Je to i můj život
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/613/bmid_je-to-i-muj-zivot-E18-613.png
5
1752
1752
Anna není nemocná, ale jako by byla. Ve třinácti letech má za sebou nespočet chirurgických zákroků, nemocničních pobytů, transfuzí a injekcí – jen proto, aby její starší sestra Kate mohla žít. U Kate totiž ve dvou letech propukla leukémie a její rodiče se rozhodli pro další dítě, aby pro nemocnou dceru získali dárce kostní dřeně. Anna byla počata ve zkumavce a lékaři vybrali embryo, které bylo pro Kate jako dárce geneticky vhodné. Jenže v rodině, kde se všichni soustředí na vážně nemocné dítě, si Anna připadá jenom jako dárce. Nemilovaná, nadbytečná, pouhý stroj, který udržuje sestru při životě. A tak se jednoho dne vzepře způsobem, který šokuje všechny okolo, ale i ji samotnou. Rozhodne se, že už nebude jenom výrobcem buněk, že má nárok být vnímána jako lidská bytost. A když to nepůjde jinak, domůže se práva na vlastní tělo a vlastní život i před soudem. V této fascinující povahové studii rámované strhujícím příběhem zkoumá Jodi Picoultová reakce a rozhodnutí lidí v těžké životní situaci, a klade mnoho otázek, na něž se těžko hledají odpovědi. Mají rodiče právo nutit zdravé dítě podstupovat bolestivé a někdy riskantní zákroky, aby zachránili to nemocné? Když využijete jedno dítě, protože představuje jedinou naději na záchranu toho druhého, jste dobrá matka... nebo velmi, velmi špatná? Kontroverzní téma podává autorka citlivě, bez přehnaného sentimentu či kazatelského poučování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Ikar (CZ)Originální název:
My Sister’s Keeper, 2004
více info...
Přidat komentář
Ze začátku mě to moc nebavilo a i přeskakování v čase se mi moc nezamlouvalo, ale nakonec mě kniha chytla a musela jsem jí dočíst stůj co stůj.
Jen teda matka sester mě děsně štvala
Konec mě teda hodně šokoval..
Takovej životní paradox
Po dlouhé době knížka kterou jsem musela "rozdýchat". Jednak velice těžké téma, ale ten konec, to jsem teda nečekala...
Naposledy mě takto dostal obrat v knize Čas odejít, to byla taky síla
Krásný a strašně silný příběh.Páčil sa mi pohlad na danú situáciu v jednej rodině z pohledu všetkých zúčastněných postáv.
A koniec?Ten má dostal a plakala som si.
Moje druhá kniha, u které jsem plakala. Konec je prostě moc silný... Příběh jako takový je neuvěřitelný a nedokáže vás nepronásledovat. Budete jej chtít číst dokud jej nedočtete. Za mě jedna z těch knih, kterou by si měl přečíst každý. Stojí rozhodně za to....
Od knihy bylo nemožné se odtrhnout už od prvního okamžiku, kdy jsem ji otevřela. Při čtení závěrečné kapitoly jsem ji ale musela třikrát odložit a dát si několikaminutovou pauzu, protože jsem to nezvládala. To, co se stalo jsem skutečně nečekala, opravdu to bolelo.
Na tuhle knížku asi jen tak nezapomenu. Okamžitě jsem se do ní začetla, a bylo téměř nadlidským výkonem ji v noci odložit, abych se alespoň trochu vyspala. Příběh, který nám Jodi Picoultová předkládá, se sice četl sám, ale při čtení jsem zažívala tolik nepříjemných emocí, jako se mi to zatím nestalo snad u žádné knihy. Konec jsem vůbec nečekala, zůstala jsem sedět a překvapeně koukat. Líbí se mi, že v knihách od Jodi není žádná postava vyloženě záporná, a chování každé z nich se dá svým způsobem pochopit.
