Je to i můj život
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310019/bmid_je-to-i-muj-zivot-r8I-310019.jpg
5
1693
1693
Anna není nemocná, ale jako by byla. Ve třinácti letech má za sebou nespočet chirurgických zákroků, nemocničních pobytů, transfuzí, injekcí – jen proto, aby její starší sestra mohla žít. U Kate totiž ve dvou letech propukla leukémie a její rodiče se rozhodli pro další dítě, aby pro nemocnou dceru získali dárce kostní dřeně. Anna byla počata ve zkumavce a lékaři vybrali embryo, které bylo pro Kate jako dárce geneticky vhodné. Jenže v rodině, kde se všichni soustředí na vážně nemocné dítě, si Anna připadá jenom jako dárce. A tak se jednoho dne vzepře způsobem, který šokuje všechny okolo, ale v důsledku i ji samotnou. Rozhodne se, že už nebude jenom výrobcem buněk, že má nárok být vnímána jako lidská bytost. A když to nepůjde jinak, domůže se práva na vlastní tělo a život i před soudem. V této fascinující povahové studii rámované strhujícím příběhem zkoumá Jodi Picoultová reakce a rozhodnutí lidí v těžké životní situaci, a klade mnoho otázek, na něž se jen těžko hledají odpovědi. Mají rodiče právo nutit zdravé dítě podstupovat bolestivé a někdy riskantní zákroky, aby zachránili to nemocné? Když využijete jedno dítě, protože představuje jedinou naději na záchranu toho druhého, jste dobrá matka, nebo je to přesně naopak? Kontroverzní téma podává autorka – jak je ostatně jejím zvykem – citlivě, bez přehnaného sentimentu či moralistního poučování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)Originální název:
My Sister’s Keeper, 2004
více info...
Přidat komentář
příběh opravdu silný o to víc pro nás co mají děti. Žádný rodič by se určitě nechtěl dostat do takové situace. Každý by chtěl zachránit své dítě, ale otázka je jestli to opravdu tak chtějí všichni.
Smutné a těžké téma, Jodi Picoult ale nezklame a po probdělé noci u knížky ráno nemůžu vstát do práce. Když při jejich knihách člověk snadno zapomene čas...
Zajímavý příběh, ještě dlouho jsem o něm přemýšlela. Doporučuji. Některá životní rozhodnutí jsou velmi těžká. A ne vše končí šťastně. A ač smutný konec, dopadlo to dobře
První slovo po přečtení, které mi vytanulo na mysl, bylo: nespravedlnost.
Potenciálním čtenářům nechci prozradit pointu, ale trošku jsem se na konci naštvala - na posledních stranách takový zvrat! Pro mě to pak celé vyznělo poněkud uspěchaně...a za sebe musím říct, že jsem chtěla, aby to celé skončilo jinak a že by to tak i bylo přirozené. Autorka totiž mohla velmi obratně pracovat s motivem rozloučení a snahy vyrovnat se s neodvratným koncem.
Pro mě osobně je pak hlavním poselstvím knihy hluboké uvědomění si a nekonečný pocit vděčnosti za to, že mám zdravého syna.
Velmi silný příběh, zůstal mi v myšlenkách několik dní po dočtení, jsem máma a po celou dobu jsem si říkala jak jsem šťastná že mám zdravé dítě....
Možná to bylo trochu zdlouhavé, možná se dalo leckde ubrat, nebo co já vím.. ale když dojdete až na konec, tak vás to tak jako tak srazí na kolena. Nejsem matka, ale jsem sestra a nejen to... Víc než jedna rovina příběhu mnou poradně zamávala.
Kniha Je to i můj život je velmi emotivní, bolestná a dotýká se opravdu silných témat, jako jsou rodičovská láska, etika a morálka u každého z nás, a v neposlední řadě také nevyléčitelná nemoc. Autorka se zaměřila na povahové rysy hlavních hrdinů z mnoha úhlů a pohledů, každá postava tak před námi stojí nahá, obnažená až na kost, nám zcela otevřená, k čemuž dopomohl právě autorčin vypravěčský um.
Je to rozhodně kniha, která stojí za přečtení, neustále nám klade otázky, na které ani my, ani hlavní hrdinové neznáme odpovědi. Na pět hvězd to dle mého rozhodně není, nicméně jedno poselství nám přeci jen předává, a to, že máme být vděční za to, jaký život máme.
Smutný začátek, smutné vyprávění a hodně smutný konec. To jsem snad ani neměla číst, teď abych přemýšlela...
