Orlík, hrad na skále

06.12.2017

Ze všech dílů trilogie je tento asi nejbarvitější, čemuž napomáhá ústřední motiv cesty, nastupující ovzduší módy humanismu (v kontrastu k rozmáhající se asketické víře českých bratří) a také střídání vypravěčských perspektiv očima několika ústředních postav. Víc než v předchozích dílech je také tu patrná autorčina schopnost odstínění různých jazykových stylů a vrstev a také pěkná práce s archaismy. Opět skvěle vykreslené poměry v zemi vyčerpané vleklými náboženskými spory pod vládou nepříliš důvtipného a příliš vzdáleného panovníka v Budíně, to vše se prolínající s individuálními životními osudy, tužbami a vášněmi. Jde tu vlastně o zajímavý milostný čtyřúhelník (z něhož jeden aktér již není naživu, ale i tak zůstává milován a vzpomínky na něj jsou stále hybatelem děje). Kniha trochu trpí tím, že na začátku je příliš mnoho retrospektiv, delší dobu trvá, než se rozběhne nějaká výraznější dějová linka, ale dobrodružná cesta z Orlíku přes Zvíkov, Budějovice, Horažďovice, Sušici, Rabí na Kašperk to později vynahradí. Jak říká orlická paní v závěrečné samomluvě: "Cestou jsme mnoho zažili – a bylo to dobře. Viděli jsme kus země a jak vlastně vypadá. Že je to hromádka těch nejrozmanitějších sutin a stálého hledání něčeho pevného. Rozvracet, bořit, strhávat, to jsme uměli, ale budovat, stavět, podepřít, to ne! Nade vším trčí jen náš hrad na skále. Náš Orlík!" Autorka podala ve své trilogii české dějiny konce 15. století velmi kriticky a skepticky, ale maximálně poutavě a autenticky.