Jedenáctý román, kniha osmnáct
Dag Solstad
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176889/bmid_jedenacty-roman-kniha-osmnact-h4q-176889.jpg
4
26
26
Bjorn Hansen, úspěšný dvaatřicetiletý ředitel odboru jistého norského ministerstva, opustí manželku, dvouletého syna i slibně rozjetou kariéru, protože se bláznivě zamiluje do impulsivní, šarmantní a uhrančivé Turid Lammersové. Odstěhuje se za ní do provinčního Kongsbergu, kde se stane ředitelem místního finančního úřadu a začne hrát ochotnické divadlo. Po letech si ale uvědomuje, že celý jeho život je dílem náhody, jeho partnerský vztah se dostal do slepé uličky a společnost se mu odcizila. Rozhodne se pro radikální a nezvratný čin, jímž "se uvrhne do něčeho, z čeho už za žádných okolností nelze vycouvat a co ho k tomuto jedinému šílenému činu připoutá na zbytek života". Jedenáctý román, kniha osmnáct je nekompromisní existenciální román, do něhož romanopisec, povídkář a esejista Dag Solstad koncentruje svá klíčová témata a za nějž mu byla podruhé udělena norská Cena kritiků. Je to jeho jedenáctý román a osmnáctá kniha. K příběhu Bjorna Hansena se Solstad vrátil v 17. románu (2009).... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Ellevte roman, bok atten, 1992
více info...
Přidat komentář
Po stránce formální se novele nedá vytknout nic. Je sevřená, suverenní a soustředěnost si vyžadující. Ale po stránce obsahu je příliš krutá, protože nic nezakrývající. Sklony k tak utilitárnímu jednání, jaké předvádějí všechny postavy, máme snad všichni a jediné, co nás asi donutí je nepřevést do fáze činu, jsou city k druhým. A o těch v novele nenajdete jedinou zmínku. To se jich tolik bojíme my sami? Nebo "jen" jejich nepřijetí/odmítnutí?
Jeden z nejtěžších příběhů, které jsme kdy četla.
Nejdřív jsem byla trochu rozčarovaná, v průběhu knihy ale unešena autorovou schopností bez přerušení, bez kapitoly, větších mezer, či číslování, odvyprávět souvislý text, který se vracel jak do minulosti tak popisoval přítomnost. A teda závěr mě naprosto nadchl. Přece jen ty měnící se symboly u čísel stránek měly nějaký význam :)
Kompaktní novela, která se neúprosně valí jako balvan, jehož sílu jednou uvedenou do pohybu, nejde zastavit. Možná není podstatné, co jej rozhýbalo, zda to zvát náhodou nebo osudem, jasný je pouze ten bod bez návratu. Hlavní postava to nahlíží svou optikou, která je zvláštně prostá všech emocí, hlavně jakékoli sebe/lítosti, a jen jako nezúčastněný zapisovatel znalecky vhlíží do skutečných, nijak přikrášlovaných (nejen vlastních) motivů, jež dráze udávají její směr. Série impulsivních rozhodnutí, jejichž náboj je již mimo dosah emoční paměti.
Knihy anotované jako existenciální ve mně většinou vzbuzují dojem, jakým si představuji prožívání života pod antidepresivy... základní úzkost "léčená" vyzmizíkovaním schopnosti hlubších, silnějších citů a vazeb. Šedý tunel osobního příběhu, bez chápání smyslu a světla na konci.