Můj rok s inženýrem
Barbora Černohlávková Večeřová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397179/bmid_muj-rok-s-inzenyrem-aXK-397179.jpg
4
47
47
Můj rok s inženýrem série
1. díl >
Prožijte rok v jedné „typické“ české domácnosti, která se jistě neliší od milionů dalších. Prožijte jej pohledem ženy, manželky a matky, která se s laskavým humorem sobě vlastním zamýšlí nad nenadálými i „nadálými“ rodinnými situacemi. Situacemi, které jsou tak důvěrně povědomé, že máte chuť vykřiknout: „Ano! To znám!“ Prostřednictvím krátkých fejetonů rozčleněných podle ročních období a následně měsíců nahlížíte do domácnosti a prožíváte s členy rodiny lapálie všedního života. Ať už jde o vyzvedávání dětí z různých institucí, nebo na kolik stupňů se dávají přezkáče do trouby.... celý text
Přidat komentář
Fejetony určitě zaujmou jednotlivě v tisku vedle kuchařské rubriky. Celá sbírka však vyjeví jejich nedostatky. Náměty se často opakují. Stavba útvaru místo gradace k pointě zůstává v monotónním soustavně rádoby vtipném stylu, což nakonec vede k pocitu, že to vlastně humorné není.
Lehké čtení, některé kapitoly byly úsměvné, některé slabší. Smíchy jsem se nepotrhala, asi jsem od toho čekala víc.
Takové zklamání jsem nečekala. Několik měsíců jsem si knihu kupovala. Až jsem se k tomu konečně odhodlala a ihned se pustila do čtení, hned po pár stránkách jsem věděla, že tohle nebude vtipné ani trošičku. Kniha by se neměla jmenovat Rok s inženýrem ale Rok mé arogantní rodiny. Z příběhů čišila arogance, která se nevěnovala jen inženýrovi ale především švagrové. Až moc často se objevuje důraz na pyšnost povolání sourozenců a kupování si drahých hlouposti, kterým vám spisovatelka předhazuje, že si je dovolit mohou. Bohužel, ani jeden příběh nebyl vtipný. Naopak jsem uvažovala, jestli je pan inženýr opravdu takové povahy, nebo tu hloupost pouze hraje - nepraktický člověk pro obyčejný život. Sama mám doma strojního inženýra, kdyby byl takové povahy asi bych utekla... Hodnotím jako velmi nepodařené.
Příjemná oddychovka. Krátké fejetony se četly příjemně a byly vcelku vtipné. Takové fajn čtení v létě na deku.
Moc mě baví styl vyprávění autorky. Zábavná kniha mi malinko připomněla humor Ivana Krause. Příjemné čtení.
Příjemně napsaná kniha. Nad některýma scénkami jsem se zasmála někde jsem kroutila hlavou.
Výborná oddechová kniha pro zasmání! Jednoduché kraťoučké příhody, které vás rozesmějí a leckde poznáte své partnery/bratry/otce/kolegy...
Kniha mě hodně zklamala. Občas jsem se usmála,ale výbuch smíchu nebyl ani jeden. Některé kapitoly se mi zdály moc rychle ukončené,useklé. Škoda.
Chvílemi jsem se hodně nasmála. Při vybírání správných ponožek, při úklidu okolo domu, při rozpisu dětských aktivit na celý týden, ...
Pak si jen říkám, zda je to všude takové.
Můj názor po přečtení knihy je ten, že každá máme doma menší či větší kus z inženýra. Ale kompletní originál bych fakt nechtěla :-) Dvoustránkové fejetony psané s nadsázkou mě opravdu pobavily.
Člověk by až řekl, že se jedná o fikci, ale na křtu této knihy jsem se přesvědčila o tom, že postavy mají opravdu reálné předobrazy:-) Vtipně a obratně napsaná kniha. Velmi se mi osvědčila i jako dárek mým blízkým i neblízkým.
A hele, první komentář od chlapa, navíc inženýra!
Fejetony jsou typu "já jsem normální, a všichni okolo jsou blázni!" Krátký formát s více či méně výraznou pointou je v pořádku. Úsměv ano, ale salvy smíchu u mě nevyvolaly. Zajímalo by mě, zda Iva je skutečná osoba nebo je to autorčino alter ego?!
Příjemné a vtipné fejetony psané s nadhledem. U některých jsem se musela smát nahlas.
Za mě nic moc, historky mi přišli přitažené za vlasy. U Aristokratky mi tekly smíchem slzy. Tady spíš nuda.
Velmi vtipné čtení, vřele doporučuji! V hlavních hrdinech se najdete Vy i Vaši milí rodinní příslušníci, kamarádi i známí. Kniha, při které se nelze nesmát nahlas. Pozor tedy na četbu této knihy v MHD, způsobuje nekontrolovatelné výbuchy smíchu!
Můj rok s inženýrem
Výborná kniha - už dlouho jsem se tak nepobavil. V některých situacích bych se inženýrovi i trochu poznal, ale doufám, že v reálu to se mnou není taková hrůza.
Nicméně působí to místy značně přitažené za vlasy, třeba to strašlivé vyhazování peněz (když inženýr mění lustr a kupuje ho natřikrát, když si Iva koupí příšerně drahé kolo, na kterém v podstatě ani nezamýšlí jezdit a nejezdí na něm, protože by jí ho hned ukradli). Naopak situace typu: nech mi to tu takhle rozdělané, já to zítra dodělám nebo nevyhazuj to, ještě se to použije - to snad museli opsat od nás!
Také jsou zde nejasnosti typu, proč se o inženýrovi mluví jako o inženýrovi, když je to manžel autorky - působí to, jako by psala o cizím člověku, nebo proč s nimi bydlí Iva, ačkoliv se později ukáže že má vlastní děti (proč se nepíše i o jejím manželovi, je rozvedená)?
Tyhle drobnosti knihu poněkud srážejí, jinak bych jí dal všechny hvězdičky.