Tábor smůly
Jaroslav Foglar
Jestřábe, vypravuj... série
>
Kniha je souborem na sebe navazujících povídek z let 1927 až 1937. Veselé příběhy chlapců z Foglarova skautského oddílu (O dědečkově kufru, O táborových kamnech, Naše patálie s mravenci, Jak jsme hráli divadlo a další), doplňují vzpomínky na Foglarův dvouměsíční ozdravný pobyt ve Švýcarsku, kde byl po první světové válce s Červeným křížem (Jestřábe, vypravuj, Jedeme do Švýcar a jiné) a další samostatné povídky (např. Koupání na Rejžáku). Povídky vycházely postupně v časopisech - toto je 1.knižní vydání.... celý text
Přidat komentář
Kdo se chce vrátit v čase do "Foglarových časů", ten si určitě přijde s touto knihou na své a nádherně si počte. Vyprávění, pro nás už z dob dávno minulých, se mi moc líbilo. Pan Jaroslav Foglar mě nezklamal a "Tábor smůly" u mě smůlu nemá, dávám této knize plný počet hvězd a moc ráda se k této knize zase někdy vrátím.
Soubor Jestřábových povídek, které hodně vycházejí ze zápisků kronik a vzpomínek na z táborů legendární Dvojky. Čtenář co zná díla Jaroslava Foglara možná bude trochu knihou zklamán, protože by třeba očekával další z jeho napínavých příběhů, ale toto je spíše vzpomínková kniha na reálné období a zážitky, které se staly. Přesto stojí určitě za přečtení už jen kvůli poznání tehdejší doby a atmosféry táborů z třicátých let.
2022/21
Je to soubor takových útržků, zážitků a historek z různých období. Spousta z nich je vtipná/nostalgická (hlavně příběhy z táborů), jiné mě zase tolik nezaujaly (třeba to Švýcarsko). Je fakt, že jsem to měla čekat, ale chyběl mi tam nějaký příběh a pár stabilních hlavních hrdinů. Foglarovek mám doma spoustu, tak jsem si říkala, že jako kratičkou knížku do čtenářské výzvy nějakou vyberu, a tahle vyhrála.
Problémem této knihy je, že čtenář očekává příběh. Který má začátek, zápletku a konec.
Místo toho je zde soubor humorných povídek, které na sebe z větší části ani nenavazují.
Jelikož většina Foglarovek neobsahuje příliš humorných prvků (výjimkou jsou kreslené seriály a Rychlonožka), může se chvílemi zdát, že jde o knihu od někoho úplně jiného.
Ale kdo někdy byl v oddíle a jezdil pravidelně na tábory, dokáže v mnoha kapitolách poznat své vlastní zážitky.
S výjimkou Záhady hlavolamu se mi od Foglara nejvíc líbily ty díly Rychlých šípů, kde se odehrávala nějaká sranda. Takže se mi samozřejmě moc líbí i tato kniha, která je legrací nabitá, byť občas autor moc tlačí na pilu. Ovšem třeba takový popis divadelního představení či zápisek Grizzliho tatínka ohledně záplaty na gumě jsou vrcholné kousky, které lze číst stále dokola.
Od p. Foglara máme přečtenou hromadu knížek a tahle byla zatím nejslabší. Tlak na vtipnost je enormní, za cenu přetažení fakt do extrému, kterému se nedá věřit. Je to styl, který nás nenadchl. Za celou knížku jsme se zasmáli třikrát a hezky. A jsem rád, že nebyla dlouhá a můžeme sáhnout po něčem dalším. Být tak členem oddílu 2, pak by to bylo asi na 6*.
Když jsem poprvé četl Tábor smůly, nebyl jsem nadšen. Byl to pohled mladého čtenáře, který nejezdí na tábory pod širé nebe do podsadových stanů. Čtenáře, který chce Rychlé šípy nebo Hochy od Bobří řeky. Myslím, že víc než jednou jsem knihu v ruce neměl. Dnes jsem ji skoro po 30 letech znovu dočetl. Celou dobu jsem se nesmírně bavil a obdivoval Jestřábův vypravěčský humor a nadsázku. Možná je to tím, že posledních 20 let jezdím na tábory do posadových stanů. Bez elektřiny, donedávna i bez mobilního signálu … Kdo ví? Příběhy z knihy jsou odžité a dýchají „člověčinou“. Knihu v roce 1999 namluvil Jiří Kadlec a CD ve formátu MP3 bylo vydáno Knihovnou a tiskárnou pro nevidomé K. E. Macana. Díky, pane Foglar!
Tyhle humorné příběhy vycházející ze skutečných zážitků v mém pohledu válcují leckterý Foglarův román. Dodnes používáme s bratrem některé hlášky.
Tři hvězdičky s odřenýma ušima a zejména za statě, kdy Foglar popisuje svůj dětský pobyt ve Švýcarsku a poté za strašidelný příběh, který se v téměř identické podobě objevuje v komiksových příbězích Rychlých šípů.
Velmi milá a vtipná Foglarovka plná dobrodružství a příhod, které zažil Foglarův skautský oddíl. Jedna z mých nejoblíbenějších knížek pana Foglara, jeho styl psaní se mi líbil a stále líbí..
Jejda, vážně ten humor tak zastaral? Já na tom vyrostla a mlátím se nad tím smíchy, a to nejsem moc stará.
Ovšem postřehla jsem, že naše staré vydání někdy z konce 30. nebo začátku 40. let, to, na kterém jsem "vyrostla", je z nějakého důvodu mnohem vtipnější než nové se zmodernizovaným jazykem, které jsem si koupila, abych měla Tábor smůly vlastní. Jako by se půlka humoru s jazykem ztratila. Tak jestli ono to náhodou není i tím, že si tady Foglar hrál s jazykem... A další asi tak čtvrtina se možná ztrácí bez původních ilustrací...
P.S. po letech: Tehdy jsem nějak zapomněla dodat, že se zcivilněním jazyka se zkrátka a dobře trochu vytratí fakt, že Foglar schválně psal nadsazeně.
Na to původní vydání nedám dopustit. Je to bláznivé, je to praštěné, nedá se to vůbec brát vážně, a klobouk dolů před Foglarem, protože on se jinak bere dost vážně!
humor se opravdu nezná tak jak ho p. Foglar v této knize naznačil ale zas se taky koukáme do prostředí které si Foglar sám prožil takže se koukáme zas do jeho historie která mě baví kdyby ho poslali do ruska to by bylo
No jo, je to kniha, která z dnešního pohledu lecos postrádá, je jiná, snaží se o humor, který už dnes neznáme. Ve své době byl však Tábor hrůzy originální a uznávaný.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Je to milé, pěkný náhled na to, jak před válkou skautíci skautovali a bavili se. Humor je příjemný, leč za břicho se nepopadám. Časy, které se již nevrátí. Děti už nic takového nezažijí.