Čarostřelec
Jan Horníček
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445558/bmid_carostrelec-m5j-445558.jpg
4
206
206
Jezuita Vilém série
1. díl >
Cesta z Reichenbergu do Hejnic se klikatí strmým, zalesněným průsmykem. Stmívá se, nad horami vyje a běsní sněhová bouře. Během namáhavé jízdy se v dostavníku seznamují dva muži. Otec Vilém – kněz, který prchá před svou minulostí – a doktor Šulc, podivínský lékař z Vídně. Ti dva mají pramálo společného, brzy se však ukáže, že je dohromady nesvedla náhoda, ale něčí lstivý úklad. Oba vědí až příliš o temném případu svatokrádeže. Pátrání se komplikuje, dva týdny po vyloupení hejnického kostela dojde k sérii krvavých vražd. Souvisí to celé s nebezpečnými intrikami, které splétá místní opat? A co tají bývalý vojenský kaplan z nedalekého Bílého Potoka? Vyšetřování posléze zavleče naše hrdiny hluboko do hor: mezi pytláky a pašeráky, jimž vládne pověstný čarostřelec Tapper. Je mrazivý únor léta Páně 1789.... celý text
Přidat komentář
Prekvapive dobry pribeh. Priznam se, ze o konci 18. stoleti nevim asi nic (dejepis me fakt nebavil) a pokud si to casove zaramuji nekde mezi Jiraskovy Skalaky a F.L. Veka, tak mi v tom na zacatku vadila ta moderni rec. Porad jsem cekal, kdy se zacne mluvit pompezne, kde budou kvetnate dobove proslovy a podobne. Tech jsem se nedockal, ale naproti tomu se postupne rozjel docela napinavy pribeh a zajimave vysvetlovani.
Jako oddechovka je to fajn :)
Je to prvotina.
Tím by se asi dalo shrnout vše podstatné. Ve svém žánru si to svoje čtenáře najde, nápad na děj je zajímavý, kniha má své silnější chvíle, ale i dosti těch slabších. Obzvlášť začátek je takový nemastný, neslaný, až k polovině příběhu se děj rozjíždí a blíž k závěru je i napínavý. Určitě si přečtu pokračování, už jen ze zvědavosti, jestli čas a vypsanost autora posune tvorbu dál, děj by si to zasloužil.
Opravdu velice povedená prvotina. Autor píše velice čtivě a i popisy jsou krásně barvité. Po celou dobu četby jsem byl v Tarantinově Osmi hrozných, takže pocit z knihy byl ještě o stupínek lepší. Druhý díl už mi čeká v knihovně, tak se moc těším, až na něj přijde řada :-)
Mně se to četlo dobře. Řekl bych, že na prvním místě tu byla skvěle zpodobněna atmosféra. Drsný kraj, drsná příroda, drsné klima, drsní lidé, drsné osudy. Mráz, fujavice, šero a deprese z toho jen čiší. Příběh tak nějak starosvětsky neobratný a krkolomný, ale k té atmosféře mi to sedělo. Detektivka to není ani náhodou.
Tak jako prvotina je to určitě dobrý počin, kniha má zajímavý nápad, je zasazena do nevšedního prostředí, je čtivá, má spád a ... a tady výčet pozitiv pomalu končí. To, že se autor dopustil řady nepřesností, jednak v historických, ale především v lokálních reáliích, to bych mu jako čtenář neznalý tamního místopisu ještě dokázala odpustit (i když souhlasím s kritiky, že takové věci by si spisovatel měl pohlídat). Díky krásné češtině a poutavému stylu bych dokázala přehlédnout i skutečnost, že postavy v přímé řeči jakoby občas zapomínaly, že spolu hovoří na konci 18. století. Dá se odpustit - ačkoliv to už jen se skřípěním zubů - i poněkud zbytečné nebo málo rozvinuté vedlejší dějové linky a určitá zkratkovitost a nedotaženost, někdy až neuvěřitelnost obou hlavních postav - otce Viléma, který v sobě v průběhu vyprávění objevuje různé skryté a polozapomenuté talenty, aby s nimi jako deus ex machina vyřešil zoufalou situaci a doktora Šulce, který má v rukávech tolik překvapení a tajemných odhalení, že se postupně stává takřka karikaturou sebe sama (a jeho otravné hihňání tento fakt jen umocňuje). Co ale autorovi odpustit nedokážu je uspěchaný, useknutý a snad až odfláknutý konec. To bylo opravdu zklamání a jen mi to zkazilo celkový dojem z knihy, která by jinak, i přes všechny výhrady, mohla aspirovat na víc než jen žánrovou oddechovku do vlaku.
