Plutoshine
Lucy Kissick
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511869/bmid_plutoshine-NvE-511869.png
3
57
57
Oceňovaný světový bestseller pro čtenáře Andyho Weira (Spasitel, Marťan). Přeměna Pluta v živou dýchající planetu je zatím nejambicióznějším vědeckým projektem lidstva. Ovšem nikdo nepočítal s tím, že dojde k sabotáži. Pro ředitele projektu Luciana se klíčem stane devítiletá Nou, která byla dost možná přímým svědkem oněch tragických událostí. Jenže Nou pod vlivem traumatu oněměla a bez její výpovědi může celý proces terraformace selhat. Jenže na druhé straně také může otřást pohledem lidstva na jeho místo ve vesmíru…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2023 , Laser-books (Laser)Originální název:
Plutoshine, 2022
více info...
Přidat komentář
Příliš nechápu srovnávání s Andy Weirem - jeho knihy jsou o něčem jiném, než co popisuje tato, takže srovnávat prostě není co. A proč by měla být určena pro Weirovy čtenáře, to je už úplný úlet. Podle mě je každá kniha určena tomu, kdo zatouží si ji přečíst....
Nicméně není špatná - uvádí nás do technologie "úprav" planet do stavu podobnému Zemi - nebo aspoň obyvatelného. Tedy pokud se to podaří a nic se nepodělá. Zhruba do půlky mě čtení bavilo, všechny ty technologie jak zvýšit teplotu, dostat do atmosféry plyny, které ohřev podpoří a všechno kolem. Pak to začalo být už komplikovanější a poněkud jsem se v tom ztratil. Konec pak byl poněkud nesrozumitelný a komplikovaný, také se do toho míchala psychologie hlavních postav a to už vůbec nemusím. Za horší pocit ze čtení si můžu i sám, protože jsem neměl dost času na přečtení v jednom kuse a pauzy sroumitelnost díla zhoršují (aspoň u mě), ale nemyslím, že při čtení v jednom zátahu by to bylo lepší.
Přesto je téma zajímavé a své příznivce si najde. Ale neříkejte, že jsem vás nevaroval.
I mě nalákala hlavně obálka, krásná. Příběh nebyl špatný, dočetla jsem. Ani mě nenudil. Jenom to nemělo logiku a uvěřitelnost, ale na druhou stranu to bylo originální.
Jejda, tak tohle bylo velmi špatné. Nad logikou příběhu jsem si málem ukroutil hlavu. Ta jedna hvězda je za obálku. 5%.
Autorka získala doktorát z planetární geochemie na Oxfordu s prací na téma dávných jezer na Marsu a jejich vlivu na tamní klima. Kromě psaní a vědy se věnuje také potápění a běhu.
Jedná se o autorčin debutový sci-fi román. Kniha je rozdělena do 5 částí (5 fází). V knize se nachází také části, které jsou pojmenovány jako MEZIHRA, což jsou pohledy do minulosti očima dívky Nou.
Planeta Pluto – 5,5 miliardy kilometrů od Slunce, 200 °C pod nulou.
Cílem projektu Plutoshine je, aby prostřednictvím slunečních zrcadel došlo k oteplení planety a k většímu světlu na této planetě. Vědci pracují usilovně na tomto projektu, nicméně dojde k sabotáži. Kdo za tím stojí se už dočtete v tomto románu.
Hlavní postavou je LUCIAN (terraformovač), který se seznamuje s dívkou NOU (10 let). Společnost mu dělá kocour, kterému říká Kapitán Fousek. Hraje také v hudební kapele. Nou je dcerou zakladatele základny, má staršího bratra EDMUNDA. Je mezi nimi velký věkový rozdíl 20 let. Nou je němá. Líbilo se mi, že Lucian ji učí znakovou řeč, aby se dozvěděl její tajemství. Lucian nazývá Nou Jiskra, Nou ho oslovuje Slunkonoš.
V anotaci je uvedeno, že tato kniha bývá přirovnávána k MARŤANOVI od Andyho Weira. S tímto tvrzením bych byl opatrný.
