Jiskřičky naděje. Vzpomínky Jiřiny Gryczové-Koláčkové
Daniel Drápala , Marie Brandstettrová
Přepis rukopisné knihy rodačky z pasek na pomezí Horní a Prostřední Bečvy a Solance. Jiřina Gryczová, rozená Koláčková, vzpomíná na své mládí a život na Valašsku i na svůj dlouhý a pestrý život učitelský.
Přidat komentář
Tak tahle kniha mne opravdu zaujala. Nepocházím sice z Valašska, ale provdala jsem se tam a manžel pochází z Prostřední Bečvy , kde se vzpomínky autorky odvíjí. Na Bacově máme chatu. Je opravdu zajímavé a poučné, jak tehdy v docela nedávné minulosti lidé žili, a to paní Jiřina vyrůstala v rodině sedláka a majitele polí. Přesto se žilo velmi skromně a tvrdě se pracovalo. A pomáhat musely i děti. Kolik práce jenom dalo upéct chleba, kolik činností bylo zapotřebí než došlo k ušití košile. Musel se vypěstovat, sklidit, zpracovat len, ten následně upříst na kolovrátku, zanést ke tkalci, utkané plátno, které bylo šedé a hrubé, se máčelo a bílilo na slunci, až se z něj poté mohly ušít košile.
Pocházím z Prostřední Bečvy a moje babička by údajně měla být autorčina sestřenice Mařa, o které je zmínka v úvodu knihy. Takže naprostá srdeční záležitost a navíc jsou to opravdu moc hezky napsané vzpomínky na dětství a dospívání a následující léta prožitá na Slovensku.