Jeho království. Jedenáct listů Marca Manilia Mezentiana z jara r. XXX po Kr.
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67083/jeho-kralovstvi-jede-67083.jpg
5
585
585
Obliba Waltariho románů přechází z generace na generaci a mezi ty, k nimž se čtenáři stále vracejí, patří i Jeho království. Prostřednictvím dopisů své milence Tulii zde římský šlechtic Marcus Manilius Mezentianus vypráví o své cestě do Palestiny, která znamenala obrat v jeho dosavadním životě, přijetí křesťanství, příklon k prostotě a chudobě a tím objevení nového smyslu života.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1991 , VyšehradOriginální název:
Valtakunnan salaisuus, 1959
více info...
Přidat komentář
Souhlasím s tím, co autor píše, ale bohužel mi nesedí forma a styl, které k tomu zvolil. Mohla to být skutečně jedna z nejlepších knih o těch osudových dnech, které tak poznamenaly historii Sapiens, a možná ji i rozdělily na dvě velice různé éry, přičemž nechám na vás, jestli éra po zavraždění Božího Syna je ta lepší nebo ne. Už jenom kvůli setkání se zmrtvýchvstalým Kristem na hoře a popisu glosolalie apoštolů stojí za to knihu číst.
Kdybych četla knihu v šestnácti, byla bych nadšená - stejně jako z Quo Vadis. Na prahu čtyřicítky už tak nadšená nejsem. Velmi příjemnou a čtivou formou podaná evangelia.
Velmi citlivě podaný příběh o Ježíši Kristu, který sice probíhá až po ukřižování, ale se základními body Ježíšova učení se seznámíme prostřednictvím jiných postav. Také se čtivou formou dozvíme mnoho o dalších aktérech tohoto dechberoucího příběhu - apoštolech, židovské náboženské obci, ženách a cizincích. Waltari přistupuje k evangeliím s úctou, vychází z toho, co je psáno a svoji kreativní fantazii používá vždy jen tak, aby příběh doplnil a ilustroval - a to v souladu s vnitřní logikou postav. Výsledek stojí za to - procítěné a pestrobarevné vyprávění, které vtáhne do děje a chytí za srdce.
Mě ještě zaujalo, jaká míra předsudků a hierarchizace společnosti vládla v Palestině v roce 33. Úplně mě pokaždé zvedlo ze židle, když na sebe narazili dvě sympatické, pozitivní postavy, které spolu ale nebyly schopné vést normální, přátelský dialog, protože to bylo "společensky nevhodné" (např. žid-cizinec, muž-žena, bohatý občan-chudák...).
Myslím, že tuhle knihu lze chápat ve více významech, kromě historického příběhu také možná jako obecnou snahu o hledání víry, kdy Marcus může být třeba Waltari sám, ale třeba je taky Marcus takovým symbolickým ztělesněním člověka naší doby - který chce věřit, ale jeho vlastní nedůvěřivost mu klade do cesty překážky.
Na té nejsymboličtější vrstvě bychom mohli knihu číst i jako konflikt mezi duchovnem (mystérium Ježíšova učení) a praktickým světem (vzdělaný a pochybovačný Říman), který se odehrává v každém člověku. No, ale to už možná příliš fantazíruju...
Každopádně, Waltariho Jeho království je dokonale vhodná kniha pro někoho, komu se nechce číst Nový zákon, ale přitom ho širší souvislosti Ježíšova příběhu zajímají.
Knihu jsem měla vypůjčenou z místní knihovny ještě za "totáče" a nechtělo se mi ji vracet. Zeptala jsem se paní knihovnice,jak je to možné,že takovou knihu minulo účtování s literaturou,která se týká křesťanství a ona odvětila,že si jí asi nikdo nevšiml. Zeptala jsem se jí,jestli by moc vadilo,kdybych knihu ztratila a ona řekla,že nevadilo. Tak se Jeho království stalo mým královstvím.
Nádherná kniha, která nutí k přemýšlení. Jen autorův pohled na apoštoly není příliš lichotivý.
Myslím, že jdeme všichni tak nějak jen v Jeho stopách. Stále nám o krůček uniká, už přes 2000 let.
Tajuplná atmosféra přímo dýchající zázraky, nebeský Jeruzalém a jeden člověk, který hledá svou cestu.
Zase nový pohled na dobu, v němž žil Ježíš a jeho apoštolové. Vykreslení Piláta a jeho manželky mi trochu připomínalo Piláta z Mistra a Markétky - muže, který je často vnímán tak, že o odsouzení Ježíše vůbec nepřemýšlel a vůbec ho nějak netrápilo svědomí, kdežto tyto dvě knihy je oba vnímají jako lidi s pochybnostmi a odůvodňuje jejich rozhodnutí a chování.
Zároveň oceňuji zajímavý a uvěřitelný pohled na ustrašené apoštoly, kteří nejsou vnímání jako superhrdinové, ale ti, kteří po Ježíšově smrti nevěděli, jak dál žít bez svého učitele, jejich nejistota a obavy jsou hluboce lidské. Hledat pravdu bylo vždycky složité a to, že se Marcus setkává na začátku i v průběhu příběhu s nepřijetím a nedůvěrou je až zarážející, ale dokonale uvěřitelné, protože po pravdě: nedíváme se zpočátku na změnu života některých lidí k lepšímu s nedůvěrou? Pro Marca muselo být hledání pravdy o to složitější, že to byl vzdělaný muž, znal spoustu spisů a filosofii. Proto musel být jeho střet s novým učením a náboženstvím, které se bylo teprve v počátcích, obzvláště těžké. Dokázala jsem pochopit jeho bezmoc, ale i jeho radost, když našel to, co hledal.