Tak tohle mě vůbec nechytlo. Nějak ani nevím, co k tomu říct. S utrpením dočteno do půlky, dál by to pro mě byla jen ztráta času.
Poslech audioknihy ve skvělém podání Martina Pechláta. Zvlášť ze začátku jsem byl nadšený díky výborné atmosféře, postupně mé nadšení ovšem ochabovalo, ke konci jsem si nebyl jistý, jestli to není napodobenina krvavých románů nebo parodie na ně (jak jsem si posléze přečetl i v recenzi Pavla Mandyse). Ale protože jsem nemohl dělat nic jiného, tak jsem to doposlouchal.
Knihu jsem nějakou dobu odkládal, ale pak ji přečetl za dva večery. Neměl jsem problém se střídáním dějů, přestože jsem občas nechápal, kudy se nový příběh odebírá a proč. Popis velice známých míst mě bavil, až na hřbitov u Pytláckých kamenů. Jinak se mi kniha líbila. Vykresluje kraj, který byl v minulosti velmi drsný a chudý. Chrám v Hejnicích znám důvěrně. Kniha mně bavila ..
Inu, anotace je o dost působivější než samotná kniha. Výborné momenty by tu byly. Postava doktora Šulce je pozoruhodná, Vilém je poněkud nudný, nicméně zásadový typ a Mirek Dušan by nad ním zatleskal. Já tedy méně a nijak extra mě nebral. Hory i podhůří dobrý, akorát nevím, jak moc dobrý pro někoho, kdo to tam osobně vůbec nezná a nemůže si tedy pomáhat vlastními obrazy. Dějová linka je tak složitá, respektive je jich tolik, že jsem se musela pořád vracet, abych zachytila alespoň jednu. Mohl by to být pozoruhodný román na pokračování v nějaké příloze Ahoj na sobotu nebo jak se to jmenovalo. Takhle spíš nic než moc.
Skvělá atmosféra - hlavně ve formě audiobooku, kde byla podtržena zvukovými efekty a hudbou - na samotném příběhu mě ale neuvěřitelně zlobilo chování lidí v té horské vesnici. Na konci jsem už pak doufala, že je všechny do jednoho pověsí vedle toho jejich slavného "ochránce".
Kniha mě velmi zaujala, i z toho důvodu, že Hejnice a okolí znám jak své boty a děj jsem si přehrávala na přesných místech. Moc mě to bavilo, jak dějově, tak jazykově!!
(Audio)kniha tady od nás za humny, kde možná pověst o kulích, které nikdy neminou cíl, zná hodně lidí. Proto jsem to taky poslouchala, ale zklamaly mě slepé odbočky - na co tam kruci bylo to povídání o zednářích? - a odfláknutý závěr. Nejdřív se popisuje každé hnutí postav i jejich mysli a pak prásk (doslova) a konec? No nevím... Načtené je to pěkně.
Tohle byla ale kovbojka! Řádná kovbojka nebo detektivka? ze zamrzlých Jizerských hor.
Během namáhavé jízdy se v dostavníku seznamují dva muži. Otec Vilém – kněz, který marně prchá před svou jezuitskou minulostí a doktor Šulc, podivínský lékař z Vídně, který se, Bůh mi odpusť, sakra podobá Dr.Schultzovi z Nespoutaného Djanga. Oba jsou povoláni k vyšetření svatokrádeže, ke které se postupně přidá i několik mordů. Vyšetřování oba zavede hluboko do hor: mezi pytláky a pašeráky. Je mrazivý únor léta Páně 1789.
Tahle spíše klučičí kniha mě bavila moc! Mráz Jizerské divočiny byl pořádně cítit v kostech, napětí a dobrodružství by se místy dalo krájet a přitom je celý příběh psán krásnou čtivou češtinou. I přes neznalost místopisu oblasti Jizerek jsem si čtení moc užila, a pro někoho kdo ta místa zná, to musí být balada.
