Jiná Gabriela Koukalová
Martin Moravec , Gabriela Koukalová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374758/bmid_jina-gabriela-koukalova-mMU-374758.jpg
3
778
778
Zažila slávu, úspěchy, medaile. Ale taky spoustu okamžiků, o kterých dosud nikomu neřekla. O některých proto, že se bála, o dalších proto, že se styděla. Teď je Gabriela Koukalová poprvé odhaluje ve své biografii. Vychází sportovní i osobní zpověď nejlepší biatlonistky naší historie. Mistryně světa, olympijské medailistky, vítězky Světového poháru. Kniha je psaná autenticky v první osobě a odhaluje zákulisí tréninkové dřiny, nejdůležitějších závodů i mysli vrcholové sportovkyně v těch nejvypjatějších momentech. Gabriela jde ve svých pocitech na dřeň. Popisuje nejen velké výhry, ale i to, co se skrývá za nimi. Třeba desítky probrečených nocí, spory s rodiči a trenéry, ne vždy ideální atmosféra v týmu nebo těžká nemoc, kterou před světem dlouho tajila… Součástí knihy jsou i dosud nezveřejněné fotografie.... celý text
Přidat komentář
Tolik kritiky od lidí, kteří v životě nic nedokázali, to je přesně obraz malosti těch kritiků. Když Gábi vyhrávala závody, tak všichni tleskali, že je to naše "Gábina", ale když napsala jak vidí svůj život svýma očima, to je hned všechno špatně. Není to vůbec zle napsané a není pravda, že všechny lidi pomlouvá, pouze píše pravdu o tom, že všechno není tak růžové, jak to vypadá. A také není pravda, že jen pomlouvá lidi, kteří "ji udělali". Všechny "spolupracovníky" svých úspěchů pravdivě líčí, jak se chovají a nezapomněla každého, koho si váží mnohokrát ve své knize pochválit a poděkovat, přestože si v různých obdobích své kariéry s nimi často nevhodně vjela do vlasů, ale vždy uznala všechny, kteří ji pomohli. Je to maximálně otevřená zpověď jedné fajn holky. Její povaha je složitá (ale složitá osobnost je skoro každá, která je výjimečná) a jelikož už mám dost životních zkušeností, je mi jasné, že život nebude mít nikdy lehký kvůli své přímočarosti. Ale za to, kolikrát nás rozplakala při hraní hymny, když stála na stupních vítězů, ji přeji ať se jí v životě opravdu daří. Ještě musím pochválit grafické zpracování knihy. Plný počet hvězdiček dávám za odvahu jít ven se svým nitrem.
Knihu bych doporučila všem, kteří si chtějí srovnat realitu s tím, co píší média, jak neuvěřitelně vytrhují z kontextu... Podle článků v mediích jsem Gábinu odsoudila, ale po knížce se zase vracím k pozitivnímu hodnocení. Působí sice psychicky nestabilně, ale to, co dokázala pro naši zemi, nedokázalo moc jiných lidí a s takovými psychickými problémy je to ještě o to hodnotnější. Klobouk dolů! Na druhou stranu mě občas zaujala možná až přílišná otevřenost - ve vztazích k rodičům, kolegům a (co mě překvapilo nejvíce) k manželovi...
Gabče přeji návrat do světového biatlonu a i kdyby nebyl takový jako předvedla Petra Kvitová po vážném zranění ruky v posledních dnech, budu jí stále fandit stejně jako všem sportovcům reprezentujících náš stát. Jestli se rozhodne jinak, tak by to měli všichni respektovat. V knize mi bohužel chybí víc sportu, opravdu mě zajímají tréninky, třeba zápisky s deníku. Možná nějaké rozbory ze závodů, i samotná strava profesionálních sportovců. Na závěr bych chtěl vyzdvihnout zajímavé čtení o dopingu, kde bohužel uškodilo neověření faktu o panu biatlonistovi Bjørndalenovi, který petici podepsal.
