Jeho poslední případ
Émile Gaboriau
Román francouzského novináře a spisovatele (1832–1873) je uznáván za první detektivku v dnešním slova smyslu. Vedle poutavého děje, v němž hraje hlavní úlohu záhadná vražda, složité pátrání po pachateli a jeho překvapivé odhalení, je i zajímavým obrazem života a morálky tzv. lepších lidí v Paříži doby druhého císařství.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1928 , Český deníkOriginální název:
L'Affaire Lerouge, 1866
více info...
Přidat komentář
Tato detektivka mi něčím připomínala červenou knihovnu:) I když se mi místy vlezla, vřele doporučuji milovníkům obého, je to poctivý literární kus.
"Člověk je křehká nádoba!"
Kniha z knihovny mých rodičů a musím napsat, že naprosto skvělá. U čtení knihy posuzuji příběh a jak se děj vyvíjí a prožívám ho s postavami v knize, o tom je čtení. A je mi jedno, zda je to prvotina napsaná v minulém století a nebo je to příběh z nynější doby. Za mě pěkná detektivka, bez zbytečného krveprolití a vlaku mrtvých, jak se dnes většinou detektivky píši nebo jsou ve filmové verzi.
První detektivní román světové literatury z roku 1866 rozhodně nepůsobí zastarale. Pátrání po vrahovi je celkem napínavé, ale pak do děje vstoupí náhoda, kdy podezřelý je milencem lásky vyšetřujícího soudce a další ze účastněných bydlí ve stejném domě jako policejní vyšetřovatel. Velkou roli hraje šlechtická čest a výměna dětí.
Gaboriaův Příběh vdovy Lerougeové - to je pravěk všech detektivek a první „justiční“ román, který byl kdy napsán. Tahle první průkopnická detektivní vlaštovka se narodila jedenadvacet let před příchodem slavného Doyleova detektiva Sherlocka Holmese, a už jen za to mu patří potlesk na otevřené scéně. Celý příběh je samozřejmě poplatný době svého vzniku, kdy pánové chodili v císařských kabátech, žaketech a s cylindry na hlavách, zatímco dámy oblékaly krinolíny, jezdilo se v kočárech a šlechta zažívala dost možná svoje poslední dèja vú. Sám Gaboriau mu přiřkl charakteristiku otřepané epizody, kterou by si netroufl použít ani bulvární dramatik. Píše, že „člověk se bojí nepravděpodobnosti, a nakonec to nepravděpodobné je pravda“. A přesně v tomto duchu se nese celý případ vdovy Lerougeové. Úkolem čtenáře je objevit zločince, úkolem autora je čtenáře mást. Gaboriau to dělá noblesně a s grácií. Přestože mu dnes už vidíte do karet hned v té chvíli, kdy nasadí pokerovou tvář a snaží se klamat tělem, je jeho objevitelský počin i po všech těch letech krásnou a obohacující četbou.
S dnešními testy DNA už by nemohlo k záměnám dětí docházet. Ale věřím, že v dřívějších dobách se mohly zločiny tohoto druhu dít....
"Úkolem čtenáře je objevit zločince, úkolem autora je čtenáře mást." Výrok z doslovu knihy naplněn :-)
Na těchto starších knihách se mi líbí barvité vykreslování postav a prostředí, není to nic z rychlíku, na rozdíl od mnohých současných knih. Čtení jsem si užívala.
Není lehké knihu hodnotit. Autor byl nesporně talentovaný, je to napsáno čtivě a na úrovni, ale ta zápletka! Je to zkrátka dobové čtivo, dnes už myslím je možno se nad tím i pousmát (nemyslím tím ovšem smích znevažující, zesměšňující), ale doporučovat už tento první detektivní román příliš nelze. Je to už přece jen poněkud zastaralé. Tím ovšem neříkám, že nejsem rád, že jsem tuto četbu nepodstoupil. Vzhledem k tomu, že se jedná o klasické literární dílo, citované přinejmenším v dějinách kriminální a detektivní literatury, je to pro mne nesporně obohacení. Takže upřesňuji své nedoporučení. Pokud tedy nehledáte jen nějakou dobrou detektivku, ale chcete se i poučit literárněhistoricky, pak klidně čtěte i Vdovu.
Autor svoje dielo nazval justičným románom, je to sčasti detektívka, sčasti spoločenský príbeh. Vidno, že predchodcom Gaboriauových kníh boli dobrodružné romány, nechýba tu zhýralý šľachtic, podlé intrigy, verná láska, ohrozená česť a samozrejme temné tajomstvo. Pobavilo ma, keď sa autor vyjadril k svojej zápletke ústami jednej z postáv: „Je to tak otřepaný způsob, že už si ho netroufá použít ani bulvární dramatik.“ Postavy však nie sú také papierové, hoci miestami som mala pocit, že autor až príliš dramatizuje, čo ma pravdu povediac rozosmievalo.
Táto kniha je prvá, kde sa vyskytuje Lecoq, avšak len v úlohe Paní, nesu vám psaní. Vyšetrovateľom je Lecoqov idol Tabaret, ktorý sa kriminalistikou zaoberá len zo záľuby. Nie je to typický Veľký Detektív, má síce postreh a dedukčné schopnosti hodné Sherlocka Holmesa, ale nie je ani excentrický, ani neomylný. Zato je viac než ochotný uznať svoju chybu a napraviť ju.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány francouzská literatura zločiny
Autorovy další knížky
| 1965 |  Případ vdovy Lerougeové |
| 1960 |  Zločin v Orcivalu |
| 1927 | Pan Lecoq |
| 1931 | Upíři velkoměsta |
| 1928 | Akta č. 113 |
(SPOILER) Četla jsem to, protože by se mělo jednat o první detektivní román vůbec. A je to fakt detektivka v moderním slova smyslu, ze které pak vycházel Conan Doyle při psaní Sherlocka Holmese, taky z toho důvodu jsem se ke Vdově Lerougeové dostala. Je to dobře a poutavě napsaný, a pokud milujete Sherlocka, tohle je přesně ten styl. V příběhu jde o legitimní a nelegitimní šlechtické potomky, o plánovanou záměnu novorozených dětí, která vyústila ve vraždu. Bavilo mě to velmi, už jsem rozečetla druhý roman v sérii.