Jedna želva za druhou
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372312/bmid_jedna-zelva-za-druhou-u4e-372312.jpg
4
1210
1210
Šestnáctiletá Aza neměla vůbec v plánu pídit se po tajemstvích uprchlého miliardáře Rusella Picketta, ale v sázce je sto tisíc dolarů a její nejlepší a nejstatečnější kamarádka Daisy, se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování. Aza se opravdu snaží. Snaží se být dobrou dcerou, skvělou kamarádkou, vzornou studentkou, a taky schopnou vyšetřovatelkou. Zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit… Dlouho očekávaný návrat úspěšného autora bestsellerů Johna Greena, v němž se inspiroval svými vlastními zkušenostmi s mentální poruchou.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Yoli (ČR)Originální název:
Turtles All the Way Down, 2017
více info...
Přidat komentář
John Green ve svých knihách vsází pořád na to samé - jsou hodně o pocitech. Ani tady tomu není jinak, ačkoli zase zvolil trochu jiný způsob, jak to čtenářům předává. K tomuto autorovi příliš netíhnu, ale tahle kniha patří k těm lepším, které napsal.
Moc zajímavý nápad a krásné citáty. Myslím, že mám zásobu popisků k fotkám:D:))
Když si to vezmete, tak želva není kdoví jak rychlé zvíře, a kniha s jejich jménem v názvu také ne. Ale je opravdu nezbytně nutné, abyste viděli želvu, za ní želvu a za ní další želvu, abyste pochopili celé to „proč“, které v knize mezi řádky spí ...
A víc tady:
https://zivot-mezi-pismenky.blogspot.com/2018/06/spiraly-zelvy-fanfiction.html
Původně jsem komentář vůbec psát nechtěla, ale nakonec jsem se k němu dokopala.
Kniha je svižná a čtivá, ale rozhodně jsem z ní neoněměla úžasem. Byl to takový průměrný román pro holky psaný chlapem a jako bonus obohacený o lehký nástin problematiky OCD. Jako proč ne, ale šlo by to i jinak a lépe.
Takže dávám tři hvězdičky za čtivost. Vrátila jsem se do svých šestnácti, kdy jsem podobné příběhy hltala jako nenažraná, ale oslnivý flashback to bohužel nebyl.
Mne sa táto kniha veľmi páčila, je zaujímave pozrieť sa na svet iným pohľadom, pohľadom človeka, ktorého neustále prepadávaju obsesívno-kompulzívne myšlienky.
Mám dojem,že při čtení posledních vět moje srdce se trhá na malé kousky.Je mi líto jak to skončilo.Myslela jsem.si,že to skončí happyendem Aza a Davis budou spolu,ale nikdy to tak nebude.:-(
Jak to říkala Aza své nejlepší kamarádce Daisy,.: ,,Se šťastnými konci je ten problém,"pokračovala jsem, ,,že nejsou opravdu šťastné, ani konce,víš.Ve skutečným životě se něco zlepší a něco zhorší.A nakonec člověk umře." (cituji). A tohle si kladu na srdce.
Líbilo se mi,že kniha měla jiný spád a že to byla typická greenovka.I když to je nejosobnější autorova kniha tak je napsaná podobným stylem psaním jako ostatní jeho díla.
Nádherný děj u kterého budete zároveň plakat a smát.Postavy si rychle oblíbité,něco se při učíte a na konci mého hodnocení super básničky a citáty.Nemám,co vytknout.Knihu velmi.doporučuji a abych nezapomněla také knížka má krásný obal,který příběh vystihuje.:-)Určitě Jedna želva za druhou patří po Hvězdy nám nepřáli do seznamu mých nejoblíbenějších knih.:-)
Jestli jste ještě nečetli od Johna Greena žádnou knihu nebo váháte tak to napravte.Doufám,že budete spokojeni.:-)
Po dlouhé době jsem si opět přečetla něco od Greena, a hned je to novinka! :D Musím říct, že povedená. Bála jsem se, že to bude opět romantické. Ale romantika šla trošku stranou. Líbilo se mi, jak byly popsány myšlenkové pochody hlavní hrdinky, že jsme mohli s ní prožívat její utrpení nad mikrobama a dalšími myšlenkami.
Když jsem se dozvěděl o nově vycházející greenovce, rozhodl jsem si ji opět pořídit. Některé knihy od Greena se mi zapsaly to čtenářského srdce
(Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky), jiné jsem už pozapomněl.
Na příběh Azy však nezapomenu.
Tu holku jsem si oblíbil od samého počátku, stejně jako kdysi Aljašku..
Proto se v budoucnu rozhodně ještě uvidíme :-)
Jedna želva za druhou není příběh o duševně nemocné dívce. Je to vyprávění o otázkách. Celou knihu jsem vnímala jako jeden velký otazník.
Postavy jsem si zamilovala a upřímně jsem jim fandila do poslední stránky. I detektivní zápletka byla dobrá, osobně mne velice zaujal pohled rodiny oběti.
Tato kniha mne oslovila a určitě jsem jiné nečetla naposledy.
Konec určitě zamrzí zbytečností, za kterou se skrývá něco tak hlubokého jako Marianský příkop. Dál k tomu chci jen říct, že život JE těžký pro spoustu lidí a neštěstí Azy umí deprimovat, stejně jako vracet sílu.
Přečtěte si to. ;)
Od knihy jsem teda čekala hodně. Kniha byla pro mě průměrná.
