Jediná vzpomínka Flory Banksové
Emily Barr
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335040/bmid_jedina-vzpominka-flory-banksove-BAl-335040.jpg
4
156
156
Sedmnáctiletá Flora nemá žádnou krátkodobou paměť, její mysl několikrát denně vymaže všechny vzpomínky, které nashromáždila, a vrací se do věku deseti let, kdy jí byl z mozku vyoperován nádor. Když však políbí Drakea, který den nato opouští město, vzpomínka jí zůstane. Flora je přesvědčena, že právě on by dokázal jí vrátit vzpomínky a scelit její mysl. A když jí Drake navrhne, aby za ním přijela do malého městečka na druhé straně světa, Flora souhlasí. Je si totiž jistá, že právě v tom okamžiku jí začíná nový život. A tak vyráží na cestu do malé vesnice na severu Norska jen s nápisem Buď statečná napsaným na kůži a s papírem, na který si poznamenala, kdo je a kam putuje. Ale od momentu, kdy dorazí k polárnímu kruhu, nic není takové, jak se zdá být. A ona musí být víc než jen statečná, aby poznala sama sebe a dostala se do bezpečí.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
The One Memory of Flora Banks, 2017
více info...
Přidat komentář
Z celé knihy mám smíšené pocity...
Ono námět byl super, ale to zpracování, alespoň pro mě, vcelku nic moc...
Neustálá věta, která se opakuje snad pořád, mi lezla pěkně na nervy!
Chápu, že amnezie a život s ní není jednoduchý a jsou tedy činy a věci zmatené, jako to bylo i tady v příběhu, ale na druhou stranu odvaha Flory mě dost překvapila a taky pár dalších věcí, které se nakonec vyvrbí :)
Zajímavá knížka. Zase něco úplně nového:) Začátek jsem ale musela hodně překousnout, vydržela jsem u ní jen kvůli komentářů tady a udělala jsem dobře.
Za mě super knížka. Trochu jsem se ze začátku bála, že to bude jen bezpříběhová romanťárna, ale byl to pravý opak. Příběh je velice zajímavý, poutavý a s nečekaným koncem.
Zaujal mě název i anotace, ale dlouho jsem vzhledem ke zdejšímu nepříliš dobrému hodnocení čtení odkládala. A nyní, když už si můžu odškrtnout Floru ze seznamu knižních restů, jsem značně rozpačitá stejně jako většina zdejších čtenářů.
Nápad byl rozhodně originální, se zpracováním už je to pak horší. Problematickým se ukázal být především začátek. Ach, jestli ještě jednou v životě uslyším větu „Líbala jsem se na pláži s Drakem,“...
Je pochopitelné, co tím autorka zamýšlela, ale už jaksi nedomyslela, jaký efekt to bude mít pro případné čtenáře. Přiznejme si to. Vidět to skoro na každé druhé stránce je opravdu víc než iritující.
Myšlenka kratičkého románu není nijak hluboká, ale s postupujícími stránkami získává Flora a její rodící se dobrodružství jisté kouzlo. Celý příběh je alespoň podle mě v mnohém nereálný, ale čtenář se stejně neubrání obdivným pocitům vůči Flořině odvaze a soběstačnosti jejímu onemocnění navzdory.
Druhá polovina zčásti vynahradí svou akčnější a napínavější atmosférou to nekonečné opakování informací na začátku. Musím přiznat, že konec už mě i bavil, což poněkud zachránilo můj celkový dojem z knihy.
Nedoporučím, ale jako oddechová četba to není vyloženě špatné, pokud překousnete Drakea a jeho magický polibek...
Tak kde začít. Tahle knížečka má jen 250 stran, tudíž to je taková "odpolední jednohubka". Sama jsem ji měla za pár hodin přečtenou, příběh odsýpal, nebylo to žádné složité čtení, tudíž jsem u toho nemusela tolik myslet :D To je jedno velké pozitivum knihy. Taky se mi líbil námět, protože film " 50x a stále poprvé" mám hrozně ráda. Tohle bylo trochu více depresivnější ( i když to tak asi na ostatní nepůsobilo, mně bylo hlavní hrdinky Flory líto) než film, ale stejně jsem si to užila. Líbil se mi konec, že to nebylo takové suché, a že jsme si ho tak trochu mohli domyslet, co se asi pak dělo dál. Je pravda, že některé opakující se pasáže, byly nudnější, ale zase to tomu dodávalo trochu realističnosti. Taky sposta myšlenek v knize byla hezká. Takže za mě milá, oddechová knížečka, kterou jsem si prostě jen užívala.
