Je to i můj život
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408903/bmid_je-to-i-muj-zivot-S0z-408903.jpg
5
1695
1695
3. vydání. Anna není nemocná, ale jako by byla. Ve třinácti letech má za sebou nespočet chirurgických zákroků, nemocničních pobytů, transfuzí, injekcí – jen proto, aby její starší sestra mohla žít. U Kate totiž ve dvou letech propukla leukémie a její rodiče se rozhodli pro další dítě, aby pro nemocnou dceru získali dárce kostní dřeně. Anna byla počata ve zkumavce a lékaři vybrali embryo, které bylo pro Kate jako dárce geneticky vhodné. Jenže v rodině, kde se všichni soustředí na vážně nemocné dítě, si Anna připadá jenom jako dárce. A tak se jednoho dne vzepře způsobem, který šokuje všechny okolo, ale v důsledku i ji samotnou. Rozhodne se, že už nebude jenom výrobcem buněk, že má nárok být vnímána jako lidská bytost. A když to nepůjde jinak, domůže se práva na vlastní tělo a život i před soudem. V této fascinující povahové studii rámované strhujícím příběhem zkoumá Jodi Picoultová reakce a rozhodnutí lidí v těžké životní situaci, a klade mnoho otázek, na něž se jen těžko hledají odpovědi. Mají rodiče právo nutit zdravé dítě podstupovat bolestivé a někdy riskantní zákroky, aby zachránili to nemocné? Když využijete jedno dítě, protože představuje jedinou naději na záchranu toho druhého, jste dobrá matka, nebo je to přesně naopak? Kontroverzní téma podává autorka – jak je ostatně jejím zvykem – citlivě, bez přehnaného sentimentu či moralistního poučování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
My Sister’s Keeper, 2004
více info...
Přidat komentář
Měla jsem velká očekávaní, protože to téma je prostě skvělé. Příjde mi škoda vybrat si tak úžasné téma a pak ho totálně zabít.
Po prvotním nadšení jsem se začala ztrácet v postavách a časových liniích. Připadalo mi, že ten silný příběh úplně zanikl. Autorka se měla do tématu víc ponořit a méně řešit příběhy vedlejších postav, které nakonec nikam nevyústily. Mrzí mě to, protože tato kniha měla potenciál na 5*.
A musím uznat, že ke konci jsem už byla jenom otrávená a naštvaná. Celkově mi přišel konec uspěchaný a plný klišé.
I tak si ale myslím, že to je ten typ knihy, který si budu pamatovat. Akorát mohla být ještě lepší.
Nevím, jak se autorce podařilo napsat tak naprosto neemotivní příběh o něčem tak emočně zahlcujícím. Tolik zásadních témat bylo ztraceno v mnoha postavách, časových liniích, nesouvisejících odbočkách a nakonec zcela roztříštěno v nepravděpodobném závěru. Proč proboha? Snaha šokovat za každou cenu sem opravdu nepatřila.
Já vám nevim. Na tohle jsem se hodně těšil, protože film miluju a asi jsem měl přehnaný očekávání. Autorka patří mezi moje oblíbence a miluju její knihy, ale tady se tak zbytečně moc skákalo v čase a hrozně mě to vytáčelo. Kniha je trochu jiná oproti filmu, děj zůstává prakticky stejnej, ale bohužel nějak na mě ty emoce nedejchaly. Co mě překvapilo, byl úplně jinej konec a fakt jsem nečekal, že to někdy řeknu, ale film byl lepší než knížka.
Vzhledem k tomu, že jsem sama po transplantaci velkého orgánu, tak tato kniha je pro mě těžké téma a nutí mě nad hlubším zamyšlení. Nicméně pokud bych měla být tímto tématem člověk nepolíbený, tak si asi řeknu, že to byla super kniha.
To by nebyla Jodi, aby si opět vybrala nějaké těžké, emočně tíživé téma, tentokrát a la "Sophiina volba". Vůbec si netroufám hodnotit jednání postav, zde nebylo jedno správné řešení a copak můžeme soudit my, kteří nejsme v jejich botách? Bolest kam se podíváš. Po přečtení jsem byla jak opařená, konec mi vyrazil dech. I když mě trochu rušily vztahové a jiné obtíže vedlejších postav (nějak mi nepasovaly do hlavního tématu), Jodi zatím neumím dát jiný počet než plný hvězdiček.
