Jeskyně zatracených
Caitlin Starling
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445690/bmid_jeskyne-zatracenych-seg-445690.jpg
3
51
51
Vzrušující debut Caitlin Starling s intenzitou a napětím Marťana a Gravitace i plíživou atmosférou Anihilace. Hlavní hrdinkou románu, jehož děj se odehrává na kolonizované planetě Cassandra-V, je mladá speleoložka Gyre Priceová, která se pouští do děsivé psychologické a emocionální hry o holé přežití. Když se Gyre dostala na tuto expedici, myslela si, že bude mapovat nerostná ložiska a jejím největším problémem budou zřícené podzemní jeskyně. Očekávala, že dostane k ruce zkušený tým, který na ni bude z povrchové základny dávat pozor. Napovídala tomu ostatně i tučná odměna, díky níž Gyre věřila, že bude moci z téhle bohem zapomenuté planety vypadnout a konečně najít svoji matku, která před lety zmizela neznámo kam. Jenže místo toho dostala k ruce tajnůstkářskou a odměřenou Em, která nevidí nic špatného na tom, když do své svěřenkyně ve jménu „hladkého průběhu expedice“ násilím napumpuje drogy. Co víc, ztracená a dezorientovaná Gyre si začne všímat drobných nesrovnalostí v podobě chybějících zásob i nečekaných změn v trase. A k tomu ten zvláštní pocit, že ji v temnotě jeskyní někdo sleduje...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2020 , FobosOriginální název:
The Luminous Dead, 2019
více info...
Přidat komentář
Na mě tedy knížka klaustrofobně působila a vlastně se mi i líbila, protože jsem od ní nic nečekala a užila jsem si to. Občas mě zarazily myšlenkové pochody obou hlavních akterek. Konec se mi pak zdál zbytečně uspěchaný na to, jak se knížka "táhla". Za mě fajn rychlá oddychovka
Anotace Jeskyně zatracených mě zaujala na první přečtení, ale recenze neměla moc kladný ( přesto se tam našlo i vysoké hodnocení ) a tak jsem váhala, zda ji mám kupovat. Takže když byla možnost zakoupit jí zlevněnou jako e-knihu, koupila jsem a nakonec jsem ráda, že jsem se celou dobu zdráhala a ve finále mě to utrpení nestálo moc.
Dobře, až takové utrpení to nebylo a četla jsem i knihy, které jsem odložila, ovšem i Vánice, kterou jsem hodnotila jako zklamání minulého roku, byla záživnější, než Jeskyně zatracených. Problém nebyl ve stylu psaní - protože kdyby ano, vzdala bych to v polovině, jak jsem si nejdříve myslela, ale v atmosféře, která mě nedokázala pohltit. Příběh mě nedokázal vtáhnout a jediné dvě postavy, se kterými jste celý příběh, mě nedokázali zajmout natolik, abych s nimi cítila a našla si k nim vztah. Jejich věčné dohadování mi spíš lezlo na nervy a vývoj jejich vztahu mi připadal zvláštní - možná to bylo, ale způsobeno tím, že jsem příliš nevnímala, jak se čas v knize posouvá a kolik vlastně uplynulo dní.
Chápu, že v knize měla být cítit osamělost hlavní postavy a jak na ni ona samota doléhá, ale já bych tam další postavy uvítala, i kdyby se měl příběh tomu trochu přizpůsobit. Takhle jsem musela číst myšlenkové pochody někoho, kdo mě nezajímal.
A děj v knize to nevylepšil. Ze začátku se stalo něco záhadného, ale oněch tajemných okamžiků, tam příliš nebylo. Šlo jenom o neustálé lezení a popisy toho, jak se naše hlavní hrdinka dostává z jednoho bodu do druhého, přičemž jich tam má několik a vždy se něco pokazí, takže se musí vrátit tam, potom musí jít zase do jiného bodu, ale dostane se úplně někam jinam, až je vlastně tam, odkud se chtěla dostat.
Kolem se pohybuje Tunelář, který se objeví až na konci knihy, v úplném finále. Finále je už takové více akčnější a něco se tam děje, ale mě to nestačilo. Místo, abych čekala se zatajeným dechem, jak hrdinka dopadne, zda přežije, tak jsem si říkala: ,, Tak už konečně zemři, nebo vylez nahoru!
