Jedno italské léto
Rebecca Serle
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512204/bmid_jedno-italske-leto-MZU-512204.jpg
3
94
94
Její matka Carol malebné italské pobřeží Amalfi zbožňovala. Co tam čeká na ni? Katy neví, co si počít. Právě jí zemřela matka – nejlepší kamarádka a člověk, kterému mohla zavolat za všech okolností. Brzy spolu měly také jet na dlouho plánovanou dovolenou do Positana, kde Carol kdysi prožila nezapomenutelné léto. Na tuhle cestu čekala Katy roky, ale teď musí vstříc dobrodružství vyrazit sama. Jakmile však vkročí na pobřeží Amalfi, cítí, že se vrací k životu. A pak se zničehonic objeví Carol – zdravá, opálená a třicetiletá. Jak se to mohlo stát? Je něco, co mezi matkou a dcerou zůstalo nevyřčeno?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2023 , Ikar (ČR)Originální název:
One Italian Summer, 2022
více info...
Přidat komentář
Kdybych tuto knihu měla popsat jedním slovem, bylo by to CITLIVÁ. K tomu kouzelná část Itálie, kterou autorka popsala opravdu dobře. Za mne si kniha zaslouží 5 hvězdiček.
Příběh byl smutný a zárověn i pěkný.Autorka popsala pobřeží Amalfi překrásně,jako by tam čtenář opravdu byl.Je to příběh Katy která odjede na dovolenou na které si musí promyslet víc věci v jejím životě,a konec je pěkný.
I nečinnost je volba.
Někdy je třeba odstup, aby člověk zjistil, co k něčemu cítí. Je těžké chápat nebo vidět něco, co je přímo před námi, pěkně blízko,v jasných a výrazných detailech.
To, co tě dostalo sem, tě dál nedostane. To, že stejný soubor okolností, přesvědčení a činů, které tě přivedly k nějakému okamžiku, tě nedostanou k tomu, co přijde pak. Když chceš jiný výsledek, musíš se chovat jinak.
Život je neco ví než jen pokračovat v tom, co člověk zná.
Činy mají takovou váhu, jakou jim přisoudíme.
Minulost je výhoda, ne přítěž.
Prostředí pobřeží Amalfi bylo nádherně popsané. Příběh zajímavý.
Tušila jsem, že tohle nebude kniha pro mě, ale zlákalo mě prostředí Amalfi, kam se právě chystám. A je to taky to jediné, za co dávám hvězdu. Jinak je příběh tak absurdní a přeslazený, že jsem ho s radostí opustila a vracím se zpět ke svým realistickým Petrám - Soukupové a Dvořákové.
Musím říct, že u téhle knihy mě uhranula její krásná obálka. Tahle kniha ale byla teda taková hodně specifická. Figurovalo tam takové nějaké nadpřirozeno a mně to vlastně vůbec nevadilo, ale dokážu si představit, že zrovna tohle bude pro někoho problém. Do čtení jsem šla bez jakéhokoliv očekávání a názoru, možná to byl ten důvod, proč mi sedla. Byla to pěkná knížka s ještě hezčím příběhem, a do vylíčené krajiny se snad každý musí zamilovat
(SPOILER)
V poslední době mám špatnou ruku při výběru knih. Už delší dobu mě nedokázalo nic nadchnout, pořádně vtáhnout do děje. A nedokázala to ani tato kniha. Přečetla jsem 120 stran a pak jsem to vzdala, nebudu ztrácet čas.
U od prvních stran jsem si říkala, ajaj, hlavní hrdinka je příliš fixovaná, nebo možná až zamilovaná do své matky, a to mi přišlo fakt divné.
Matka a vzpomínky na ni, na to jak byla úžasná a bezchybná je snad v každé větě. A ejhle, potom se v knize objeví, její živá třicetiletá verze. Dovedu si to představit spíš jako zajímavý milostný příběh, ale tohle fakt ne-e.
Hlavní hrdinka mi byla nesympatická od první stránky a chudák její manžel.
Jediné za co můžu dát tu jednu hvězdu jsou působivé popisy Positana, tam bych se ráda jednou podívala.
S touhle knihou jsem se dost prala. Byla strašně zdlouhavá a mnohdy ,,o ničem". Jediné pozitivum je krásný popis místa, ve kterém se odehrává
Jediné plus na této knize asi bylo, že autorka naprosto krásně popsala prostředí Itálie, její krásy v Positanu,že mě tím i docela dost navnadila se právě sem na toto místo podívat. Jinak co napsat o příběhu, na jednu stranu nebyl špatný,ale podle mě strašně zamotaný....Já si ke konci říkala proč proč tohle takhle vymyslela?
