Jeřáby

Rané dílo Jana Zahradníčka podobně jako prvotní sbírky Václava Renče oplývají lyričností a popisem přírodních jevů, ale jsou tam již obsaženy i záblesky Věčnosti, které se derou přes listoví pomíjivosti. Jeřáby pro mě však byly výzvou, podobně jako u Renče mi přijdou lepší básně od Zahradníčka z období jeho uvěznění či těsně tomu období přecházející. Otázku, zda je to tím, že pronásledovaný křesťan jde více k jádru věci, či obecně vývojem básníkovým, ponechávám otevřenou. K Jeřábům se však ještě vrátím, jedná se určitě o básně, které si to zasluhují, a druhé či třetí čtení mi možná umožní proniknout za jevovost věcí k jejich jádru. Suma sumárum vyhýbám se hodnocení pro své vlastní interpretační selhání.

17.12.2020

Jeřáby mi připomínají Krylovy Jeřabiny, koneckonců vycházejí z podobné víry... Kdo má radši starší češtinu, zde si dobře počte! Ale Kryl se vyhnul Zahradníčkovu údělu a včas odešel na Západ. Zahradníčkův smutek přinesený z dlouhých let věznění provází tyto verše. A - básník promine - některá čtyřverší jsou pro mne upomínkou vedoucí k Emily Dickinson:

Nač tolik místa ve mně najednou?
Žasnoucí děti hrají si pod stromy -
Myslete na to, co odchází a přece
zůstat by chtělo jako my. /Nástup/

nebo:

Chtěl bych být pískem a přijmout stopy
všech vašich kroků, slunných her,
chtěl bych být větrem a smazat stopy
peruti žalu vpodvečer. /Hry/

Anebo:

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy. /Stromům/

Takto nedořčené básně mi dávají větší prostor. Zbavují se tíhy... A víte, že u nás roste 21 druhů jeřábu? Jejich plody jsou léčivé!

10.01.2019

Příroda, jemnost a spousta obrazů, které jsou až k údivu. Přiblížení krás, které jsou všude kolem nás. Ale... Ale někde v pozadí se ukrývá strach a smutek, jisté sevření duše. Každopádně velice působivá sbírka...