Jeden rok s Thomasem Bernhardem
Karl Ignaz Hennetmair
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238813/mid_jeden-rok-s-thomasem-bernhardem-238813.jpg
4
6
6
Podtitul: Zapečetěný deník z roku 1972 Během svého téměř desetiletého přátelství s Thomasem Bernhardem se obchodník s realitami Karl Ignaz Hennetmair, žijící v sedmdesátých letech v bezprostředním sousedství spisovatelova domu v hornorakouském Ohlsdorfu, rozhodl zaznamenávat rozhovory a události Bernhardova života formou deníkových zápisů. Pečlivě si je vedl od 1. ledna 1972 do 1. ledna 1973; sbíral dokumenty o tom, co všechno s Bernhardem prožil a o čem spolu mluvili během dlouhých vycházek po okolí Ohlsdorfu. Přitom se nevyhýbali tématům, o nichž jinak Bernhard s nikým nemluvil tak otevřeně a bez skrupulí, ať šlo o názory na uměleckou scénu, o honoráře, praktiky nakladatelství nebo o úzké přátelské vztahy, či dokonce o ženy. Hennetmair později poznamenal: Thomas musel něco tušit, někdy mi dokonce sám nosil dopisy a dokumenty, aniž jsme kdy na toto téma prohodili jediné slovo. Hennetmairovy zápisky líčí řadu detailů a událostí z pohledu člověka, který měl k autorovi přístup jako málokdo jiný. Rodinné scény a humor, jímž Bernhard oplýval ve chvílích, kdy se cítil v bezpečí, jsou cenným svědectvím spisovatelova soukromého života. Nikde jinde, a už vůbec ne v autorově díle, k nim v této podobě cestu nenalezneme.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Umění
Vydáno:
2014
,
Prostor
Originální název:
Ein Jahr mit Thomas Bernhard, 2000
více info...
Přidat komentář
Když se mi kniha dostala do ruky, napadlo mě: "zase se někdo přiživuje na někom slavném“ , ale - ještě že obchodník s nemovitostmi Hennetmair, soused a přítel Thomase Bernharda, dostal ten nápad a zapisoval po celý rok 1972 poctivě každý den (spíš každou noc) vše, co se událo a o čem spolu mluvili. Dostal se k uzavřenému Bernhardovi opravdu velice blízko a podal podrobnou zprávu o jednom roce spisovatelova života. A napsal to výborně!
Kronika s výrazně bulvárním nádechem a mizivou literární hodnotou. Namísto podstatných či přínosných informací se dozvídáme, kolik šilinků Bernhard zaplatil za opravu televize nebo že měl šestého září k obědu svůj oblíbený tatarský biftek. Na více než čtyřech stech stran je to vskutku úmorné. Hennetmair na jedné straně parazituje na osobnosti věhlasného spisovatele, na druhé o něm prozrazuje pouze skutečnosti, které jej ukazují v pozitivním světle. Jak sám přiznává, temné a nepříjemné věci si o svém příteli nezapisoval. Nejde tudíž o upřímný a ucelený pohled na Bernharda, který by jej obnažoval víc než třeba zevrubný, širší kontext zohledňující životopis. Právě jako materiál pro biografii měly být tyto zápisky využity, ne vydávány samostatně.