Jezerní básníci
Samuel Taylor Coleridge , William Wordsworth
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427934/jezerni-basnicicAUwV7-lyh-.jpg
3
10
10
Samuel Taylor Coleridge (1772-1834) a William Wordsworth (1770-1850) jsou dva přední představitelé generace anglické romantické poezie. Takzvaní Jezerní básníci si rozdělili témata své tvorby následujícím způsobem: Coleridge se ujal námětů exotických a „alespoň částečně nadpřirozených“, kdežto Wordsworthovi připadly příběhy ze života prostých lidí, vypovídající o schopnosti přírody „burcovat mysl z letargie zvyku“. Toto vydání přináší různorodý výběr z díla obou básníků v překladu Zdeňka Hrona. Z pera Coleridgeova jsou to především magická veledíla anglického romantismu Píseň o starém námořníkovi, Christabel, a Kublajchan, která tvoří originální jádro jeho básnického odkazu a v Čechách již zdomácněla. Oproti tomu Wordsworth u nás pro samé „revolučně romantické“ zaslepení donedávna mnoho zájmu nevzbuzoval. Četba jeho „diskurzivních veršů“, oné „podzemní hudby“, přitom může být podnětná jak pro čtenáře, tak i pro tvůrce poezie. Probouzí vskutku básnické myšlení zkoumající vlivy krajiny a přírodních jevů na vytváření lidské povahy a básnické obraznosti. Nečekaným půvabem laskají i jeho četné sonety.... celý text
Přidat komentář
Jezerní básníky jsem si pořídila domů a teda nevím jestli to nebyla chyba. Básně jsou epické, což se mi líbí. Třetí hvězda je za krásné obraty o přírodě a celkově básnický popis krajiny. U Coleridge rozhodně Píseň o starém námořníkovi a u Wordswortha Stará Blakeová a Harry Gill.
Básně Coleridge mi sedly více. U Wordswortha mě oslovila jen Lucy Grayová. Celkově hodnotím jako průměr.
Docela příjemná "poznávačka" tvorby dvou předních představitelů anglického básnického romantismu. Jména Coleridge a Wordsworth dodnes rezonují světem literatury, což se netýká jenom poezie. Tahle sbírka je navíc skutečně "pouhou" ukázkou, neb se jedná o příliš stručný "výběr z výběru výběru", abych si ucelil vnímání romantismu jezerních básníků. Zvlášť s přihlídnutím k mému věčnému souboji s básnictvím obecně.
Pokud se budu držet tohoto duelu předloženým Zdeňkem Hronem z vydání nakladatelství Garamond, pak vítězí Wordsworth. Samuel Taylor Coleridge mě sice zaujal svým humorem, který se projevuje především v úvodním slově i poznámkách pod čarou, avšak jeho nádech tajemna-exotiky-nadpřirozena byl přes výpravnost básní příliš slabým, aby mě hlouběji zaujal. Výjimkou budiž tři roky vznikající Christabel a občasné pasáže Písně o starém námořníkovi. Za to William Wordsworth mě bavil svou barevností, hloubkou i tím, co by da Vinci nazval "malováním slovy". Hotový krajinář zachycující sílu a moc přírody i lidského bytí. V rámci lidských jevů to nejvíc platilo u Staré Blakeové a Harry Gilla. V rámci "krajinářství" pak rozhodně Verše složené několik mil nad Tinternským opatstvím, stejně jako Sonet napsaný dne 3. září 1802. Ehm, na původ názvů se neptám.
Tahle knížečka jistě stojí za pozornost. Nemohu však říct, že by mě její obsah zaujal v tuto chvíli na tolik, abych šel z básnického umu autorů do kolen. Časem tomu může být jinak, protože je bez pochyb, že to nebylo poslední setkání s pány Coleridgem a Wordsworthem.