Jirka postrach rodiny – Mortonovic nejmladší
Richmal Crompton
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73045/jirka-postrach-rodiny-mortonovic-nejmladsi-73045.jpg
5
110
110
Jirka jde do biografu – Jirka dostal od tety peníze, aby si koupil mlsání a šel do kina, jehož příběhy potom hledá v životě. Jirka a vetřelec – Jirkův bratr Robert se zakouká do slečny; ta si ale líp rozumí s Jirkou. Jirkův útěk – Jirka utekl z domu a nastoupil místo sluhy. Pád idolu – Jirka se zamiloval do své učitelky a snaží se ji potěšit. Výstava – Jirkova parta, Psanci, potřebuje sehnat peníze. Uspořádají výstavu a vystaví hrozně tlustou ženu. Gramatický případ – Dvojitý zápor v anglické větě znamená souhlas. Ne, Jirko, nesmíš si pozvat přátele. Psanci – Psanci dostanou batole na hlídání. Jirka v bílém saténu – Jirka má jít jako páže na svatbu, ale spolu s další obětí zaválčí s kostýmy. Jirkovo novoroční předsevzetí – Jirka si dá předsevzetí na den, že bude hodný, a dostane cukrářský krám na hlídání. Dobře políčeno – do Jirkovy sestry Helenky se zakouká mladý muž a pomocí tajných úmluv a dárků se k ní chce přes Jirku dostat. Žamblík – Jirka dostane psa za to, že sedí modelem k obrazu.... celý text
Přidat komentář
Jako školou povinná jsem tuhle knihu četla nesčíslněkrát. Moji kluci touto knihou začínali každoročně prázdniny u dědy a babičky...a já po letech knihu vytáhla z útrob staré inihovny a při letním víkendu u rodičů znovu propadala do záchvatů smíchu. Naprosto geniální odpočinkové čtení, doporučuji jakékoli věkové hranici, v této knize se rozhodně nudit nebudete.
90%
Skvělé povídky. Hodně jsem se nasmála a to už dávno nejsem dítě.
Doporučuji!
Naprostá klasika. Četla jsem skoro před padesáti lety a přesto si na některé příběhy vzpomínám jako bych je četla včera.
vlastním kompletní prvorepublikové vydání a samosebou i žlutého Jirku, který vyše po válce jako prvmí. skvělá kniha a zábavná dodnes.
Skvělá knížka! Každá kapitola měla něco do sebe. Nechápu, proč rodina Jirku považovala za obtíž. No dobře, pochopit se to dá, protože kdyby mě někdo brzy ráno budil hraním na foukací harmoniku, zrovna dvakrát vodvařená bych z toho nebyla. Každopádně má Jirka dobré argumenty, akorát ho nikdy nikdo neposlouchá. Nejvíce se mi asi líbila kapitola Fete jeho Veličenstva, jak se potom k Jirkovi všichni chovali hezky. Ale jak v čem.
Doporučuju!
Knihu jsme četli s dětmi, když byly ještě menší. A pobavili jsme se všichni. Nedá se u ní nesmát, klidně by Jirka mohl žít i u nás. Jeho příhody jsou zábavné a kniha neztratila svůj půvab ani po letech.
Knihu jsem tady objevila, obálka na mě vyskočila, a tak jsem prohrabala knihovnu a vrátila se do dětství. A nasmála jsem se stejně jako před lety. U mě vede Jirka v bílém saténu a Jirka a bílá kočka. Moc se těším až ji budu číst vnoučatům / jestli se jich dočkám /.
Autorka napsala několik desítek knih povídek. Česky jich bohužel byla vydána jen malá část. Poprvé vycházely za první republiky ve 30 letech, kdy vyšlo několik obsáhlých knih. Ty jsou dnes ale vzhledem k velmi archaickému a šroubovanému jazyku hůře čitelné, a moc nepobaví. A mladší čtenáři je rychle odloží. 2 knížky z let 1969 a 1979 jsou již jazykově úplně přijatelné a velmi zábavné a na přelomu tisíciletí pak vydalo nakladatelství BB Art víc než desítku knížek od stejné překladatelky. Jsou tam jednak příběhy již vydané v letech 69 a 71, ale také většina nových. Bohužel kvalita příběhů je kolísavá, některé jsou až příliš zdlouhavé. Ale kdo má Williama rád, toho potěší. Vzhledem k tomu, že autorka příběhy vydávala skoro půl století, tak je škoda, že zatím nedošlo na kompletní české vydání, a teké je škoda, že vydání BB Artu nebylo děláno chronologicky, takže se vedle sebe jsou příběhy, kde automobil je něco nového, a lidé se touží svézt v něm a příběhy, kde už je běžná televize.
