Je to i můj život
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310019/bmid_je-to-i-muj-zivot-r8I-310019.jpg
5
1693
1693
Anna není nemocná, ale jako by byla. Ve třinácti letech má za sebou nespočet chirurgických zákroků, nemocničních pobytů, transfuzí, injekcí – jen proto, aby její starší sestra mohla žít. U Kate totiž ve dvou letech propukla leukémie a její rodiče se rozhodli pro další dítě, aby pro nemocnou dceru získali dárce kostní dřeně. Anna byla počata ve zkumavce a lékaři vybrali embryo, které bylo pro Kate jako dárce geneticky vhodné. Jenže v rodině, kde se všichni soustředí na vážně nemocné dítě, si Anna připadá jenom jako dárce. A tak se jednoho dne vzepře způsobem, který šokuje všechny okolo, ale v důsledku i ji samotnou. Rozhodne se, že už nebude jenom výrobcem buněk, že má nárok být vnímána jako lidská bytost. A když to nepůjde jinak, domůže se práva na vlastní tělo a život i před soudem. V této fascinující povahové studii rámované strhujícím příběhem zkoumá Jodi Picoultová reakce a rozhodnutí lidí v těžké životní situaci, a klade mnoho otázek, na něž se jen těžko hledají odpovědi. Mají rodiče právo nutit zdravé dítě podstupovat bolestivé a někdy riskantní zákroky, aby zachránili to nemocné? Když využijete jedno dítě, protože představuje jedinou naději na záchranu toho druhého, jste dobrá matka, nebo je to přesně naopak? Kontroverzní téma podává autorka – jak je ostatně jejím zvykem – citlivě, bez přehnaného sentimentu či moralistního poučování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)Originální název:
My Sister’s Keeper, 2004
více info...
Přidat komentář
Přečteno za jeden den. V jedné chvíli jsem chtěla knihu odložit, protože postava matky byla pro mě nepřípustná. Opravdu se mi dělalo špatně z celého příběhu, jenže jsem chtěla vědět, jak to dopadne. Druhá půlka už nebyla tak surová, četlo se mi to snadněji. Za konec děkuji, naprosto mu rozumím, pro všechny velké poučení.
Kniha je skvělá, jen se může číst těžce.
Moje premiéra s Jodi Picoult. Co k ní říct, ta kniha byla šílená (tématem, ne formou). Zcela souhlasím s terimila, že postava matky byla odporná. Přivést na svět dítě jenom proto, aby bylo na náhradní díly pro nemocného staršího sourozence je šílené. Sledovala jsem Annin boj o život a fandila jsem jí, aby si rodiče (hlavně matka) konečně uvědomili, že i ona je lidská bytost se svými právy a ne jen zdroj "náhradních dílů" pro svou nemocnou sestru. Hlavně, že ten otec si to alespoň částečně uvědomil. Matka se chovala, jak kdyby Kate byla jejím jediným dítětem a na Jesseho a Annu nebrala žádné ohledy. Její chování k synovi považuji za stejně zvrácené jako chování k Anně. Alespoň, že Kate se nakonec ukázala být celkem morální, dokázala jsem s ní soucítit a obdivovala ji, že je stále schopná rozlišit, co je a není správné. Konec byl šokující a vůbec jsem nečekala, že to tak dopadne (čekala jsem, že Annu k dárcovství ledviny nějakým způsobem donutí, ale z toho co přišlo, mi spadla brada).
Co napsat....velmi emotivní příběh,velmi dobře napsané, četlo se to samo.Určitě doporučuji, ale prosím mějte u sebe kapesník.
Viděla jsem kdysi film, a protože jsem nevěděla, že se od předlohy liší, konec knihy mě celkem rozsekal.
Čteno v originále.
Týjo to byla zase jízda! Neuvěřitelně silná kniha, jako pokaždé u Jodi Picoult. Už se těším na další její knihu :-)
Jak by se vám líbilo kdyby vaše dítě umíralo? Neuzavřeli by jste i vy nějakou faustovskou smlouvu tak jako v tomto románu rodiče Kate? Po přečtení knížky jsem vděčný že nejtěžší nemocí kterou některá z mých dcer už podstoupila je puberta.
Uf, už jen anotace zní šíleně a ona vlastně kniha je hodně "bláznivá". Sledovat Annu, jak se pere o svůj život, je impozantní. V "Je to i můj život" sledujeme rozpolcení mezi tím, co je správné a tím, co je podstatné. Malinko jsem se ztrácela při četní kapitol z různých pohledů a k tomu z rozdílných časových linek. Moje první setkání s autorkou dopadlo velice dobře a byť jde o hodně emotivní zážitek, přesto mi tam do toho "wow" něco chybělo. Možná to, že jsem si ani jednu postavu neoblíbila a nebo právě kvůli zmatečným dějovým linkám. Ale i pro laiky, kteří lékařským termínům nerozumí - stejně jako já, je kniha ideální, jelikož jde vidět, že autorka vše podrobně prostudovala a naservírovala to čtenáři úměrně jeho znalostem.
Tak tohle bylo ... no těžko to popsat. Neuvěřitelné. Skvělá kniha s celkými emocemi a ještě větším zvratem na konci.