Kniha PLUTOSHINE se četla dobře a osobně mám rád tento typ sci-fi, při kterém nejsou hromady mrtvol a nedochází k neustálým akcím. Děj je pozvolný a autorka všechno dobře vysvětluje. Musím se přiznat, že jsem chtěl knihu na počátku odložit, když jsem se podíval na nízké hodnocení v Databázi knih, ale naštěstí jsem se nenechal odradit a pokračoval jsem v četbě, což bylo správné rozhodnutí. Podle mého názoru kniha stojí za přečtení a pro mě to bylo moc dobré sci-fi.
Myslím si, že jsem příběh odehrávající se na planetě Pluto ještě nečetl. Nedokážu si vůbec představit teplotu 200 °C pod nulou. Je lákavé, ale zároveň nebezpečné prozkoumávat planety ve vesmíru.
V závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ.
Kniha má pěknou obálku.
Neotřelé a čtivé sci-fi, kde je vše technické velmi dobře vysvětleno a tím je uvěřitelné. Moc se mi líbila psychologická linka děje. Příběh dává prostor k zamyšlení o lidstvu, člověku a o životě jako takovém.
Můj názor na knihu se přiklání ke komentáři SBH. Sáhl jsem po ní po přečtení recenze v XB1 (****), z tohoto hlediska byla spíše zklamáním. A nějak jsem ani nepochopil závěrečné vysvětlení pohnutek "zloducha".
Uf, kniha zde dostává pěknou čočku za přirovnání k tvorbě Andyho Weira, ale nutno říci, že zcela oprávněné, jeden by i řekl, že je to klamání zákazníka. Tahle prvotina totiž používá sci-fi jen jako něco na pozadí, protože prim tu hraje young adult tématika, vztahy, křivdy apod. Drtivá většina knihy se tak líně táhne a točí kolem toho, jak se kdo cítí (to, že je to někde na Plutu, je vlastně úplně jedno). Snad jen v samém závěru se začíná něco dít, ale pak je stejně konec. Jedno z největších knižních zklamání za poslední dobu.
(SPOILER)
Rozhodně se nejedná o bestseller pro čtenáře A. Weira, toto přirovnání chápu jako hlubokou urážku inteligentních a myslících kolegů. Dílko představuje tak maximálně syntézu katastrofické blbiny s dojákem v hollywoodském duchu.
Ano, autorce nelze upřít originální nápad, mimozemský život byl podán neotřele, drama mezilidských vztahů dočista praštělo a dále bylo osvěžující, že superpadouchem tentokrát nebyl superpočítač. Melodramatický závěr taky trochu nahnal body. Ale v souhrnu se jedná o výtvor velmi sporných kvalit.
Zpočátku mi vadil přehnaně stručný způsob zápisu, věty bez přísudků už krapet vyšly z módy. Diblík Lucian taky nepředstavuje zrovna ideál mužnosti. Mimochodem fakt bych chtěla vidět jediného člověka, který si vlasy smotává do uzlu propichovaného tužkami. A muže k tomu. Motiv s němou dívenkou opět útočil spíš na jemnocit čtenářek červené knihovny. Ústřední zločinec byl vpravdě hrůzytánský, mimozemská inteligence pro změnu bez potíží chápala sociální konstrukty typu lásky nebo zrady.
Ale jako sci-fi kniha neobstála ani omylem. Začneme kvantovou Zemí, která byla/nebyla zničena. Na jednu stranu se o ní mluví jako o vybydlené planetě, na druhou se všichni těší, až se na ni vrátí do lůna přírody. Technické detaily stanice na Plutu ničily mého praktického ducha. Stanice byla tak velká, že si obyvatelé dokázali pěstovat švestky na džem. Ale všichni byli zřejmě plošně a povinně vegetariáni, protože o prasečích chlívkách jsem zmínku nenašla. Eminentně by mě zajímalo, odkud celá tahle legrace ve světě, kde teplota běžně dosahuje krásných mínus 250 stupňů, brala energii. Ze solárních panelů asi těžko a o výkonné jaderné elektrárně se autorka nijak nešířila. A ovšem nesmím zapomenout na Lucianovy věštecké rukavice, které dokázaly kromě efektních vizuálních show nabořit i uzamčené hardwarové kódy.
