Scarlett 2
Alexandra Ripley
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243657/bmid_scarlett-2-243657.jpg
4
234
234
Jih proti Severu série
< 4. díl >
Když se Scarlett při výletě na plachetnici málem utopí a skončí s Rhettem ve vášnivém objetí, myslí si, že vyhrála. Manžel ji však znovu opustí a Scarlett odjíždí do Savannah. Tam ji zasáhne poslední rána - Rhett jí nabízí rozvod. Tehdy se Scarlett rozhodne začít úplně znovu - už proto, aby nemusela čelit hanbě z rozvodu, když nosí po srdcem Rhettovo dítě. Nový domov nachází v Irsku, rodné zemi svého otce. Přestože se jí tu podaří usadit, stále palčivě pociťuje, že jí něco chybí. Ten pocit je tím horší, že se čas od času v její blízkosti mihne Rhett a zjitří rány, které se dosud nezhojily. Ve chvíli, kdy se Scarlett ocitá na životní křižovatce, se Rhett objeví znovu...... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Druhá kniha je sice lepší než první, ale ani tak nedosahuje kvalit původního románu. Ona M. M. věděla, proč nechává konec otevřený. Protože ta marná touha a přesvědčení o tom, že prostě Rhetta dostane, je už tak trochu přitažené za vlasy. Kdo prožije něco podobného jako Rhett (někoho tolik milovat a nakonec zjistit, že už je mu ten člověk lhostejný), tak by se ke Scarlett vrátit nikdy nedokázal. Irsko mě bavilo, i ostatní postavy. Ale Rhettův návrat to trochu pokazil.
Ještě lepší než první díl. Scarlett konečně dospěje a její vývoj je fakt markantní. Irsko zas úchvatné, že bych tam měla taky kořeny? Ocenila jsem i psychologickou stránku, i to, že chvílemi nahlídneme i do nitra ostatních postav. Závěr možná až moc napínavý.
Tak jsme u konce. Ke Scarlett i samotnému Jih proti Severu se určitě ráda vrátím. Druhá část příběhu se mi líbila o malinko méně, protože tam moc nebyl Rhett a hlavně mi chyběl Charleston. Ale i prostředí Irska mělo něco do sebe. Celou sérii určitě doporučuju. Změna autorky mi vůbec nevadila, naopak mi přijde, že menší změna příběh posunula ještě o latičku výš. Dala bych tak 4,5*/5*, protože první část se mi líbila o trochu víc.
To byl hodně dlouhý příběh Scarlett O‘Harové, už proto, že jsem přečetla všechny čtyři knihy za sebou a musím se přiznat, že ač se mi podobné romány zvlášť nelíbí, četla jsem s chutí.
V posledním díle jsem moc postrádala všechno známé, jak prostředí, tak postavy. Samozřejmě nejvíc Rhetta, bez něj to nebylo ono. Vždyť právě hašteření a jiskření mezi Scarlett a Rhettem dodávalo celému vyprávění to správné napětí. Když se konečně objevil, skoro až na třísté stránce, zase hned zmizel a objevoval se jen tu a tam.
Vrátit se ke kořenům sice dávalo smysl, ale byly to především kořeny Geralda O‘Hary. Scarlett byla odjakživa dítětem Ameriky. I proto mi hledání nového domova a nošení irských barevných spodniček a punčoch, ke Scarlett vůbec nesedělo, ale dejme tomu, že jen hledala sama sebe. Právě její proměna, od začátku do konce, byla úchvatná a pokud vás vyváděla celou dobu z míry, nakonec si ji zamilujete.
Autorka se mi zalíbila alespoň návraty k bohatým plesům, a nově honům a dostihům. A schválně si to napětí nechávala nakonec. Byl to vlastně trochu kýč, ale krásně romantický kýč! Občas je dobře vystoupit ze svojí obvyklý zóny, protože sami sebe poznáte z jiný stránky a dost možná budete mile překvapeni, stejně jako já.
Jsem moc ráda, že jsem ulovila všechny čtyři díly, navíc i od stejného nakladatelství. Létošní léto si uchovám jako léto se Scarlett, přeci jen, opouštím víc jak sedmnáct set stran příběhu, u kterýho jsem strávila doopravdy příjemný čas.
Skvělé zakončení mé milované série. Irsko tomu dodává všechno, co kniha potřebovala. Série, ke které se budu několikrát ještě vracet.
Scarlett projde neskutečným osobním vývojem. Z rozmazlené, sobecké nanynky se změní v dospělou ženu, která je pevně ukotvena.