Hlavná dejová línia tejto knihy je naozaj silná a myslím, že tie vedľajšie sú tým pádom zbytočné, tak ako i záver knihy, ktorý je prekombinovaný. Nebolo nutné na konci hrať čitateľovi na city, pretože to sa dialo celú knihu. Počas čítania som musela nad situáciou neustále premýšľať a nemohla nájsť jedinú a tú správnu odpoveď. Jodi rozhodne vie, ako z čítania knihy urobiť nezabudnuteľnú záležitosť.
keby som si nechtiac na csfd u filmu nevyspoilerovala koniec knihy (fakt to tam je, aj so slovom spoiler :D....trubka) , tak ma to rozseká asi viac...i tak ma tá knižka uchvátila, prinútila si ju vychutnávať a čítať pomalšie a pozornejšie, dostala ma...jediné čo som tam nepotrebovala, bola linka s Juliou a Camembertom. Inak krásne, smutné, na zamyslenie....
Právě jsem dočetla...a nemám slov. Jodi Picoult postupně rozplétala klubko osudů jednotlivých postav až k závěru, který jsem teda nečekala...A opravdu mě dostal do kolen.
Obdivuji autorku, že se rozhodla zpracovat takový těžký problém. Je dobré, že se na jeden a ten samý problém můžete podívat očima téměř všech postav.
Doporučuji!
Kniha se mi četla velmi dobře, příběh mne zaujal. Charakteristika členů rodiny byla důkladná, niterná, bolestná. V cítila jsem do každého z nich. Slzy také nechyběly. Jediné, co můžu vytknout, jsou linky Cambella a Julie. Hlavní příběh je sám o sobě dostatečně silný a nebylo třeba ho doplňovat těmito příběhy. Pro mne tak byly jako příběh navíc, uměle a zbytečně našroubované. Celkově ale knihu hodnotím velice kladně a doporučuji.
Četla jsem to kdysi dávno, ale nikdy jsem to nedostala z hlavy. Máloco mi kdy tak hnulo žlučí, a to i s plným vědomím toho, že jde o beletrii. Žádná kniha o sadistech, vrazích, zabijácích... ale kniha o matce, které jebne z neštěstí a přivede cíleně na svět dalšího nebohýho člověka, kterýmu od prvopočátku kazí život, jak jen se dá. Těžko si představit něco odpornějšího. Snad nikdy jsem žádnou románovou postavu tak ne-nenáviděla jako rodiče obou děvčat, otce za jeho zbabělost a matku... tu snad za všechno. Moje máma, která knížku četla přede mnou, mi řekla: "Kdybys měla vlastní děti, chápala bys i tu matku." Děti nemám a matce svým způsobem rozumím, ale přesto mi ta postava je odporná, odpudivá. Oběť je ušlechtilá a obdivuhodná věc, jistě. Ale nutit kohokoli do oběti, navíc ještě bez možnosti volby, to je odpornost největšího kalibru. (POZOR, ASI SPOILER:) Je to hnusné, ale já si v závěru knihy příšerně přála, aby i Kate zemřela a ta omezená a odporná matka strávila zbytek svýho omezenýho života ve vědomí, že jednu dceru po celoživotním týrání vlastně neúmyslně zabila a k ničemu to stejně nebylo. Aspoň, že ta Kate se nakonec ukázala být docela morálně v pořádku, k ní jsem dokázala cítít soucit a obdiv za to, že stále ještě cítí, co je správné a co ne. Za to, jak mě ta kniha dovedla pohltit, dovedla se mi zažrat a jak živé postavy v ní jsou, za to těch pět hvězd dám, i když je to místy až moc přepjaté a patetické, až moc přehnané, až moc americké. Ale fungovalo to.
Dočteno. Věděla jsem, co čtu, protože jsem před léty viděla film, který mě rozplakal neskutečně. Film mi přišel lepší. Ale tak šlo to :)
Kniha má poutavý námět. Asi do poloviny se mi četla dobře. Pak se příběh přestal rozvíjet a konec mi připadal trochu přitažený za vlasy. Je to první kniha, kterou jsem od této autorky četla, celkově není nejhorší, ale mě příliš nenadchla.
Štítky knihy
smrt zfilmováno nemoci soudní procesy sourozenci leukémie bezpráví
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Před několika lety jsem viděla film, ale už si nepamatuji, jak skončil, takže jsem nevěděla, co čekat. Každopádně konec knihy mě úplně rozsekal. Tohle jsem vůbec nečekala, takže u mě se "wow" rozhodně dostavilo. Co se týče tématu knihy, celá ta situace byla naprosto šílená, rozhodnutí rodičů pořídit si dítě na míru jako dárce orgánů bylo strašné a zvrácené, na druhou stranu zoufalí lidé dělají zoufalé věci a dívat se na to, jak dítě umírá... Asi by to musel člověk zažít, aby se do toho dokázal úplně vžít. Tím nechci říct, že bych se rodičů Anny zastávala, ale bylo mi jich spíš líto.
Jinak od Jodi Picoult to byla má druhá knížka, hrozně se mi líbí její styl psaní, občas jsem se musela zastavit a zamyslet se. Určitě si přečtu některé z jejích dalších děl.