Jemná lhostejnost světa
Peter Stamm
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406790/bmid_jemna-lhostejnost-sveta-22h-406790.jpg
4
79
79
"Jaké by to bylo prožít znovu svůj vlastní život? Stárnoucí spisovatel pozve na schůzku mladou ženu. Během procházky po Stockholmu jí vypráví o ženě, kterou před dvaceti lety miloval a které se Lena nesmírně podobá, vlastně je úplně stejná jako ona. Christoph zná život, který Lena vede, naprosto přesně ví, co ji čeká... Začíná zvláštní hra minulosti s přítomností, z níž nikdo nevyjde bez újmy. Peter Stamm, velký vypravěč existenciální zkušenosti, na malém prostoru líčí příběh nevysvětlitelné blízkosti, která nás odděluje od všeho, čím jsme kdy byli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Plus
Originální název:
Die sanfte Gleichgültigkeit der Welt, 2018
více info...
Přidat komentář
Snová novela, zdánlivě založená na podobnosti životů několika protagonistů. Vyprávění hlavního hrdiny alter egu jeho dávné lásky ale postupně ukazuje trhliny nejen v domnělém překrytí, ale i v paměti a motivaci. Zprvu exaktní důkazy vypovídající alespoň o něčem odžitém jeden po druhém mizí a ani dřívější pocity se nejeví jako stejně uchopitelné. Vypravěč se dostává k poznání, že v situacích, kdy měl největší důvod ke spokojenosti, mohl být překvapivě nejistý a frustrovaný, a naopak v momentu, kdy už kromě blouznivých fragmentů vzpomínek přišel o všechno, dojít zadostiučinění. V období, kdy svůj příběh rekapituluje, stojí na pomyslné křižovatce, z níž vidí různé cesty, kterými se dalo nebo ještě dá vydat. Rozhlíží se mimo jiné proto, aby objevil chyby, které nechal za sebou, jenže ty namnoze zůstávají skryté a jejich význam se ukáže až později. Anebo to ani chyby nejsou, jen odraz hledání, nejčastěji sebe sama.
Aspoň tak nějak to připadá mně, ale kdokoli jiný může mít odlišný dojem, zcela v souladu s autorovým vyzněním :-). Nečtěte, pokud máte rádi jednoznačnost alespoň ve vyústění…
Zajímavá kniha. Ač má poněkud neobvyklou formu, tak se mi četla dobře. Přináší mnoho otázek, co vlastně se nám autor pokouší sdělit. Vůbec nám to neusnadňuje, ani již zmiňovanou formou ani vlastním příběhem. Čím déle jsem četla, tím jsem byla zmatenější. Ale vůbec ne nespokojená. Hlavní postavy mi sice nijak nepřirostly k srdci, ale ani mi ničím nevadily. Zvláštní čtení, nikterak jednoduché a určitě ne oddychové. Doporučuji hloubavějším čtenářům :-)
Dva nevšední, melancholicky tajemné a matoucí příběhy. Kniha , o které budu ještě dlouho přemýšlet. Někomu stačí pouhých sto dvacet stánek k napsání dobré knihy.
„Myslím na svůj život, který se ještě ani nekonal, mlhavé obrazy, postavy v protisvětle, vzdálené hlasy. Zvláštní je, že už tehdy mi ta představa nepřipadala smutná, nýbrž přiměřená a plná čisté krásy a pravosti, stejně jako tohle zimní jitro kdysi dávno.“
zaujala téma životného kompromisu, dve alternatívne prístupy k nemu: akceptácia alebo útek
Atmosféra knihy je příjemně melancholická. O tom není sporu. Líbila se mi i prtvotní myšlenka, že můžeme mít v životě člověka, který je nám nejen vzhledově podobný, ale i žije dost podobný život, jako my samotní. Jedná se o vcelku příjemné čtení, ale bohužel jsem od knihy očekávala něco jiného, něco silnějšího co si ukradne kus mě a už si ten kus nechá, což mě ale ve výsledku mrzí. Prostě se ten pravý wow efekt během čtení této knihy bohužel nedostavil.
Netradičně koncipovaná povídka (románem bych to nenazvala), pěkně je zachycena melancholická atmosféra Stockholmu a líbil se mi konec. Jen je pro mě celkově nevýrazná, rychle zapomenutelná.
Bylo to moc pěkné. Autor umí nastínit záhadnou melancholickou náladu, která se táhne celou knihou. Jen bylo dost obtížné se v příběhu orientovat, neboť se tady prolínaly vzpomínky s přítomností či taky minulostí. Vše promícháno v pořádný guláš. Vůbec naší orientaci také nepřispěje neoznačení přímých řečí , které jsou opět vmíchány neoddělitelně do textu. Nevím zda to byl tvůrčí záměr , ale četbu to sakramentsky ztíží....
