Jediná volba aneb Vzpomínky na rok 2165
Jindřich Kubánek
Četbou novely prožíváme spolu s Jindřichem, občanem městské oblasti v Čechách, několik dnů roku 2165. Svět se po několika obdobích válek a nepokojů zotavuje z devastace, ovšem za cenu ztráty svobody jedince. Zdejší organizace nazývaná Spása je vládou sdružení sociálních inženýrů. Zdánlivý technologický pokrok ve skutečnosti ovládá jen úzká vrstva vyvolených, a pouze proto, aby si udržela kontrolu nad davy. Totalitní vláda dobra si hraje s osudy lidí dle vlastní potřeby a nekompromisními prostředky si zajišťuje fungování systému. Zdánlivě nudná idylka všedního toku času se postupně mění ve zrychlující se řeku událostí, o kterých člověk dosud ani netušil, že se mohou stát. Jindřich, půl týdne badatel v Ústavu moderních dějin a v druhé půli skladník, se postupně zapojuje do aktivního odporu proti režimu, ač to zpočátku v takové míře ani neměl v úmyslu. S přáteli i svou dívkou se posléze ocitá zcela mimo i fyzicky v komunitě vyčleněných uprchlíků. Závěrem je překvapivé odhalení smyslu celého dění. Příběh je podobenstvím o idealismu, totální moci státu, oblbování a bezvýchodnosti. A zároveň varováním před tím, k jakým koncům mohou vést zpočátku dobré úmysly. Ostatně toho je schopna každá ideologie i každé lidsko-právní hnutí uchopené fanatiky dobra. O... celý text
Přidat komentář
Pan Kubanek nam da nahlidnout nejenom do ponure vize budoucnosti a praktik totalitnich rezimu. Je zcela zrejme, ze je to zaroven jeho fantasie o akcnejsim a zajimavejsim zivote jeho sama.
Knizka je velmi nevyvazena. Nektere myslenky jsou hodne zajimave a srovnatelne s velikany zanru jako jako I. Asimov ci P. K. Dick, avsak maloktera vec je dostatecne uspokojive rozvedena a snad zadna neni dotazena do konce. Vse plyne nejak po povrchu a priznam se, ze za celou dobu me kniha nedokazala uchvatit natolik, abych si rekl “jeste jednu kapitolu…”
Nebylo to úplně špatné. Příběh slušně odsýpá, ale téměř nic není rozvedeno do podrobna, knize by určitě slušelo, kdyby měla dvojnásobný počet stran. Vztah Jindry a Lídy mě bavil, opět škoda, že jsme si jich neužili více.
Na pozadí své vize budoucnosti a jejího srovnávání s minulosti ukazuje autor různé praktiky totality a uplatňování státní moci. I přes nevyrovnanost a malou propracovanost nutí k zamyšlení.
Úvahy, jaká bude budoucnost, vždy odrážejí přítomnost a obavy z možností dalšího vývoje. Reálná varování přináší i tato kniha. Jen se zdá, že s koncem si autor nevěděl příliš rady.