Kniha určitě zajímavá, jen mně zaráží tolik negativ na trenéra a tým, který ji tolik pomohl k úspěchu dle mého názoru když už měla být kniha takto vydaná tak třeba za 30-40 let až všichni budou mimo dění a neuškodí jim to
Dávat komentář k této knize je mimořádně složité. Člověk totiž při jeho psaní chtě nechtě musí být ovlivněn vším tím humbukem, který se kolem této knihy a samotné Gábiny rozpoutal. Nezbývá mi tedy než se samostatně vyjádřit ke třem na jedné straně provázaným, ale z mého pohledu nutně odděleným věcem. 1) K samotné knize 2) ke Gábině jako člověku 3) společenskému poprasku, který to vyvolalo.
1) Samotná kniha je přesně tím, co jsem od ní očekával. Je to jednoduchá, nijak literárně kvalitní, ale lidsky přístupná záležitost, která vychází s deníkových zápisek autorky. Je překvapivě otevřená, v mnoha ohledech kontroverzní a určitě bych se nedivil tomu, kdyby na jejím konečném výstupu neměl vliv nějaký zkušený marketér (pan Koukal zřejmě). Současně ale také cítím, že toto marketingové opentlení je skutečně pouze opentlením, nikoliv samotným obsahem. Ten je nepochybně přímou výpovědí Gábiny. Tato výpověď je bohužel trochu chaotická, respektive mi to připadá jako když se vylijí emoce na papír. Chybí tomu nějaké zarámování do příběhu nebo alespoň do nějakého smysluplnějšího vyústění. Sledy událostí, pocitů, příběhů, lidí... ale ústí to v něco, kromě toho, že pochopíme, že to neměla v životě jednoduché? Necítím z toho žádné poselství, žádný verdikt. Jen takovéto, podívejte, tohle jsem prožila, hrůza co... Navíc tam jsou ony kontroverzní momenty, někdy i konfrontační tón vůči dalším (a veřejnosti známým) lidem. To se pak nedivme, že to vyvolá společenskou smršť. Je pak otázka jestli to byl záměr... dle mého ano, i když asi ne od Gábiny. Výsledkem každopádně je, že knihu pozitivně hodnotí ti, kteří se s tím emočně ztotožní (nasají ty emoce z knihy) a na ty druhé, kteří toto neprožijí.
2) Pokud jde o samotnou Gábinu, tak ten název knihy opravdu sedl. Je JINÁ. Díval jsem se na některé rozhovory, které po vydání knihy poskytla a přišlo mi, že je z toho všeho nesvá, často ani přesně nebyla schopna říci o co ji vlastně šlo. Přijde mi, že celý ten cirkus k ní prostě nepatří, že na to není osobnostně stavěna. Tu knihu asi fakt chtěla napsat, ale myslím, že nechtěla aby to proběhlo takto. O to horší, že s ní je evidentně do určité míry manipulováno a to směrem, který ji ničí. Samozřejmě však nelze než neříct, že její sportovní výsledky byly famózní a musíme k ní v tomto mít maximální respekt, bez ohledu na to vše, co se teď děje.
3) Jak už vyplývá z toho všeho co jsem napsal výše, domnívám (čistě dle mého názoru), že celý projekt knihy Gabriely Koukalové byl zneužit k čistému marketingovému vysávání peněz z jejího jména. Upřímná touha Gábiny říci svoje pocity, svůj životní příběh bohužel nebyla uchopena někým, kdo by citlivě a přitom s literární schopností tento její příběh převedl do něčeho skutečně prospěšného. Do něčeho, kde by bylo evidentně vidět, že to Gábinu posílilo, nikoliv oslabilo. Bohužel to však jen ukazuje širší problém bulvarizace a komercializace našeho veřejného prostoru, kdy je z jedné z nejnadějnějších českých sportovkyň a z citlivé a "jiné" ženy učiněna jen marketingová značka - JINÁ GABRIELA KOUKALOVÁ (kupte).
brak... škoda papíru, naštěstí jsem si pročetl jedinnou kapitolu. Ten biatlon jí šel líp ale je-li její vášní zpívat v hospodě se skupinou Sousedi, určitě neřekla poslední slovo. Troníček
Právě jsem dočetla protože jsem velká obdivovatelka Gabči i celého biatlonového týmu. Musím říct, že dávám za pravdu těm, kteří říkají že občas je to tak že Gabča o něčem píše a pak přeskočí na jiné téma a k dané věci se vrátí například po dvou kapitolách. Ale nesouhlasím s tím, že by tam neděkovala rodině nebo třeba panu Šikolovi. Všem tam děkuje.
