Jiskra
Linda Boström Knausgård
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529815/bmid_jiskra-659d86a6343ef.jpg
4
17
17
V autobiograficky laděné novele popisuje oceňovaná švédská spisovatelka Linda Boström Knausgård léčbu elektrickými šoky, kterou podstupovala kvůli psychické nemoci. V drásavém, znepokojivém vyprávění se protagonistka vypořádává nejen s drastickými léčebnými metodami, ale i s rozpadem manželství, s pochybami o své mateřské roli as možností, že už nikdy nebude moct psát, pokud vlivem elektrošoků přijde o klíčové vzpomínky. Místy strohý, místy poetický text je tak nejen vypravěččiným pokusem vyrovnat se s okolnostmi, které ji dovedly až na uzavřené psychiatrické oddělení, ale i snahou vydolovat z vrstev paměti vše, na co by neměla zapomenout. Jak okamžiky úlevného štěstí, tak záznamy o vlastních selháních.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2023 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Oktoberbarn, 2019
více info...
Přidat komentář
Super. Tvorbu manžela neznám, ale z toho, co jsem přečetl, mě na jedné straně napadala Sylvia Plath a na druhé jiné úsporné severské autorky, např. Helle Helle. V něčem obyčejné, na přeskáčku vyprávěné, ale místy i velmi působivé a zároveň nadhled si udržující. Překvapivé množství věcí zhuštěné na poměrně malém prostoru. Doporučuji.
Nevím, proč mě přitahují příběhy lidí s duševními chorobami, záhady jinak fungujících mozků, odchylky v lidské psychice. Obvykle je to upřímný a sebekritický popis osobního života, tady přes ataky choroby velmi inteligentní. A moc se mi líbil vztah autorky k dětem. Knížku jsem přečetla jako bych pila víno, ačkoliv jsem abstinent.
Nenabubřelá, niterná zpověď, která ve čtenářích vyvolá lehkou depresi. Zajímavý pohled na léčbu elektrošoky - moc jsem o ní nevěděla, tak jsem si o ní po přečtení knížky vyhledala další informace a překvapilo mě, že to není zase takové peklo, jak je to v literatuře popisováno. Čímž nechci shazovat autorčin pohled, chápu jej spíš ale jako kritiku nedostatečně osobního přístupu v psychiatrických zařízeních.
Bom dia literární rodino!
Jak všichni ví, jsem tady největší znalec Karla Ovulace Knausgarda a tím tady myslím na světě. Nemohl jsem tedy vynechat i tento příspěvek do rubriky "Karlovy lapálie."
Linda se v Jeho boji jeví jako docela sympatická čmafíta, která má bohužel ve věži víc strašáků, než taková Jana Peterková. To je smutné. Svět je ostatně velmi smutné místo. Třeba když vám spadne dort. Nebo když vám ujede šalina před nosem. No ale! V téhle knize se na Lindu můžeme podívat z jejího pohledu a je zajímavé sledovat, že tentokrát sledujeme to co se děje uvnitř, přičemž tam Karlovo vyprávění povětšinou končilo ("odvezl jsem ji zase na tři tejdny do léčebny").
Bohužel, uvnitř léčebny se děje přesně to, co by jeden čekal. Lejou tam do nich elektřinu od rána do večera a to mě teda dost nasralo! Já si tady zapnu lampičku a mám od PRE rovnou poukázku na randál! Letos jsem platil za elektřinu 45 400 Kč a ve Švédsku to zadarmo lejou rovnou do lidí?!!! Tak co to je FIALO!!!! Opravdu hnus!
Tento liberární přístup k elektronizaci lidí se v knize opakuje asi stokrát, což je umořující a jak mi bylo ze začátku Lindy trochu líto, v polovině knihy bych už do ní napral takovejch 380V. Naštěstí pak se konečně vymotá ze sebelítosti, tedy alespoň z léčebny, a jde vzpomínat na dětství a manželství, což bylo jediné, co mělo aspoň nějakou jiskru, což je v knize o elektřině dost slabota.
