Ježíš na Šumavě
Robert Michel
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250654/mid_jezis-na-sumave-250654.jpg
4
14
14
Širá rozloha šumavských hvozdů dává živelnou scenérii zvláštnímu příběhu, který tvoří dějovou osnovu knihy. Hluboko v lesní samotě, kde jedinou známkou života je dým, stoupající z milířů, žije uhlířova dcera, která kdysi byla zachráněna před zmrznutím v zasněžené lesní pustině, ale která od té doby propadla jekémusi tichému náboženskému šílenství. Z jara na chvíli zabloudil k uhlířově chalupě potulný podivínský malíř a jako ve snu, stala se Marie matkou jeho dítěte. Chlapec dostal jméno Ježíš. Vyrůstal v samotě jen s blouznivou matkou, se stromy, květinami a ptáky. Později se dostal do osady mezi vesničany a působil zázračně svým zjevem, až posléze jeho krátký, podivuhodný život skončil na hranici. Malé básnické dílo o bloudění lidských srdcí uprostřed světa lesních samot je mistrným kusem vypravěčského umění, které ve svém jednoduchém, výrazném, silném podání připomíná umění starých lidových dřevorytů.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1938 , Topičova ediceOriginální název:
Jesus im Böhmerwald, 1927
více info...
Přidat komentář
Prazvláštní příběh, který člověk jen tak nezapomene. Uvítala bych více kapitol z pohledu chlapce, protože popsané spojení se zvířaty, přírodou, bouřkou atd. je úchvatné. Ostatní lidé mi přišli svým chováním příliš šílení a fanatičtí. Styl psaní je zastaralý, ale rychle vtáhne do děje. A kresby N. Čulíka působí nepokojně až výhrůžně jako příběh sám.
Souhlasím s označením "překvapení". Lepší, než jsem čekal. Vyprávění má spád. Příběh schematický, poplatný době a kapitoly vyprávěny až s povídkovou stručností, ale příběh i kniha jistě v mysli zůstanou.
Tak tenhle příběh se mě opravdu hluboce dotknul.
Je vyprávěn s neobvyklou dávkou citlivosti, má silné nosné téma a některé okamžiky jsou dojemné tak, až se srdce svírá. Hlavně propojení malého hrdiny s přírodou je až magické.
Jeho absurdní vyslání do světa neslo stopy černého humoru.
První polovina mě zasáhla víc, i svou naprostou uvěřitelností, v závěru už autor popustil uzdu své romantické fantazii.
Jsem ráda, že jsem se s touto knihou potkala.
Pro mě největší knižní překvapení tohoto roku. Atmosférou mi připomíná Ladislava Klímu. Navíc krásné ilustrace.
Příběh - mýtus, na který nahlížím asi jako na krystalizaci genia loci Šumavy, se vší krásou, posvátností i hrůzou. Vybavovaly se mi hodně obrazy Josefa Váchala, který ducha Šumavy dokázal taky "nasát" a román by doprovodily možná s ještě větší silou. Opravdu hodně mi to připomínalo knihu "Kéž tonu v radosti" od J. Giona a dívala jsem se, že byly napsány téměř ve stejnou dobu... co to tehdy viselo ve vzduchu?