Ještě to nebalím, vzkazuje babička
Judy Leigh
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392777/bmid_jeste-to-nebalim-vzkazuje-babicka-tKM-392777.jpg
4
88
88
75 na krku, 25 v hlavě. „Život začíná po pětasedmdesátce“ Humorný román o útěku z domova důchodců a nekončící chuti žít potěší zejména fanoušky a fanynky románů Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel nebo Tajný deník Hendrika Groena, 83 1/4 roku. Hlavní hrdinkou je Evie Gallagherová, která nedávno ovdověla a přestěhovala se do domova důchodců. Rozhodně se ale necítí na umření – ba naopak! Jednoho rána se proto rozhodne z domova odejít a vydává se na dobrodružnou cestu napříč Evropou v obytné dodávce. Ne každý si však myslí, že velké dobrodružství je pro ženu jejího věku vhodné. Nejméně ze všech Eviein syn Brendan a jeho žena Maura, kteří se ji snaží podle nejasných SMS zpráv a indicií vystopovat a dopravit zpět domů. Když se nakonec všichni sejdou, o překvapení není nouze – Brendan sice možná rezignoval na svůj plnohodnotný život a lásku, ale Evie očividně ne.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , MetaforaOriginální název:
A Grand Old Time, 2018
více info...
Přidat komentář
Čekala jsem veselou knihu, humor. Tady trochu zklamání. Přišlo mi to celé zbytečně roztahané. Ale nakonec to byl celkem hezký příběh. Každopádně po této autorce už nesáhnu...
Ze začátku jsem se čtením knihy trošku zápasila, ale potom jsem se docela rozjela. Musím říct, že šlo celkově o příjemné čtení. Jen mě pořád mrzí, co se v knize stalo jedné postavě. Ale takový je život.
Skvělé, vtipné a pohodové čtení. Kéž by mi těch "25 v hlavě" vydrželo ještě nějaký čas.
Pro někoho opravdu nemusí život skončit v domově seniorů. Obě dějové linky do sebe krásně zapadají a ukazují zajímavé osudy všech zúčastněných. Někdy jsem měl skutečně pocit, že Evie nemá 75 let, ale ani těch 25. Pohodové čtení.
Kniha je skvělá, plná naprosto jemného krásného humoru. Už se těším na další knihu autorky.
Oddechová kniha. Hlavní hrdince jsem fandila, akorát (a to nejsem svatá) v první půlce dost pila. Ale jo, proč si život neužít plnými doušky. Knížku jsem se Stoletým staříkem ani s Tajným deníkem Hendrika Groena 83 1/4 nesrovnávala. Je to podobné téma, ale je to jako byste chtěli srovnávat knihy, kde je někdo zabit. Tyto jsou o seniorech, kteří jsou trošku jiní, než průměr. Trochu mě mrzelo, že autorka barvitě popisovala gastronomii a skoro vůbec památky. V druhé polovině se děj otočil a knížka byla zajímavější. Za mě dobrá.
Přečetla jsem, klidně se ke knize budu i vracet a už jsem si v knihovně zamluvila i další tituly od této autorky, v knize je především lidskost, žádná vyčpělá ale naopak pulzující radostí ještě BÝT...žena šťastná, milovaná i milující, radující se z toho, že odešla z domova důchodců, kde ji prostředí ubíjelo a našla odvahu k dalším zážitkům, pravda chtělo to i pověstnou kapičku štěstí...Evie prostě nečekala tupě na smrt, příběh zahrnuje i jejího syna a snachu, kteří se též musí popasovat s dalšími změnami ve svém dosavadním životě, jak říkám, kniha se mi líbila, tak doporučuji k dalšímu objevování u čtenářů i čtenářek.
Taková oddechovka není občas špatná a když jsem zkusila tolerovat jednotlivé postavy, tak se to dalo číst. Ale možná bych nejvíc ocenila, že velká část příběhu se odehrávala ve Francii a v mé oblíbené Bretani.
Ovšem Evie měla fakt štěstí, že neměla jazykovou výbavu z totalitního školství mojí generace. To by mohla na svých cestách narazit tak akorát na potomka Oněgina...
