Jimmy Corrigan: nejchytřejší kluk na světě

21.06.2023

Jimmy je naprosto úžasné dílo, které nesedne každému. Každý stránka a každý panel využívá možnosti media. Je potřeba mít v rámci komiksu načteno a nemít preference, poté vás tenhle melancholický příběh o vztahu syna a otce může dostat do kolen. Mě se dílo líbí moc, ale určitě to není pro mainstream...což je naprosto v pořádku. Jarmuschovi filmy například též nesednou každému...ale fanoušků má spousty.

20.01.2023

Jeden z nejlepších grafických románů vůbec. Autor v něm stvořil úplně nový komiksový jazyk, bytostně vlastní pouze komiksu. A tomu nutně musela odpovídat i vazba. Tahle kniha je umělecký objekt, artefakt sám o sobě. Příběh přetéká ve vlastním pojetí na obálku, kterou můžete rozstříhat a slepit. V samotném ději o hledání vlastního otce se snoubí přítomnost s minulostí, ikony, komiksoví hrdinové... Tohle se nedá zfilmovat. Asi jako žádný pořádný román hodný toho jména.

26.06.2021

Do posledního detailu propracované grafické dílo. Depresivní, absurdní, pokřivené, melancholické a přesto geniální.

31.05.2021

Ufff… kde začít? Po dočtení téhle knihy toho mám v hlavě tolik, co bych k ní chtěl říct a zároveň se obávám, že na něco z toho zapomenu. Jimmyho Corrigana můžu směle zařadit k nejpodivnějším knihám, jaké jsem kdy četl. V prvé řadě pro mě vůbec nebylo jednoduché se do ní začíst. Když jsem ji začal číst poprvé, tak jsem ji po určité době v záchvatu zoufalství odložil s tím, že na tohle prostě nemám. Že jsem vyhodil peníze za něco, čemu zkrátka nerozumím. Při druhém pokusu jsem zatnul zuby, nadopoval jsem se kofeinem a navzdory návalům zoufalství jsem se prokousal přes první třetinu (asi) knihy, která je příšerně matoucí. Je v ní plno zmatených snů a představ, které se nedají odlišit od vzpomínek či odlišných časových rovin příběhu. Taky ještě nejste zvyklí na to, že do normálního toku vyprávění jsou vložené momentální představy, aniž by byly nějak vizuálně odlišené. Nechápu, že toto mohlo vycházet jako novinové stripy a lidi, ani vydavatelé, s tím neposlali Chrise Warea k šípku.

Jakmile se však dostanete přes první třetinu knihy, tak vyprávění začne být souvislejší a stravitelnější. Stane se z toho čistá existenciální deprese, která vás sice drtí, ale alespoň víte kde jste a co se děje. Sledujete historii jednoho rodu, ale optika, kterou to sledujete, je značně pokřivená. Možná je to tím, jak jsou hlavní postavy nakreslené a nebo je to tím, jak se scénář vyžívá v trapných momentech, trapném tichu a trapnosti obecně. Například zrovna Jimmy Corrigan - má práci v kanceláři a žije zcela samostatně, ale podle jeho chování a výrazu v obličeji byste řekli, že je zcela nesvéprávný a že utekl z ústavu pro mentálně zaostalé. Podobné je to s jeho předky. Bylo mi zpočátku velmi nepříjemné sledovat takovéto postavy a jejich trapné dialogy. A to není moje kritika scénáře, ony jsou opravdu napsané tak, aby byly trapné. Celkově je to vyprávění velmi absurdní. Často jenom sledujete postavy, jak zmateně sedí, čumí a neví co říct. Doslova celé stránky koncentrované trapnosti.

Když se na to ale podívám z jiného úhlu, tak tohle je naprosto upřímný popis života. Takový život bohužel často je. Jdeme z trapnosti do trapnosti a v hlavě si tajně přehráváme teoretické scénáře situací, které mohou nastat.