Není to to, na co jste u Greena zvyklí, je hodně depresivní a osobní. Nemoc nebo spíše porucha, kterou trpěla hlavní hrdinka, (šlo o OCD) ,měl Greena popsanou báječně. Jde vidět, že o tom něco sám ví sám si tim prochází.
Jinak co se týká samotného děje, mě kniha moc neuchvátila. Přišlo mi bez pořádného děje, pořád jsem čekala, že se tam bude něco pořádného dít a ono nic.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, rozhodně nelituji.
Já vám nevím... rozpačité pocity... líbil se mi vždycky Green, že byl depresivní i zábavný dohromady.... tahle kniha je jenom depresivní....
Člověk cítí, že ano - je to Greenovka. A přece jen je něco jinak... Při a po přečtení ostatních Greenových děl jsem měla dobrý pocit, ale tahle kniha ve mně po celou dobu vyvolávala pocit úzkosti a i po dočtení si připadám poněkud znepokojeně. To je však pouze důkazem, že autor odvedl svou práci správně, příběh mě vtáhl a Azaina duše pohltila, ačkoliv mi kvůli jejímu problému byla hlavní hrdinka poněkud nesympatická. Občas mi to přišlo trochu melodramatické, možná bych ubrala - v tom smyslu, že se mi líbily ty části obyčejným lidem dosažitelné, záležitost okolo milionáře mi přišla moc. Kvůli tomu jsem taky dost váhala, jestli to nebude první greenovka, kterou bych ocenila "pouze" 3 hvězdičkami. Ale jak už jsem zmínila, příběh mě naprosto vtáhl, a jakmile jsem se začetla (což nebylo těžké), nemohla jsem přestat číst. Navíc jsem se v několika Azainých myšlenkách celkem i našla. A Daisy byla taky skvělá, opravdová. Takže knížku nakonec hodnotím kladně, jen po ní asi teď nějakou dobu znovu nesáhnu (ráda se zbavím toho nepříjemného pocitu)...
Ač jsem od této knihy čekala hodně, nesplnila úplně to v co jsem doufala. Příběh není špatný. Green popsal vcelku srozumitelně problémy s OCD a úzkostně depresivní poruchou a podařilo se mu to krásně. Je tam spousta pěkných vět a citovatelných pasáží. Ale jako celek mě kniha prostě neuchvátila tak moc jak jsem od ní čekala, což mě mrzí.
Míň sladké, než od Greena obvykle čekáme. Víc osobní. Pro někoho tím možná nepříjemné, ale mě ty Aziny spirály pohltily. Bonusové body za nejlepší kámošku a za love story, které rozhodně není klišé.
S Johnem Greenem jsem se prostřednictvím této knihy seznámila poprvé. Takže nemůžu říct, zda jako "ten John Green" zklamal nebo naopak potěšil. Mohu nabídnout svůj názor, jenž je naprosto neovlivněn předchozí Greenovou tvorbou.
Samotná postava Azy byla pro mne naprosto úchvatnou. Skvěle vykreslená. Myslím, že se Greenovi povedlo popsat její myšlenkové pochody. Její stav je složitý. Nedá se popsat konkrétními slovy. Dají se použít jen metafory. Ale i tak si myslím, že vím jak se cítí...
Co se týče dalších postav shrnula bych to asi tak, že každý "s něčím bojuje". Byt bohatý je sice v mnoha ohledech fajn, ale má to i své stinné stránky. O to víc když nemáte nikoho, kdo by se o vás staral, kdo by vám říkal, ať si děláte úkoly a kdo by vás vozil na tréninky fotbalu nebo karate. ...
A k Daisy jenom krátce. Co my považujeme za samozřejmost neznamená, že to považuji za samozřejmost všichni ostatní.
Takže to bychom měli postavy. Příběh nebyl sice tak úchvatný, spíš než "o čem to bylo" si pamatuju "jaké to bylo"... ale to nevadí. Marvel filmy taky nemají zapamatovatelnou zápletku a přesto to nebrání tomu, že jsou super a mám je ráda. (čest výjimkám, nový Avengers se mi i svým příběhem vryli do paměti)
Tak nějak nevím co k tomu říct. :( Achjo...
Nemůžu si pomoci, ale Hvězdy nám nepřály byla zatím nejlepší Greenovka. :( Tohle mne nenadchlo, neutíkalo to, nezaujalo mne to. :(
Nikdy bych nevěřila, že tohle o Greenově knize řeknu, ale tohle bylo neskutečně dobré.
Nejsem zastánce Johna Greena. Všechny jeho díla mají stejnou šablonu, pouze pozměněné detaily a zápletky v ději. Zároveň mě nikdy neuchvátil jeho "výjimečný stylem psaní". Když jsem knihy četla, připadala jsem si jako učitelka při opravě slohových prací na druhém stupni...Ale želvy?
Želvy opravdu výjimečné jsou. Šablonu sice Green nepozměnil, ale konečně vytáhl toho starýho dobrýho Greena z Aljašky a bylo to úžasné.
Rozhodně do knihy jděte. Jedna z nejlepších knih YA literatury rozhodně ♥
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Tolik krásných myšlenek!!! ❤ Chvílemi jsem musela čtení zastavit a vstřebávat je. Přečetla jsem jí skoro najednou. Úžasná kniha. Ale ten konec? Musím nad tím trochu přemýšlet...