Jedna želva za druhou
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535624/bmid_jedna-zelva-za-druhou-660eb5b10595b.jpg
4
1203
1203
Je v pohodě nebýt v pohodě. Šestnáctiletá Aza se sice jmenuje příjmením stejně jako slavný detektiv, ale přesto neměla vůbec v plánu pátrat po záhadně zmizelém miliardáři, s jehož synem se v dětství přátelila. V sázce je však sto tisíc dolarů a její nejlepší kamarádka Daisy se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování. Aza se opravdu snaží dělat všechno správně, zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit Jako by nestačilo, že s ní cloumají hormony, potýká se ještě s množstvím úzkostí a obsedantně kompulzivní poruchou. Od autora bestsellerů, který se inspiroval vlastní zkušeností s OCD. „Citlivý příběh o tom, jak žít, když se svět ocitne mimo vaši kontrolu.“ – People John Green (1977) Americký spisovatel a vlogger získal mimo jiné ceny Printz Medal, Printz Honor a Edgar Award, dvakrát byl finalistou Knižní ceny LA Times a jeho knihy se dlouhodobě drží na žebříčku bestsellerů New York Times. V češtině zatím vyšly jeho knihy Hledání Aljašky (2013), Hvězdy nám nepřály (2013), Papírová města (2014), Příliš mnoho Kateřin (2015) a Jedna želva za druhou (2018). Do knihy Sněží, sněží (Yoli, 2015) přispěl jedním vánočním příběhem a spolu s Davidem Levithanem napsal román Will Grayson, Will Grayson (Yoli, 2016). Dva z jeho románů se navíc dočkaly také filmového zpracování Hvězdy nám nepřály (režie: Josh Boon, 2014) a Papírová města (režie: Jake Schreier, 2015). Eva Josefíková (1990) Po gymnáziu v Uherském Hradišti vystudovala činoherní herectví na pražské DAMU. Poté hostovala v Národním a Stavovském divadle, v letech 2013–2015 byla ve stálém angažmá v Městském divadle Kladno, od roku 2011 je členkou divadelní společnosti Tygr v tísni a v současnosti je k vidění na několika pražských scénách, např. X10 Strašnice, Divadlo v Celetné, Vila Štvanice nebo Švandovo divadlo. Zahrála si ve filmech Piko (2010), Čertova nevěsta (2011), Signál (2012), Probudím se včera (2012), Fair Play (2014), Zádušní oběť (2017), Dívka za zrcadlem (2018), výrazně na sebe upozornila v televizním seriálu Kosmo (2017) a objevila se i v mnoha dalších (Semestr, Dáma a Král, Modrý kód). Za roli ve filmu Fair Play režisérky Andrey Sedláčkové byla nominovaná na Českého lva v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Metro 2034 (2018), Pán věže (2018).... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Turtles All the Way Down, 2017
Interpreti: Eva Josefíková
více info...
Přidat komentář
Jednohubka, v níž je popis úzkostných stavů za plný počet a zobecňování daleko za hranici klišé a předvídavost příběhu za minus plný počet. Takže průměr - ale vyprávět John Green samozřejmě umí. Jen pro samé želvy zapomíná na slony... :-)
Tato kniha nám přiblíží obsedantně kompulzivní poruchu a hlavně vnitřní myšlenkové boje lidí trpící touto chorobou. A nejen to. Je také plná zajímavých myšlenek o životě a vesmíru. Vlastně to ani nebylo tak o hledání Davisova otce, jak jsem si zprvu myslela ikdyž to k tomu směřovalo. Bylo toho tam zapleteného mnoho, spousta dobře pronesených otázek a myšlenek, které by mě normálně nenapadli a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Mám z ní teď takový hezký pocit. Prostě fajn.
Po Hvězdy nám nepřály a Papárová města moje třetí kniha od Greena. Předešlé mě nepřesvědčily o jeho o tom, proč je fenomém. Tahle ano. Naprosto skvělý příběh, hlavní hrdinka mě neuvovala svými myšlenkami a líbil se mi David a jeho pohled na život. Musím říct, že mi k srdci nepřirostla Daisy. Kdyby po mě někdo chtěl doporučit knihu od Greena, tak rozhodně sahám po téhle.