Nemohu si vzpomenout na knihu, která ve mě zanechala tolik emocí. Sedím tu a jen si říkám, cože?
Viděla jsem film jako první, nejdříve jsem přemýšlela, zda mně může ještě kniha něčím překvapit a ten konec je tak nečekaný a silný!! Určitě doporučuji přečíst.
Kniha o životě, o rozhodování o svém životě. Příběh, který snad nenechá jedno oko suché. Filmové zpracování jsem viděla dříve než jsem četla knihu, věděla jsem co od toho očekávat, ale i přesto jsem se při čtení ani na chviličku nenudila. Doporučuji.
Moje druhá knížka od této spisovatelky. Byla zajímavá, napínavá, ale zase ten komplikovaný konec. Nevím, jak přes kopírák s tou první. Už se mi do další nechce. Uvidím, možná za nějaký ten čas.
Tak tohle je neskutečně silná knížka. Nejdřív jsem viděla film ale jako tohle? Snad někdy přestanu brečet, protože tohle nezvládám :( :D
Annu a Kate budu mít v hlavě ještě hodně dlouho.
5*
Jodi Picoultová mě před pár lety potkala pod vánočním stromečkem se svojí Vypravěčkou, Od té doby jsem pokukovala po jejích dalším elaborátech a s pusou dokořán přečetla tohle. A tak si tak bulím nad tím, jaké mám štěstí ( a klepu na dřevo vším co mám), že jsem v životě potkala smrt jen cestou přirozenou , tak jak koloběh života určuje. Jaké ohromné štěstí je koukat na vyrůstající puberťáky, kteří neustále prudí s tím, jaký výkonný počítač mají sousedi a oni jsou skoro jako socky, protože, považte- nemají každý svůj počítač. No tenkrát jsem, v jejich očích, byla jasný případ týrání svěřené osoby sociální pracovnicí. Jaké ohromné štěstí mám v tom, že vidím vyrůstat vnučky a přemýšlím nad větou , kterou mi na pohřbu mé tety, sestry maminky, řekla právě mamka, když jsem ji v záchvatu pláče sdělila, že nechci zažít to , co teď zažívá sestřenice, že nechci zažít smrt mámy, že to bych neunesla. Tenkrát se na mě podívala a výstražně , se zlobou v hlase mi povídala: „ – nedej bože, aby to bylo naopak!!!“ Tenkrát jsem ji nechápala, když se mi však narodili kluci , vím, že nic cennějšího v životě nemám a mít nebudu, než život mých dětí. Obdivuji všechny , co měli tu ohromnou sílu žít dál, když se jim nějaká podobná tragedie v životě objevila.
Knihu jsem četla s vytřeštěnýma očima a měla chuť po každém zlém slově volat dětem a říct jim jejich žargonem: „ ty vole, mám vás tak ráda…“
Kniha s tématem leukémie, sesterské lásky, lásky rodičů ke svým dětem mne s přibývajícími stránkami rozplakávala čím dál častěji. Jodi Picoult má každé téma dopodrobna prostudované a každá její kniha mi pomáhá NESOUDIT!
Paní Picoult prostě umí napsat drama. Na kterou stranu se postavit, komu život dát a komu ho uzurpit. Je vůbec etické pořídit si dítě na náhradní součástky pro to nemocné. A je to vůbec smysluplný život? Kam až sahá mateřská láska? To vše autorka dokázala popsat, z pohledu všech zúčastněných.
Štítky knihy
smrt zfilmováno nemoci soudní procesy sourozenci leukémie bezpráví
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Zajímavé téma a osvěžení mezi všemi detektivkami a příběhy z koncentračních táborů... Každopádně jsem rozpačitá. Doslova na mě dýchal duch amerických filmů, ve kterých je úplně všechno. A to já prostě nerada. Taky mi tam přišly rušivé pasáže o hvězdách a divně vyznívající přemítání jednotlivých postav skoro až o ničem... A například rozjímání o Měsíci, co chtěl svítit i přes den, to byl vyloženě úlet, těžko říct, jestli to tak vyznělo jen díky krkolomnému překladu... Ale co mě štvalo ještě víc - chyby, přátelé! Tu čárka ve větě navíc, tu chybějící... Naoko vs. na oko... I když co já vím, třeba se opravdu dá zvracet na oko... Nicméně, ať jenom nehaním. Jsem matka a jako matka bych tohle nikdy nechtěla řešit. Celkově se to četlo dobře.