četli jsme doma sice jenom některé povídkové příběhy, a buď to bylo šťastná náhoda, anebo je celá knížka tak dobrá, že jsme se dobře bavili.
Tuhle knížku jsem v dětství milovala a několikrát - mockrát jí četla, a konečně jí díky Databázi knih objevila znovu - nepamatovala jsem si název, jen obálku jejího vydání z roku 1971 a to, že mě strašně bavila. Takže teď v babičkovském věku si jí rozhodně přečtu znova a zakoupím pro své vnučky. Hodnotím z pohledu mých tehdejších cca 10 let plnými pěti hvězdami.
Výborná knížka pro děti i dospělé. 100% klasika anglického humoru. Jenže háček je v tom, že tyto knihy nejsou v češtině dostupné. Nechápu, že v dnešní době, kdy vychází tuny škváru, se nenajde nakladatelství, které by tuto knihu a další ze série vydalo znovu. Tím spíš, že už jsou skvěle přeložené !
U téhle knížky jsem brečela smíchy od začátku do konce. Sice jsem jí četla asi před 100 lety jako dítě, ale nastopro by mě pobavila i teď, jako dospěláka :-) Vřele doporučuju.
kniha mého mládí.... kousíček z knihy přidám:
Ctnostně se na ni podíval rozlítostněnýma očima a řekl: „Jirka Brown je můj bratr. Jsme dvojčata.“
Přísná tvář zjihla.
„Ach tak! Zdálo se mi, že podoba tu je, ale něco mě mátlo. Tvůj bratr byl ráno hrozně špinavý a nepořádný.“
„To věřím,“ smutně souhlasil Jirka.
„Jste si tak podobní, že vás asi lidé těžko rozeznávají, viď?“
„Ano, málokdo nás pozná,“ Jirka se nadchl pro svou roli. „Jedině podle nosu, bratr ho má delší.“
„Máš pravdu, už si vzpomínám.Taky mu víc odstávají uši.“
„Myslíte?“ zeptal se Jirka dotčeně.
„Jdu si na něj právě stěžovat rodičům,“ vrátila se dáma se skřipcem k přísnému tónu. „Ráno mi vlezl do zahrady, kradl v sadu jablka a lovil v rybníčku ryby. Řekl ti o tom?“
Jirka rychle uvažoval, co by bylo lepší, a pak se rozhodl, že o strašném provinění ví. Zatvářil se ještě smutněji.
„Ano, říkal mi o tom. Právě kvůli tomu jdu za vámi.“
„Proč?“ zeptala se dáma se skřipcem.
„Chtěl jsem vás poprosit, abyste mu to tentokrát odpustila,“ zesmutněl Jirka ještě víc a tvářil se jako učiněná ctnost. „Chtěl jsem vás poprosit, abyste to neříkala tatínkovi a mamince.“
Jeho prosba přísnou dámu náležitě dojala.
„Nechceš, aby se tvoji drazí rodiče kvůli němu trápili, viď?“
„Ano, nechci, aby se drazí rodiče kvůli němu trápili.“
Dáma se zamyslela.
„Líbí se mi, že jsi k rodičům tak pozorný – jak se jmenuješ?“
„Algernon,“ odpověděl Jirka. Vyjelo to z něho bez přemýšlení. Při poslední návštěvě na faře se mladí hosté chovali jako stádo čertů a pan pastor se je pokoušel uklidnit předčítáním poučného příběhu, který v mládí s velkým potěšením sám čítal. Ačkoliv příběh neměl žádanou odezvu, připoutal pozornost hostů. Hrdina oplývající všemi ctnostmi se jmenoval Algernon. Po mnoho následujících týdnů platil „Algernon“ mezi místní mládeží za nejhorší nadávku.
„To je pěkné jméno, mnohem hezčí než Jirka,“ prohlásila dáma, zřejmě už Algernonovi přátelsky nakloněna.
„Ano,“ skromně souhlasil Jirka.
Další kniha mého dětství na kterou jsem v Databázi narazila - do dnešních dnů na ni nedám dopustit
Jako holka jsem tuhle knihu ( a všechny další díly) milovala. Ohromně jsem se u čtení bavila a smála nahlas :-)
Autorovy další knížky
| 1969 |  Jirka postrach rodiny |
| 1989 | Jirka v ráži |
| 2002 | Jirka postrach rodiny |
| 1994 | Zase ten Jirka! |
| 1999 | Jirkův perný den |
Jako poklad chovám v knihovně čtyři vázané svazky nakladatelství Jos. R. Vilímek z roku 1935. Zdělil jsem je po otci, v 60´s to četla celá naše rodina. Skvělá četba, krásné ilustrace. Když jsem po létech zjistil, že za jménem Richmal Crompton se skrývá žena, nechtělo s mi ani věřit. Skvělý anglický humor o životě malého výtržníka.