mění na záporáka a zjevně bude ještě veselo. Už se těším.
Ocelový alchymista 7
Hiromu Arakawa (p)
Tento díl se odehrává do značné míry na jednom místě v jednom čase, ovšem natlučených nosů a mrtvol je dost. A je tu nový záporák, který není běžný člověk a něco ví....
Nejlepší hláška je na stranách 89-90:
- Tak hele dámo, laskavě nás neignorujte!
- Jo, co jste zač?
- Žena v domácnosti !!!!!!!!!!
Balónky oběšenců a další hororové příběhy
Džundži Itó
Pěkná kniha na dobrou noc, noční můry nezpůsobuje. Jen příběh Tuk je řádná slizárna, brrrr. Bratr se nalejvá olejem, olejem je všechno nasáklé, teče po zdech a kape ze stropu, no hrůza. Zajímavé je, že u japonského autora bych čekal, že hrdinové budou vypadat japonsky, ale kdepak, příběhy graficky vypadají, že se mohou odehrávat kdekoliv mimo Japonsko.
Určitě si půjčím něco dalšího od pana Itó, teda kromě Ryb - ty jsem jen prolistoval, ale na mě to vypadalo moc hnusně.
Napálený
Kevin Hearne
V tomto díle to teda pan O'Sullivan dostal naostro hned z několika stran, místy jsem se docela orosil. Nicméně Kojot není žádné ořezávátko, a dokonce pracuje na udržitelné budoucnosti, koho by to napadlo?
Uvidíme, co bude příště, co by tak ještě mohlo prřekvapit?
R.U.R.
Karel Čapek
Dílo, které se dnes stává velmi aktuální. Snad nás roboti nesežerou...
