Jeho království
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390629/bmid_jeho-kralovstvi-Lx3-390629.jpg
5
593
593
Jedenáct listů Marca Manilia Mezentiana z jara r. XXX po Kristu. Román slavného finského spisovatele se odehrává v době Ježíše Krista.
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2018 , VyšehradOriginální název:
Valtakunnan salaisuus, 1959
více info...
Přidat komentář
Popravde som od tejto knihy, podľa anotácie, očakával, že sa bude jednať o historický román, ktorý sa bude venovať téme náboženského Ježiša vs Ježiša ako historickej osobnosti. Nie je tomu tak, táto kniha ma oveľa bližšie k náboženskej literatúre, než k histórii. Vlastne je to veľmi podarená kresťanská propaganda. Ono by mi to samo o sebe ani tak nevadilo, pretože sa to príjemne počúvalo a veľmi sa mi páčilo ako bola vykreslená atmosféra a nálady vtedajšej spoločnosti. Je tam veľa úvah a niektoré sú veľmi podnetné. Kniha má však celkom iné nedostatky. Prvým a asi najzásadnejším, je autorovo šablónovité a neskutočne stereotypné vykreslenie ženských postáv. Všetky sú vypočítavé, klebetné, nevzdelané a slabé. Vytáčalo ma to. Druhým je autorova tendencia točiť sa v kruhoch a opakovať tie isté myšlienky a aj scény dookola. A tretím je, že som celkom nepochopil, aká bola vlastne Marcova motivácia k hľadaniu „skutočnej“ pravdy. Bola to číra zvedavosť? Príde mi, že ho to na to stálo príliš veľa námahy. Celkovo som knihu ohodnotil na slabé tri hviezdičky. Nemyslím si, že je to úplná strata času, ale teda tomu množstvu výborných hodnotení nerozumiem. (Knihu som počúval vo forme audioknihy).
Moc se mi líbí hodnocení. (Nyní 90 %.) Najednou nevadí, že se zde objevují zázraky. :-) Myslel jsem, že to bude historický román, ale není. Děj se nedá brát vážně. Je to mýtus nebo náboženská literatura.
U Bible někteří exoti píší fantasy. Není zde dilema ohledně historického Ježíše a náboženského Ježíše. Waltari to vůbec neřeší. Je to příběh o vtěleném Bohu mezi starověkými Izraelity. A lidem se to líbí. :-)
V naší údajně nevěřící zemi. :-) Waltari tady beletristicky zpracoval sílu Ježíšova odkazu. Explicitními zázraky si to zjednodušil. Je to spíš umělecký román než nějaká snaha dopátrat se historické skutečnosti.
Varuju před tím, že se tady skoro nic neděje. Běžné jsou rozhovory na 20 nebo více stran, které děj nikam neposouvají. Někdy jsou trochu vyšinuté. Co se posouvá, je myšlenkový vývoj některých postav.
U Waltariho to někdy bývají podivíni. Někteří se nedokáží smířit s tím, co zažili. Hlavní představitel je vzdělaný Říman, který se stane svědkem vzniku křesťanství. Nejvíc sympatická hlavní postava od Waltariho, co jsem četl.
A rozumná. Díky tomu je to skvělá křesťanská propaganda. :-) Hlavně proto, že Waltari nic nevnucuje. Hlavní hrdina hledá pravdu a jiní chtějí mít svůj klid. Řeší náboženské otázky a snaží se vyrovnat s tím, co zažil.
Čerpá to z evangelií a skutků apoštolů. Záměrně, se to odehrává před příchodem Pavla z Tarsu. Je to úplně jiné než třeba Quo vadis, kde se lidé obrací díky víře. Zde zažívají nadpřirozené jevy a stejně pochybují.
To mi časem dost vadilo. Má to formu náboženského svědectví. Dá se v tom cítit síla myšlenek, které utvářely Západní civilizaci. Místy to není působivé kvůli ději, ale protože víme, jak Ježíšovo učení dopadlo.
Historický Ježíš je plný tajemství. Ve skutečnosti nevíme, co učil. Ten náboženský z NZ je někdo jiný. Osloví to každého, koho zajímá vznik křesťanství a nevadí mu ukecaná kniha. Nedá se tomu upřít mnoho silných okamžiků.