Jako prvotina se kniha Janu Horníčkovi opravdu povedla a můžu doporučit dál.
"Proto také máme svého Čarostřelce, pána nad Velkou Jizerou. Pro vrchnost je to jen pašerák a pytlák. Pro nás je to král. Zná hory, zná stezky a napajedla zvěře, přechody přes močál. S flintou dovede co nikdo jiný. A nebojí se ani samotného ďábla."
Sledovat na počátku rozpolcenost a posuny myšlení hlavního hrdiny bylo mnohem zajímavější než příběh sám. Ve chvíli, kdy se do popředí dostal děj, nestihl jeden pojmout jednotlivá vlákna. Možná stačila hlavní zločinecká linka; vedlejší stezky celé vyprávění jen vycpaly. A pokud by autor použil slovo vůčihledně i počtvrté, čtvrtou hvězdu by nedostal:). Vyrovnal to doktor, jenž byl zcela určitě příbuzným Schultze z Nespoutaného Djanga říznutý Samem Hawkensem, a "shrbené myšlenky."
"Člověk vydrží mnohem víc, než se na první pohled zdálo; zlomí-li se však, zbude zahrocený pahýl, který je hrozbou pro všechny okolo."
Pěkná detektivka! Teda malinko přitažený za vlasy s těma zednářema a tak, ale tyhlety tajný společenství a konspirace můžou být právě dobrým kořením knížky, když to není blbě napsaný. Jizerky jsou pro mě zatím neprobádaný, ale už několik let zprostředkovávaný mým dobrým kamarádem skrze jeho vlastní tvorbu a vyprávění. Sama jsem tam byla doslova párkrát, ale jak se mi do života pořád vrací, tak k nim mám určitej vztah. Tahle knížka je taky pěkně načtená, doporučuju.
Asi by se mi to tolik nelíbilo, kdyby děj nebyl zasazen do Jizerských hor (...a přímo Hejnice – moje srdcovka). Celé jsem to tam živě viděla, takže jsem si to užila maximálně. A detektivka také solidní, i když do historického románu (jako je v anotaci) to má myslím daleko.
Velmi pěkná oddechovka. Posloucháno jako audiokniha. Těšila jsem se na procházku, jen abych mohla pana Pechláta poslouchat a držet palce oběma vyšetřovatelům. Příběh pěkně plynul, sem tam mě vyrušilo nějaké moderní slovíčko či historická pochybnost (alžírská káva?), ale kniha mě prostě okouzlila. Líbil se mi i závěr a pokud bude pokračování, ráda se do něj pustím.
Krásně psané, neotřelé prostředí, chytrá a i snad “radostná” detektivka. Moc se mi to líbilo, jen **** protože konec mě trochu zklamal, takový rychlý a jednoduchý závěr, čekala jsem něco “sofistikovanějšího” :-D ? Možná je to jen problém u mě, nenechte se odradit a stáhněte po milé a inteligentní oddechovce.
Štítky knihy
18. století pověsti napětí intriky tajemství Jizerské hory historické detektivky rozhlasové zpracování
Čarostřelec
Docela zajímavá a čtivá kniha, která má své mouchy, ale celkově se mi líbila.
Na prvním místě chválím skvělou atmosféra zimních Jizerek, zasazení do skutečných lokací, prostě uvěřitelné kulisy příběhu. Oceňuji také užívání německých názvů lokalit, i když v tom by měl být autor důkladnější - občas mu utekl nějaký Bílý Potok, Hejnice či Velká Jizera v češtině. Podobně by měl být důslednější v užívání německých jmen místních obyvatel - jak se proboha někdo v severním pohraničí v 18. století může jmenovat Ivan, o příjmeních ani nemluvím?
Negativem je, že děj postupuje vpřed poněkud chaoticky a hlavní postavy jsou spíš ve vleku náhody, než aby si určovaly vlastní směr. Drobné logické seky v praktických věcech - myslím třeba, že koně neprojedou metrové závěje, "archiv" by určitě nebyl v Liberci jako dneska, ale na frýdlantském zámku, problém je i se vzdálenostmi - třeba Velká Jizera je od Hejnic dobrých dvacet kilometrů, a rozhodně by se tam, zvlášť v zimě, nedalo dostat v tak krátkém časovém úseku apod. Ale na odreagování je to příjemné čtení, na prvotinu dost dobré.