Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška
Slavoj Žižek
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79768/bmid_jednou-jako-tragedie-podruhe-jako-f-WxM-79768.jpg
4
48
48
Socialismus selhal, kapitalismus krachuje – důkazem toho je probíhající ekonomická krize, která zdaleka ještě neskončila a která už možná nikdy neskončí. Co bude následovat? Než si na tuto otázku odpovíme, musíme se nejprve odhodlat začít znovu myslet, musíme nejprve porozumět tomu, v jaké situaci se nacházíme. Jakkoli si namlouváme, že žijeme v postideologické době, pravdou je, že v ideologii vězíme až po uši. Ačkoli liberalismus sám sebe vydává za ztělesnění antiutopismu a triumf neoliberalismu je líčen jako znamení toho, že jsme se rozloučili s utopickými projekty zodpovědnými za hrůzy totalitarismů dvacátého století, začíná být zřejmé, že skutečnou utopickou érou byla ona š?astná 90. clintonovská léta se svou vírou, že jsme dospěli na „konec dějin“, že lidstvo nakonec objevilo zázračnou formuli ideálního socioekonomického uspořádání. Filosof, psychoanalytik a kulturní kritik Slavoj Žižek, jeden z nejpronikavějších myslitelů současnosti, ve své knize demystifikuje utopické jádro kapitalistické ideologie, které zásadním způsobem určuje jak vlastní podobu samotné krize, tak naše vnímání jejích důsledků a způsob naší reakce na ně. Rozplétá husté předivo falešných iluzí a mýtů, které nám jsou vnucovány tak mocnou silou, že jsme ztratili schopnost je vnímat. „Kapitalismus se stal Reálnem našich životů“ – ovládl nás tak dokonale, že jej vnímáme jako něco natolik přirozeného a samozřejmého jako vzduch, který dýcháme. Tato ideologická zaslepenost ovšem nepostihuje pouze pravicové liberály a „fundamentalistické“ konzervativce, je do značné míry vlastní i dnešní bezradné levici, která s liberalismem umírněnějšího ražení sdílí utopický sen o „humanizaci“ kapitalismu, sen o „kapitalismu s lidskou tváří“, který je asi tak reálný jako dnes již zapomenutý sen o „socialismu s lidskou tváří“. Žižkova kniha, která si za své východisko bere současnou krizi, je trefnou diagnózou našeho nynějšího údělu. Objasňuje myšlenkové kořeny všech současných dominantních ideologických proudů a jejich variací – liberalismu, konzervativismu, socialismu, populismu, fundamentalismu, pravicového extremismu a ekologismu. Po zevrubné analýze současné situace si opětovně klade zásadní otázku: Socialismus selhal, kapitalismus krachuje. Co bude dále? Jeho radikálně formulovaná odpověď bude pro mnohé překvapivá, mnohé šokuje a pobouří; ty, kdož se nebojí myslet, bude inspirovat.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2011 , Rybka PublishersOriginální název:
First As Tragedy, Then As Farce, 2009
více info...
Přidat komentář
Perfektní analýza finanční krize z levicových pozic. Na rozdíl od jiných knih autora je velmi přístupná i laikům a zároveň okořeněná mnoha vtipnými postřehy.
Číst Žižka je obecně namáhavá činnost a rozhodně to není nic, u čeho by si čtenář řekl “hmm, zajímavé” a pokračoval dál. Je to ten typ knihy, kde je třeba ji na chvíli odložit, uvědomit si, co jsme právě vstřebali a pomalu to zpracovat. Tento složitý proces však stojí za to. A upřímně, kdyby byla Žižkova kniha snadno pochopitelná, pak je něco špatně. Jeho inspirací je Hegel a Lacan, tedy dva z nejhůře uchopitelných myslitelů všech dob (Lacan poměrně více). Žižek však s elektrizující přitažlivostí dokáže jejich myšlenky zvěstovat a doplnit je přitom o svůj smysl pro humor, ironii a provokaci. Východiskem je pro něj nesmyslnost a faktická vyprázdněnost současného pojetí demokracie a materialismu, na který je dle něj (a podle mnoha dalších) drtivá většina světa přivyklá. Zmiňuje zde Berlusconiho pojetí demokracie, kde nad celým tématem levituje myšlenka “je skutečně demokracie nejdokonalejším systémem, když umožní tomuto šaškovi chopit se moci?”. Nabízí se odpověď, že krása demokracie netkví v tom, že umožní chopit se moci těm, kteří to s ní nemyslí vážně, ale naopak tkví v tom, že to umožní i těm, kteří to s ní vážně myslí. Žižka rozhodně nepovažuji za odpůrce demokracie, nýbrž za jejího kritika. A to je v pořádku. Dle Žižka se vedle tohoto tématu přirozeně objevuje myšlenka nespravedlnosti světa, kde chudí umírají hlady a banky bohatnou, přičemž vyspělé státy blahosklonně přivolí k poslání několika pytlů s rýží do Senegalu. Tato mesiášská dobročinnost míří většinou do států s přírodním bohatsvím, které si zmíněné banky a státní instituce zvládly v minulosti přímo či nepřímo v různé míře přivlastnit. Toto jsou jen některé z otázek, které Žižek vymezuje a věnuje se jim mnohem podrobněji a velmi nepředvídatelně (zpočátku na základě argumentů čekáme nějakou tezi, ale dostane se nám teze naprosto opačné). Jako vždy je inspirující, provokující a vede k hlubokému zamyšlení a i přesto, že s ním nemusíme souhlasit, musíme uznat, že je po právu obávaným kritikem západní společnosti.
Pokud chcete pochopit Žižeka, sáhněte po této knize! V Nepolapitelném subjektu už je to mnohdy spíše o intelektuální onanii a nadbytečné filozofické omáčce.
Žižek není žádný kavárenský filozof, libující si v nic neříkajících frázích a pohybující se v rámci politické korektnosti. Je to filozof angažovaný, který (po Nietzcheovsku) filozofuje kladivem. Žižek mimochodem není ani tak Marxista jako spíš Lacanovec a právě jeho použití psychoanalýzy na popis sociálních jevů je klíčový. Vyvracet jeho argumenty je složité, i když se vám vnitřně příčí a tak nějak si řikáte, "jo on má pravdu, ale takhle to přece není". A právě schopnost rozšiřovat obzor a rozbíjet stará schémata je dle mého názoru hlavní přednost dobrého filozofa, kterým Žižek bezesporu je.
Jste-li zapřisáhlí pravičáci či antikomunisté, knihu do ruky radši neberte: velmi často se totiž v knize objevují slova jako Marx, třídní boj, utopie kapitalismu, komunismus a další, které způsobují pravičákům nervový kolaps. Pro ostatní se jedná o zásadní filosofické dílo, které od začátku do konce provokuje, přesto vám nezbývá, než přikyvovat. Slavoj Žižek není jednoduchý autor a bez elementárních znalostí filosofie se budete u knihy trochu trápit, přesto si dovolím tvrdit, že kniha je jedním z nejzásadnějších filosofických pojednání dnešní doby zabalený to velmi atraktivního vyprávění a i proto není možné dát knize jiné hodnocení než pět hvězdiček.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška |
| 2013 | Násilí |
| 2008 | Humanismus nestačí |
| 2014 | Požadujme nemožné |
| 2012 |  Besy kapitalizmu alebo Začiatok novej éry? Rozhovory s kritickými intelektuálmi |
výborná kniha pro příznivce radikální levice doporučuju