Na konci předposlední kapitoly je záměna Zuzany za Janu. Naštěstí to nevadí. Doporučuju místo čtení NZ, pokud si na něj netroufáte. Pokud hledáte čistě historický román, tak to doporučit nejde. Doba Ježíše je však popsána přesně. 80%
Krásný příběh, krásný překlad, dokonalá ukázka toho, jak si každý vykládá "pravdu" po svém :-)
Waltari psát umí, mělo to pěknou zápletku i myšlenku, věrohodné postavy, historicky to trochu kulhalo. Četla jsem ovšem vydání z roku 1991 a k vydavateli mám výhrady. Tak droboučké písmo se obtížně četlo i s brýlemi.
Uveril som mu to tak, že som začal googliť či bol Marcus Manilius skutočne nejaký svätý. Príbeh je napísaný súčasným jazykom a stáva sa tak omnoho zrozumiteľnejší a pritom si ponecháva svoju mystiku a dával mi odpovede na otázky ktoré som si v rôznych podobách sám kládol pri čítaní Biblie. Možno to nie je pre každého, ale ja som si túto knihu užil.
Waltari umí poutavě psát, každopádně má román sestupnou tendenci. Ze začátku mě čtení bavilo, ale zhruba od poloviny to začalo být pomalu nudné. Historicky nevěrohodné, jde opravdu jen o pěkný román.
Váhám, kolika hvězdičkami mám tento román ohodnotit. Čtyři, nebo pět?
Tento román byl zpočátku velmi čtivý a zajímavý. Bavil mě. Pak přišla pasáž, která mě příliš nezaujala, jako bychom se točili pořád do kolečka. Vadilo mě, že hlavní hrdina neviděl to, co měl před očima. Závěr románu byl opět působivý.
Celkově je kniha velmi poučná, vhodná k zamyšlení nad různými tématy. Doporučila bych ji čtenářům, kteří se aspoň trochu orientují v Novém zákoně. Četba pak bude podle mého názoru snazší.
Od Miky Waltariho jsem před mnoha lety četl pouze Egypťana Sinuheta a ačkoliv se mi tato kniha líbila, tehdy mě nenapadlo přečíst si některou z dalších autorových knih. Až nyní.
Především díky zdejšímu hodnocení se mi dostal do rukou skvělý historický román, který je něčím víc. Prostřednictvím hlavního hrdiny, který pátrá po Ježíšových skutcích a jejich významu, rozmlouvá s lidmi, kteří byli svědky Ježíšova konání, přičemž sám prochází vnitřní proměnou, má čtenář možnost zamyslet se nad pravou podstatou křesťanské víry a Kristova učení. Mnohem lépe to vystihli čtenáři v předchozích komentářích.
Krásné, zajímavé a obohacující čtení, které mohu i já doporučit. Rovněž chválím nádherný překlad Marty Hellmuthové.
Knihu jsem si vybral jako "navazující dílo" na sérií "Já Claudius", kde se již psalo o nějaké podivné sektě a jakémsi filozofovi, co pobláznil lidi a říká si Ježíš, či jak.
Zatímco v Claudiovi se může člověk dočíst mnohé o příběhu Heroda, tak o Ježíši proběhne pouze pár zmínek. Waltari si naopak na tuto část historie posvítil důkladněji a mně dávalo náramnou logiku sáhnout po této knize jako "po třetí části" a dozvědět se zase další postřehy o době, kdy se psala historie ze zase jiné perspektivy.
No a po dočtení knihy "Jeho království" jsem si potvrdil, že se jednalo o dobrý nápad.
Od Waltariho jsem kdysi četla Egypťana Sinuheta a tuším Pařížskou kravatu, které mi půjčil kamarád. Kravata mne příliš nezaujala, ale Sinuhet mne ohromil a ještě dlouho poté jsem čerpala znalosti tohoto období egyptských dějin právě z této knihy. Protože dlouhodobě trpím nedostatkem nápadů, co číst, sáhla jsem po Waltarim, na něhož mne přivedla hádanka soukromy v sekci Postava hledá autora. Vypůjčila jsem si rovnou i Pád Cařihradu, a protože se mi dle anotace zdál jako akčnější titul, rozhodla jsem se nejprve sáhnout po Ježíši Nazaretském, od něhož jsem si slibovala větší "nudu". Jak já se mýlila!