3,75⭐️/5⭐️
Tuhle knížku bych si asi za normálních okolností nepřečetla nebo alespoň ne do následujících 2 let. Knížku jsem si totiž koupila v rámci akce 1+1 od @knihydobrovsky, která probíhala v červnu 2019. Upřímně, když jsem knížku kupovala, Jodi Picoult jsem vůbec neznala a bez urážky, myslela jsem si, že není moc ”slavná” no, to jsem se teda mýlila. V této knížce je podle mě těžké oblíbit si nějakou postavu, protože všechny jsou takové “shady” a prostě nejsou vyloženě špatné ani dobré. Hlavní hrdinka Anna, já jsem ji naprosto chápala, proč udělala to, co udělala, protože všechno co si musela protrpět, tímhle by si 13leté dítě nemělo procházet i když to dělala pro dobro její sestry, ale co její dobro, to nikoho “nezajímá”?, nemoct trávit čas s kamarády, jezdit na tábory, dělat co ji baví, plus trávit hodiny v nemocnice, to není pro dospívající dívku. Kate... muselo to být strašné, když už od 2 let bojovala s leukémii, její život určitě nevypadal tak, jak si ho představovala a zajímalo by mě, jak brala to, že už ji Anna nechtěla dělat dárce. Ještě bych se zde chtěla zmínit o rodičích Anny a Kate, ať to zní jakkoli hnusně, myslím si, že jejich matka nebrala Annu jako své dítě, ale jenom jako dárce buněk a vlastně všeho co Kate potřebovala. Annin otec, přišlo mi, že ten ji měl doopravdy rád a ona jeho. Knížka se mi četla celkem pomalu, jelikož je to vážně téma a nečte se to lehce. Úplně nevím, co tady napsat k ději, protože už z anotace víme, co se zde řeší, bylo strašně zajímavé číst, jak celý děj, tak vztahy v rodině atd... Ještě bych se tady chtěla zmínit o konci, ten jsem upřímně nečekala a dost mě překvapil a měla jsem co, aby mi neukápla slza. Tohle už by teda bylo vše pro tuhle recenzi, za mě vám knížku můžu doporučit, ale trochu bych zvážila, jestli je to knížka pro vás.
Pěkný psychologický román, kdy téma knihy pro mě jako matku tří dětí bylo opravdu velmi náročné a bolestivé. Viděla jsem kdysi film a na knihu narazila až nyní, takže jsem věděla, o čem zhruba bude. Překvapil mě konec, který se lišil od filmového zpracování. Je to asi poprvé, ale musím říct, že film se mi líbil více. Kniha byla hodně roztříštěná, postavám jako Cambell a Julia tam dle mě bylo věnováno hodně prostoru, naopak film se držel hlavní linky příběhu.
Autorku a její knihy mám ráda. Tohle téma mi přišlo strašně zajímavé, ale za mě ne. Nemohla jsem se začíst. Pořád mě rušil příběh právníka. Ze začátku se mi pletly postavy. Do čtení jsem se nudila a nechápala, proč neubývá.
Ale konec mě dostal.
Jste-li rodič, neubráníte se při čtení úvahám nad vlastními prioritami, pokud byste byli v téže situaci. Silný příběh...v hlavě se mi bude honit ještě dlouho, provázený vděčností za to, že nic takového jako matka nemusím řešit...
Hodně silná kniha s šokujícím koncem. Celou dobu, co jsem knihu četla jsem se sama sebe musela ptát, jak bych se cítila a co bych dělala na místě Anny, její matky i sestry.
"Je to i můj život" byla moje druhá kniha od Jodi Picoult a opět mě nezklamala. Opět velmi silný příběh, který ve mně zanechal silné emoce. Konec opět šokující.
