Je to i můj život
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408903/bmid_je-to-i-muj-zivot-S0z-408903.jpg
5
1695
1695
3. vydání. Anna není nemocná, ale jako by byla. Ve třinácti letech má za sebou nespočet chirurgických zákroků, nemocničních pobytů, transfuzí, injekcí – jen proto, aby její starší sestra mohla žít. U Kate totiž ve dvou letech propukla leukémie a její rodiče se rozhodli pro další dítě, aby pro nemocnou dceru získali dárce kostní dřeně. Anna byla počata ve zkumavce a lékaři vybrali embryo, které bylo pro Kate jako dárce geneticky vhodné. Jenže v rodině, kde se všichni soustředí na vážně nemocné dítě, si Anna připadá jenom jako dárce. A tak se jednoho dne vzepře způsobem, který šokuje všechny okolo, ale v důsledku i ji samotnou. Rozhodne se, že už nebude jenom výrobcem buněk, že má nárok být vnímána jako lidská bytost. A když to nepůjde jinak, domůže se práva na vlastní tělo a život i před soudem. V této fascinující povahové studii rámované strhujícím příběhem zkoumá Jodi Picoultová reakce a rozhodnutí lidí v těžké životní situaci, a klade mnoho otázek, na něž se jen těžko hledají odpovědi. Mají rodiče právo nutit zdravé dítě podstupovat bolestivé a někdy riskantní zákroky, aby zachránili to nemocné? Když využijete jedno dítě, protože představuje jedinou naději na záchranu toho druhého, jste dobrá matka, nebo je to přesně naopak? Kontroverzní téma podává autorka – jak je ostatně jejím zvykem – citlivě, bez přehnaného sentimentu či moralistního poučování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
My Sister’s Keeper, 2004
více info...
Přidat komentář
Rozhodně se jedná o silný příběh plný zvratů. Vzhledem k tomu, že jsem matka, zanechalo to ve mně silnou stopu a rozhodně budu ještě chvíli přemýšlet nad spoustou malých i velkých témat rozebraných v této knize.
Jodi Picoult si nevybírá lehká témata. Líbilo se mi, že příběh byl vyprávěn více osobami. Každá má svůj pohled na problém a každá má svou pravdu. Vůbec bych nechtěla být v roli Sáry - matky. Nechci jí vyčítat, že se soustředila jen na Kate, ostatní děti hodně zanedbávala. Ale mohla to zvládnout? Chudák Anna mi přišla jen jako "dítě na součástky pro porouchanou sestru." Myslím, že příběh této rodiny mi z hlavy jen tak nezmizí.
V knize se setkáme s příběhem Anny, třináctileté dívenky, která je na světě jen proto, aby dodávala krevní destičky, krevní plazmu... Až se jednoho dne vzbouří a zažádá u soudu, aby mohla o lékařských zákrocích rozhodovat sama. Vše vidíme prostřednictvím nejen Anny, ale i jejích rodičů a bratra. Jen pohled Kate mi chyběl, přece jen jsem si říkala, co si ona myslí o své sestře, která jí nechce darovat ledvinu a vystavuje ji tak smrti... Ale na konci se ukáže, že právě to, že její hlas nezazní, má také svůj smysl. U vyprávění matky o tom, jak u Kate propukla nemoc, jsem brečela. Nedovedu si vůbec představit, jaké to musí být... Ale stejně s jejím postojem nesouhlasím. Konec jsem do jisté míry čekala, ale nečekala jsem, že bude tolik tragický...
Picaultová si vybrala opravdu težké téma, plné bolesti a slz. Myslím, že čtenáře provedla citlivě dějem, kdy si každý může směle říci, že tohle opravdu nechce zažít ... Přesto po pár dnech mám pocit, že to možná není jen příběh o těžkém údělu, ale i o houževnatosti, radosti a velké lásce.
Já mám pocit, že úplně všichni byli velicí bojovníci, tuším, že sám bych to nezvládl. A závěr románu člověka úplně přibije a dorazí na zem.
Závažné rodinné morální dilema autorka zabalila do komplikovaného tvaru, kdy několik hlavních postav v mnoha časových rovinách střídavě popisuje napínavé soudní drama s precedentem, který má potenciál dynamitu.
90 % (už 1603 hodnotících s průměrem 90 %).