Celkový dojem je velmi rozpolcený, možná bych za vypjaté drama přiznala i nějaký bod, ale jako čtenářka Weira se cítím podvedená, tak slabé za tři a ruce pryč.
Tohle byla bomba. Opravdu ctive, pekne napsané, plne tajemstvi a necekany konec.. Presne jak to mam rada. Uvitala bych to i jako film :)
kdo nemusí technické podrobnosti a dá spíš na vztahy a psychologii, tomu se tahle knížka bude líbit. atmosféra ledové planety byla skvělá, celé to mělo (i přes dramatické obraty) hřejivý a optimistický nádech.
Ach, tak som sa tešila na túto knihu a také sklamanie to bolo. Porovnávanie tejto knihy a Andyho Weira je úplne scestné. Každý autor píše inak, nečakajte podobnosť, zbytočne si skazíte zážitok.
Kniha je najmä o vzťahoch ľudí, toho čistokrvného scifi tam moc nie je. Postavy boli však vykreslené dobre, taktiež ich psychológia. Páčil sa mi hlavne vzťah Nou a Luciana. Škoda, že nebolo viac času venovaného tomu, čo na Plute našli.
Knihu odporúčam viac ľuďom, ktorí chcú so scifi začať.
(SPOILER) Tohle bude těžké hodnocení. Předem tu pisu, že scifi nečtu, i když například tvorbu Andyho Weira mám ráda. Plutoshine však podle mě scifi rozhodně není a srovnávat ho s Weirem je bláznovství. Plutoshine je něco jako pohádka odehrávající se ve vesmíru, konkrétně v umělé civilizaci na ,,planetě,, Pluto. Teď k hodnocení, nedá mi to a musím hodnotit samostatně různé části - popsaný a postupně budovany vztah dvou hlavních hrdinů se mi moc líbil, a odpovídá knihám, co čtu často takze 4/5*. Technickym a fyzikálním (chemickym...) částem moc nerozumím ale občas mi přišly jako pěkná blbost 2/5*. Dějová linka s cizími bytostmi mě konci celkem zklamala, ale na začátku docela baví tak 3/5*. Celkově dávám 2,5* a bohužel úplně nedoporučuji, rozhodně ne fanouškům scifi. Nicméně nám nefanouskum tohoto žánru se kniha letos hodí do čtenářské výzvy :)
Andy Weir? Zajímalo by mě kde. Asi se na něm vydavatel chtěl přiživit. Andy totiž píše napínavě, chytře, logicky, jeho knihy mají spád, technicky jsou co nejvíce reálné. Tahle kniha je opak všech výše zmíněných vlastností. Je to červená knihovna z Pluta, stejně ledově nudná.
(SPOILER)
"Autorka vytvořila z Pmuta svět stejně úchvatný jako Arrakis nebo Pandora"...co to jako má být za blábol?
'Oslňující exploze představivosti'? Četl to vúbec ten člověk co tohle na obálku napsal?
Těšil jsem se na pořádné dobré scífko a dostal jsem céčkovou spatlaninu, která do půlky neví co chce být. Jestli romance, dobrodružný román, nebo prostě blbost. Chápu, že začátek nás měl seznámit s Plutem a s lidmi, kteří tam jsou, ale takhle?
Víc nelogických věcí ma snad už jen kačer Donald...
2* za poslednich cca 150 stran, kdy se něco dělo...jinak odpad
Když se lidé dřív z dálky dívali na Pluto, asi nečekali, že se dostanou až tak daleko. Že budou schopni takových věcí. Například přeměnu Pluta v obyvatelnou planetu. Jenže tahle malá načervenalá planetka skrývá mnohem víc tajemství, než to na první pohled vypadá. Jako třeba...Co se tehdy stalo zakladateli základny, ze které má nyní tým vědců provést terraformaci? Je pravda, co viděla malá Nou (pokud si to nevymyslela) a na Plutu je vážně život? A ta hlavní otázka: je důležité, zda na Plutu život je, protože by se to je to v zájmu terraformace stejně ututlalo, a proběhla by tak jako tak? Protože ne každý je příznivec myšlenky upravování planet, aby vypadaly jako Země...
