Jessie a Morgiana
Alexandr Grin (p)
Alexander Grin (1880—1932) je popredný predstaviteľ sovietskej romantickej literatúry. Viedol tulácky život, bol nádenníkom, prístavným robotníkom, kresličom, pisárom, zlatokopom, rybárom, lodníkom . . . Potreba nezvyčajnosti, ktorú Grin považoval za jednu z najsilnejších potrieb človeka popri spánku, jedle a láske, sa zreteľne črtá aj v jeho prózach s rozprávkovými príbehmi, záhadami, dobrodružstvami a psychológiou rozpoltenosti moderného človeka. V románe Jessie a Morgiana stoja proti sebe dve kontrastné hlavné postavy: príťažlivá a ľudsky plnohodnotná Jessie proti temnej Morgiane, ktorej príroda odoprela pôvab a fyzickú dokonalosť. Sestry nie sú rozdielne len na pohľad. Jessie má rada život a ľudí, Morgiana ho nenávidí a fyzická ohavnosť sa v nej snúbi so zvrhlou dušou. Napínavý príbeh vrcholí kolíziou ich vzťahov a odhalením Morgianinho zločinu — z chorobnej nenávisti sa odvážila siahnuť na život svojej krajšej a lepšej sestry. Román si prečítame s pôžitkom i úžitkom pre jeho mravný pátos a psychologicky hodnovernú konkretizáciu ľudského dobra a zla. Jeho súčasníci ho nazývali fantastom. On však chcel, aby z ľudskej tváre nezmizol dobrodušný úsmev, aby človek víťazil nad utrpením, aby na zemi nebola zloba, pretvárka a lož, aby sa ľudia učili snívať, dúfať a veriť. My ho nazveme bojovným rojkom. Grinove knihy, ako knihy každého veľkého spisovateľa, sú plné znepokojujúcich otázok. Sám skúsil v živote všetko: poznal hlad, biedu, trpkosť omylov, peklo porážok i veľké sviatky veľkých víťazstiev. Zmietal sa, hľadal a nenachádzal, hľadal aj našiel, a pritom vystríhal: „Nikdy sa neľakajte omylov.” Kládol si otázku a hneď si aj odpovedal: „Čo som chcel? Dozaista to najlepšie, po čom človek môže zatúžiť. Veľmi som to chcel, no podľa všetkého tak túžiť je nebezpečné.” Občas počujeme od rozumných ľudí, že vlna dejín, čo vyzdvihla Grina, už dosiahla svoj vrchol a teraz opadáva. Možno. Búrky a vlny dejín však nezaniknú bez stopy. Vždy zanechajú na brehu nielen známku úrovne (úrovne nášho chápania umenia), ale aj hlboké „brázdy“ svojho jestvovania. Na dôvažok búrky sa predsa opakujú a vlny vracajú. Nemožno neľúbiť človeka a spisovateľa, ktorý tak trpezlivo a nástojčivo učil ľudí veľkému a peknému zázraku — umeniu snívať.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1984 , Východoslovenské vydavateľstvoOriginální název:
Джесси и Моргиана (Džessi i Morgiana), 1929
více info...
Přidat komentář
Příběh nelze srovnávat s filmem, jelikož film stojí výhradně na hereckém výkonu Janžurové. Na jedné straně sestra, která je ztělesněním čisté duše, lásky a dobra a na druhé... ne přímo zlo, ale závist, která přechází až do nenávisti.. a přeci v sobě tu lásku skrývá.
Konečne som sa dostala ku knižnej predlohe jedného výnimočného československého filmu, ktorý už roky patrí k mojim skutočne obľúbeným. Zas a znovu ma očarúva jeho prevedenie, atmosféra, všetky detaily a výborné herecké obsadenie korunované dvojrolou skvelej Ivy Janžurovej.
Po prečítaní útlej knižky sa nazdávam, že film J. Herza a kniha A. Grina súhlasne hovoria jedným jazykom, čo je fajn – a čím som povedala asi všetko. :-) Príbeh dvoch sestier, hrozivý kontrast krásnej a dobrej Jessie a šerednej a zlej Morgiany je svojím spôsobom nesmrteľný. Úplne jednoduchý motív ponúka pohľad na ľudskú podstatu v jej ušľachtilých (láska, vernosť, neha) aj nízkych odtieňoch (nenávisť, zrada, krutosť). Odveká banálna otázka – ubráni sa dobro zaslepenej závisti a šialenej nenávisti dychtivej po zadosťučinení v podobe zločinu? :-) (hm, ako kedy, však)
Dielo nepôsobí romanticky hlúpo ani nepremyslene. Autor napísal svižne plynúci román s minimom reálií, zato so zreteľom na jednotlivé epizódy, dialógy a vnútorný svet postáv. Dej zmestil do časového rozpätia niekoľkých dní. Čitateľ sa raz-dva ocitne na konci príbehu... a ono to trochu láka vrátiť sa... na začiatok... čo je na začiatku?
