Jiná rasa
Jenny Nowak (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34652/bmid_jina-rasa-4vw-34652.jpg
4
147
147
Vampýři z Čelákovic série
1. díl >
Roku 1966 bylo v Čelákovicích odkryto pohřebiště pocházející pravděpodobně z jedenáctého století a obsahující kosterní pozůstatky několika neobyčejně vysokých, štíhlých mladých mužů, jejichž protáhlé lebky se vyznačovaly bezvadným chrupem s atypickými devátými zuby a se špičáky přesahujícím linii prvních stoliček a řezáků až o 9 mm. Hroby navíc nesly zřetelné stopy protivampyrického zásahu – ústa vyplněná kamením a hlínou, useknuté či ukroucené lebky, pozůstatky ostrého dřevěného kůlu. Archeologové a antropologové se zachovali netečně – vše zaznamenali, avšak dospěli k podivuhodnému závěru, že kosterní materiál nevybočuje z běžného průměru. Autorka této knihy ovšem ony znepokojivé názvuky, jež nesetřela ani suchá řeč jejich odborných zpráv, slyšet chtěla a vnímala je zcela zřetelně. Otazníky nad záhadnými cizinci z dávných časů se jí pak neodbytně měnily v příběh, v příběh o děsivé kráse, o hrůzné, zvířecí nevinnosti, o čemsi pradávném, co se skrývá v nakyslém, železitém pachu lidské krve a co od mýtických dob až po dnešek zůstává tajemné, záhadné a neproniknutelné jako láska a smrt.... celý text
Přidat komentář
Jenny Nowak jsem jakožto autorku hltala především v pubertě a teď, možná po více než deseti letech, jsem si na ni znovu vzpomněla a zatoužila si přečíst nějakou z jejích upírských knih. A neudělala jsem chybu.
Upíři v jejím podání jsou surovější, živočišnější a chladnokrevnější než jejich soudobí literární kolegové, což ještě umocňuje středověká atmosféra 11. století, v němž se děj odehrává. Nowak píše velmi poutavým, mírně archaickým jazykem, který tento celek povedeně doplňuje.
Neméně zajímavý je také doslov, ve kterém autorka komentuje čelákovické archeologické nálezy pohřbených těl, která na sobě nesou protivampyrické zásahy, a své vlastní snahy o získání přístupu k vědeckým záznamům o těchto nálezech, které pokaždé nějakou záhadou nebyly k dispozici. Můžeme se tedy právem domnívat, že jde skutečně o nálezy "jiné rasy", které její objevitelé drží z nějakého důvodu v utajení. Takto nám zůstává jen mistrný příběh z pera Jenny Nowak, který navrhuje možnou variantu toho, jaký osud mohl onu neznámou "rasu" potkat.
Moc se mi líbil příběh i toto drsné pojetí upíru, ale jinak mě kniha nebavila. Nelíbil se mi styl jakým to bylo napsaný a prostě jsem se do toho nedokázala začíst. Jinak by šlo o perfektní příběh.
Upířiny jsem měla v oblibě celé věky předtím, než se podle jisté autorky začali třpytit na slunci. Jiná rasa byla po Nemrtvém mým druhým setkáním s tvorbou paní Jenny a už tehdy jsem jí nenávratně propadla. Hrůzně krásný příběh, kterému patří čestné místo v mé knihovně.
...krvavý román o vampýrech z období středověku.. zpočátku jsem se ztrácela ve jménech, ale pak jsem se začetla a nemohla se odtrhnout - stále jsem čekala, co bude dál...místy jsem i s "jinou rasou" sympatizovala...můj první román od této autorky, určitě ne poslední...
Měla jsem ze začátku problém se jmény..Marlin, Ygraenne,teta Aurelie,nebo ono známé „excaliburské“ an alna trach? Proč?
Ale ke knize - jako vždy SMEKÁM!! Kam se hrabe Lestat (promiňte,paní Riceová..)
Někdo upíří příběhy nerad,někdo rád..Já měla upírské příběhy „ráda“,když mi bylo ..náct. Teď mě děsí jiné věci,než nějaké tesáky a co se upírských příběhů týče, jde mi o příběh jako takový, a to autorka umí. Spolu s úžasně vykresleným prostředím máte před sebou živoucí bytosti..Tím myslím i ty „nelidské“
Když šelmě projevíte respekt,můžete se dočkat toho,že ho ona projeví vám. U lidí to nebývá pravidlem.
Příběh mě udržel v napětí od začátku až do konce a jako většinou v knihách paní autorky jsem nenašla zápornou postavu. Přes všechnu skrytou či otevřenou romantiku je to příběh mrazivý,syrový a smutný. A divoce krásný.
Nějak se mi literárně zastesklo po Transylvánii a Poenari paní Jenny..
