Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/401850/bmid_jiskra-zivota-OHC-401850.jpeg
5
1863
1863
Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů - převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války "přežívá" dvanáct "veteránů", obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a individuální lidské rysy, jejich ponížené lidství se omezuje jen na základní živočišné potřeby. Stali se pouhými vězeňskými čísly s koncentráčnickými mimikrami. Přesto se mezi nimi najdou i tací, kteří si dokázali zachovat své "já"…... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2015
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Der Funke Leben, 1952
více info...
Přidat komentář
Na některé knihy se prostě nezapomíná. Už je to několik let, co jsem Jiskru života četl, ale děj si vybavím tak podrobně a do detailů, že na mě zkrátka musela zapůsobit opravdu silně. Tím hnusem, tou zrůdností, tou nadějí a tou vůlí žít. Pokud ji někdo nedokáže dočíst do konce, nedivím se. Horší by bylo, kdyby ji dočetl a vůbec nic to s ním neudělalo.
Pro mne nejsilnější dílo tohoto autora. Jedna z mála knih, které mne opravdu vyděsily. Nemohla jsem tehdy pochopit, proč se lidé k sobě takhle chovají. ( To jsem nepochopila dodnes.) Není to lehké čtení, i když je napsáno skvěle.
Pripadám si ako keby som objavila Ameriku.
Veď ja som vedela, že Remarque je dobrý. Na západe nic nové bola jedna z naj kníh zo školského povinného čítania. Traja kamaráti ma vtedy až tak nedostali, nedočítala som ich... možno to bol ten dôvod. Na túto knižku som našla odporúčanie v jednej skupine o knihách.
Príbeh posledných týždňov jedného koncentračného tábora pred oslobodením. Príbeh tých, ktorí prežili v táboroch najdlhšie. Príbeh tých, ktorí už vedeli "ako to chodí", príbeh o tých, ktorí už nedúfali, len sa mechanicky naučili starať ako skupina o seba... príbeh o tých, ktorí zrazu zacítili šancu. Šancu, že po tých rokoch príde koniec.
O tých to je.
Ale je to aj o tých, ktorí boli na druhej strane, pre mňa veľmi dobre vystihnuté uvažovanie niektorých nacistov.
Napísane je to pútavo, bez zbytočne dlhých opisov, ale ani príliš sucho a stroho. Nie je to ani príliš zromantizované ani príliš beznádejné.
Jednoducho výborné.
P. S. Nechápem, prečo to nikdy nevyšlo v slovenčine, podľa mňa by to pre stredoškolákov bolo znesiteľnejsie (a zaujímavejšie) sústo ako Traja kamaráti.
Dala jsem ji do přečtených, ale přiznám se, že tolik hrůzy jsem nestrávila. Jediný Remargue, kterého jsem zatím odložila.
Strašlivý popis lidské krutosti a zloby. Příběh je vyprávěn velice naturalisticky. Mrazilo mne z toho, že hlavní hrdina byl pouhé číslo 509 ve světě, kde člověk je méně než věc. Po druhé knize přidávám autora mezi oblíbené. V budoucnu určitě přečtu znovu. I když, co se týče tématu holokaustu a koncentračních táborů, nejvíce mne zatím dostal "na kolena", až k slzám pan Lustig....
Už první větou mě zamrazilo "Kostlivec číslo 509 zvedl lebku..." a dál už jsem se od knihy neodtrhla, dokud jsem nebyla na poslední stránce, Velice dobře a naturalisticky napsané. Autor nebere žádné ohledy a vše líčí zcela bez obalu a přiklášlení.
Naturalismus bez příkras. Žádné zbytečné omáčky. Jen surový hnus všude kolem.
I když jsem už knihu kdysi četla, stejně mě ohromila dvou úderností a chladným strachem.
Nemá smysl moc se rozepisovat, tohle téma pro mě vždycky zůstane hlubokou morbidní fascinací a Remarqův styl vyjadřování jen podtrhuje tu strašlivou hrůzu.
Musím vložit pár citací, které mě chytly za duši.
... Byl sám překvapen, že už nemá strach, ačkoliv si byl vědom, že jej Handke má v hrsti; ale všechny ostatní pocity překonal náhle jiný, silnější: nenávist. Nebyla to ta kalná, slepá a nízká, tak obvyklá v táboře, každodenní malicherná závistivá nenávist, kterou pojímal jeden zbědovaný a vyhladovělý tvor k druhému kvůli nějaké výhodě či nevýhodě, - ne, cítil chladnou, jasnou, vědomou nenávist, a pocítil ji tak silně, že sklopil oči, protože se domníval, že by to Handke jistě poznal...