Nevím přesně, co k tomu napsat. Knihou jsem tak nějak proplula, ale příjemně. Příběh nevnímám jako setkání autora se svým dvojníkem, ale spíš jako konfrontaci se svým minulým já a ohlédnutí se zpět za skončenou láskou. Když Christoph vypravuje Leně svůj život a znovu ho tím zpřítomňuje, vyrovnává se tak s minulostí a uzavírá ji.
Kniha z kategórie "nič neočakávaš a dostaneš oveľa viac." Útly román ponúka široké spektrum otázok, ktorý mi stále znejú v hlave...Existuje nejaká realita alebo si ju iba nahovárame? Dokáže posadnutosť literatúrou strieť hranicu medzi fikciou a skutočnosťou až tak, že sa život stane literatúrou a literatúra životom?
50tnik Christoph rozpráva na prechádzke o 20 rokov mladšej Lene svoj životný príbeh lásky k žene, ktorú mu pripomína. Postupne vyplýva, že sa nielen podobajú fyzicky, no ich príbehy sú s menšími odchýlkami identické. Môžu existovať rovnaké životy iba o 20 rokov posunuté? Je život každého z nás originálom alebo len opakovaným vzorcom po celé veky? Sme svojím strojcom alebo si to iba namýšľame? Tieto a ďalšie znepokojivé otázky si kladú postavy príbehu a budete si ich dávať spolu s nimi.
Pokojná jednohubka, ktorá neponúka strhujúci príbeh je skôr o pocitoch a zamyslení sa.
"Nechci vůbec vědet, co mi budoucnost přinese, ale líbí se mi představa, že je už daná, že všechno, co se mi přihodí, už jednou potkalo někoho jiného, že to má souvislost a dává to smysl. Jako by můj život byl příběh. Myslím, že právě tohle jsem měla vždycky ráda na knižkách. Že jsou neměnné. Člověk je vůbec nemusí číst. Stačí je vlastnit, vzít do ruky a vědet, že zůstanou takové, jaké jsou."
Myšlenka dvojníků v našem životě se mi velmi líbila. Několikrát jsem se zamyslela nad svým životem, ne vždy to zamyšlení bylo příjemné. Něco mi ale do dokonalosti, kterou jsem spatřovala v Agnes, chybělo. Rozhodně kniha nesedne každému. Je třeba mít hloubavou náladu během pochmurného dne, nechtít nikoho vidět a přemýšlet, co všechno my jako lidé děláme špatně.
Nemohla jsem se začíst, odložila jsem po pár stránkách. Příběh mě nezaujal, sloh příliš strohý. Možná proto, že jsem právě dočetla Stehlíka od Donny Tartt, který je brilantní...
Jemná lhostejnost světa je taková krásná jednohubka. Během čtení jsem zažila radost, smutek a překvapení. To vše navzdory malému počtu strán. A to já od knihy očekávám - emoce.
Román jsem si zakoupil a přečetl v rámci "pracovních povinností", neb ukázku z něj jsem četl na Noci literatury v Olomouci a chtěl jsem jej poznat blíže než pouze z těch pár stránek.
A moc se mi líbil! Ta myšlenka, zda náhodou nemáme někde nějakého dvojníka, jenž nejen že stejně jako my vypadá, ale i stejně smýšlí, stejně se chová či dokonce ŽIJE stejný (i milostný) život, je nesmírně zajímavá a především - co se obsahu románu týče - skvěle podaná a rozvitá, byť se soustřeďuje "pouze" na dva páry milenců.
Byť jsem se v určitých pasážích trochu ztrácel, neb děj stále přeskakuje z přítomnosti do minulosti a dialogy nejsou ohraničeny uvozovkami a odstavci, vždy jsem se nakonec dostal zpět do správných kolejí, za což "může" i skvělý překlad od Marty Eich.
Navíc... mám aspoň důvod si knihu přečíst znovu. :) I tentokráte asi pocítím to mrazení a husí kůži - stejně, jako tomu bylo při prvním čtení. Chodí někde po světě i mé o dvacet let mladší Já? A pokud ano, chtěl bych jej potkat?
Štítky knihy
spisovatelé švýcarská literatura psychologické příběhy Stockholm prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2008 |  Agnes |
| 2019 | Jemná lhostejnost světa |
| 2011 |  V cizích zahradách |
| 2009 | Krajina náhodného žití |
| 2015 | V deň ako tento |
Knize nelze upřít, že mě vtáhla na 150% a nepustila až do konce.
A teď si budu sama v sobě hloubat, co tím chtěl autor říct a jak si vše vysvětlit. I zde v komentářích je několik rozdílných pohledů. Kdo nechce klasiku a jasný konec, musí si přečíst jako povinnou četbu.