Příběh mě trochu zklamal... nakonec takové středověké Twilight....musim ale popravdě podotknout, že v mé vypujčené knize občas chybělo pár stránek a to rozhodně také trochu ovlivnilo zážitek ze čtení.
V první řadě musím říct, že jsem JN chtěla zkusit již dávno, ale nedostala jsem k tomu moc příležitostí a pak jsem zjistila, že je to vlastně pseudonym pro česky píšící autorku. Už jsem se pak do knihy moc nehrnula. České autory tak nějak obecně - vyjma klasiky - nečtu! To už musí být, abych se k nim dokopala.
Nicméně, musím říct, že číst tuto knížku byl požitek. Opravdu! Ze začátku jsem to četla pomalu - archaický jazyk, autorčin styl psaní a prostředí, ve kterém se děj odehrává, to všechno bylo pro mě hotový oříšek. Myslela jsem, že přelouskat 40 stran bude pro mě tak akorát a dám od toho ruce pryč.
A víte co? Mýlila jsem se. Byl to děsuplný, krásný, dojemný a krvelačný příběh o lásce, která skončila dřív, než se mohla rozvinout, vyspět, stát se novým Romeem a Julii.
Úžasně zpracovaná, dechberoucí kniha, která Vás nenechá na pochybách, kdo je tu vlastně Pán! Nemohla jsem odolat a zběsile hltala stránku za stránkou. Během jediného dne jsem já - osoba, co nemá ráda českou literaturu 21. století - přelouskala knihu z pera české autorky za jediný den a ještě u toho málem brečela!
Pasáže z Graen a Dakhem byly úžasné a líbili se mi ze všeho nejvíc. Čišela z nich živočišnost. Přímo jste mohly na jazyku cítit tu hořkosladkou chuť jejich počínající lásky, které nemohla mít šťastného konce. Poté, co jsem dočetla tuhle dějovou linii, už jsem se do další části pouštět nechtěla. Bylo mi líto, že tyhle dva musím opustit, zanechat je jejich nenaplněným srdcím a sama pokračovat dál, bez jejich věrných stínů v mé mysli...
Dovětek na konci knihy mi vyrazil dech. Když pro spoustu lidí je slovní spojení "mezi nebem a zemím" prakticky zaběhnutá rutina, která v nich sice vzbuzuje iracionální myšlenky, ale samy jsou na pochybách jestli "to" skutečně existuje... tak proč by nemohli existovat upíři - ti naši jsou přímo z Čelákovic ;-)
(SPOILER) Už od začátku jsem věděla, že se pouštím do knížky, která není můj typ. V knize jsem si ale zamilovala Graen a Dagha, jenže ti jaksi zemřeli ještě před koncem... A jelikož jsem se stejně vždy těšila na pasáže o nich dvou, které už tam samozřejmě po jejich smrti nebyly, knihu jsem celou nedočetla.
Dostala jsem možnost odkoupit skoro celou sérii Jenny Nowak a mezi nimi byla i tato kniha, před lety jsem dostala doporučení, že její knihy jsou úžasné, a tak jsme se rozhodla je zkusit, a tak jsem začala právě s Jinou rasou. Musím říci, že jsem snad nic podobného nikdy nečetla, nejsem moc přiznivcem upírů, či vlkodlaků (prostě žádný Stmívání), ale stejně tak jako pan Žemlička se svojí sérii Vlčice, i Jenny Nowak píše o této rase velice skvěle. Skoro jsme se nedokázala odtrhnou od čtení, dokud jsem nebyla nakonci, určitě jsme neprohloupila, když jsem po jejích knihách skočila.
Takhle nějak by mohly vypadat všechny horory o upírech a hned by se to dalo číst. Dostatek krve, akce a napětí a sem tam nějaká ta romantika, aby dámy to úplně nemrzelo. Souhlasím s Petrem - dobové popisy ještě umocňovaly uvěřitelnost příběhu.
Neuvěřitelně uvěřitelná kniha... a nejen proto, že bydlím 7 kilometrů od Boleslavi a 10 od Čelákovic... nemohla jsem ji vůbec odložit... včera jsem četla do 3 hodin do rána a dnes znova... některé pasáže byly tak krásné, že jsem je četla neobvykle pomalu a pozorně... a někdy i dvakrát! Tak skvěle byly některé scény napsané... děj nepředvídatelný... v půlce knihy Orpheu člověk nenávidí, o pár stránek později jí fandí... scéna s bosorkou byla jak facka... velmi by mě zajímalo, zda autorka pokračovala v pátrání např. v poslední době... zda se jí podařilo se ke zmiňovaným "utajovaným" artefaktům dostat...
Zcela jistě vím, že jsem ji nečetla naposledy... Opravdu jedna z nejlepších knih, co se mi dostala do rukou!