Takže já dávám 4 PRE z deseti.
PS: překvapilo mě, že zabitá kočka, která se vyskytla v Morning Star od Karla Oveho, měla reálný základ. Solidní humpl.
Jiskra je skličující, intimní zpověď Lindy Boström, která se po svém zhroucení po ukončeném manželství s norským autorem Karlem Ove Knausgårdem, ocitá v psychiatrickém ústavu. Popisuje tak brutální terapii elektrickými šoky, která ji byla vnucena. Prý je to jako restartování počítače, vedlejšími účinky jsou drobné ztráty paměti, ale co jsou to vlastně pro lékaře “drobné ztráty paměti. Autorka tak odkrývá své nejhlubší obavy, a to nejen ze ztráty vzpomínek, které jsou pro roli spisovatelky klíčové, ale rovněž ze selhání jako matky. Lindě byla totiž diagnostikována bipolární duševní porucha, kterou zdědila po svém problematickém otci a která včetně jejího života byla nedílnou součástí autobiografické tvorby jejího bývalého manžela, jehož tvorba byla kritiky oceňována za literární události 21. století
Pokud se s Lindou seznámíte skrze Jiskru, určitě doporučuji tuto útlou, obsahem místy strohou knihu číst v klidném, nikým a ničím nerušeném prostředí. Rovněž pomůže, když si o autorce seženete více informací i z jiných zdrojů. Žádnou autobiografickou zpověď není snadné číst, a u té Lindiny to platí dvojnásob. Hodnocení zde proto není zcela relevantní, ale tak dávám 4/5*. Zamýšlím se i nad tím, seznámit se s tvorbou jejího bývalého “slavnějšího manžela a získat tak náhled na obě strany. No, nechám si to projít hlavou
netuším, prečo vydavateľ zmenil názov knihy z Októbrového dieťaťa na Jiskru. ja som v knihe nenašiel ani jedno, ani druhé. našiel som tam človeka, hľadajúceho seba, rozbitého a doráňaného, neistého a ničeného systémom.
bol to šok zistiť, že elektrošoky sú bežnou súčasťou iečby ľudí s duševnými poruchami. čo si od toho páni doktori sľubujú? najskôr nič, en nie sú schopní si to priznať a keď už s tým raz u pacienta začali, musia pokračovať až dovtedy, kým ho úplne nevygumujú. reštartujú. aký fajn výraz. lenže keď reštartujem počítač, nájdem tam úplne všetko, čo tam bolo predtým. keď „reštartujem“ chorého človeka elektrošokmi, dostanem čisté plátno, bezduché telo bez spomienok, ktoré treba znovu naplniť, naformátovať. hrôza a des. nie je to vec, ktorá by sa dala pochopiť. a už vôbec nie vo vyspelej spoločnosti.
samozrejme som túto knihu hľadal najmä preto, že ju napísala žena, ktorá časť života prežila s Knausgardom a má s ním 4 deti. ale o ich vzťahu a o tom, čo sa v ňom rozbilo som sa veľa nedočítal. zato som sa dozvedel, že Linda sa na Karla Oveho pozerala ako na absolútne silnú osobnosť, ktorá jej pomôže žiť a prežiť.
Jiskra je šokujúca výpoveď.
Jiskra
Konečne som zdolala Môj boj 1 od Karla Oveho a prišlo mi fér prečítať si niečo aj o tej druhej strane. Neviem, či by som o tejt oknihe napísala, že bola umelecká, aj keď sa o ao autorka svojím prelínaním časov a popismi snažila. Mne z toho vzišlo to, že sa setsakra snaží so svojou zdedenou chorobou bojovať a ukázať svoje myslenie a pohnútky a za to jej tlieskam. Práve takejto osobe muselo byť asi ťažké, keď o sebe čítala potom u svojho manžela...