Nestačilo mi, ani vysvětlení, ono rozuzlení příběhu, u kterého bych si měla říct wow.
Přitom nápad nebyl špatný. Stačilo by přidat trochu více zajímavého ekosystému v jeskyni, další postavy, možná trochu více akce a mohlo to být dobrý.
Myslím, že za pár měsíců si na knihu, ani nevzpomenu. Mě kniha nesedla a i když mi nevadí pomalé rozjezdy, jak jsem zvyklá u Kinga, tady mi něco chybělo. Ale třeba se to někomu líbit bude.
Mě to nesedlo ..
Nechápu jak se na knihu mohl dostat nápis, že si tuto knihu užijí fanoušci Andyho Marťana. Zatím co Weir popisuje vše logicky, uvěřitelné a technicky správně, zde je to výplod nesmyslů, nelogičnosti a nikdo přeci nemůže uvěřit tomu, že si někdo oblékne hi-tech oblek a neumí ho ovládat. Čelovka spotřebuje tolik energie jako celý oblek. A na závěr... Hrdinka je sympatická asi jako zařízlé spoďáry. Druhá, na telefonu, je jen lehké psycho a celkem v pohodě. Ale speolozka je tedy kalibr. Absolutně jsem jí nechápal. Asi jako bych nechápal šerpu, který podepíše smlouvu o výstupu na horu a pak bude nadávat objednavateli, že je to nebezpečné. Jo a před tím si ještě přepíše v životopisu Jeseníky na Himálaje. Stupidita touhle knihou prosakuje jako mastný řízek ubrusem.
Abych byla upřímná, od knihy jsem moc neočekávala. Myslela jsem, že to bude taková ta průměrná kniha, která nijak zvlášť nenadchne ani neurazí. Nakonec mě mile překvapila zajímavým dějem. Byla velice napínavá až do poslední stránky. Nemohla jsem se od ní vůbec odtrhnout a těšila jsem se už od 1. stránky na finální rozuzlení tak jako už dlouho ne. Líbilo se mi, že se celý příběh odkrývá postupně v průběhu celé knihy i množství lží a nedůvěry z obou stran (Em i Gyre). Přesto mám ke knize jisté výhrady:
1)Tak, jako jedna čtenářka níže v komentářích, jsem úplně nepochopila mapu jeskyně na začátku knihy. Někdy jsem tak byla trochu zmatená, kde se hlavní hrdinka nachází a kam směřuje.
2) Ze začátku knihy jsem si nedokázala najít cestu ani k jedné z postav-obě mi přišly tak trochu nesympatické. Asi až po první třetině jsem začala sympatizovat s Gyre a tak to zůstalo i do konce knihy. K Em jsem si cestu nenašla a celkově patří mezi mé méně oblíbené postavy.
3)Ten konec mi příliš nesedl. To zakončení mezi oběma hlavními aktérkami nebylo takové, jaké by mohlo...
Knize bych dala 4,5 hvězdiček, ale protože to nejde, zaokrouhlím na 5 za poutavý příběh z neobvyklého prostředí. Byla bych ráda za pokračování, kde by se rozluštily některé dosud nevyřešené záhady.
3,5*
Gyre se vydává na expedici do jeskynního systému, který má za úkol prozkoumat. Má to nejnovější vybavení, ale místo týmu techniků, kteří by její práci měli kontrolovat, má pouze Em. A Gyre jí nevěří.
Zpočátku jsem se téhle knížky trochu bála, protože se jedná o sci-fi a to já skoro nečtu. Bála jsem se zbytečně, protože Jeskyně zatracených se překvapivě snadno čte a jakmile jsem se začetla, tak jsem se nemohla odtrhnout. První půlka byla boží. Dozvídáme se toho víc o Gyre, o misi a jak naše hlavní hrdinka pokračuje do dalších táborů, tak i o Em.
Za půlkou se to ale zlomilo a přišlo mi, že dialogy se začínají hodně opakovat a i Gyre se v podstatě pohybuje v kruzích (a to i ve své hlavě) a tím se to začalo příliš komplikovat (ne v dobrém slova smyslu). Myslím si, že kdyby tahle knížka byla o něco málo kratší, tak by tento příběh více vynikl.
Pokud do téhle knížky jdete s tím, že bude nadupaná akcí a tak děsivá, že budete mít husí kůži, tak vás asi zklame. Horror v téhle knížce spočívá převážně klaustrofobické atmosféře.
