Po schodech nahoru, po čumáku dolů
Zuzana Součková
Zuzana Součková se po vydání čtvrté knihy fejetonů Diagnóza žena zařekla, že už nebude psát o svém životě. Prý si uvědomila, že její čtenáři o ní vědí víc než ona sama. Nezkrotná autorka tentokrát napsala živelnou knihu, která popírá veškerá pravidla psaní. Knihu „Po schodech nahoru, po čumáku dolů“ nelze žánrově zařadit. Bez upozornění se zde prolíná humorný fejeton ze života s povídkou, která je absolutní fikcí, za kterou následuje romantická úvaha. Čtenář vlastně vůbec neví, co bude číst a co najde na další stránce. Až do posledního řádku je udržován v napětí otázkou – Co přijde teď? Je tohle ze života, nebo se to nemohlo nikdy doopravdy stát? Autorka, která svým pozitivním přístupem k životu motivuje nejen ženy ze svého blízkého i vzdáleného okolí, všem čtenářům vzkazuje: „Vyjít z komfortní zóny každého posílí. Proto jsem napsala knihu, která vás nenechá v klidu, neukolébá do letargie, ale určitě pobaví, rozesměje a možná i rozpláče. Raději se pohodlně usaďte a pak, lidé, čtěte!“... celý text
Přidat komentář
Knihy paní Součkové o běhání byly skvělé a proto jsem se rozhodla i pro tuto knihu úvah? Fejetonů? Postřehů za života? Depresivních vizí? Těžko říct a asi ani sama autorka možná neví, co vlastně napsala. Ze začátku mi mírně zmatený styl nevadil, autorka sama o sobě často píše jako o zmatkáři a chaotikovi, ale s postupem knihy se to už nedalo číst. Knihy ze zásady dočítám, zde jsem si nechala pár posledních kapitol ujít a myslím, že jsem o žádný zvrat ani prozření nepřišla.
Název knihy odpovídá mým pocitům po přečtení této knihy. Obsahuje různé povídky ze života, ve kterých se autorka pěkně "rozjede". Ano i jsem se zasmála, ale když je spisovatelka mezi "poschodím" , jakoby jí dochází dech, téma se utne a najednou jsem měla pocit, že "padám a padám po schodech". Jen se potvrdilo to, jak sama píše, že měla na dopsání této knihy limit (nevím, zda je to pravda), je to psané horkou rukou. Některé povídky byly hanebné a jednu jsem ani nedočetla - na to jsem opravdu neměla žaludek. Hvězdy dávám, za životní optimismus a sportem ku zdraví.
Další naprosto skvělá kniha Zuzky Součkové. U té prostě není dobré nic požívat ani pít, občas hrozí, že smíchy vám zaskočí. Přečteno jedním dechem. Ještě večer jsem nějaké kapitoly předčítala manželovi a oba jsme slzeli smíchy. Zuzka prostě opět nezklamala. A není to jen o běhu a sportu, ale i o běžných věcech ze života....bez studu a červenání....prostě o všem, co k životu patří. Určitě doporučuji i ty předchozí 4 knihy.
Štítky knihy
povídky fejetony rodinné vztahy romantika životní styl mezilidské vztahy povahové vlastnosti
Autorovy další knížky
2018 | Běh života s úsměvem |
2019 | Diagnóza žena |
2014 | Když se dáma rozběhne... ani v padesáti není pozdě |
2016 | Deník běžkyně v nejlepších letech |
2022 | Po schodech nahoru, po čumáku dolů |
Příjemná kniha o životě, která ulehčí po těžkém i normálním dni. Místy je to k pousmání (Políbila mě), místy k zamyšlení (Ten den, Kdy začíná stáří?), místy nechutné (O hovnu, Pár slov o prdu, Nechutnosti) a někde i drsné (Maruška se houpá). A někde se autorka evidentně inspirovala u nás doma (Klíče, Muž, žena a nakupování).