Neobyčejný, zajímavý, milý, kouzelný, tajemný, nadpřirozený příběh. Asi opravdu toto čtení nebude pro všechny, sama jsem byla zvědavá jak se mi bude líbit a mně se ta "mystika" líbila. Pěkně barvitě popsaná místa v Itálii, kde se příběh odehrává, pro mě, čtecí cestovatelku, to bylo úžasné čtení. Shrnuto, u mě dobrý. Krásně jsem si početla a dávám moc ráda této "modré knize", plný počet hvězd a moc ji přeji, aby se zde dostala do "červených knih".
Že pro tuto talentovanou autorku budu mít slabost jsem tušila již před časem, když jsem přečetla krásnou knihu Za pět let, moc se mi líbila. A tímto příběhem jsem si to jen potvrdila. A jako už i v první knize, i tento je ozvláštněný prvky magického realismu, které hlavní hrdince pomohou vyrovnat se s životní ztrátou a najít samu sebe. A navíc to prostředí malebného Positana, to se autorce moc povedlo a to až tak, že jsem také vyhledala hotel Poseidon, ve kterém hlavní hrdinka Katy prožije " své italské léto" a úplně se zamilovala. Tam se prostě musím podívat a všechna ta malebně popsaná místa vidět na vlastní oči :-). A tak tento dojemně laskavý, tak trochu kouzelný, příběh určitě doporučím. Asi není, vzhledem k modrým číslům v hodnocení, pro každého, ale mě dokonale okouzlil.
Italské Positano je nějak stále oblíbenější a oblíbenější, že? Jen letos vyšly minimálně 3 knihy, které se odehrávají v tomto přímořském městečku a které napsaly Američanky.
Já jsem letos četla druhou, první byly Tajné milostné dopisy Olivie Morettiové. Jsou to dvě odlišné knihy, ale srovnávat člověk musí, i kdyby nechtěl. Protože v obou knihách je navíc docela zásadní hlavní pointa, proč se někdo do Positana vydává. Zemřela mu matka a Positano pro ní bylo nějakým způsobem velmi důležité
Nutno říct, že knihy od Rebeccy Serle nejsou rozhodně pro každého. Už její předchozí kniha Za pět let vyvolala docela velké emoce a lidé jí spíš kritizovali Mně se poměrně líbila, i když byla zvláštní. A zvláštní je rozhodně i Jedno italské léto!
Autorka si ráda vybírá jakési nadpřirozeno a přidává ho do úplně obyčejných životů. V předchozí knize šlo o jakousi formu předtuchy, která se vyplnila do puntíku a tady jde zase o cestování časem? Nebo spíš o trochu duchařiny? To je otázka.
Na můj vkus si s tím moc hlavu nelámala a vlastně nám pak nic nevysvětlila, ale zároveň ani hrdince nedala prostor nad tím vším přemýšlet.
Kate se jednoho dne probudí a objeví se v roce, kdy je její matce 30 let. Ale není jí vůbec divné, že na světě nejsou mobilní telefony, jezdí na ulici starší auta apod Pardón, ale to udělala z hrdinky opravdu trochu blbku. :D
Nápad to byl skvělý, ale mně to tak nějak díky tomuhle fakt vadilo a nemohla jsem si tu knihu pořádně užít. Jako kdybych koukala na nedomyšlený béčkový film, kde se snaží cestovat časem, ale vůbec nevyužijí ten potenciál a vlastně to ani logické udělat nechtějí
Na druhou stranu popisy Itálie a to, jak je to čtivé!? Perfektní! Měla jsem hroznou chuť na ravioly s citronovou ricottou a rajčatovým salátem! To si musim někdy dát.
Ale ani hlavní hrdinka mi nebyla sympatická, její chování k jejímu manželovi bylo otřesný A i ten nezdravý a až moc upnutý vztah s matkou mi vadil.