Zmínit musím samozřejmě výtvarné zpracování, které je úzce propojené se scénářem. Chris Ware rozbíjí stránky na kvanta malých panelů, ve kterých úspěšně rozkresluje a prodlužuje trapné chvíle ticha, či se pomocí nich v rychlosti posouvá dopředu s tím, že zároveň načrtne, co se všechno stalo. Naprosto unikátní jsou vysvětlující diagramy, které když se naučíte číst, tak vás zkrátka pobaví. Zajímavé je také to, že všechny texty v knize jsou psané velmi malým písmem. Tak malým, že by ke knize měl BBart dávat i lupu.

A vůbec, celý tento můj komentář je úplně trapný…

24.09.2020

Silný příběh, krásná kresba, zajímavá forma a asi nejnesympatičtější postavy jaké jsem kdy zažil. Původně jsem myslel, že čtení tohoto komiksu nebude nic moc, dlouho jsem ho odkládal...ale pak jsem se po prvních stránkách do příběhu fakt zakousl a byl napjatý, jak dopadne. Je to smutné, ale stojí to za přečtení.
(Četl jsem v originále, překlad tedy nehodnotím.)

18.04.2020

Divné , prazvláštní, pitoreskní, neobvyklé, podivné, nudné, nepochopitelné, čudné, bizarní, ale přelouskal jsem to do konce.

18.06.2018

Trošku jako luštit náročnou křížovku uprostřed opuštěné, studeně vykachlíkované nemocniční chodby: rozhodně je to zážitek, ale že by byl příjemný, to se říct nedá. Zato když vyjdete ven, vidíte najednou svět mnohem růžověji.

18.01.2018

Toto je komiks, ktory bura vsetky zakladne konvencie komiksoveho zanru. Budete sa v nom stracat, uvidite co ste nikdy nemohli nikde vidiet. Obcas budete musiet stranku prezerat viac krat kym pochopite. A nie je to zalezitost jedneho dna. Myslim ze sa to neda zvladnut na jeden, ani na dva krat. Proste je to NALOZ tazkeho, depresivneho, smutneho, banalneho, sonda do zivota chlapika ktory proste nemoze inak len zit ako zije. Konat tak ako kona, snivat svoje nesplnitelne sny. Budete svedkom sondy a verte ze tam uvidite kus seba. Kto sa v tom kusok neuvidi, klame sam seba.
PS: nadherna geometricka kresba

16.03.2017

Nejde o to, že by komiks byl depresivní nebo prostě smutný, ale je spíše takový o ničem. Pořád nechápu, proč je v názvu: "nejchytřejší kluk na světě". Prokousal jsem se až na konec a Jimmy na mě pořád působil jaksi odevzdaně a neprůbojně. Nemastné, neslané a přitom tam potenciál byl. Jasně, můžeme namítat, že takové literární postavy tvořil i sám Kafka, ale on je aspoň zasadil do zajímavých situací nebo nějakého tragického prostředí, čehož jsem si tady zrovna nevšiml.

12.03.2015

Vlastně první komiks, který jsem četla, na doporučení přítele. Depresivní bych knihu nenazvala, to je přehnané. Děj je smutný a banální, jako lidský život sám. Velké plus dávám neobvyklému stylu knihy, to mě bavilo. Určitě kniha, která má místo v mé knihovně a ke které se ještě určitě jednou vrátím.

Inu, knihu jsem nezničil, vystřihovánky jsem si neudělal, ale co nejrychleji jsem ji prodal na Databázi knih, neboť takhle příšerně depresivní dílo (pokud pominu Míň než nula od Eastona Ellise) jsem snad ještě nečetl. Působivé, ale mám rád optimističtější záležitosti.