Mám z toho jako celku smíšené pocity, protože některým věcem jsem ani původně nevěřila, ale každý to svoje vidí a vnímá jinak proto věřím že Gabča to napsala přesně podle toho jak to cítila. Taky si i myslím že touto cestou si trošku zavírá dveře k biatlonu, protože ne každý snese pravdu, každopádně věřím že neřekla ještě poslední slovo a ta vášeň pro biatlon tam bude.
Velmi zajímavé.
Je super, že je někdo k sobě i druhým tolik upřímný. Jen nevím zda to někdy neublíží jim, ale i jemu samotnému.
Gabiny si velmi vážím a chápu především to, že být známou tváří a stále být perfektní je zatížení pro tělo, ale i hlavu.
Gabina je svá, ale to ji nemám vůbec za zlé a komu to vadí ať se popere sám se sebou.
Nic moc jsem od knihy neočekávala, ale chtěla jsem si jí přečíst, protože je tak mediálně přetřásaná, tak ať vím o čem ty novináři mluví. Ta kniha je opravdu strašná! Prostě brak! A tu špínu co na všechny na........, tak to opravdu udělá psychicky nevyrovnaný člověk. Miluji biatlon, kdysi jsem ho běhala, když se ještě jmenoval Sokolský závod branné zdatnosti, byla jsem moc ráda, že máme tak úspěšnou závodnici. Teď jsem s paní Koukalové opravdu zklamaná, proč o sobě vytvářela mediální obraz jak je happy? když to nebyla pravda?
Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Každý by si měl nechat nějaké věci jen pro sebe. Gábině přeju, aby ji za pár let, až se zklidní emoce, nemrzelo, co všechno nyní napovídala. Vydání knihy bylo zbytečně uspěchané, text by potřeboval ještě upravit a doladit.
Tak jsem právě dočetla velmi diskutovanou a kritizovanou knihu JINÁ, celou knihu jsem čekala na nějakou tu senzaci a nic. Kniha je velmi čtive a jemně napsaná. Gabriela nikoho neočernuje jen napsala jak to cítí a cítila, spíš mám pocit, že se všem celou knihu omlouvá ( až na dvě vyjímky). Veronika Vitkova mi neni sympatická od začátku, bohužel ani její manžel, ale i přesto jim přeji jen to nejlepší. Za mě kniha není žádnou bulvární senzací, jen mě ujistila že je naše královna biatlonu jedinečná.
Jsem za půlkou knihy, ale mé hodnocení už podle mě nemůže nic změnit. Kniha je napsaná chaoticky, v čase autorka skáče tam a zase zpátky bez zjevné návaznosti. Celé mi to připomíná sezení u psychiatra, kam jakoby autorka přišla, lehla si na lehátko a "vyblila" ze sebe, co ji napadlo. Nelíbí se mi, že špiní prakticky každého, o kom se zmiňuje. Nejhorší je podle mě to, jak mluví o rodině a nevyváží to ani věta nakonec, že jim vlastně vděčí za vše. Ještě než jsem knihu četla, byla jsem přesvědčená, že na její vydání je sakra brzy a to se mi i potvrdilo. Autorka v mých očích obrovsky klesla.
