Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/401850/bmid_jiskra-zivota-OHC-401850.jpeg
5
1864
1864
Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů - převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války "přežívá" dvanáct "veteránů", obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a individuální lidské rysy, jejich ponížené lidství se omezuje jen na základní živočišné potřeby. Stali se pouhými vězeňskými čísly s koncentráčnickými mimikrami. Přesto se mezi nimi najdou i tací, kteří si dokázali zachovat své "já"…... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2015
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Der Funke Leben, 1952
více info...
Přidat komentář
Kniha je nesmírně silná svou atmosférou. Rostoucí naděje vězňů na koci války, na jedné straně a nutnost pro dozorce vyrovnat se se skutečností, že jejich svět je definitivně u konce, je skvěle zachycená. Postavy si dokážou čtenáře získat, hlavně pak 509 a Berger. Silně působí i ztráta minulosti a identity vězňů. Vynikající postavou je pak velitel tábora Neubauer. Racionálně je naprosto jasné, že to byl hajzlík, ale ve chvílích, kdy se stará o králíky nebo se dohaduje se ženou, by ho člověk i politoval. Za jiných historických okolností by to možná byl i dobrý člověk. Na druhou stranu jsem úplně nedokázala uvěřit tě atmosféře kamarádství mezi vězni, přece jen se obávám, že se hrálo trochu víc ve stylu silnější (a často i záludnější) přežije...
Knihy od tohoto spisovazele mám moc ráda. Četla jsem ji už kdysi dávno v pubertě. Zvláštní jak téměř po dvaceti letech, vyznívá krapet jinak.
Knihu mi dala maminka k narozeninám a řekla mi, že je to nejkrásnější válečný román, který kdy četla. Musím souhlasit a dá se k tomu říct jediné: 5 hvězd je málo...
Jsem velmi vybíravý a skeptický vůči válečným knihám, protože se autoři často svezou na kruté době bez toho, aby do románu vložili nějakou uměleckou hodnotu. S tvorbou známého autora nejsem příliš známý a jediné, co jsem od něj přečetl, je "Na západní frontě klid", a to se mi příliš nelíbilo, protože jsem musel číst na sílu do školy. "Jiskra života" mě bavila více už kvůli dobrovolnosti. Pozitivně hodnotím, že kniha není psaná z pohledu pouze jednoho člověka, ale podává jasné svědectví o jedné části válečné historie, a to podrobně, ze všech možných úhlů. Byť čtenář od začátku ví, jak kniha pravděpodobně skončí, stejně je děj velmi napínavý. Kromě toho se mi moc líbí autorův styl psaní, jeho metafory a velmi uvěřitelné rozhovory, ale i vnitřní monology. Zaujalo mě i to, že Remarque nikomu nevnucuje svůj názor a neukazuje sympatie vůči postavám, jen vše zachycuje, jako kdyby stál přímo u toho a jen zapisoval, co viděl a slyšel. Doporučuji.
(SPOILER)
Vlastně příběh pár dní, lidí, o kterých toho mnoho nevíme, v době a místě, o kterých je toho napsáno mnoho. A mnohdy lépe. Nicméně pohled autora je tak jedinečný, tak humanistický, zemi jeho dílo mne zasáhlo. Až jsem litoval, že ani 509, ani Goldstein, Bucher a další se nedočkali. Jenom poznámka: Ahasver přežil nebo ne?
Otázka je, jestli ti, co nechápou, by vůbec byli schopni pochopit.
(SPOILER) Perfektní kniha, brutalita, ale i humanismus mezi vězni zároveň..obžaloba nacismu, která byla cítit především v dějově lince vyprávějící o Weberovi a Neubauerovi, tady šlo vyloženě cítit, jak jimi autor pohrdá. Takhle si presne predstavuji SS..naprostá lhostejnost, neúcta k životu, jen slepé vykonávání rozkazu, někdo si to dokonce užíval. Kladu si otázku, kde se ty lidi proboha vzali,..a to prosím nebyl vyhlazujici tábor, pro běžného smrtelnika absolutně nepredstavitelne..opravdu famózní Remarque..