Opět jedna z těch funkčních knih, kdy si autor nemusí vymýšlet žádné přesložité struktury, ale všechno nádherně sedí. Mika Waltari si nevynucuje pozornost čtenáře,ale provokuje ho velice dobře sladěnými prvky, kdy stejně tak jako například Tolkien aj., hovoří srozumitelně a z patra, tvoříc tak pestrou knihu, od které se nedá odtrhnout. Výborné čtení.5/5
Krásná kniha napsaná krásným jazykem.
Stejně jako Nepřátelé lidstva, Tajemný Etrusk, Egypťan Sinuhet - napínavé čtení, od nějž se nedá odtrhnout. Je neuvěřitelné, jaké znalosti historie Waltari předvádí. V jeho podání člověk může opravdu věřit, že Ježíš existoval.
Nádherná! Po dlouhé době jsem otevřela beletrii a povzbudilo mě to zase číst, zdolala jsem ji tak rychle, že si ji s chutí ještě někdy přečtu. Krásný příběh. Navíc autor nenuceně, bez nějakých nudných popisů, přiblížil historické pozadí. Ježíš se pro mě při čtení stal skoro hmatatelný. Oceňuju i to, jak byly popsány Marcovy boje, jako by tím autor naznačoval, jak je někdy těžké věřit. A to i po tom, co všechno člověk zažil.
S odstupom času si uvedomujem, že pri každej konfrontácii s evanjeliom, v ktorej sa o nich hovorí si kladiem otázku "Kto sú tichí ?". Táto otázka vzišla z tejto knihy a aj keď už dnes zabúdam prečo si ju kladiem pretože knihu som čítal asi pred desiatimi rokmi je to asi najsilnejší zárez, ktorý mi kniha kedy urobila.
Pěkná kniha, která také má svou hloubku, a každý si v ní něco najde, nad čím se zamyslí.
Je to takové "rozšíření, pokračování" evangelií, dozvíme se více o postavách, které z Bible známe jen zběžně.
Trochu problém mi opět dělal jazyk, který M. Waltari ve svém vyprávění používá, podobně jako v Sinuhetovi, než si čtenář na to zvykne.
Vždycky mě zajímalo, co bylo dál s biblickými postavami jako Lazarem, Máří Magdalenou, Šimonem z Kyrény, dvanácti apoštoly atd. Ze zvědavosti jsem chtěl nahlédnout trochu za oponu evangelií, do jejich životů, jak se asi odvíjely po ukřižování Krista.
Při čtení této knihy se mé přání alespoň z části splnilo. Waltari vzal jednotlivé události z evangelií a díky svým znalostem a bujné fantazii je pospojoval v ucelený příběh. Jako historický román se to četlo dobře. Chyběla mi v tom však hlubší mystika, vnor, prostě grády ze kterých se vám hlava zatočí. Osobní hledání a proměny vypravěče mě nikterak hluboce nezasahovaly.
Pokud se zrovna do křesťanského učení noříte, doporučuji knihu Chuďásek boží, kde bylo hledání Krista s dostatečnou hloubkou skvěle popsáno. Tam to byl pro mne opravdový zářez do živého…
60%
Jsem tichý a pokorný ve svém srdci. Mám za to, že celá historie kolem Ježíše je krasná ať je smyšlená, nebo nikoli. To není vůbec důležité, protože pokud tuto knihu pozorně dočtete, uvěříte.
NÁDHERNÉ!! SKORO JAK KDYBYCH TAM BYL!!! KDO VÍ CO BY TO SE MNOU A I S JINÝMI LIDMI ),KTEŘÍ NEVĚŘÍ)-UDĚLALO? Zůstali by stejní...? či by se stali učedníky Mistra???
Na zemi je více, než vidí oko a než ruka ohmatá jako skutečné, i než lze měřit měrou nebo vážit vahami. Slova Šimona Kýrénského mi utkvěla v mysli, sama bych nevystihla lépe to, co jimi řekl. Nikdo neví, jak to všechno bylo a co je kde pravdy, ale víra je krásná věc a je otevřena každému na světě.
Někdo v tom může vidět jen "knihu o člověku co náhodou potkal Krista". Já z ní mám spíš pocit, že je to Waltariho cesta ke Kristu. Je to ukázka, jak člověk, praktický a nevěřící, může úplně náhodou dojít ke Kristu ani neví jak a proč to dělá. Do jisté míry je to hlavně jedna velká metafora. Je fakt, že ze začátku jsem to četl hlavně povrchně. Tu hlubší podstatu jsem si uvědomil až časem :).
Štítky knihy
křesťanství Ježíš Kristus finská literatura Izrael starověký Řím rané křesťanství romány v dopisech, epistolární romány historické romány
Autorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Je to jedna z nejkrásnějších knih, které jsem četla. Možná, že se touto knihou inspirovali i tvůrci filmu " Ve jménu Krista "- velmi krásný film, dostupný už i v českém dabingu.