U knihy jsem musela přemýšlet jak bych se zachovala já. Takže to moc oddechové nebylo. Slza také ukápla. Velmi jsem soucítila s Annou a i s Kate. Určitě to není poslední kniha od této autorky.
Kniha mě zklamala, zajímavé téma (tak jako vždy od JP). Místy mě nebavila, matka Sára mi přišla děsně nesympatická, celé mi to připadalo přitažené za vlasy, hraní na city ... Více jsem soucítila s Annou než se Sárou.
Radši bych ani nedočetla, protože ten konec mě totálně naštval. jako by se autorka sama nemohla rozhodnout ... Neudělalo to se mnou vůbec nic, krom toho naštvání.
Jedna z nejslabších knih od autorky, a to mám její knihy ráda.
Fantastická kniha. Koniec bol prekvapivý, moc se mi libil, kapla aj slza ...super
Tohle je druhá kniha, kterou jsem od této autorky přečetla, opět mě nezklamala. Dané téma, které je závazně a já sama si nedokážu představit, co bych udělala, uchopila s grácií. Za mě doporučuji.
Zajímavé téma a osvěžení mezi všemi detektivkami a příběhy z koncentračních táborů... Každopádně jsem rozpačitá. Doslova na mě dýchal duch amerických filmů, ve kterých je úplně všechno. A to já prostě nerada. Taky mi tam přišly rušivé pasáže o hvězdách a divně vyznívající přemítání jednotlivých postav skoro až o ničem... A například rozjímání o Měsíci, co chtěl svítit i přes den, to byl vyloženě úlet, těžko říct, jestli to tak vyznělo jen díky krkolomnému překladu... Ale co mě štvalo ještě víc - chyby, přátelé! Tu čárka ve větě navíc, tu chybějící... Naoko vs. na oko... I když co já vím, třeba se opravdu dá zvracet na oko... Nicméně, ať jenom nehaním. Jsem matka a jako matka bych tohle nikdy nechtěla řešit. Celkově se to četlo dobře.
příběh opravdu silný o to víc pro nás co mají děti. Žádný rodič by se určitě nechtěl dostat do takové situace. Každý by chtěl zachránit své dítě, ale otázka je jestli to opravdu tak chtějí všichni.
Smutné a těžké téma, Jodi Picoult ale nezklame a po probdělé noci u knížky ráno nemůžu vstát do práce. Když při jejich knihách člověk snadno zapomene čas...
Zajímavý příběh, ještě dlouho jsem o něm přemýšlela. Doporučuji. Některá životní rozhodnutí jsou velmi těžká. A ne vše končí šťastně. A ač smutný konec, dopadlo to dobře
První slovo po přečtení, které mi vytanulo na mysl, bylo: nespravedlnost.
Potenciálním čtenářům nechci prozradit pointu, ale trošku jsem se na konci naštvala - na posledních stranách takový zvrat! Pro mě to pak celé vyznělo poněkud uspěchaně...a za sebe musím říct, že jsem chtěla, aby to celé skončilo jinak a že by to tak i bylo přirozené. Autorka totiž mohla velmi obratně pracovat s motivem rozloučení a snahy vyrovnat se s neodvratným koncem.
Pro mě osobně je pak hlavním poselstvím knihy hluboké uvědomění si a nekonečný pocit vděčnosti za to, že mám zdravého syna.
Velmi silný příběh, zůstal mi v myšlenkách několik dní po dočtení, jsem máma a po celou dobu jsem si říkala jak jsem šťastná že mám zdravé dítě....
Možná to bylo trochu zdlouhavé, možná se dalo leckde ubrat, nebo co já vím.. ale když dojdete až na konec, tak vás to tak jako tak srazí na kolena. Nejsem matka, ale jsem sestra a nejen to... Víc než jedna rovina příběhu mnou poradně zamávala.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Silný příběh.Znala jsem konec;takže pro mě to nebyl shock.Každopádně jsem vděčná za zdraví svých dětí.Nechtěla bych nikdy řešit něco podobného.Skvěle zpracované téma!