Přesto hodnotím 4 hvězdičkami a knížku bych i doporučila jen má spoustu ALE. Nicméně do Itálie fakt potřebuju. :)))
(Malinký spoiler)
Je to už cca 2,5 roku, co jsem četla autorčinu první knihu s názvem Za pět let. Ta mě doslova okouzlila už jen svou překrásnou obálkou a po přečtení se stala jednou z mých vůbec nejoblíbenějších a nejkrásnějších knížek, co jsem do teď zatím četla. I přes celkem nízké hodnocení od ostatních, je pro mě knihou, která mě opravdu vzala za srdce, neskutečně mě zasáhla a i když už je to pár let, stále si ji ještě pamatuji. Když u nás teď vyšla tato druhá, hodnocení nehodnocení, musela jsem ji mít. No a právě dočteno a moje romantická dušička opět plesá blahem. Je to velmi milý příběh, odehrávající se převážnou část knihy v překrásném italském Positanu. Stejně jako u Za pět let zde autorka zakomponovala malinko tajemna a nadpřirozena. Hlavní hrdinka Katy se zde vrací do minulosti, znovu se setkává se svou matkou a nakonec nenachází jen poznání a pochopení, co se maminky týče, ale i cestu k sobě samotné. První část příběhu mi přišla trochu zdlouhavá, ale ta druhá pro mě byla pohlazením po duši. I když se alespoň za mě první knížce nevyrovná, ta prostě byla lepší, tahle je také nádherná. A Positano? To mě uchvátilo natolik, že si ho připisuji na seznam mých cestovatelských snů a moooc doufám, že se mi podaří někdy si ho splnit. Tuto knížku doporučuji všem těm, co mají duši romantika a srdíčko toužící po pohlazení a také všem těm, co milují cestování. Krásná a pohodová pohádka pro dospělé :-)
Před dvěma lety jsem přečetla od autorky její knihu Za pět let, která se mi nesmírně líbila. Předchozí kniha mi ukázala, že mě autorka umí opravdu zarmoutit, rozbrečet a po přečtení anotace její novinky mi bylo jasné, že ani u této nezůstane mé oko suché. Jedno italské léto je kratší román, který zpracovává příběh mladé ženy, která ztratila svou milovanou matku, která pro ni byla nepostradatelnou kamarádkou, rodinou a přístavem. Po její smrti se jí život zhroutil jako domeček z karet.
Kniha má ani ne dvě stě padesát stran, proto je hned jasné, že kniha nebude nikde zdlouhavá. Kdo by od knihy mohl očekávat romantickou oddechovku ve slunné Itálii by byl rozhodně na omylu.
Co se mi na autorčině tvorbě opravdu líbí je fakt, že ač se její romány odehrávají v současnosti, vždy mají i malé nadpřirozené zápletky. V tomto případě je to jakýsi návrat zemřelé matky hrdinky. Možnost poznat mladší já milované matky je pro Katy opravdu nesmírně důležité.
Četla jsem různé ohlasy na tuto knihu, a chápu, proč někomu nemusí být zrovna po chuti, přesto se řadím do vedlejší koleje, a já z knihy jásám. Respektive se přiznám, že jsem u knihy několikrát brečela. Ztráta maminky nebo jiné milované osoby je pro mě samotnou velký strašák, proto vždy když čtu podobné téma, velmi se s postavami sžiji a prožívám společně s nimi jejich utrpení.
Jedno italské léto v sobě nese i romantickou linku, vlastně takový milostný trojúhelník. Katy se potácí mezi svým manželstvím a mužem, kterého v Itálii poznává. Osobně nemám ráda milostné trojúhelníky, ale v této knize mi tato zápletka opravdu sedla. Popravdě mě mrzí, jak to nakonec dopadlo mezi Katy Erikem a Adamem.
Jedno italské léto mohu doporučit všem, kteří mají rádi Itálii, kteří si rádi u knihy pobrečí, kteří hledají něco jiného, než romantickou jednohubku na léto.
Kniha, ktorou som ukončila leto...Príbeh sa mi veľmi páčil...Katy sa vracia o 30r do minulosti...stretáva sa so svojou milovanou mamou v podobe svojej kamarátky Carol, ktorá jej tak veľmi pripomína mamu s ktorou si boli veľmi blízke...
Kniha ponúka opisy krásnych talianskych mestečiek...ich kultúru, životný štýl...
Príjemná letná oddychovka, určite ODPORÚČAM
Pokud hledáte oddechový román na konec léta, tak můžete zkusit Jedno italské léto od Rebeccy Serleové.
Já od autorky četla před 2 lety knihu Za pět let a ta byla moc fajn. I v případě této novinky autorka přidala do děje románu nějaký ten lehce nadpřirozený prvek.
Jedno italské léto vypráví o Katy, která přišla nečekaně o svoji matku. Měly spolu vyrazit do Positana, místo toho Katy odjíždí sama. V Itálii se však se svou matkou potká, jen je v jejím věku.
Příběh byl vlastně moc fajn, četl se jednoduše a neměl hluchá místa. Nelze se ubránit srovnání s knihou Za pět, ta mi osobně sedla víc. Možná tady na mě už ta nadpřirozená zápletka byla moc, nevím...
Každopádně na vypnutí super volba.
Souhlasím s čtenářkou RockMartina. Krásné letní čtení na dovolenou. Knihy odehrávající v Itálii, popisy nádherných destinací prostě miluji.
Miluju knížky, kde jsou dvě časové linky, tahle byla divná, skoky v čase zmatené, Kate nesympatická, její závislost na matce divná, její chování k Ericovi sobecké
Miluji Itálii, zlákal mě obal knihy a příslib pohodového čtení. Příběh mě bavil do okamžiku, kdy se hlavní hrdinka vrátila do minulosti a setkala se s matkou. Kniha mě zklamala.