(SPOILER)
Lehce klaustrofobická záležitost odehrávající se s jednou jeskyňářkou Gyre a jednou šéfovou "na telefonu" Em a i když klaustrofobii netrpím tak při představě této jeskyně jsem měla několikrát husí kůži.
Děj se točí kolem Gyre, což je podivné kvítko, které lže v životopise aby se dostala na vlastní expedici, což se jí nakonec povede. Všechno je vcelku v pořádku dokud Gyre nezjistí o co Em ve skutečnosti jde a co vše je schopná pro tuto expedici obětovat, samozřejmě včetně Gyre. Nechat jen tak bez mrknutí oka zabít tolik jeskyňářů je fakt kruté, paní spisovatelko! Stvořila jste monstrum, gratuluju! Každopádně mi občas charaktery i některé dialogy přišly takové nemastné neslané a ten konec to vyloženě zabil. Nemůžete přece někoho nenávidět po celou knížku a pak se do něho zamilovat! A to i přesto, že se vás snažil několikrát nadopovat a to ani nepočítám kolikrát vás chtěl zabít! A to mám ráda hate-love romantiku, no fakt! ;-)
Na druhou stranu se to četlo dobře a kniha o "jedné osobě" nakonec nebyla tak nudná jak jsem očekávala.
Za ten konec a občas nudné dialogy dávám 3,5*, rozhodně se vyplatí knihu alespoň jednou přečíst :-)
Kniha mě dozechvěla. Příběh na tak neotřepané téma jako jeskyně, pobyt v nich, jeskyňáři a tuneláři jsem nikdy nečetla, nutno dodat, že asi těch beletristických zpracování jeskyního tématu moc nebude. Ale je tady něco jiného - drama a psychické vypětí dvou žen. Počáteční nedůvěru střídá až přátelská závislost, což je jedna z pevných okolností příběhu, kdy obě hledají něco, nebo spíše někoho, koho postrádají. Příběh je okořeněn prvky hororu (duchové, zombie, červ), které jsou ve skutečnosti halucinacemi. Musím říci, že jde o poutavý příběh, který mě zaujal samotnou atmosférou, ve které se čtenář ocitá za použití slov a výrazů z jeskyňářství a přitom se zároveň seznamuje s postupy, jaké jeskyňáři používají, se způsoby jejich použití a důvody, proč je zrovna volí (ochrana, vytížení těla, bezpečnost, stav nouze).
Vleklá nuda. Toto se opravdu dočíst nedá, aspoň já si to myslím. Děje se pořád to samé dokolečka, žádná překvapení se nekonají a nekonečné rozhovory mezi dvěma osobami nestačí na to, abych u knížky vydržela. Je to o ničem. Ještěže to můžu vrátit knihovně.
Mám ohledně této knihy dosti rozporuplné pocity.
Začnu pozitivním. Text se dobře četl, planeta a prostředí mi přišly dobře promyšlené, příběh samotný byl zajímavý a osvěžující a i když s oblastí nemám zkušenosti, myslím si, že technická stránka pokročilého skafandru a lezení byla uvěřitelná.
Co mne ale celou knihu vytáčelo byly dialogy a emoční stav Gyre a Em a jejich vztah. I když beru v úvahu velmi stresující situaci, nové informace přicházející na povrh a možnost rozvinutí dalších psychických problémů, nedokážu uvěřit tomu, že se jejich vztah a emoční situace Gyre točily z jednoho extrému do druhého každých 5 stránek. Změnit názor párkrát se dá pochopit. 20x kvůli nejmenším podnětům už ne. Nedávalo to smysl na úplně nové úrovni a proto má kniha ode mne pouze 3 hvězdičky. Kdyby odebrali polovinu pasáží "Em na mne záleží"/"Em je jedno jestli umřu", dostali bychom 150 stránkový kvalitní příběh. A logika mohla přijít ke slovu o dost častěji, vzhledem k tomu, že pro takovou práci by určitě hledali emočně vyrovnané lidi. Ale co už.
Když jsem četla sci-fi horor, hrábla jsem po knize bez nějakého dalšího zkoumání. Čekala jsem boj o přežití, cizí rasu, nějaké to úmrtí, tajemství, hrůzu. No, dostala jsem velmi utahanou a nepravděpodobnou lgbt romanci s hlubinnou sondou do problematického vztahu matka-dcera. Ani to by mi nevadilo, ale situace se pořád opakovaly, a za mě možná dobrý materiál na povídku, ale ne na román o 400 stránkách.