"Terraformace označuje též někdy i planetární inženýrství, avšak ve skutečnosti se jedná o jeden z jeho typů. Je to globální děj, při kterém dochází k záměrné přeměně atmosféry, teploty a přírodních podmínek přirozeného vesmírného tělesa (planety, měsíce) za účelem co nejvíce přiblížit podmínky, které na něm panují, těm na Zemi a učinit ho obyvatelný lidmi."
Přestože je tým složen z více různých vědců, včetně vědkyň jejíž prací je hledání života na jiných planetách a měsících, autorka si jako hlavní postavu pro vyprávění vybrala Luciena, solárního inženýra. Což je dobrý tah. Jeho prostřednictvím vědce, který je zde nový a nemá všechny informace, může čtenáři přes jeho postavu vysvětlit hodně věcí stravitelnou formou. A jako druhou vypravěčku si vybrala desetiletou Nou, která má svůj specifický pohled na svět a už rok "od tamté věci" nemluví. Nemusíte být tedy zkušený vědec, jako je i sama autorka Lucy Kissick, aby jste se v ději a informacích zorientovali. Včetně toho, jak bude probíhat oteplování Pluta a následná změna ovzduší.
Plutoshine není jenom další vědecká kniha pro čtenáře Andyho Weira, jak je obecně prezentována. Svým způsobem je o trochu víc. Autorka bravurně balancuje na hranici hard sci-fi pro zkušené čtenáře a zároveň vše vysvětluje a popisuje i pro čtenáře, kteří žánru teprve pomalu propadají. I mě bylo hned jasné po přečtení ukázky, že tohle mě bude bavit hodně. Proto jsem doufala, že mi zážitek nic nezkazí. Jenom doporučuji trochu trpělivosti. Lucy Kissick se dlouho zabývá budováním vztahu Luciena a Nou a prostřednictvím právě těch dvou postav prozkoumává jak technickou stránku mise Plutoshine, tak Pluto samotné. Já jsem si právě proto oba dva oblíbila. A tu smrt a hrůzu si autorka nechává, po vzoru mistrů žánru, jako třešničku na dortu jako odměnu pro čtenáře. A můžete mi věřit, že tuhle dobrůtku si sníte všichni moc rádi. Protože až to přijde, je to zasloužené.
Za sebe mohu rozhodně doporučit vlastně úplně všem, kteří mají rádi sci-fi nebo třeba jenom napínavé příběhy. Od obojího má kniha dost. Zábava je zaručena. Až na pomalý rozjezd, který si buď vychutnáte nebo kvůli němu knihu zatratíte, nemá Plutoshine žádné výrazné zaškobrtnutí.
4,5/5
Deci sci-fi rozmělněné v pěti litrech růžové knihovny. Těžce stravitelná břečka určená pro nevím koho, třináctileté slečny, co chtějí zkusit sci-fi? Krasožvásty z přebalu "sci-fi nové éry v tom nejlepším duchu děl A. C. Clarka" a "světový bestseller pro čtenáře Andyho Weira" jsou naprostá lež.
"Nechť autorka tvoří dlouho a často," výskám nadšením. Mladá a velmi sympatická okatice Lucy Kissick prorazila doslova peckou mezi ctihodnou sci-fi společnost. Možná by se v knize našla hlušší místa, mizení osob z děje na delší dobu, ale při tak širokém popisu je to naprosto pominutelný prohřešek - nic, co by vás mělo odradit. Ostatně, která kniha nemá svá pro a proti? Rozhoduje výsledný efekt a zde se u mě dostává mezi elitu. Autorka, mimo jiné doktorka a vědkyně, se na oxfordské univerzitě věnovala chemickému působení marsovských jezer na jeho dávné klima, dnes je jaderný chemik, takže její vědecký um vytváří knihu sice sci-fi, ale na vědeckých základech a to je prostě čtenářská balada. Do děje o bývalé deváté planetě a jejím úžasném popisu, o práci terrafomovačů, zasadí lidsky hezký příběh vědce Luciena a zpočátku desetileté Nou, rodilé Plutoňanky, ale dokonce i záhadu na úrovni thrilleru a prvky ekoterorismu. Prostě pomatenci v masce ochránců mimozemského života se najdou i 4,5 miliardy kilometrů (nejmenší vzdálenost) od Země. K plastičtějšímu zážitku si můžete pustit na YT záběry sondy New Horizons (New Horizons Flyover of Pluto).