Je známa jedna prastará věštba ze zrcadel. Dvě zrcadla se postaví proti sobě tak, aby se navzájem odrážela. Vznikne jakási nekonečná zářivá chodba, podél níž se táhnou dve řady svíček. Dívka, která hádá – neboť tak hádají pouze dívky – se dívá do této chodby. Co tam uvidí, to se jí splní.
...
On prostě někdy je hrozně velký problém, když od nějaké knihy vidíte nejprve filmovou adaptaci. A to ještě v případě, kdy se filmová adaptace trošku liší. Jessie a Morgiana není vůbec špatný román, je zajímavý, má své kouzlo, ale prostě mi tam chybí ten nemilosrdný tah a tísnivě psychopatická atmosféra, kterou příběhu dokázal vtisknout Juraj Herz. Je to zajímavý náhled do nitra jisté společnosti v jisté době, i do nitra jednotlivých jejích členů, ale ten příběh prostě nijak negraduje, nestoupá, jen plyne po rovině.
Začala jsem číst knihu bez absolutního vědomí, co čtu. Až poté jsem si uvědomila, že ten příběh znám. Kniha se mi moc líbila-hlavně kontrast charakteru obou sester.
Knihu jsem četla až po té, co jsem asi 3x viděla film...kniha je skvělá, ale film fantastický, jeden z mých českých nejoblíbenějších.
Knížku hodnotím pouze třemi hvězdičkami. Tím ovšem neříkám, že ji nedoporučuji. Doporučuji ji velice vřele. Myslím, že vykreslení povah obou sester je zcela mistrovské a rozhodně stojí za četbu.
Nízké hodnocení se u mně opírá o dojem z filmu Juraje Herze. Ten jsem viděla dříve než knihu a naprosto mě nadchl. Poté jsem viděla ještě velmi dobře zpracovou divadelní hru. Proto jsem sáhla po knize, abych se podívala, jak vlastně vypadá předloha. A musím říct, že pořád nejvíce obdivuji filmovou verzi, ve které obě hlavní hrdinky ztvárnila Iva Janžurová.
Příběh lásky a přátelství, zrady a nenávisti z pera romantického autora (myšleno literární směr) je skvělou studií lidské povahy v mikrokosmu vztahu svou sester. Nenávist Morgiany se postupně stává doslova živou postavou, která zatemňuje její jednání. Autor navíc v závěru projevil i nečekaný sklon k satirickému dovětku, když nechá nad Morgianou truchlit dívku, kterou zmrzačila. "A to je všechno. Je to málo? Nebo mnoho? Jak se komu líbí.", dodává na závěr autor. PS. Kniha se stala předlohou skvělého filmu v hlavní dvojroli s Ivou Janžurovou.
Vynikající knížka, zajímavý příběh a také charaktery postav. Ještě jsem nečetla nic tomu podobného. Velmi pěkně vykreslené povahy obou sester a přitom to autor nepopisoval nudně, ale velmi poutavě.
Štítky knihy
zfilmováno sestry psychologické thrillery
Autorovy další knížky
1982 | Jessie a Morgiana |
1980 | Nachové plachty |
1960 | Cesta nikam |
1966 | Zářivý svět |
1972 | Na oblačném břehu |
Román stojící na pomezí romantiky, hororu a psychologického dramatu. Osobně jej řadím mezi knihy s nejlépe zpracovanými a popsanými charaktery ústředních postav vůbec. Nechtěl jsem tomu kdysi věřit, ale pak jsem se jednou nechal přemluvit a přečetl to prakticky na posezení. Od té doby se Grin zařadil mezi mé oblíbené autory, jak už jsem uvedl v komentáři k Nachovým plachtám.
Ještě se ovšem musím zmínit o Herzově filmové adaptaci, o které je tu téměř v každém komentáři zmínka. V tomto však budu zřejmě výjimkou, protože navzdory velmi malebné výpravě, za kterou stojí slavná výtvarnice Ester Krumbachová, se mi film vůbec nelíbil. Ten se s předlohou jen sem tam potkává v některých uzlových bodech děje, ale samotné vyprávění, dialogy a celkové vyznění příběhu jsou kompletně jinde. Co komu sedne víc je záležitost vkusu, já ovšem knihu vnímám jako oslavu radosti ze života vzpírajícího se smrti. Herz naproti tomu ve filmu kladl důraz na hororové prvky, na vyprávění z pohledu zlé sestry. To by samo o sobě nevadilo, ale když k tomu ještě navíc většinu postav pojme spíš jako karikatury, které velmi rychle mluví a mezi sebou se vlastně neposlouchají, začne to celé působit příliš nepřirozeně. Je zajímavé, že Herz, který ve filmu Panna a netvor a dalších pohádkách ukázal, že mu romantika vůbec není cizí, právě v příběhu podle jedné z nejromantičtějších knih vůbec na romantiku téměř úplně rezignuje a spíše ukazuje dekadenci a nesympatické lidi, aby vedle nich vynikla postava zlé sestry.