Mám k dnešnímu dni na Databázi knih přesně 509 příspěvků, a vzpomněl jsem si na literární postavu stejného jména. Vězeň veterán z raných dob koncentračního tábora Mellern, proto má pouze třímístné číslo. Ostatní zemřeli, jen on přežívá díky solidaritě služebně mladších, kterým se také snaží ze všech sil pomáhat. V některých historických pramenech stojí, že to se vzájemnou pomocí vězňů bylo všelijaké, ale já Remarqueovi věřím, že mluví pravdu, že drželi jeden druhého, aby měli naději přežít, protože jen tak je možno Jiskru života dočíst a akceptovat.
(SPOILER) Tohoto autora mám ve velké úctě. Tentokrát jsem si jeho knihu poslechla ve vynikajícím provedení Martina Myšičky. Znovu a znovu mi takovéhle příběhy připomínají, že nemám na co naříkat. Mrzelo mě, že 509, který uměl dodávat energii a jakousi pozitivní mysl, nakonec nepřežil. Obdivovala jsem soudržnost všech těch mužů a velmi se mi líbil přístup jednoho z nich k pomstě. Této knihy si v plnění letošní ČV obzvláště považuji.
Kniha byla krásně napsaná, i přes hrůzné téma.. Autor dokáže výborně popsat celou atmosféru i vykreslit postavy.. kniha se velmi snadno čte, i když je to těžké vstřebávat.. Je to sice jen román, ale vlastně doufám, že některé věci se takto mohly odehrát, solidarita, pomoc, podpora mezi vězni, naděje.. cokoliv, co pomohlo udržet naživu.. autor je výborný spisovatel a těším se na další knihy další roky :-)
Zajímavý pohled na koncentrační tábor z konce války. Vzhledem k tomu, že byl vydán už v roce 1969 tak musím uznat, že se čte velmi dobře a poutavě. Hlavním poutákem je dle mého dějová linka vedoucího tábora Neuberaura, kde je skvěle zmapovaná fanatičnost a neskutečná oddanost a zaslepenost nacistů vůči Hitlerovi.
Přiznám se, že celou knihu jsem neustále bojovat s množstvím postav a nevěděl jsem kdo je kdo. Což je svým způsobem dobře a autor se vlastně snaží odkázat na to, že v koncentračním táboře ztrácíte svou identitu, jméno, lidskost. I proto je jednou z hlavních postav vězen č. 509.
Četl jsem sice už lepší knížky z prostředí koncentračního tábora, proto čtyři hvězdy, ale určitě ji i tak doporučuji.
Už je to velmi dlouho co jsem knihu četla a knih s válečnou tématikou jsem přečetla nespočet, takže už si přesně nevybavuji děj, ale vím, že mi dlouho ležela v knihovně a pak jsem si říkala, proč vlastně, vím že mě velmi mile překvapila.
Nechce se věřit, že toto je realita odehrávající se před ne zas tolika roky. Takové zrůdnosti a přitom tak čtivě napsané. Remarque je skvělý autor. Miluju jeho knihy.
Moje první kniha, která se týkala této tématiky. Byla to povinná četba na střední škole a moc se mi do toho nechtělo. Ale nakonec, i když jsem v budoucnu ještě přečetla mnoho knih s touto tématikou, viděla hodně filmů, tak tahle byla první a o to víc ve mně zanechala stopu.
Je to smutný, surový příběh a největší tragédie je to, že je to podle skutečnosti.
Určitě by ji měl mít přečtenou každý, aby se nezapomínalo na zvěrstva, která se doopravdy stala a aby každý věděl, co je člověk člověku schopen provést a kam je schopen člověk zajít.
Bohužel do knihy jsem se nemohla zacist. Dvakrát jsem ji odložila přečetla asi čtyřicet stránek a nedocetla. .Zda se mi zdlouhavá. Jinak velice smutná. Kruté výslech y a boj o přežití. Když ji otevřu tak mě láká číst dál... třeba ji ještě přečtu dokonce.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) fašismus humanismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Krutě otevřený popis posledních měsíců strávených v pracovním táboře s dokonalým vykreslením charakterů jak vězňů samotných, tak jejich strážců. Kniha rozhodně není pro slabší nátury.