... "... Člověk může myslet jen na nejbližší nebezpečí. Vždycky jen na jedno. A brát jedno po druhém. Jinak by se zbláznil."...
... "...509 říkal, že to není pravda, když to člověk vnitřně neuzná. Zprvu jsem tomu nerozuměl. Teď už vím, co tím myslel. Nejsem zbabělec a ty nejsi děvka. Všechno, co nám udělali, nic neznamená, dokud se tak necítíme."...
Skvělá kniha. Zajímavé osudy postav a do detailů popsané nelidské prostředí a brutální metody SS. Knihu jsem přečetl jedním dechem a ani na okamžik jsem se nenudil. Pro mne jedna z nejlepšír knih od EMR
Opět plný počet. Sice z toho co jsme schopni mrazí, ale tato kniha stojí zato - doporučuju!!!
kniha výborná, rozhodně doporučuji. Každopádně po ní zůstává takový znepokojující pocit, čeho všeho jsou lidé schopni.
Tuto knihu jsem četla již před několika lety a rozhodně patří k mým nejoblíbenějším a chystám se k ní co nejdříve vrátit. Remarqua miluju pro jeho schopnost dokonale popsat pocity a situace účinkujících, ale přitom je to vždy věcné a nijak zbytečně zdlouhavé, jako to často bývá v jiných knihách. Tuto knihu jsem doslova přečetla jedním dechem, uronila u ní slzy, ale přes to ve mě zanechala velice silný a hezký pocit. Myslím si, že by si ji měl přečíst každý, koho alespoň trochu zajímá, co se tu před mnoha lety odehrávalo. Příběh je popsán tak úžasně a poutavě, že člověk naprosto vše prožívá s hlavním hrdinou, jako by tam byl také.
Úžasně napsaná kniha. Od začátku tak odosobněná, že člověk téměř hmatatelně vnímá ten útlum veškerých pocitů postav, postupné otevírání se naději a poslední boj o život...Pro mě jednoduše dokonalé.
Fakt výborná kniha, skvěle popsaný život v táboře Mellern, nelidské zacházení a podmíky v táboře, týrání, mučení, zoufalství, ponižování a doslova boj o kůrku chleba. Opravdu strhující čtení včetně popisů vedoucích a dozorců.
Silný příběh, plně nabitý emocemi, morální rozkol. Jako jiné E.M.R. knihy i zde jsou jasné strany dobra a zla, ale současně i varování, že se "nyní dobré" může snadno přehoupnout na opačnou stranu, zvolí li se špatná cesta, způsob...
Tato kniha na mě měla největší vliv že všech mých četných knih. Bylo to pro mě až neskutečné, jak semnou dokázala pohnout. Během čtení jsem zažila spoustu opravdových pocitů a chvíle na které nezapomenu. Remargue je jednoduše autor, který umí napsat knihy které vás vytáhnou a vy nemůžete přestat číst, za což mu patří obrovský dík.
Kniha popisuje situaci v táboře Mellern během 2. světové války. Přeživší vězni zatím sice neztratili život, ale ztratili sami sebe. V knize jsou popsány podmínky, které v táboře panovaly, a charaktery lidí, kteří zde byli vězněni. Autor popsal, jak se například z vězňů, kteří se starali o pořádek v táboře a měli tak trochu moci, stali krutí věznitelé jako ze členů SS. Příběh je velmi silný a to hlavně díky naději, kterou vězni začínají opět cítit s blížícím se koncem války.
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Jen si na příběh vzpomenu a mám husí kůži i po tolika letech...
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) fašismus humanismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Rozhodně nejsilnější autorova kniha. Zcela vybočuje ze zbytku tvorby, který je vesměs jednotvárný... Naturální popis koncentračního tábora. Číslo 509 najednou získává nový rozměr, něco jako pohádková 3 nebo tajemná 13.
Kdysi jsem ji měla půjčenou z knihovny, byla silně cítit tabákem. Tabákové slzy se střídaly s těmi dějovými. Rozhodně by měla tato kniha vystřídat ve školní povinné četbě Na západní frontě klid... Už kvůli mementu...