04.02.2013

Tak tohle mě teda dostalo!! Při prvním pokusu o zdolání této, hustě textem, piktogramy a různými sympatickými neobvyklostmi nacpané, knihy jsem nebyl úspěšný a dřív, než jsem si z apatického zoufalství podřezal hrdlo, jsem ji radši v nastupující depresi z myšlenek na smrt mou i mých nejbližších odložil. Druhý pokus byl úspěšnější a tento poloautobiograficko-piktografický román mi vzal vskutku vítr z plachet. Jimmy je ten člověk, kteréhož by mi bylo spíše líto, kdybych byl nucen s ním trávit nějaký čas. V jeho pohledu se jasně značí zděšení a panika, kdykoli má opustit bezpečí svého hnízdečka, přesto se ale vydá na cestu letadlem za svým biologickým otcem, kterého v životě neviděl. Btw tam potká i svou “sestru“ a svého děda, jehož dětský příběh s otcem a babičkou se nese jako druhá příběhová paralela komiksem – tento pro změnu vyrůstal bez matky, na kterou je oproti tomu aktuální Jimmy poněkud nezdravě fixován. Povětšinou miniaturní piktogramy - zhusta bez textu, prolínající se dějové linie a naprosto nezaznamenatelné přechody mezi skutečností a Jimmyho představami způsobí, že občas člověk vypadne z toho která bije a jestli by si neměl tu mašlu motat rychleji. Je až k neuvěření, jak srozumitelně se maestrovi povedlo v někdy opravdu minipanýlcích ztvárnit výrazové pocity od zděšení, přes strach, zoufalství, beznaděj, příšernou sebelítost, naléhavost až po odevzdaně nervózní mlčení. Autor si nedělal hlavu s počtem panelů a na některé scény jsou použity desítky oken, i když se zdánlivě nic neděje. Ale právě s tímhle komiks pracuje a tohle dává kresleným okamžikům, u kterých by se v reálu asi každý cítil minimálně nesvůj, spíš ale trapně, empatický potenciál a schopnost zažrat se do mozku tak, že jsem místy nevnímal co se kolem mne děje, jak jsem byl vtažen do této nelehké psychózy.

Myslím proto, že toto výrazné dílo jasně ukazuje, že komiks jako médium nemá hranice možností o čem je schopen vyprávět a jaký obsah nést - a zrovna tento román je posouvá ještě trochu dále. Jsem si vědom paradoxu v předešlém souvětí;-) Umělecky, lidsky a technikou vyprávění i kresby je o hodně výše než většina komiksové produkce u nás. Styl nebo spíš zvláštní typ diagramu, kterým bylo popsáno na jedné dvojstraně narození matky + otce + kousek dál po časové linii Jimmyho, z toho vedoucí šipky do různých období života hrdinů, k roztrženým fotkám apod., mi na pojmutí zabral dost času (myslím, že jsem tu stránku louskal ze všech stran snad 15 minut), ale po jejím vstřebání jsem byl na sebe hrdý, že tato nitěrná práce nepřišla vniveč a bohatší o pro mne úplně nový způsob pojetí juxtapoziční sekvence. Stejně funguje třeba obrovská plachta obálky a takovýchto nelehkých momentů, kdy intuice je to jediné, co člověku zbývá, aby pochopil co se před ním děje, je v knize požehnaně. Nedá mi to, abych nepřesně necitoval přímo z vnitřní dvoustránky desek: “je možné, že lidé neobeznámeni s novými vlnami avantgardy mohou mít problém držet se děje v předkládaném piktografickém materiálu.“ Omlouvám se za výcuc, ale rozvinutý text je v knize dlouhý asi jako tento megakomentář. Ostatně přední dvoustrana je sama o sobě dostatečně šílená, aby si čtenář udělal představu do čeho jde. Doporučuji před čtením samotného komiksu důkladně přelouskat. Někdo třeba už pak dál ani číst nebude, většina se však perfektně pobaví.

Gadžopádně jediná věc mi kazí dojem a to, když jsem na výše zmíněné úvodní dvoustraně vyplnil test, zda-li jsem vůbec zralý začít se čtením, pásovou pilou jsem ho dle návodu vyřezal z pevné vazby a zaslal autorovi, spolu s 20 dolary, tak mám teď díru v deskách.:/ No ale tuto maličkost jsem nahradil tím, že jsem si neskládal vystřihovánku z přebalu a tak to na první pohled nejde vidět. Tak jako tak, zážitek z tohoto dílka je příliš silný, než abych dal méně bodů než plný počet a gratuloval si k tomu, že můj život byl zatím vlastně jen procházka růžovou zahradou:-)