Knihu jsem začala číst v době Vánoc, tedy Ježíšových narozenin, i když na Velikonoce by to bylo stylovější. Hlavní hrdina přijíždí do Jeruzaléma v den, kdy byl Ježíš ukřižován a stává se svědkem jeho utrpení a smrti. Od dob gymnázia mám povědomí o velikonočních událostech roku 0 i o jednotlivých biblických postavách, přednášky doktora Dršky na UJEPu mi zas přiblížily dějiny raného křesťanství. Svého času jsem poslouchala Weberův muzikál a znám i Quo Vadis. Přesto si mne Waltariho líčení ihned získalo a i když se v knize toho vlastně mnoho neděje, četla jsem se zatajeným dechem, vychutnávala si jazyk vyprávění a oceňovala poznámky překladatelky (to už se dnes moc nevidí). Postavy apoštolů mi byly spíše nesympatické, ale překvapilo mne vykreslení žen. Nejkrásnější pro mne byla scéna u Šimona Kyrénského. Těšila jsem se na každý okamžik, kdy se v ději objeví Ježíš, a upřímně bych se nedivila tomu, kdyby se někdo jen na základě četby Jeho království rozhodl přijmout křest. Pro věřící musí být tato kniha ještě mnohem hlubším a intimnějším zážitkem.
Původně jsem myslela, že Jeho království je druhým dílem, v němž jsou líčeny Markovy osudy v Římě. Naopak jsem se dozvěděla, že existuje pokračování - a v něm snad najdu odpovědi na některé otázky, na které mi Waltari neodpověděl. (I když se bojím Markovy proměny.) Jednu hvězdičku nakonec ubírám za konec, který pro mne zůstal otevřeným a zanechal mne v nejistotě. Po celou dobu četby jsem byla frustrována Markovou „slepotou“, kdy volal po znameních, ale současně k nim byl naprosto slepý. Možná mne to frustrovalo tolik proto, že bych si i já na Markově místě hledala různé výmluvy a vysvětlení a rozumem tišila vše, co poznalo mé srdce.
Komentáře, které vystihují i mé pocity: witiko, má milá alekis, Bethanee, david9690, bekule, mirektrubak a GreenMagritte, která to vystihla větou: „Už jen tím, jak Marcus zkoumá víru, řeší její rozpory a samou vírou vlastně chápe osobní cestu k naplnění smyslu života.“
„(…) V těchto dnech ještě mluví Jeruzalém jenom o něm, ale ani nemůžeš tušit, jak krátká je paměť lidu. Jeho učedníci se rozprchnou po světě a vrátí se do svých domovů. Věř mi, za dvě léta si na něho nikdo ani nevzpomene.“
Už dlouho ve mně nic nevzbudilo takové nadšení, takové "projasnění" ducha....
Pravdou je, že jsem knihu začala číst na poznávací cestě přímo v Jerusalémě a tak vše, co v ní je nabylo zcela reálných obrysu...
Úplně zapomenete, že jde o knihu, vstoupíte do děje a spolu se sympatickým Římanem balancujete na tenké hraně nového letopočtu...
Vše co se nám zdá tak jasné, muselo být pro všechny aktéry té převratné události velmi náročné...
Jaké to vlastně bylo?! Jaké to bylo stát u největších událostí v lidských dějinách....
Jak zde píše #Legens, kdykoli se v knize objeví Ježíš, stránky knihy září
Jak toto Mika dokázal, netuším...
Kniha o Novém zákonu i pro ty, kteří nejsou věřící. Tak nějak bych tuhle knihu od Waltariho shrnula. Říman Marcus je svědkem ukřižování Krista v Jeruzalémě a vydá se na složitou cestu víry. Potkává jeho učedníky, snaží se pochopit "jeho království", svádí boj mezi svým filozofickým římským já a mužem, který zkrátka viděl a uvěřil.
.
