Jiné světy, jiní lidé

30.12.2021

Mám ráda vypravěčský styl Joanne Harris a mám moc ráda povídky. V této knize se oboje příjemně prolnulo a bylo mi velkým potěšením. A jak říká sama Joanne, je velká škoda že se povídky podceňují.

19.09.2019

Moc podařená knížka, trošku jiná než autorčiny romány a o to lepší. Co povídka, to úplně jiné prostředí, úplně jiný charakter postav, jiné všechno. Většina z nich dává možnost zamyslet se nad dobrem a zlem. Autorka má skutečně fantazii, píše velmi čtivě a - baví mě.

30.07.2018

Joanne Harrisovou mám ráda, její romány jsou svěží, příjemné, voňavé a přitom rozhodně ne hloupé čtení, které si člověk vychutná snad všemi smysly. Ráda po nich sáhnu při potřebě odpočinku a relaxace. I proto jsem natěšeně sáhla po povídkách této autorky.
Ovšem mé očekávání se tentokrát nenaplnilo. Povídky prostě Joanne nejdou.
A přitom má tolik zajímavých nápadů!

Hned první povídka Hope a Faith jdou nakupovat má šmrnc a je moc fajn, jen ten konec.... Jako by si zhruba deset stran před koncem autorka vzpomněla, že jí kamsi jede autobus a ve spěchu zalátala rozepsanou povídku pár rychlými stehy (větami).
Totéž se opakuje třeba u povídky Gastronomikon. Joanne zde rozehrává skoro hororovou atmosféru s velmi nápaditými ingrediencemi, čtenář se chytí, už cítí napětí v břiše, tetelí se napětím.... a konec, šlus, nazdar. Pointa nějak zmizela, čtenáři domysli si to sám (nebo nejlépe i dopiš).
Jiné útvary - zdráhám se už zařadit tyto pokusy jako povídky, jsou pro změnu ze sci-fi světa a tam jsem se nechytala pro změnu vůbec. Od prvních řádků se mi čelo zkrabatilo do vrásek ala šarpej a zůstalo tak do opět prapodivného konce.

Ach jo. Takže jedna hvězdička za skvělé nápady, druhá asi za odvahu a třetí - no prostě mám Joanne ráda :-) Ale povídky už by rozhodně zkoušet neměla....

13.01.2018

Nikdy nezapomenu na povídku o stárnoucích učitelích. Konce některých příběhů byly vážně velmi, velmi překvapivé. Na knize se mi moc líbilo, že byla jako život. Někdy milá, láskyplná, jindy plná šedi nebo zlých věcí... Líbila se mi.

17.07.2017

Pro mne osobně zklamání. Mám Joanne Harris ráda, její knihy mne baví, ale tento soubor povídek prostě není čtivý. Nápady nejsou špatné, ale vždy se jaksi ztratí a povídky tak celkově "nejdou do očí". Měla jsem tendenci přeskakovat na konec, měla jsem dojem, že děj neplyne a nemohu se začíst.

25.01.2016

Plně souhlasím s Jíťou :-) Celé je to takové "nijaké" - jako by nakousnuté a nedotažené. Romány jsou skvělé.

10.06.2015

Tahle kniha mi přivodila ten nemilý pocit, že mi něco uniklo. Hrozně nerada něco nechápu a při čtení téhle knížky jsem se občas zastavila a přemýšlela, o čem to sakra bylo. Některé povídky mají vynikající námět, ale nikdy není pořádně zpracován a dle mého názoru nemá autorka cit pro sdělení vlastní myšlenky, minimálně ne na malém prostoru. Je jasné, že v její hlavě je všechno čisté, ale čtenáře nechává, aby se plácal v několika stránkách načrtnutého nečeho. Pro mě je povídka oproti románovému (nebo prostě příběhovému) formátu jako úsečka proti nekonečné přímce. A je mi k ničemu povídka, která mnohdy nemá ani začátek, ani konec, a velmi často těžko uchopitelnou pointu. Dost mě tohle odradilo od dalších knih autorky (i přes jejich značnou popularitu). Mám ráda povídky, které mě osloví a i přesto, že trvají jen okamžik, přemýšlím o nich ještě dlouho. A ne, že po přečtení si člověk jde lehnout a deset minut si říká WTF?