Ke knize jsem přistupovala bez předsudků a očekávání, nicméně i pokud odhlédnu od samotné osobnosti autorky a jejich výpovědí, tak je to zkrátka špatně napsaný životopis. Spíše to připomíná deníček 15-leté holky, která vlastně neví coby. Zajímavé bylo nahlédnout do zákulisí sportu, ale čtenář se stejně moc nedozvěděl. Marketing na jedničku, to se musí nechat...
velmi otevřená kniha, která dává nahlédnout do zákulisí sportu. Memoár, který rozhodně stojí za to přečíst. Negativní komentáře sem dávají nejspíš lidé, kterým vadí, že Gabriela přestala vrcholově sportovat a rozhodla se bilancovat. To češi nemají rádi. S knihou myslím nízké hodnocení vůbec nesouvisí.
Gábina je otevřená, což se v Čechách vůbec nenosí. Je upřímná, a tohle beru jako její soukromou zpověď, kterou dala veřejnosti.
Děkujeme, Gabi. Mate můj neskonaly obdiv za to, co jste si prožila a přesto našla v sobě dost sil vyhrát svěťak.
Podle komentářů jsem očekávala něco hodně nepovedeného, ale tohle mě vcelku bavilo. Do půlky se to četlo svižně a některé pikantnosti ze zákulisí sportu mě zajímaly. Konec byl malinko táhlejší, plný nerozhodnosti a emocí. Celkově bych Gábinu za knihu neodsuzovala, jsou to její názory a má právo je jakkoliv publikovat. Já osobně bych nezacházela do takových podrobností, ale je to její věc.
Hodnotit tuhle knihu je trochu oříšek. U románů hodnotím na prvním místě obsah, nápad, příběh, tady to nejde. Nemůžu přece chválit nebo kritizovat něčí úhel pohledu, něčí pocity! Navíc když vím z osobní zkušenosti, že úhel pohledu se může občas pěkně lišit.
Takže mi moc kritérií k hodnocení nezbývá. Čtivost - mně se to četlo dobře. Originální nápad s číslováním stránek. Diskutabilní může být datum vydání, ale to nehodnotím. A jen tak na závěr, rozhodně to není takové kydání špíny, jak se nám snaží nabulíkovat novináři.
Jsem docela smutná z toho hodnocení tady. Nevím, co vám na ní najednou všem tak vadí. Vlastně vím - že píše to, co si myslela, a jak to doopravdy cítila, a že není s každým kamarádka. Já jsem Gábi vždycky fandila, protože patřila do našeho týmu, ale jako člověk mi moc sympatická nebyla, byla vždycky přehnaně veselá, na nic si nestěžovala a působila na mě spíš jako loutka.. Vážím si jí teď daleko víc, protože vím, co ji biatlon všechno stál, a co si kvůli němu musela vytrpět.
A nikoho tam neshazuje, i o Šikolovi píše, že mu vděčí za to, kde je, a biatlonu zjevně rozmí.
Petr Koukal, to je ovšem jiná, stále pořádně nevím, co si o něm myslet - vždyť i to, jak ho tam Gabriela sama líčí, není zrovna lichotivé.
Tento zivotopis mne prekvapil svou mnohotematicnosti a Gabrielinou otevrenosti, kdy v nem vypravuje nejen o svem detstvi, divocejsim dospivani, sportovni kariere, vztahu s Petrem Koukalem, ale take o zdravotnich a hlavne psychickych potizich.
Musim se priznat, ze mi byla Gabriela hned od prvniho dne, kdy jsem ji zaznamenala v televizi, velmi sympaticka. Usmevava holka, ktera vypadala, ze do toho zavodu dava vsechno. Trochu jsem ji i zavidela to, ze si plni sny, je uspesna, krasna, ma pritele, vydelava mnoho penez... Nikdy by me nenapadlo, ze ten usmev muze byt jen chvilkovy. Ze ho za chvili mohou vystridat slzy, strach, uzkost a deprese. Ze ta uspesna kraska muze mit stejne, nekdy mozna i horsi stavy nez ja. Pro me osobne to bylo v teto knize nejzasadnejsi zjisteni.