Zajímavé nosné téma, za něj ta první hvězdička, ale zpravování otřesné. Příběh nudný,
postavy nijaké. Jsem ráda, že jsem ji aspoň přečetla za den a na konci byly asi tak tři dobré citáty. Nebýt nízkých očekávání a čtivosti, asi bych ji odložila...
Knížka vypadala, že zpracuje zajímavé téma. Autorka si však ukousla moc velké sousto. Půlka knihy se vlastně točí stále dokola. Jediné, kde se něco změnilo, byl konec knihy, který byl přeci jen zajímavý a překvapivý.
Škoda, že autorka nezkrátila ten opakující se děj, a místo toho podrobněji nerozepsala konec knihy.
Dávám 2 hvězdy za posledních zhruba 30 stránek. Doufám, že ten styl psaní zapomenu stejně rychle jako hlavní hrdinka příběhu.
To bylo velmi zajímavý téma, dobře vymyšlený a dobře napsaný.. Floře budete celou knihu držet palce... A ten překvapivý konec..
Nejvíce se mi líbila Flořina připomínka na ruce "buď statečná", občas bychom si to měli připomenout všichni.
Každopádně, když jsem se na Flořinou nemoci zamyslela, jsem ráda za každou vzpomínku, kterou uchovám..
První půlku příběhu jsem měla neustále tendenci knížku odložit a už se k ní nikdy nevrátit. Číst 2 věty furt dokola a být v hlavě takové naivní holčiny se pomalu nedalo přelousknout. Druhá část je už o dost zajímavější a ke konci docela psycho. Sama jsem se do toho při čtení v metru tak ponořila, že jsem si po vystoupení nebyla jistá ale vůbec ničím. Škoda toho špatného začátku. Po přečtení poslední stránky vám dojde, kolik potenciálu v celém příběhu bylo.
Tohle byla vážně psycho knížka. Někdy mi už i v normálním životě běžela hlavou myšlenka: "A co když si tohle za chvíli nebudu pamatovat?". Jsem ráda že mám tenhle příběh za sebou, znovu už bych ho číst nechtěla.
Flora mi přišla extrémně naivní, obzvlášť ve svých 17 letech, i přesto co se jí stalo. Druhá polovina knížky byla o poznání záživnější, ale velkou část děje jsem odhadla dopředu.
Skvělá originální knížka. Nejvíc mě bavilo, že na tom byla Flora stejně jako já, taky přesně nevěděla, co se děje. Vypravěčka s anterográdní amnézií byla úžasná. A jak říká: "Uklidni se, protože všechno je nejspíš v pořádku, a i kdyby nebylo, zmatkováním se to jedině zhorší." :-D
Jestli jěště někdy uslyším něco o líbání se na pláži, tak mě trefí šlak. To jen tak na úvod.
Nesedl mi styl psaní. Navíc mé skeptické já nemusí slaďárny, takže vůbec nevím, proč jsem se do toho pouštěla, ale nevadí.
Začátek byl fajn po tu část, kdy se Flora pohádala s Paige. Pak ale následoval otřesný prostředek, kde bylo neustále omíláno jedno a to samé dokola. Navíc to bylo omíláno tak, že mi to, jak to dopadne s božským Drakeam, bylo jasné dřív než v polovině - a hele, ono to tak opravdu bylo. Což mě naštvalo.
Od strany 200 ale kniha začala být záživná a konec byl opravdu dojemný a silný. Úžasný velký gay bratr Jacob byl skvělý, byla to snad jediná sympatická postava v knize. Na to, aby v mých očích kniha dosáhla alespoň 50%, to ale bohužel nestačí, takže se holt bude muset spokojit se 40%.
Knihu bych doporučila hodně naivním, neskepticky smýšlejícím nebo romanticky založeným slečnám. Pro ty je tahle kniha jako vyšitá.
Hodnotím 2*.
Hezká knížka se zajímavým tématem, bohužel mi v ní něco chybělo. Romantika byla divná, nevěřila jsem jim to. Postavy byly nedotažené, ale líbilo se mi sledování myšlenek hlavní hrdinky. Konec se mi líbil, ale čekala jsem trochu víc.
* Kniha mě hodně překvapila, nečekala jsem, že bude na konci tak dobrá pointa. Za začátku to vypadalo jako naprostá milostná slátanina, ale konec mě opravdu dostal, protože je to opravdu silný příběh, netradiční, nic podobného jsem v young adult zatím nečetla. A moje srdíčko zaplesalo, že se zde objevil úžasný gay bratr. Svižná, docela krátká kniha, která stojí za přečtení.