Pro věřící bude mít tato kniha určitě hlubší význam, avšak určitě stojí za přečtení i pro ostatní. Už jen tím, jak Marcus zkoumá víru, řeší její rozpory a samou vírou vlastně chápe osobní cestu k naplnění smyslu života. Krásné je, jak podal Kristovy následovníky jako zmatené a tápající. Vystihl tím víru všeobecně (ne jen tu křesťanskou) jako ne pasivní přijímání nějakých pravd, ale osobní hledání, poznávání sebe sama i bolestné prozření. Že osobní víra není jen útěchou, ale klade na nás nároky, kterým se snažíme svým bytím dostát, že je to cesta osobního dozrávání a leckdy velmi těžká.
.
První část knihy pro mě měla větší dynamiku než druhá polovina, kde se to jen hemží hašteřivými ženami, které se snad všechny jmenují Marie. Osobně jsem si ale tuto knihu o víře užila a dozvěděla se i něco nového z Nového zákona. Nejvíce ve mně rezonoval příběh Šimona Kyrénského, který si spokojeně a spravedlivě žil, měl vše, po čem kdy toužil, dokud mu víra neobrátila život naruby. "Na zemi je tedy více, než vidí oko a než ruka ohmatá jako skutečné, i než lze měřit měrou nebo vážit vahami. To je strašné poznání."
Ještě že jsem jako první četla Nepřátele lidstva. Nevěřila bych, že se mohl otec tak změnit se stářím. Tady ho vnímám, jako aktivního hrdinu hledajícího pravdu.
Moja prvá kniha od Waltariho, prvá kniha z vydavateľstva Petrus. Perfektne vyladené. Luxusná obálka, kvalitný hrubý papier, a najmä skvelý príbeh.
Kniha pojednáva o prerode Rimana Marca, spôsobenom stretnutím s umučeným Ježišom, na pozadí plasticky vykresleného antického Izraela pod rímskou správou.
Krásne čítanie.
V této knize se autorovi povedlo něco neuvěřitelného. Kdykoliv se tam objeví a promluví Ježíš Kristus, tak se ta kniha jakoby rozzáří. Nemáte stejný dojem?
Četl jsem vícero věcí od Waltariho, ale tohle jsem jen poslouchal v audioverzi, což byla asi klika. Přiznám se, že se mi nezřídka stává, že v knihách přeskakuji nějaké popisné pasáže, rozebírání rozličných pocitů hrdiny nebo jiné nezajímavé (neakční) části. Při poslechu to nejde, musel jsem vyslechnout vše a asi díky tomu se mi toto dílo velmi líbilo. Kdybych knihu četl, tak bych jistě některé pasáže přeskakoval asi bych tak přišel o informace, které jsou důležité k chápání děje nebo budování atmosféry.
No....od Miku som cital uz lepsie knihy....dost zdlhave, zbytocne ukecane a Marcus mi postupom casu siel na nervy coraz viac....
Pro mě jedna z nejzajímavějších knížek, které jsem kdy četl. Waltari je můj oblíbený autor, umí psát neobyčejně čtivě a člověk má pocit, že se to mohlo tímto způsobem odehrávat. Příběh líčí, jak hlavní postava cestuje do Jeruzaléma, protože na základě proroctví (různých národů) se tam má objevit nový „vládce světa“. Dorazí tam akorát v době, kdy dokonává Ježíš Kristus na kříži.
Děj se poté točí kolem toho, že se hlavní hrdina snaží vyzískat co nejvíce informací o Ježíši, je světsky zaměřený, takže je pro něj obtížné jeho učení pochopit (natož přijmout). Z mého pohledu dokázal autor postavám vdechnout život a umím si i vcelku představit, že taková knížka někoho přivede ke křesťanství (líčení událostí jinak víceméně odpovídá bibli). Za mě můžu knížku jen doporučit.
Štítky knihy
křesťanství Ježíš Kristus finská literatura Izrael starověký Řím rané křesťanství romány v dopisech, epistolární romány historické rományAutorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Pamatuji si, jak mě tato kniha oslovila někdy před 20 lety. Vrátila jsem se k ní po letech a pocity nejsou tak silné, jako při prvním čtení. Kniha je dobře řemeslně zpracována, příběh a zápletka jsou stále zajímavé, jen jsem ji už četla podruhé a věděla, co mohu očekávat, takže se nekonalo to úplné wau. Nicméně stále se mi líbí a ponechávám plný počet hvězdiček, přestože teď, po druhém přečtení, bych dala o hvězdičku méně.