Čekala jsem od knížky, že se zasměju, pobavím. Musím tedy ale bohužel říct, že jsem se neusmála ani jednou. Hned na začátku mě trošku znechutilo hned dvakrát přirování něčích úst k řitnímu otvoru. Ale naštěstí se to už neopakovalo. Hlavní hrdinové mi nebyli sympatičtí, ani Evie, ač to jistě nebyl autorčin záměr. Navíc v půlce knihy, jakoby autorka změnila záměr, se vše včetně povah, přístupů změnilo. Nevím, nastal divný zlom. Ale možná se mi i ta druhá půlka víc líbila. Ač tedy vývoj postav mi nepřišel moc uvěřitelný. Za mne trochu zklamání.
Tak to jsem si dovolenkově početla. Nevadí, že tato kniha "zabírala" v mém kufru místo. S chutí jsem si ji přečetla, pobavila, potěšila. Má spád, říz.
Tak nějak nevím jak hodnotit. Na příběh jsem se těšila a očekávala humor a nadsázku, ale toho jsem se nedočkala. Evie jsem fandila v rozhodnutí ještě si něco užít, ale nakonec toho zas tak moc nenacestovala. A kdo mě ale neskutečně vytáčel byl její syn a snacha.
Evie se rozhodla nezit v duchodaku,ale naplno,proto opustila rodne Irsko a letela do Anglie,kde vyhrala na vsazeneho kone.Libilo se mi,ze se nechava unaset okolnostmi a nad vse se povznesla,ocekavala jsem jeji cestovani v obytce,ale nakonec to zakotvila u chlapa,se kterym se seznámila,no i ve vyssim veku se da najit spriznena duse. Ale myslenka se mi libi,proste si uzivat az do konce zivota a ne se nechat nekam strcit a tam dozit.
Čtení jak se říká na dovolenou. Pracuji se seniory a proto mi to přijde tak trochu přitažené. Ale na druhou stranu určitá myšlenka do života tu možná je. Knihu rozhodně nezatracuji.
Kniha je oddechovkou, která vyčistí hlavu. Začátek je sice neuvěřitelný a je lehké radit, jak si užít důchodový věk, když neřešíte vůbec finance, ale četba přináší i pár zajímavých informací z historie nebo kultury. První půlka mě bavila asi více, líbilo se mi Eviino cestování, náhlé nápady a setkávání s novými lidmi a jejich příběhy. Druhá půlka už byla taková červená knihovna, kdy bylo úplně jasné, jak vše dopadne.
Víkendové nenáročné čtení. Pokud vám sedne hlavní myšlenka, a to že když zdraví a bankovní konto dovolí, dá se ledacos zažít a změnit i v pokročilém věku, je to kniha právě pro vás ,)
Dojezd v tempu červené knihovny mi ani tak nevadí, spíš mě rušilo nelogické chování Brandona.
Francouzská venkovská idylka evidentně pořád ještě ve světě o svou pověst nepřišla, škoda, že to tak ve skutečnosti už dávno není...
(SPOILER) Na knihu jsem se moc těšila, ale cítím menší zklamání. Asi do půlky jsem se nemohla začíst, ke všemu mi hrozně lezli na nervy Brendan s Maurou. Nejdřív hlavně Maura, časem se mé sympatie k oběma prohodily. Čekala jsem výbuchy smíchu a to, že Evie procestuje větší část světa a s tím spojené zážitky. Ale moc jsem si tu rošťandu oblíbila a druhá půlka knihy mě chytla. Jen mě zklamalo, že happyend nebyl úplný happyend a bylo to takové smutné. Aspoň pro mně.
Chvilku, než jsem začetla, pak docela pohodové čtení do dnešní doby.Nic nevzdávat, žít prostě tady a teď, tak to prostě je, nač pořád vzdychat.Bude zase líp ????
Autorovy další knížky
| 2018 |  Ještě to nebalím, vzkazuje babička |
| 2024 |  Strom čarodějnic |
| 2021 | Babičky na tahu |
| 2022 | Babičky na cestě za sluncem |
Humorná kniha o lásce.