Ještě chvíli celé jablko
Alexandra Buršíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/555719/bmid_jeste-chvili-cele-jablko.jpg
3
5
5
Karin není jen hrdinkou knihy. Je hlavně hrdinkou svého života, který nebyl vždy takový, jaký si ho představovala. Na první pohled má všechno – zdravého syna, manžela, rodinu, přátele. Přesto cítí, že jí chybí něco zásadního. Potřebuje se smířit se svým životem. A o to se pokusí. Ještě chvíli celé jablko vypráví příběh ženy po pětačtyřicítce, která se ohlíží za svým dosavadním životem a glosuje milníky, kterými si prošla. Chvíle, kdy musela v dívčím věku čelit znásilnění, či byla svědkem domácího násilí na své kamarádce nebo když vyrůstala s otcem alkoholikem. Jednotlivé příběhy se pro Karin staly zásadními natolik, že zatočily koulí jejího života, aby se vydala dalším, netušeným směrem. Kniha z obsahově drsných výstřižků života je psaná vypilovaným břitkým jazykem a je netypická svým časovým uspořádáním. Ženský román, který je jiný. Otevírá témata, jež bychom nejraději nechaly spát. A otevírá je způsobem, který je laskavý a jenž zaznívá s nadějí.... celý text
Přidat komentář
Karin nie je len hrdinkou knihy. Je hlavnou hrdinkou svojho života, ktorý nebol VŽDY taký, ako si ho predstavovala…Na prvý pihľad má VŠETKO - zdravého syna, manžela, rodinu, priateľov. Napriek tomu cíti, že jej v živote chýba niečo podstatné, potrebuje sa zmieriť so svojou minulosťou. Ešte chvíľu v podobe celého jablka rozpráva príbeh ženy po 45, ktorá sa pozerá na svoje dievčenské časy, v ktorých si prešla znásilnením, bola svedkom domáceho násilia, nakoľko vyrastala s otcom alkoholikom. Formou jednotlivých poviedok rozpráva svoj príbeh…
Mne v tom rozprávaní niečo chýbalo, nebolo to pre mňa také pútavé, zaujímavé…akoby to písala nasilu…no skôr zrejme sa jej o tom písalo ťažko…
Ještě chvíli celé jablko
“Od této chvíle už bude navždy vědět, že i ten nejmenší okamžik má moc. Právě on rozhoduje o našem osudu.
Hlavní postavou je Karin. Jako dospívající uvěřila názorům rodičů a jejich postojům. Všichni ji kladli neustále na srdce, že jejím úkolem je být užitečná. Ne žít pro sebe, ale pro druhé. A takhle nějak vede svůj život.
Autorka přeskakuje ve vypravování v čase sem a tam, vzpomíná s Karin na kamarády z dětství nebo období puberty, včetně jednoho hodně ošklivého zážitku. Přiznává, co se jí v životě nepodařilo. Tvrdí o sobě, že se neumí rvát s životem. Naučila se prostě a jednoduše přijímat to, co bylo. Vlastně nemá z ničeho radost a má pocit, že celý její život je zamotaný.
Vyprávění Karin je takové surové, bez příkras a bez radosti ze života. Ač se může zdát, že má všechno, co potřebuje k životu, tak pořád ji něco chybí a něco hledá. Věřím, že mnozí se alespoň v některé části najdou.
Nebylo to veselé čtení, spíš takové ponuré. Kniha může čtenáře navést k zamyšlení, jestli je šťastný a spokojený s tím, co má a jestli by chtěl takový život jaký měla Karin? A ve mě příběh ještě vyvolal otázku, proč tedy Karin něco nezměnila?
Při čtení nedostanete příběh s nějakou závratnou zápletkou, ale jakýsi rozbor života jednoho člověka, který je spíš takový bez šťávy - alespoň tak to na mě působilo. Ale takový je někdy život.