Od knížky jsem čekala mnohem víc. Příběh, do kterého jsem se nedokázala začíst, mapuje část života hlavní hrdinky, která zřejmě trpí OCD a s tím i spjatými úzkostmi. Příběh se zápletkou jako kdyby se odehrával kdesi v pozadí a v centru dění byla vlastně hrdinka sama a její každodenní uvědomování si toho, že není "normální" a v "normálním" světě neumí fungovat tak, jak by to od ní okolí očekávalo.
Příběh o dívce jménem Aza, která trpí úzkotí a strachem z nakažení. Musím říct, že popsáno to bylo opravdu věrohodně. Hlavní hrdinky mi bylo líto. Neskutečně jsem si oblíbila její největší kamarádku Daisy. Je rozkošně prdlá a pro každou srandu. Kniha je čtivá a odpočinková.
Krásná upřímná knížka, kterou doporučuji všem náctiletým. Zajímavý příběh. Autor úžasně popsal obsedantně kompulzivní poruchu a její život s ní. Také se mi líbilo to nastínění jak se cítí děti, které nemají jednoho z rodičů. Prostě knížka která mě chytla za srdce. A přečtená byla za 2 dny. :-)
Příjemná oddychovka. Upřímně, Paper towns nebo Hvězdy nám nepřály mě zaujaly víc. Ale celkem příjemné čtení.
První knížka, Hvězdy nám nepřály, byla něco super, Papírová města horší a Kateřiny utrpení.
Touhle knihou si to u mě autor trochu napravil. Občas sice opravdu želví tempo, ale pokud přežijete všechny ty bakterie, se kterými vás Aza seznámí, a Star Wars, tak je to celkem pěkná knížka.
Kniha se mi libila, moc jsem od ní neočekávala, jiná od autora - sněží sněží byla takový prumer. Ale želvy překvapili, za den přečtené , místy jsme se i nasmala. Řadila bych ji mezi YA literaturu
Greena mám moc ráda, takže zde jsem šla na jistotu :) Hlavní hrdinka mi hned byla sympatická a celkově se mi příběh líbil...nemoc skvěle popsaná, kniha se dobře a rychle četla.
Moc se mi to líbilo.Chvílema mi bylo úzko za hlavní hrdinku.Úžasně popsaná duševní nemoc,je znát že autor dobře zná lidské démony.
Čtení to bylo hezké, ale dál nevím co napsat. V knize je moc hezky popsané jak se Aza cítí. Ale nějak prostě z kiny nejsem tolik nadšená
Miluji Greena a jeho knížky. Tuhle jsem si zamilovala taky hlavně kvůli Aze,která mi byla sypamtická. Knížce bych dala i 5*,ale to by musel být konec lepší. Nechápu proč Green dělá takové konce. Jinak kniha patří mezi mé oblíbence.
Po všech těch pozitivních komentářích jsem se na knížku opravdu hodně těšila. Ale nevím no...musela jsem se do čtení vyloženě nutit. Bylo mi líto ji odložit, když už jsem si ji koupila. Nevím možná nebyla ta správná nálada na ni. Neříkám , že se mi vyloženě nelíbila, ale tak nějak normál. Ale možná to bude i tím, že nejsem určená věková skupina už ;)
První kniha, kterou jsem od J. Greena četla a rozhodně ne poslední. Četla se krásně, dokonce jsem si pobrečela při představě co Aza musí ve svém věku prožívat. O této nemoci se moc neví a je moc dobře, že oblíbený autor se pustil do toho tématu (byť nemocí sám trpí) Klidně bych četla dál, příběh života, který je v závěru jen naznačen :)
Mám moc ráda knížky od Greena, připadají mi jako taková oddychovka a vlastním všechny ve své knihovně, ale tohle mě nezaujalo tak, jak bych očekávala. Například do konce příběhu jsem ani neměla záchytnej bod, abych si představila jak jednotlivé postavy, kromě Davise, vypadají. Myšlenky Azy, která trpí OCD, vás ani nepohltí tak, jak by nejspíš měly. Čekala jsem nějakou skvělou zápletku, když jsem četla, že by to mělo být o hledání prachatého Picketta, ale to se nestalo. A při některých částech, například když se Aza s Daisy vybourají, mi připadalo, jako kdybych četla fikcy na Wattpadu.
