Jeho království
Mika Waltari
„A svěřím ti zázrak, jenž se mi zjevil ve snu: Cesta sama je již královstvím.“ Před Velikonocemi dramatického roku, který v budoucím křesťanském kalendáři ponese číslovku 30, se nešťastný Říman Marcus Manilius Mezentianus vydal z Alexandrie do svatého města Židů. Cítí, že zhrzenému srdci uleví jedině očistná pouť, avšak dál zasílá listy římské milence Tullii, neboť se s její krutostí dosud nevyrovnal. Do Jeruzaléma dorazí ve chvíli, kdy na kříži dotrpěl Ježíš, jenž Judeu pobuřoval divotvornými zázraky a ještě neslýchanějším učením. A zatímco se Marcus u svého známého Piláta Pontského dovídá o farizejských pohnutkách exekuce, mizí Ukřižovaný ze skalního hrobu, zrádce Jidáš vrací stříbrňáky a kolonii zachvátí neklid. V poctivé snaze vypátrat, čím se Ježíš Nazaretský lišil od záplavy místních mesiášů, se noblesní vzdělanec Marcus vydává za těmi, které prorok poctil milosrdenstvím. Zpovídá sedláky, kupce i padlé ženy, apoštoly mladé víry nevyjímaje. Připouští si už, že na Golgotě viděl živého boha a zastánce spravedlivějšího království mimo tento svět, ale ještě netuší, že i on sám bude muset ve vztahu k němu učinit zásadní krok... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2024 , OneHotBookOriginální název:
Valtakunnan salaisuus, 1959
Interpreti: Ondřej Brousek
více info...
Přidat komentář
Pokud nechcete, nemůžete, nebo váháte čísti Bibli, přečtete tuto knihu. Mika Waltari je bravurní vypravěč a osudy Římana Marca jsou klidné dějem a divoké pod povrchem. O čem je křesťanství? Jeho království je cestou. Zbývá jen doporučit...
Mladý Říman přijede do Jeruzaláma krátce po ukřižování Krista a setkává se s jeho přívrženci.
Moje nejoblíbenější kniha od Waltariho. Při četbě jsem cítil zoufalství a zmatek kristových učedníků a ohromení Římana při setkání se vzkříšeným Kristem. Popsáno tak, že jsem cítil, jako bych Ho sám na chvíli potkal.
Ježíš Nazaretský, král židovský.
Nejdramatičtější příběh v Euroamerické civilizaci.
Byl či nebyl.
To je oč tu běží.
Jisté je, že pro hodně lidí je to naděje, protože život každému uteče jako voda, a nikdo nezná hodinu ani den, kdy mu zazvoní umíráček.
Není proto divu, že umělci často obrací pozornost k Ježíš Nazaretskému, nejsilnějšímu symbolu naděje na posmrtný život v Euroamerické civilizaci.
Malá zajímavost.
Ať si každý zkusí představit, že by žil bez toho aby znal dějiny, chodil do školy atd. Jeho život by se odvíjel jen v souladu s přírodou a jinak by cítil, jinak by vnímal, měl by jiný životní styl.
A nikdy by se nedověděl nic o tom, co byl ten který člověk.
Nádherná knížka, a kdybych nečetl Egypťana Sinuheta, určitě bych jí ohodnotil lépe. Waltari dokáže opravdu mistrně vykreslit vnitřní neklid postav a jejich bitvy mezi rozumem a vírou, srdcem, touhou atd. Moje hodnocení je v tomhle případě velmi subjektivní a rozhodně nechci od téhle knihy nikoho odrazovat, jen prostě nedokážu dílo ohodnotit bez kontextu ostatní Waltariho tvorby. Pro mě je prostě Egypťan Sinuhet jedna z nejlepšíh knih co jsem kdy četl a nemůžu se ubránit tohle srovnání nepromítnout do hodnocení
Začátek trošku maličko delší, než se děj rozeběhne ... ale pak paráda :) Ač jsem nevěřící, líbí se mi, jak je knížka pojatá a jak hlavní hrdina popisuje prvotní příběh, který se klidně stát mohl, bez toho všeho, co se na křesťanství nabalilo časem...
Další krásná Waltariho kniha, budete plakat, budete doufat, budete vtaženi do děje. Těšte se!
Štítky knihy
křesťanství Ježíš Kristus finská literatura Izrael starověký Řím rané křesťanství romány v dopisech, epistolární romány historické rományAutorovy další knížky
2013 | Egypťan Sinuhet |
2005 | Jeho království |
2004 | Tajemný Etrusk |
2002 | Krvavá lázeň |
2004 | Nepřátelé lidstva |
Někdo v tom může vidět jen "knihu o člověku co náhodou potkal Krista". Já z ní mám spíš pocit, že je to Waltariho cesta ke Kristu. Je to ukázka, jak člověk, praktický a nevěřící, může úplně náhodou dojít ke Kristu ani neví jak a proč to dělá. Do jisté míry je to hlavně jedna velká metafora. Je fakt, že ze začátku jsem to četl hlavně povrchně. Tu hlubší podstatu jsem si uvědomil až časem :).