(SPOILER)
Tato kniha ve mě probudila několik pocitů najednou.Brečela jsem jak ještě nikdy.Ten konec byl nečekaný a šokující.Neměla to být Anna,kdo nakonec zemře.Měla nejlepší předpoklady pro spokojený,dlouhý život.Nejsem soudce,přesto ty rodiče odsuzuji.Jak vůbec mohli chtít dítě jen jako díly na součástky pro své jiné nemocné dítě?!Dobře,když se dospělí člověk rozhodne darovat krev,kostní dřeň,ledvinu...je to jeho věc,ale využívat proto dítě,notabene své vlastní?!?Ne,tu matku nic neomlouvá!!!
Celý svůj život Anna podřizovala potřebám své nemocné sestry.Byla ještě v podstatě dítě.Jak jí to mohla udělat vlastní rodina?!Neliší se od kuplířů co kradou děti na orgány!!
Nechtěla bych být v kůži té sestry,která přežila a získala ironií osudu tu ledvinu od Anny...
Dojem z knihy mi kazil způsob vyprávění, na který mi trvalo déle si zvyknout a začíst se. Asi by mi více vyhovovalo vyprávění jen z pohledu jedné postavy, nebo bych dala přednost er-formě. Každopádně je to zajímavý, emocionální příběh nutící k zamyšlení. Mám v plánu zkusit od autorky něco dalšího :) .
Anna byla přivedena na svět s cílem, aby zachránila svojí sestru. Až do 16 let věku své sestry Kate fungovala jako dárce biologického materiálu, který měl její sestře prodloužit životnost. Ve 13 letech se ale Anna vzbouřila a podala žalobu na vlastní rodiče. Návštěvou právníka kniha začíná. Kniha však není o tom, jestli by Anna měla sama rozhodovat o svém těle. Kniha je o tom, jak je náročné rozhodovat se mezi tím, co je správné, co je etické, co je morální a co udělat chceme. Každá z postav má v příběhu několik rolí. Kritická místa jsou ta, kde se zájmy postav protínají anebo si odporují. Jediná věc mi kazila dojem z celé knihy, a to je uměle zapojení milostné zápletky mezi dvěmi postavami. Myslím, že to bylo v knize zbytečné a trochu jí to degradovalo na pomezí červené literatury. Je to i můj život je to hodně emotivní čtení. Doporučuji přečíst až do konce.
Nojo, Jodi prostě psát umí. Další krásná kniha s těžkým tématem. Slza mi na konci opět ukápla a já ji rozhodně doporučuji k přečtení.
Možný spoiler...
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Nikdy epileptikovi při záchvatu nestrkejte nic do úst.
Uf, nečekaný konec... Smutný příběh,od kterého se nedokážete odtrhnout,musíte přemýšlít co je vlastně správně.... Doporučuji přečíst a připravte si kapesníky, knížka Vás dovede slzám
Anna do rodiny přibyla z pečlivě prozkoumaného zárodku, aby mohla své starší sestře ze sebe dát to, co jí zrovna zachrání život. Je jí 13, když se vzbouří proti požadavku darovat ledvinu a rozpoutá soud se svými rodiči. No nakonec je to stejně trochu jinak, než se původně zdálo, ale kostky jsou vrženy a otázky položeny..... V krátké době druhá kniha od J.P. a rozhodně nekončím.
Neuvěřitelné, nedovedu si představit, že bych dokázala chtít po jednom dítěti, aby se obětovalo pro sourozence aby věnovalo orgán... Vůbec si nedovedu představit řešit tak strašnou situaci. Smutné!!
Smutná kniha, ani se mi nechtěla číst, čekala jsem něco jiného (je to má prvotina od autorky). Jen ta představa, že bychom to jako rodina sami zažili... doposud jsem netušila, co onkologičtí pacienti a jejich rodiny musí třeba absolvovat (člověk jen tuší). O to je to smutnější. Kniha ale čtivá a závěr velmi překvapivý.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Opravdu, ale opravdu emotivní příběh, který (zvlášť ke konci) nedoporučuji číst na veřejných místech. To, že je vyprávěn z pohledu více osob, skvěle ukáže, že nic není černobílé a že každý má ke svému chování nějaké důvody. Ke konci už ani nevíte, na jakou stranu se stavět, než vám tedy dojde, že vlastně žádná správná strana není.