Právě díky postavě Luciena je jazyk příběhu svěží, místy humorný a pro čtenáře laiky v mnohém vysvětlující, co se týká zákonitostí ledové trpasličí planety.
Jestliže se vám bude zdát asi tak polovina knihy kolísající mezi poklidem a akcí, víc a více vás bude napínat na skřipec náznaky možného, nezoufejte. Poslední část vás připoutá k ději pořádně silným řetězem a budete se zapomínat nadechnout. Nekecám, tak jsem to prožil! Kdo miluje sci-fi, zvolte si k četbě novou princeznu na tomto poli a její knihu Plutoshine. Nikoliv proto, že je opakovaně oceňována těmi, kdož mají glejt k oceňování, ale proto, protože opravdu stojí za to nové osvěžující světlo v temnotě vesmíru.
Příjemné osvěžení na poli sci-fi. Středobodem veškerého dění je stanice Stern, na které probíhá každodenní běžný život místních obyvatel. Mimo jiné je zde park se živými stromy, hudební zkušebna pro potřeby jediné kapely na Plutu a také laboratoře týmu terraformovačů, kde se mezi malou Nou a Lucianem rozvíjí vztah, který je klíčový při rozplétání tragické události. O té se s ubíhajícími stránkami čím dál více dozvídáme díky retrospektivním kapitolám. Pluto velmi brzy poznáme i mimo stanici a nutno říct, že popisné pasáže nekonečných ledových plání a hor rozléhajícími se pod hvězdnou oblohou působí až magicky. Jak už naznačuje oficiální anotace, snahu přivést na Pluto přívětivější podmínky pro život, naruší sabotáž. Po pozvolné a poznávací části knihy tedy přichází mnohem akčnější pasáže, které si v mnohém nezadají s těmi nejšílenějšími kousky z knih Andyho Weira. A protože nakladatelova anotace tohoto autora zmiňuje hned první větou, konkrétně: Oceňovaný světový bestseller pro čtenáře Andyho Weira, u srovnání ještě chvíli zůstanu. Zatímco Weir na čtenáře chrlí další a další technické údaje od první do poslední stránky, Kissick je dávkuje postupně a v mnohem menší míře. Hard sci-fi v jejím podání tedy není zase až tak hard, zároveň nemáte pocit, že byste byli o něco ochuzeni. Kniha se nevyhýbá ani etickým problémům, z nichž nejsilnější je otázka, za jakých podmínek a zda vůbec si smí člověk nárokovat cizí světy.
Ačkoliv je Plutoshine čistokrevnou science fiction, vedle s ní nešlápnou ani milovníci jiných žánrů. Ať už pro živé a uvěřitelné postavy, jímž autorka věnuje nemalý prostor i po psychologické stránce, nebo jen pro poznávání mrazivého, člověkem nedotčeného světa, který se Lucy Kissick podařilo stvořit.
Plutoshine
Autorka využívá nejnovějších poznatků o Plutu, de facto tímto dílkem oslavuje úspěch mise New Horizons. Příběh se odehrává na lidské kolonii na Plutu. V knize můžeme sledovat tři linie - nejvýraznější je linie přátelství "slunkonoše" Luciana s rodilou plutoňankou Nou, která z psychických důvodů nemluví a Lucian hledá cestu, jak ji rozmluvit. Zároveň můžeme sledovat druhou linii - úsilí terraformátorů (Lucian a další hosté) o terraformaci planety. Toto úsilí souvisí s třetí linií - hledáním života na planetě. Je zakázáno teraformovat planetu či jiné těleso, které má vlastní život. Hledání života na planetě začalo už dříve, před příletem teraformátorů, ovšem něco se při tom přihodilo a nebylo to dobré...
Tempo je celkem pomalé, rozjede se to až v poslední třetině, ale stojí to za to. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro 5 hvězd.