Tuhle knížku jsem četla kdysi, co by školou povinná, a stále se k ní vracím. Určitě jedna z nejlepších knížek této autorky!
Príbeh tak svieži a chladivý ako ľadový prúd rieky a závan studeného vetra...
Príbeh o Vampýroch, ktorí žijú od prvopočiatku Zeme, ktorí sú tak iní, tak vznešení, chladní a vzdialení našej rase, pre ktorých zabíjanie je prirodzenosťou, a ktorých netrápia pochybnosti a výčitky.
"Jak nenávidět vlka, že ve své nevinnosti zabijí?"
Príbeh o poverčivosti a večnom ľudskom strachu z nepoznaného, ale i neznámej láske, ktorá ten strach prekonáva.
Keďže som bola zvyknutá na rozorvanú dušu Belu Draculu, ktorý sa zmietal medzi svojou novou prirodzenosťou a svojou bývalou ľudskosťou, bolo pre mňa nebývalým osviežením čítať o upíroch, ktorí sú tak povznesení a na ľudí pozerajú zvrchu, ako na niečo menejcenné.
Dakh je iste očarujúci, a aj keď sa uňho vynárajú záblesky citu, ktorým ani on sám nerozumie, a Graen je citmi priam preplnená, trochu mi tá rozdrásaná zvrátenosť osamoteného nočného tvora chýbala.
Krásny príbeh, ktorý skončil skôr ako začal, smutná láska, ktorá ani nedostala šancu...
moje první fantasy knížka a hned nadšená reakce :) četlo se moc dobře a děj nikde nenudil.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Jediná kniha, kterou jsem četla asi dvacetkrát a stále se k ní vracím už od svých jedenácti let. Kniha, která mě přivedla k fantasy literatuře, středověku, historii, hororu a ke psaní, Kniha ze které jsem čerpala na základní škole v hodinách českého jazyka - ať už se probíraly ukázky líčení, naše oblíbené knihy,....Kniha na kterou se nedá zapomenout a považuji ji za jeden ze skvostů novodobé české literatury - ať už na rovině jazykové nebo obsahové. Jiná rasa je synonymem pro dokonalost:)
Dobře čtivá kniha, líbí se mi popis středověkého života i uvěřitelný popis chování tehdejších obyvatel. Jen mám dojem, že v 11. století na našem území nebyly krůty chovány (str. 177).
Nejpodařenější dílo Jenny Nowak, oplývá krásným jazykem, vytříbenými metaforami, jemnými přirovnáními a vskutku uhrančivým dějem, který nutí a nutí číst. Krásná atmosféra hladce nasedá na dějovou kostru a vůbec myslím, že si Jenny zaslouží chválu. V knize je mnohem víc citu, péče a snahy s pílí, než v pozdějších dílech, která mají tendenci sklouzávat do podivných patosů a snů nějakého sadomasochistického devianta. I když se těmto sklonům autorka bohužel nevyhnula ani ke konci této knihy, proto jen 4 hvězdičky.
U mě byla Jiná rasa taktéž první knihou, která mě k Jenny Nowak dovedla.
Od té doby se na jejích tesklivě temných vlnách pohybuji s čirou radostí.
Jiná rasa prostě nemá obdoby, je jedinečná.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2011 |  Noční lovci |
| 2005 | Vlčí píseň |
| 2004 | Krvavé býlí |
| 2004 | Čarodějka po česku |
| 1999 | Pláč prokletého krále |
(SPOILER) Nikdy jsem nebyla velkým fanouškem upířích romancí. Dokonce ani poloromancí, což se odráží na mém hodnocení Jiné rasy. Hodně se řeší události a tajemno, ale vlastně málo to, co se děje postavám v hlavě. Ne, že by to tam nebylo, ale pokud tam tedy byly prvky romance, byla bych tam ráda viděla i hlubší vhled do toho, jak došlo k jejímu vzniku. Úplně se mi nezdálo, že by mezi Graen a Dakhem mohlo vzniknout něco jiného než Stockholský syndrom. Druhá romance zase měla málo prostoru ze strany hrdinky a tato na mě proto působila nekonzistentně (zvlášť vzhledem k tomu, že je stará věčnost). Příběh a styl mě překvapily příjemně. Není běžné, aby po smrti hlavních hrdinů děj vesele pokračoval v rámci téhož dílu a bylo to tedy docela zajímavé. A obvykle mě příliš neoslovují ani příběhy nalepené silou vůle na nějakou lokální (a většinou docela nudnou) pověst. Ale tady to fungovalo dobře a nepůsobilo to na mě jako upocené dílo bez kousku vlastního nápadu. Myslím, že kniha by si zasloužila o trochu větší popularitu.