Za mě zatím nejhorší kniha tohoto roku a velké zklamání.
Tak nevím jestli bych chtěla zažít to, co ona. Být daleko od všech, od pomoci a bezpečí, v takové děsné jeskyni a nevědět jestli to přežijete a uvidíte slunce. Pěkně napsaný horor.
Šlápnutí vedle. Obrovský příslib, z kterého se nakonec vykloubala lesbická verze řešení Oidipova komplexu. V tomhle případě vztahy s matkami. Minimum tajemna, žádné vtáhnutí do děje, čtenáři je fuk, co se děje. Logické hlouposti - baterie zkratuje vlhkost, jsou lehce rozbitné a k výměně je potřeba sahat kamsi dozadu skafandru. Fúra dalších. Pochybuji, že autorka někdy byla v jeskyni... hrůzu tvoří vesměs představy, vidiny a dohady. Občas se ozvou zvuky. Výsledkem je zbytečné čtivo, které může kandidovať na obálku roku.
Ouch. Tohle bylo špatné, sakra špatné. A já vů* si to koupil hned dvakrát (originál na kindlu a české vydání). Ale po pořádku. The Luminous Dead se poslední rok celkem pravidelně objevovala ve sci-fi/horrorových žebříčcích či doporučeních a zápletka (osamocená průzkumnice v tajemném komplexu mimozemských jeskyních, jejíž jediným spojením se světem tam nahoře je její operátorka sama skrývající nejedno tajemství) působila zajímavě. Rovněž ty odkazy na "Anihilaci", kterou zbožňuju, mne nenechávaly v klidu. Tohle bude pecka. Jauvajs. To jsem si tedy naběhl.
Všechny zajímavé nápady autorka vystřílí na prvních 50-100 stránkách. A ty jsou fajn, nutí vás to číst dál a dál, jenže pak se to celé nějak zvrtne a zbylé tři čtvrtiny knihy se omezí na nudné a stále se opakující dialogy a situace. (následuje minispoiler) Moje matka, Tvoje matka. Zrůda jsi, ale miluju Tě. Dochází mi baterie. Umřu. Moje matka, Tvoje matka. Zrůda jsi, ale miluju Tě. Dochází mi baterie. Umřu.... A pořád dokola a nejen v přeneseném slova smyslu.
Musel jsem se nutit, abych to dočetl. A to se mi stává málokdy. A vlastně toho lituju, měl jsem to odložit a šmytec. Možná jsem až příliš příkrý. Vlastně mi vztahová dramata nevadí, naopak. Ale musí to být dobrá dramata. A navíc, když se něco tváří a prodává jako sci-fi horror, byl bych rád, kdyby to sci-fi horror byl. Alespoň maličko. O tom, že všechno to tajemno vyšumí vniveč, ani nemluvím. "Anihilace". Jistě pane... To teda ani náhodou. Kdyby to mělo o 100-150 stránek méně, alespoň to ohodnotím jako průměr, ale sakra... o té nefunkční geologii a dynamice jeskyní, absurdních lezeckých postupech a situacích a pletení jeskyňářů, lezců a horolozeců (sic!) ani nemluvě (to jde ale asi na vrub překladatele). Má to teda hezkou obálku...
Takhle mě už dlouho žádná kniha nechytla. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Jediný malý problém spatřuji v mapě na začátku knihy. Přišlo mi, že úplně neodpovídá a místy jsem nechápala, kde se hlavní hrdinka nachází. Příběh samotný je skvěle napsaný, velmi poutavý. Žádné dlouhé zbytečné popisy, příběh rychle ubíhá. Záměr Em je z mého pohledu zvláštní, ale to příběhu na kvalitě neubírá. Rozhodně doporučuji, pokud máte rádi napětí. 5*
Jeskyně zatracených
Zvláštní kniha. Je utahanější, ale zase mi to úplně nevadilo. Je pravda, že se celý příběh více méně dokola opakují stále podobné situace, až to může hodně čtenářů odradit, znechutit. Dle mě je celý příběh vystavěný hlavně na dialogu dvou hlavních postav. Nebylo to špatné ale ani nijak dobré. Zvláštní.