Jedna spomienka Flóry Banksovej je veľmi pekná oddychovka. Začiatok je síce slabší a hrdinka sa správa detinsky, ale potom sa kniha rozbehne. Romantika je slabšia a veľa nej v knihe nie je. Koniec ma dosť prekvapil a očakávala som niečo úplne iné. Dosť mi vadilo, že celú knihu sme nevedeli akú chorobu má brat hlavnej hrdinky.
Knize dávám 3,5 hvězdy.Kniha byal originální to jo,ale to jak pořád opakovala to,že je Flora,že má 17 let a další žvásty mě nebavily. Konec byl dost smutný a já osobně čekala k takové knize konec lepší.
Nejsem sice žádný úchyl na nemoci, ale ráda si o nich něco přečtu. A tak se mi tahle růžovoučká kniha dostala pod můj kritický pohled, a celkem mě mrzí, že jsem s ní marnila čas.
Přiznám se, prvních sto stránek jsem měla chuť s tím praštit, protože to bylo pořád to samé- Flora zapomněla, zorientovala se, něco udělala, zase zapomněla... A to je pro čtenáře s krátkodobou pamětí problém, na druhou stranu to více přibližuje Flořin život. Potom, co se holka, která si pamatuje věci jen do svých deseti let (a nejspíš kvůli tomu se občas chová celkem dětinsky) rozhodne vydat do Norska, to není o moc lepší- je to pořád stejná písnička, "Líbala jsem se na pláži s klukem. Miluju Drakea." Místy to bylo napsané tak okatě naivně, až mi intuice našeptávala, že ten Drake možná nebude tak hodný.
(může a taky nemusí obsahovat SPOILERY)
A tak se prokázalo, že Drake vlastně není tak sladký a milý. A překvapivě, protože tohle je hrozně originální prvek, Flora ve skutečnosti byla nevěrohodný vypravěč. Konec knihy na mě působí všelijak. Rozuzlení s jejími rodiči bylo tak nějak napůl průhledné- nebylo to okaté jak s Drakeem, ale poté, co se Flora po vysazení prášků začala chovat šíleně a impulzivně, mě to přeci jen napadlo. Každopádně, líbilo se mi, že je to velmi reálná věc- však který rodič by nechtěl, aby jeho dítě bylo poddajné, místo aby běhalo po světě, když si po pár hodinách nic nepamatuje? Autorka nechtěla vermomocí šokovat, toho si cením.
(konec SPOILERŮ)
Přesto pro mě je kniha spíše zklamáním. Jedna zápletka byla průhledná, druhá tak napůl. ALE! Strašně se mi líbilo to nastínění Flořina života, jak se s tou nemocí pere, její kreativní způsoby, jak si věci znova připomenout. Bohužel, zanechalo to na mě spíš negativní dojem, ale sto lidí, sto chutí. Třeba takovým nenáročným romantičkám bych to do ruk s jistotou dala, příběh je oddechový, jako u zmíněných knih, které tyto ženy tak moc hltají.
Od knihy jsem neměla vysoká očekávání a možná právě proto mne kniha velmi mile překvapila. Je napsaná velmi čtivě a autorka se zde navíc zaobírá velmi zajímavým tématem. A to mne k sobě připoutalo asi nejvíc.
Některé pasáže by mohly někomu připadat poněkud přitažené za vlasy, ale já od knihy dostala to, co jsem čekala - oddechovku se sympatickou hlavní postavou, která se rozhodne bojovat sama za sebe. Musím říct, že Flora byla pro mne velká hrdinka. Žít dlouhodobě bez krátkodobé paměti jistě není žádná legrace.
Ačkoliv se autorka zabývá nelehkým tématem, i tak to bylo svým způsobem milé čtení plné naděje a první lásky. A já si to užila.
Jediná vzpomínka Flory Banksové
Začátek čtení byl náročný, prvních pár stran a měla jsem pocit, že některé věty jsem četla už stokrát... Vzhledem k recenzním jsem to čekala, tak jsem četla dál.
Námět autorky je zajímavý a propracovaný. Líbila se mi zápletka. Když už jsem myslela, že je to vše tak přišel další zvrat.
Za mě super knížka, určitě něco jiného než na co jsem doposud narazila. Příběh přibližuje život lidí s amnezii a jejich pohled na svět. Pokud se na knihu chystáte, připravte se že:
* budete často číst to samé dokola
* bude vám Flory líto
* chvíli vám bude Flora připadat naivní
* budete chtít objevit kočku bez uší