Ovsem je velice smutné, že Scarlett je stále vyvrhel ve všech svých společenských kruzích. Nikde se necítí dobře, vždy se ji někdo pouze snaží zneužít ke svému prospěchu. Možná by si čtenáři zasloužili ještě kousek jejího příběhu, kde by byla konečně šťastná. Jako jedna z mála, by si to opravdu zasloužila.
před časem jsem napsala komentář k Scarlett 1, ale román jsem vlastně četla v souborném vydání.(a jak tak koukám do police - dokonce slovenské vydání - tak proto !!)..jasné, prostě snaha pobýt s oblíbenou hrdinkou a zjisti, jak to s ní a Rhettem nakonec dopadne...irská pasáž mě při prvním čtení fakt bavila, při opakovaném mi už přišla hodně přitažená za vlasy...hlavně tam narvat spoustu příbuzných, aby čtenář pak ztrácel přehled, kdo je kdo...
opakovaně jsem vizualizovala zejména Scarlettiny popisky irských "krojů" a její snaha barevně zapadnout..nadšení punčochami, sukněmi, dřeváky...
pak trocha vzrůša, trochu drsný nápadník, trochu politiky, terorismu..
ale nejdůležitější je sama Scarlett, a její "záračná" dcerka Cat..a samozřejmě opětovné setkání s Rhettem..a jelikož je to krutá romanťárna, tak si asi domyslíte, jak to vlastně celé dopadlo....
nevím, jestli by se knížka líbila Margaret Mitchellové, ale fanynky Scarlett O´Harové určitě asoň trochu potěší...
Konečně jsme v Irsku. Musime se odnaučit americké mravy a přiučit se těm novým. Celá kniha super. I když jsem ovšem spokojená s tím koncem. Přišel mi docela nereálný vzhledem, co se v té knize dělo
Líbila se mi o něco víc než jednička už jen proto,že se děj odehrával v Irsku.
Ale trochu jsem byla zmatená z toho jejího "porodu". Z biologického hlediska tam bylo pár nejasností....
Četla jsem v září 2012. Podle mých poznámek:
Děj kolem roku 1880, hlavně v Irsku.
Zajímavé, čtivé, hezké.
75% - Vlastně taková fanfiction ke slavnému románu Jih proti Severu napsaná velkou obdivovatelkou Margaret Mitchellové, která se očividně stejně jako většina čtenářek nadokázala smířit s koncem, kdy Rhett Scarlett opustil, a rozhodla se s tím vcelku působivým způsobem něco udělat. Ve druhém dílu se Scarlett již zcela rozhodne rezignovat na jižanské konvence a odjíždí do Irska, rodné země svého otce, kde konečně proniká ke kořenům svojí vlastní povahy. Poznává trpký život svých chudých příbuzných pod nadvládou Angličanů a že je to pořád silná a nezlomná Scarlett, neváhá se dokonce zaslíbit jednomu z nich, aby posílila vlastní pozici. No a nakonec i Rhett pochopí, že Scarlett je pro něj pořád jako stvořená, takže na závěr se koná i vytoužený happyend.
Už dlouhá léta má místo v mém srdci i knihovně, nyní čteno po Jihu proti severu malinko pokulhává, ale i tak to stojí za přečtení. Jen konec je hodně nahustěný.Je to pěkná kniha.
Tydlifidli.
Druhý díl jsem si užila o poznání víc. První příliš sešněrovávala morálka tehdejší americké smetánky a neméně i nedostižná předloha. V druhém díle se konečně rozbujel život. Nespoutaný irský venkov mě okouzlil. A konec? Je jasné, že šalamounské řešení Mitchellové je nepřekonatelné nebo spíš, podobně jako u Věčné Ambry, jediné možné. Ale přiznávám, že i tak jsem předvídatelný a ne zecela pravděpodobný závěr četla s jistým uspokojením.
První díl pokračování osudů Scarlett se mi líbil více, ze začátku mě chvílemi dvojka nudila, ale tak v půlce se to rozjelo a já se začala opět bavit, takže dávám 4 hvězdy a jsem spokojená, protože konečně happyend. Celkově pěkné čtení.....
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Scarlett 1 |
| 2009 | Scarlett 2 |
| 1992 | Charleston |
| 1993 | Dědictví z New Orleansu |
| 1993 | Sbohem, Charleston 1 |
Je to mnohem slabší než původní Scarlett z Jihu proti Severu. Nu což...
Ta třetí hvězdička je asi z nostalgie.