Na Je to i můj život jsem koukala už pár let. Nechtěla jsem si jí kupovat, ale čekala až na ní narazím v knihovně a díky za to, že jsem se výprodeji nenechala nalákat. Téma s obrovským potenciálem na srdcervoucí příběh, avšak je provedený tak nešikovně, že mě kniha víceméně místy nudila. Jsem už zvyklá na ledajaké zpracování textu a vyprávění, ale tady ty odstavce a strany vyprávěné v jedné kapitole z pohledu 5 různých osob v různých časových liniích života (rozděleno dle dnů v týdnu) + tolik pravopisných chyb a chyb ve skloňování, špatná osobní zájmena, prostě to bilo do očí. Ani tam nenajdete žádné velké zvraty nebo nějaký silnější záchvěv v příběhu. Postavy jsou ploché, nevyvíjejí se a to že občas odhalíte nějaké to jejich tajemství není až tak velké překvapení. Anna je tam podávaná jako hrdinka, Kate jako bojovnice, Jesse jako nenapravitelný zanedbaný kluk, Sara jako hodně špatná matka pro své zdravé děti, Brian jako otec přeskakující mezi dětmi a manželkou, právník Campbell jako bezcitný prospěchář a Julia jako ufňukaná nevyrovnaná puberťačka. Kniha se mi sice četla dobře, rychle (velké okraje a velká písmena). ale neměla jsem z příběhu potěšení, nelíbilo se mi zpracování a dočetla jsem to jen proto, abych věděla, jak to dopadne, napínavé to vlastně ani nebylo. Samotný závěr je sice velmi silný, ale tak rychlý až bleskový. Nevím jestli to byla kombinace špatného překladu, korektur a velkých čekávání, ale za mě to byl průměr. Kniha má dosti vysoké hodnocení - 90% - ale já vlastně vůbec nechápu proč. Téma je opravdu originální a kontroverzní, ale tak špatně zpracované, že nemám vůbec chuť se pouštět do dalších autorčiných knih, přestože jsem si je z knihovny už půjčila. Tak uvidíme. Znovu bych si tuto knihu už nepřečetla.
Z knihy mám rozporuplné pocity. Od Jodi mám přečtené dvě knihy a líbí se mi styl, kterým píše. Tady mi bohužel její styl úplně nesedl, ani to přeskakování z postavy na postavu a do různých časů. Kniha pojednává o nemocné dívce Kate a její sestře Anně, která se narodila jen proto, aby byla dárce pro svou sestru. Byl to silný příběh. Nikdo si nedokáže představit, co musí zažívat rodiče a sourozenci, když mají doma takhle nemocného člověka. Nelíbilo se mi, že matka Sara upřednostňovala Kate a vlastně se o své dvě další děti nestarala.
Vadílo mi přešlapování z minulosti do současnosti a tak jsem se ztracela v čtení. Kniha se těžko čte a dáváte si hodně otázek. Darují ledvinu nebo radši ať zemře a netrápí se? Je to lidské? Co je lidské nechat trpět člověka nebo nechat v klidu zemřít?
Během čteni rozumíte všem a všemu, takový je život.
Dětí přemýšlí jako dětí, za chvíli by mohli obvinit sestru, že má rakovinu a tak nemají tolik času od rodičů jako jich sestra.
Matka se pere s nemocí a jde přes všechno, dokonce porodi dítě "na součástky ", bylo mi ji líto ale taky jsem ji nesnášela.
Tatínek byl celkem fajn. Na jedné straně snažíte se postarat o dítě s rakovinou a na druhé život dalších dětí vám uniká.
Konec moc smutný , ale on by byl v obou případech smutný.
Dojemné čtení, náročné téma. Celou dobu si kladete otázku, co je vlastně správně a jak by měl vypadat „dobrý“ konec. A zjistíte, že to vlastně netušíte. Přejete Kate, aby dostala šanci se uzdravit, ale zároveň Anně, aby si prosadila svou a mohla o svém těle svobodně rozhodovat. No a ten neočekávaný závěr, ten mě teda rozložil.
Akorát strhávám jednu hvězdičku za styl psaní, který mi úplně nesedl. Psáno z pohledu několika postav, u kterých se navíc prolíná současnost s minulostí, až jsem se v ději občas ztrácela. Kapitoly z pohledu Anny na mě působily občas neuvěřitelně. Také mám doma 13letou slečnu a nedovedu si představit, že by používala takové přirovnání. A i když víme, čím si Anna prošla a prochází, tak stejně jsem postrádala rozdíl ve vyjadřování dospělých a dospívajícího dítěte.
Myslím, že už si můžu s klidem říct, že prostě nemám ráda Jodi Picoultovou. Zkoušela jsem po několikáté a bohužel
Kniha má neuvěřitelně silný příběh, u kterého bych za normálních okolností brečela jako malá holka a hodně bych ho prožívala. Ale bohužel to díky autorčině stylu psaní nešlo. 410 stran o něčem, co kdyby zkrátila na polovinu a zařadila méně přemýšlení a více dialogů, tak by bylo skvělý.
Líbilo se mi rozvržení mezi téměř všechny postavy, byl vidět jejich pohled. Už se mi ale nelíbilo skákání z přítomnosti do minulosti, a to bez nějakého důvodu, kontextu Byly popisovány vzpomínky, které absolutně neměly nic společného s dějem.