Pri cteni o jejich pocitech, uzkostech, stresu ci depresich jsem se sama vracela o nekolik malo let nazpet a vzpominala na teror dvou ucitelek a sikanu od spoluzaku na viceletem gymnaziu, ktere zapricinily me vlekle psychicke potize, ktere resim dodnes a nejspise vyvolaly i epilepticke zachvaty, ktere propukly prave v tomto obdobi. Bylo to peklo. Az na par svetlych vyjimek v ucitelskem sboru i mezi spoluzaky, mi nikdo nerozumel. Nikdo nechapal, ze i kdybych sebevic chtela, tak mi to hlava nedovoli... Hlavne mi to davali sezrat spoluzaci. Neverili, ze jsem nemocna. Klidne i primo predemnou rikali, ze si vsechno vymyslim a chci byt jen zajimava a ulejvat se ze skoly. Nakonec jsem z toho vseho byla tak ve stresu, ze jsem mela stavy, kdy jsem nedosla ani na ranni bus. V pulce cesty jsem to otocila a sla domu s brekem a s tim, ze nikam nejedu. Kdyz uz jsem nahodou zvladla cestu do skoly, dosla jsem dosatny a prezula se, tak jsem dostala zachvat paniky pred vstupem do tridy. Nemohla jsem dychat, klepala jsem se, potila... Utekla jsem a jela domu. Az diky vymene tridniho a jeho plne podpore a vire ve me, mi byl ke konci studia udelen individualni studijni plan. Ale to uz bylo pozde, protoze moje psychika a zdravi byly uz stejne v troskach... A tech doktoru, vysetreni, "leku"....
O svych potizich zde nepisu proto, aby me nekdo litoval, nechci se zvyditelnit nebo si prihrat polivcicku na Gabinine pribehu. Chci jen poukazat na to, ze existuji deprese, nepopsatelne stavy uzkosti, psychicke potize, vyvolavajici ty zdravotni. Diky teto me osobni zkusenosti pevne verim, ze si Gabina sve potize jen nevymysli a mluvi pravdu. Bohuzel je to tak, ze kdyz problem neni videt a nemuzete ho dokazat, tak vam vetsina lidi neveri a rika, ze lzete, vymlouvate se, ulejvate se... Hlava je proste previt...
I kdyz s Gabinou nesouhlasim treba v tom, ze si vzala Petra Koukala i presto, ze mela pochybnosti a chtela pockat, tak ji na druhou stranu obdivuju v tom, co vsechno pri svem psychickem a fyzickem rozpolozeni dokazala a za jeji odvahu v boji proti dopingu.
Knizka se jinak cetla dobre. Psana je v prvni osobe, Gabina ctenari jakoby vse vypravuje. V zadni casti je pak nekolik stranek s ruznymi fotkami.
Knihu doporucuji uplne vsem. Lze v ni najit motivaci, pouceni do zivota. Zli jazykove by pak aspon vedeli, o cem je rec....
Tak jo.
Pokud se to prezentuje jako autobiografie, pak je to samozřejmě špatně, tohle není autobiografie. V autobiografii bývají dojmy a emoce a pocity cenzurovány.
Pak je to ale osobní zpověď, jeden z mých nejoblíbenějších žánrů. A řekla bych i jeden z nejcennějších - protože pouze v případě osobní zpovědi se věci ukážou takové, jaké jsou - alespoň z pohledu zpovídajícího se. Je to jako když někomu, s kým máte konflikt napíšete dopis, kde popíšete svoji situaci. Samozřejmě rozdíl mezi dopisem a knihou je v tom, že dopis bývá chráněn listovním tajemstvím a moc dalších lidí to nepřečte.
Být tam cokoli o mně, sednu a napíšu (dopisovou) reakci, jak jsem to vnímala já. Vlastně celou tu osobní zpověď vnímám jako začátek rozhovoru.
Ta kniha je cenná pro nás všechny. Můžeme se z ní naučit, že můžeme být naprosto nepochopeni ve svém dobrém jednání (což si například myslím teď může být úvaha Ondry Rybáře). Že někdy potřebujeme čas, aby se některá nedorozumění vysvětlila. Že život je složitý a každá lidská bytost nemusí být taková, za kterou ji máme, i když se léta známe.
Tímto končím filosofickou úvahu o přínosu Jiné Gabriely Koukalové světu.