Byl jsem velmi zvědavý, jak se mi bude líbit tato kniha. Od Johna Grrena jsem už četl několik knih, poslední kniha se jmenovala Will Grayson, Will Grayson a bohužel byla to jedna z knih, která byla průměrná, která se mi moc nelíbila. John Green píše výborně, ale na druhou stranu i průměrně podle mého názoru. Kniha Jedna želva za druhou se mi líbila a tuto knihu hodnotím pěti hvězdičkami. Kniha mne chytla za srdce a určitě za sebe knihu doporučuji.
Aza trpí obsedantně - kompulzivními myšlenkami a to se projevuje tím, že stále myslí na jednu a tu samou věc, a když se dostane do víru těchto myšlenek, všechno ostatní jde do pozadí. Někteří lidé, pokud by ji pozorovali v tomto stavu, by řekli, že je blázen. Asi ne každému čtenáři musí být sympatická, respektive ne každý čtenář s oblibou čte knihy o hrdince, která se takto "bláznivě" chová, ale je to nemoc, kterou trpí, bere léky, i když nepravidelně, což je chyba, léčí se u psycholožky. Odlišuje se od ostatních vrstevníků, zejména od kamarádky Daisy, která je zcela odlišné povahy.
Po přečtení knihy jsem si odnesl, že je důležitá vzájemná komunikace mezi členy rodiny a obzvláště, pokud některý člen opustí její řady ať už z jakýchkoliv důvodů. Je důležité trávit společné chvíle v rodinném kruhu. Důležité je, abychom nemysleli jenom na sebe, vylévali si srdce svým kamarádům či přátelům, jak jsme na tom strašně bídně, upozorňovat je jen na naše trápení, ale neměli bychom také zapomínat, abychom naslouchali svým kamarádům či přátelům a měli bychom se rozhodně ptát, jak se cítí, jestli nemají nějaký problém apod. Prostě člověk by neměl být zahleděný jenom sám do sebe, ačkoliv třeba trpí nemocí jako Aza. Měl by se o to snažit, rozhodně by na to neměl zapomínat. Komunikace mezi kamarády by měla být vyvážená. :)
V knize se nachází hodně myšlenek. Autor strávil na přípravě knihy 6 let a je to znát. Kniha mne bavila, četla se dobře, dokázal jsem se vcítit do prožitků Azy a moc jsem si přál, aby její myšlenky, které ji trápily, odpluly a již nikdy se nevrátily, aby byla jednoduše "normální" jako její kamarádi, mohla se radovat ze života. V knize nahlédneme pod pokličku nemoci, kterou trpěla Aza a čtenář tak může nahlédnou do jejích nejvnitřnějších pocitů, které budou pro mnoho čtenářů nepochopitelné. Líbily se mi také myšlenky jejího kamaráda Davise, který si psal na svůj blog citáty od různých spisovatelů (W. Shakespeara, V. Wolfové aj.) a komentoval to.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty.
Když je člověk opravdu sám, je mu nejhůř, když si vzpomíná na všechny ty chvíle, kdy si přál, aby šli všichni pryč a nechali ho být. Pak to udělají, nechají ho být, a on zjistí, že je příšerný společník.
Nejlepší rozhovory jsou takové, při kterých si ani nepamatuješ, o čem se mluvilo, jenom jaký to byl pocit.
Konce si vybíráš a začátky taky. Rám, víš? Rám si vybrat můžeš. Co bude na obrazu, o tom možná nerozhoduješ, ale o rámu jo.
První lásku si pamatujete, protože vám předvede, protože vám dokáže, že můžete milovat a být milováni, že nic na světě si člověk nemůže zasloužit, až na lásku, že láska dělá z člověka osobu a že je v ní jeho jak i proč.
Tuto knihu bych považovala od autora za nejlepší.
Kniha mi přišla vyspělejší, než ostatní díla a četla se mi velmi přirozeně. Obohacující, co se OCD týče, jsem ráda, že jsme se mohla dozvědět a představit si, jak težké musí být, když s tím člověk musí každý den bojovat. Z knihy jsem měla přesně ten pocit, jaký Aza popisuje, to jest Život jde dál. Dozvěděli jsme se část jejícho příběhu, ze života, a díky konci neobsahující milostný happy end (ještě že tak!) vnímám, že její život je tak nějak dál plynoucí.
A oceňuji prolomení bariéry!: „Ať už je mým autorem kdokoli, ať mě prosím pustí ven.”
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Ač mám Greena ráda, toto mě neoslovilo, opravdu asi pro náctileté, mně už přece jen za tři roky čtyřicítka na krku..