Hodně mě překvapil závěr, čekala jsem to trochu jinak. Každopádně i přes překvapení na konci to bylo protrpěné a dobrovolně bych do toho znovu nešla.
Co vy, máte rádi Jodi Picoult?
2/5
Budu moc ráda, když mě pro další recenze budete sledovat na IG: little.monday a FB: LittleMonday - Rádi čteme
I já jsem kdysi viděla film, i když konec jsem si tedy nepamatovala a dost mě překvapil. Silný příběh, krásně napsané postavy, které nám na každé stránce dokazují, že nic není černobílé. Vše je mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdá. Někdy nejenže není možné najít dobré řešení, někdy neexistuje ani nejlepší řešení ze špatných.
Je to i můj život je kniha, kterou mám doma už roky a stejně tak roky jí odkládám, protože jsem viděla film natočený na motivy této knihy , takže jsem věděla do čeho jdu a protože jsem usoudila, že na tuhle knihu nebude nikdy vhodná doba, dala jsem jí šanci teď. První věc, která mě překvapila, byl fakt, že i přes náročné téma, kterým kniha disponuje se četla velice dobře. Příběh je vyprávěn z několika pohledů a tak má čtenář možnost nahlédnout do uvažování a jednání všech postav. Nemusíme nic nalhávat, tohle je náročná kniha především na psychiku, protože asi nikdo z nás si nedovede představit a samozřejmě ani si nechceme připustit, že bychom něco takového museli prožívat. Je to naprosto nepředstavitelná situace a záleží na čtenáři s kým bude sympatizovat.
Nádherný, smutný příběh jedné rodiny, která se nachází v příšerné situaci.
Jodi Picoult vykreslila naprosto skvostně psychologii postav a jak říkám i přes to náročné téma se to čte dobře a tak nějak tou knihou proplouváte a užíváte si každou stránku knihy.
Kdyby se mě někdo zeptal jestli si knihu ještě někdy přečtu znovu, tak mohu říct, že určitě ne, ale rozhodně stojí za přečtení.
Uf, tak tohle mi vůbec nesedlo. Děj byl předvídatelný a nudný. Prokousávala jsem se tím 2 týdny.
Už je to dávno, co jsem viděla film, takže jsem zhruba věděla, o čem kniha je. Věděla jsem, že na konci budu brečet. Když člověk tuhle knihu čte, tak soucítí s každým aktérem příběhu. A to i v případě, že s jeho momentálním rozhodnutím nesouhlasí nebo ho nechápe. Protože kdo by se v takové situaci vůbec mohl divit?
Jedna z nejhezčích a zároveň neodpornějších knížek, jakou jsem kdy četla. Plná rozpolcenosti, kterou způsobí i čtenáři. Nebudu se rozepisovat, protože to dost dobře nejde bez spoilerů. Ale jedno je jisté - kniha zapůsobí na všechny, ale pokud máte děti, je to neskutečně silné.
Jako první jsem viděla film, to přiznávám. Ačkoli je to už nějakou chvíli, co jsem ho viděla, hlavní pointu příběhu jsem si pamatovala. I přes tuto přípravu jsem však na konci bulela jak želva. Budu se sice muset podívat znovu, abych si osvětlila, do jaké míry se scénáristé drželi předlohy (a jako vždy si budu moct zanadávat :D), ale jsem si celkem jistá, že na jednu důležitou věc z děje mě nepřipravili..
Co se zpracování týče, musím pochválit pěkně propracované rozčlenění pohledů jednotlivých postav. Občas jsem nechápala, proč má autorka potřebu tak členit a prokládat jednu scénu jinými, ale většinou si to na konci "kapitolky" všechno sedlo jak prdel na hrnec. Hrdinové byli krásně zpracováni, rozuměla jsem téměř každému z jejich rozhodnutí a činů, ale přes Saru se prostě nepřenesu. Ta jediná mi byla od samého začátku velice nesympatická. Nejsem matka, takže ani netvrdím, že se dokážu alespoň z části vcítit do její situace, ale mnohokrát bych ji nejradši propleskla.
Celkově se dá Je to i můj život nazvat velmi silným příběhem, který zasáhne snad každého čtenáře, i kdyby už podobných knih četl desítky. V každé se najde jiný silný prvek, který svým způsobem předčí ty předešlé.
Panebože to snad ne. Brečím jak malá holka. Neuvěřitelný příběh nemám vůbec co říct
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Knihy autorky mám velmi ráda, protože mě fascinuje, jak do detailu zpracovává konkrétní témata, o ktrerých píše. V této knize to nebylo jiné. Líbí se mi vždy její zpracování a to, že na danou problematiku nechává nahlížet různými pohledy hrdinů. Čtenáře to nutí vcítit se do postavy, která zrovna vypráví a být v tu chvíli na její straně... Autorka krásně popsiuje, jak je náš svět v odstínech šedé barvy..ale nikdy ne černý a nikdy ne bílý.