Planeta nachových mračen přehled
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13187/planeta-nachovych-mracen-13187.jpg
4
47
47
Prvotina bratrů Strugackých. Kniha je rozdělena do tří částí, které popisují přípravy letu na Venuši, kde lidstvo očekává nalezení mnohých nerostných pokladů, dále samotný let v novém kosmickém korábu Chius, jež používá fotonového pohonu, a konečně, průzkumem uranové Golkondy na Venuši a krutým bojem o přežití na nehostinné planetě. -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1962 , Mladá frontaOriginální název:
Strana bagrovych tuč, 1959
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Planeta nachových mračen. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (14)
všechny komentářeSouvisející novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Planeta nachových mračen v seznamech
v Přečtených | 63x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 2x |
v Mé knihovně | 53x |
v Chystám se číst | 18x |
v Chci si koupit | 8x |
v dalších seznamech | 3x |
(SPOILER) Kniha zde má celkem velice dobré hodnocení. Já ale ho bohužel musím poněkud snížit. K tomu dodávám, že autoři patří dnes k mým nejoblíbenějším, mám, myslím všechna jejich díla, vydaná v češtině (jedno i dvojjazyčné, s textem českým i ruským). Jenže – od doby, kdy psali tento román, muselo k napsání Stalkera, Pohádky o Trojce či Židáků města Pitěru utéci strašně moc vody a stát se mnoho věcí …
Knihu jsem koupil, když vyšla, a je to dodnes, co to úpravy, kniha velice hezká. K novému přečtení mne přivedl román Aleše Pitzmose Smrtící červ. V souvislosti s jeho titulním „hrdinou“, červem olgoj chorchojem, jsem bádal, kdo o něm také psal a zjistil, že to byli i bratří Strugačtí. Takže jsem si knihu, po více než 60 letech, znovu přečetl. Nemá cenu zde vzpomínat, jaký dojem na mne udělala tehdy, v té kulturní bídě socialismu (a sci-fi v Česku vůbec). Můj dnešní dojem je, že jde už jen o dokument doby a její zblbělosti, kde jen málo mohlo nasvědčovat tomu, kam až se autoři vyvinou. Z hlediska toho, proč jsem ji tehdy koupil, tedy jako sci-fi, tam mnoho zajímavého není, pro mne jediná věc: ten „rudý kruh“, jakýsi svérázný projev jaderného života (vedle jiných tvorů, kterými autoři Venuši zabydleli). To fantastické je a jako sci-fi slušné i dnes. To, že autoři v době, kdy už se vědělo, jaké podmínky jsou na planetě Venuši, tam posílají své hrdiny tak nevadí.
Silný (ideově) je ovšem už úvod: do centra sovětských kosmonautů přijíždí nový člen, sice ne kosmonaut, ale se zkušenostmi z práce v podmínkách pouště Gobi (zde je kratičká zmínka o tom olgoj chorchojovi, převzatému zřejmě od Jefremova). A kde se „hlásí do služby“? No přece u stranického tajemníka! Přesně jako byl v Česku ten vtip: „Když přijedu na okres, jdu napřed na stranu“. Stranický tajemník vše vede, všemu rozumí, otcovsky vždy poradí. Zkouškám fantastického vozidla pro projížďky po Venuši – přihlíží a odsouhlasuje je stranický tajemník. Atd. Celá ubohost a šaškárna „sovětského“ zřízení v kostce. Na Venuši pak je už trochu i té sci-fi a popisy místního života a snahy uniknout z „rudého kruhu“ jsou zajímavější. Přesto knihu nemohu, co do kvality pro dnešního čtenáře ohodnotit výše než 2,5*. Pro sběratele děl Strugackých jako jsem já snad 3.