Jeden život

22.12.2024

Viléma Závadu jsem četla kdysi na vysoké škole, ale nějak jsem té jeho poezii tehdy nevěnovala tak velkou pozornost. Tak jsem to chtěla napravit a ponořit se do jeho veršů o něco pozorněji. Volba padla na jeho sbírku Jeden život. No, knihu jsem dočetla trochu s rozpaky, ale chyba bude na mé straně, jak to tak vidím.
Ve sbírce nacházíme básně pokrývající různá témata - především jsem tu nacházela odraz přírody, ale také vzpomínky na dětství, odraz života - touhu po svobodě, pozorování toho, co se děje kolem.
Některé básně mne zaujaly, zvláště ty s tématem přírody -z těchto nejvíce asi Podzimní. Hodně silná pro mne byla taky báseň Beze slov. Některé básně mi ale daly dost zabrat, abych z nich dokázala rozklíčovat nějakou myšlenku, atmosféru či emoci, kterou bych si uměla z básně odnést. Někdy se mi tato sbírka četla opravdu těžko a já bojovala.
No, nakonec dávám 3 hvězdy, ale doporučit asi mohu - prostě zkuste a uvidíte sami, jak vám to bude vyhovovat. Asi nejsem ta pravá, co by měla nějak hodnotit básně.

ukázka:

Beze slov

Když nikdo nenaslouchá,
co říká člověk člověku,
začnou hlučeti ústa megafonů,
po nebi psáti požáry
a na stůl třaskat létající miny.

potom zas na chvíli
se člověk dorozumí
jen stiskem ruky,
pohledem očí beze slov.

10.02.2023

Námětově zaujmou Jeden život, Ostrava a Černá krajina, leč jen zřídka z šedi slov vykoukne verš neobvyklý či emotivně silný.
Úryvek z Černé krajiny:
“Déšť zamlžuje výhledy,
déšť obrys kraje smazává
a s deštěm vjedno splývají tu
i chodci v pláštích z igelitu,
šedavých jako lisovaná mha.“